Nazývat Dopravní podnik hl. m. Prahy otesánkem zní možná velmi úderně - nicméně je to zcela mimo realitu. Podnik funguje jako standardní akciová společnost, která má své zákazníky, kterým se kromě poskytování bezpečné přepravy snaží poskytovat stále lepší služby a rozvíjet jejich kvalitu. Toto úsilí se odvíjí od jediného - od požadavku obyvatel Prahy a cestujících na co nejhustší síť spojení, cestování moderními vozy, zkrátka od přání dostávat službu na evropské úrovni. Nicméně jakékoli zvyšování standardu poskytovaných služeb s sebou nezbytně nese i druhou stránku - a to jsou rostoucí náklady.
Jízdné, které dnes platí zákazník, pokrývá pouze jejich malou část, něco kolem dvaceti procent. Tato část vzhledem ke zvyšování cen energie a dalších vstupů navíc neustále klesá. Vždyť takřka jako v jediném z větších měst v ČR nedošlo v Praze během posledních sedmi let ke zdražení jednotného jízdného a pěti let předplatného jízdného. Praha se tak v rámci ČR stala městem, kde cena za jízdu MHD je jednou z nejnižších. Přitom naopak změny v pražské MHD, které probíhaly ve stejném období, by se daly označit za dynamické. Šlo o otevírání dalších úseků metra, nových tramvajových tratí, o výrazné obměny vozových parků metra a autobusů, budování nových technologií a další.
Je tedy hrubý omyl se domnívat, že by Dopravní podnik mohl být jakousi veřejnou institucí s charitativními rysy. Ve skutečnosti je to akciová společnost a musí se řídit obchodním zákoníkem. To znamená vystupovat tak, aby její podnikání bylo ekonomicky zdravé a obstálo na konkurenčním přepravním trhu a splňovalo požadavky této zákonné normy. Jednání mimo rámec tohoto zákona, které požadují někteří zástupci radniční opozice či občanských aktivit, by Dopravní podnik a jeho představitele vystavovalo trestnímu stíhání za jeho porušování. To platí také o poskytování informací, jež mohou být předmětem obchodního tajemství a jejich poskytnutí by mohlo Dopravní podnik jako obchodní společnost znevýhodnit.
Dopravní podnik zcela určitě poskytuje velmi detailní informace o svém hospodaření nejen zastupitelům, tedy zástupcům 100% akcionáře, ale i veřejnosti.
Auditovaná účetní uzávěrka podniku je veřejně přístupným dokumentem (výroční zpráva) a rozpočet DP je součástí veřejného projednávání rozpočtu města. Pro zastupitele Dopravní podnik každoročně pořádá seminář, kde prezentuje své hospodářské výsledky. Zájem o něj však nebývá veliký. Kdo by tedy chtěl kritizovat hospodaření DP fundovaně, má dostatek možností, jak si najít veškeré potřebné podklady a argumenty. Nad rámec jen podotýkám, že hospodaření DP je pod pečlivým drobnohledem příslušných orgánů a má za sebou úspěšně řadu kontrol, a to jak ze strany akcionáře, tak i dalších nezávislých institucí.
Je proto nefér využívat tématu změny cen jízdného k tomu, aby se Dopravnímu podniku vytýkalo něco, co údajně nečiní, a přitom je zřejmé, že se tyto požadavky ani zdaleka neopírají o znalost skutečnosti. Je nefér zmiňovat to, že jde o zvýšení cen jízdného o 60 procent (toto plošně není pravda - jde pouze o jeden typ jednorázového jízdného). Strukturu jízdného vytvářeli příslušní odborníci přesně tak, aby byli nejvíce zvýhodněni cestující, kteří využívají předplatné a aby se zefektivnil výběr jízdného. Cena ročního kuponu se totiž zdaleka tak markantně nezvýšila, jde o 9,2 procenta. Logické je to i proto, že jednotné jízdné se zvyšovalo naposledy v roce 1998 a předplatní kupony v roce 2000. Rozumím tomu, ze z pohledu cestujících nejde o opatření, jež by uvítali. Přesto věřím, že většina z nich rozumí důvodům, proč se akcionář Dopravního podniku k tomuto kroku rozhodl přistoupit.
Tomáš Jílek, pověřený vedením Dopravního podniku hl. m. Prahy, a. s.
Autor: Tomáš Jílek