Praha - Dopravní podnik má od září, kdy oslavil 110 let od svého založení, pořád jen smůlu. Opakují se výpadky v provozu metra (naposledy o víkendu) a časté jsou i poruchy autobusů a tramvají.
Metro stále častěji stávkuje. Včera hořel autobus
Praha - Dopravní podnik má od září, kdy oslavil 110 let od svého založení, pořád jen smůlu. Opakují se výpadky v provozu metra (naposledy o víkendu) a časté jsou i poruchy autobusů a tramvají.
V neděli se při výbuchu chladiče autobusu číslo 200 v Kobylisích zranilo pět cestujících, včera zase vzplál motor autobusu číslo 215 v Libuši. Přestože plameny zcela zničily zadní část vozu, nikdo z cestujících nebyl zraněn.
Na požár v zadní části kloubové karosy upozornil řidiče jeho kolega, který ho míjel v protisměru. „Řidič dojel do stanice a lidé stačili autobus včas opustit. Pak se pokusil oheň uhasit sám,“ popisuje hasič Vladimír Polanecký.
Podle něj mohla za požár technická závada na elektroinstalaci a palivovém systému. „Za většinou takových poruch stojí shoda náhod. Nedá se odhadnout, jak často se něco takového stane. Jsme pro takové případy pojištěni,“ krčí rameny technický ředitel Dopravního podniku Jiří Bezdíček.
Technici v garážích prý autobusy prohlížejí po každé směně. „Na státní technickou kontrolu odvážíme vozy každý rok, jednou za dva roky je pak v dílnách kompletně opravujeme,“ dodal.
Někteří cestující jsou však z množících se poruch nervózní. Obávají se, že vozy městské hromadné dopravy nejsou bezpečné.
„Bojím se,“ přiznává například Jana Králová z Bohnic, která má s hořícím vozem hromadné dopravy čerstvou zkušenost. Na konci července projížděla v tramvaji číslo 3 Poděbradskou ulicí ve Vysočanech právě ve chvíli, kdy se kvůli závadě na elektroinstalaci začalo z podlahy vozu kouřit. „Od té doby se mi stalo už dvakrát, že jsem jela tramvají, ve které jsem cítila kouř. Vždycky jsem raději hned vystoupila,“ říká Králová.
Podle Dopravního podniku nepřibylo poruch, je jen náhoda, že se jich teď objevilo několik v krátkém čase.
Kdo by hledal za závadami vysoký věk vozů, bude zklamán. Pražské tramvaje i autobusy jsou průměrně jedny z nejmladších v Evropě.
Zatímco v české metropoli jezdí autobusy staré šest let, ve Vídni jsou o rok a v Budapešti o osm let starší. Cestující se v Praze vozí průměrně 14 let starou tramvají, Vídeň a Budapešť má však vozy dvakrát starší.
Roční kupon za 5 200 korun? Časté poruchy trápí Dopravní podnik zrovna v době, kdy plánuje zdražit jízdenky. „Připravili jsme materiál, který navrhuje zvýšení jízdného. Rozšiřuje se infrastruktura, příští rok se například otevřou tři nové stanice metra,“ uvedl generální ředitel Martin Dvořák.
Podle iDNES.cz by mohla základní přestupní jízdenka za 20 korun stát 30 korun. Z nynějších 4 150 by na 5 200 korun mohl podražit i roční kupon.
„Připravili jsme materiál, který navrhuje zvýšení jízdného.“
Martin Dvořák
O autorovi| PETR ŠVEC, s přispěním Aleše Berného Více čtěte na stranách B2 a B3
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Autor: PETR ŠVEC, Aleš Berný
Zaslouží si Dopravní podnik zvýšení jízdného v MHD?
SKONČÍ ŠPÍNA A NÁVALY? Redaktoři testovali spolehlivost MHD i vstřícnost personálu
Vysvědčení pro Dopravní podnik: dost dvojek, ale i čtyřky
Pražané musí počítat s tím, že si v dohledné době za jízdenky připlatí. Auditor poukázal, že vybrané jízdné nyní pokrývá třetinu nákladů, což se městu nevyplatí. Ale zaslouží si Dopravní podnik za své služby více peněz?
Praha - Pojďme si to nejprve všechno spočítat. Auditor, který strávil nad účetními knihami Dopravního podniku několik měsíců, vynesl jasný soud: Musíte zdražit.
Podle něj se z vybraného jízdného pokryje sotva třetina nákladů. „Magistrát ročně chod podniku dotuje více než osmi miliardami korun, což je zhruba třetina rozpočtu metropole. Taková situace je značně neefektivní,“ míní auditor.
Přitom příklady ze zahraničí stojí na jeho straně: v Hamburku přispějí cestující dopravě do rozpočtu pětaosmdesáti procenty, ve Vídni šedesáti a v Budapešti jedenačtyřiceti.
MF DNES nedávno spočítala, že pokud by chtěla Praha dosáhnout evropského průměru, musela by zdražit jednotlivé jízdné na 33 korun.
V Praze dnes cestující za roční kupon zaplatí 4 150 korun - je to méně než v ostatních městech. V Ostravě stojí roční kupon 4 359 korun, v Českých Budějovicích dokonce 5 040 korun. Hlavní město je na tom poměrně slušně i v porovnání s okolními státy. Za jeden měsíční plat si Pražané koupí pět kuponů, Maďaři ani ne dva (kupon v Budapešti stojí stojí v přepočtu přes 10 tisíc korun) a Němci pak asi čtyři. V Hamburku platí lidé za kupon 22 tisíc.
„Připravili jsme materiál, který navrhuje zvýšení jízdného,“ oznámil ředitel Dopravního podniku Martin Dvořák.
„Je to nevyhnutelné,“ tvrdí radní pro dopravu Radovan Šteiner. Podle něj by mohlo jednorázové jízdné i předplatné kupony zdražit nejdříve od Nového roku, spíše však až v jeho polovině. Nejpozději do konce volebního období, tedy roku 2010.
Důvody, proč nezdražovat, jsou méně hmatatelné, špatně se počítají, ale nejsou o nic méně závažné než čísla ekonomů.
Redakce se rozhodla pojmenovat deset nejdůležitějších oblastí, se kterými se cestující dennodenně setkávají. Přidali jsme vlastní zkušenosti z terénu a ptali se i ředitele Dvořáka.
Jak dopadl Dopravní podnik?
***
1. Dá se spolehnout na jízdní řády?
Dá, odpověděli by lidé, kteří cestují „žlutým“ metrem, které ve špičce jezdí ob tři minuty - tedy tak často, jak technika dovolí.
Nedá, hádali by se lidé dojíždějící za prací autobusy.
Známý výtečník je linka 217.
Loni v prosinci cestovali redaktoři mezi osmou a devátou hodinou ráno linkami 113, 217 a 253. Za týden podnikli 14 jízd - autobusy, do kterých se posadili, nabraly dohromady dvě a čtvrt hodiny zpoždění. V neoficiální soutěži vyhrál právě ten s dvěstěsedmnáctkou „na dresu“.
Že byl sníh a plískanice? To asi není důvod, jak je patrné z testu, který provedli redaktoři před týdnem.
Test redakce MF DNES
Deset, ale i dvacet minut si ve špičce mohou počkat cestující, kteří se chtějí dopravit z Břevnova na Smíchov. MF DNES testovala přesnost spoje několik dní, nejhorší situace byla v pondělí.
Autobus měl do zastávky Malovanka dorazit v 7 hodin 34 minut. Nepřijel. Zpoždění ale nabral i následující spoj, podle jízdního řádu měl být na zastávce o deset minut později než předchozí. Ještě v 7 hodin 55 minut lidé čekali.
Ve čtvrtek bylo zpoždění autobusu menší, přijel o „pouhých“ pět minut později.
Autobus 217 je přitom jen jedním ze dvou přímých spojů z Břevnova na Smíchov. Mimo pondělní ráno a špičku jezdí bez problémů.
Cestující mohou využít i autobus 191, který ovšem jede z druhého konce Bělohorské ulice.
Otázka pro ředitele
Martina Dvořáka: Jak se vypořádáváte s tím, že autobusy nabírají až hodinové zpoždění?
V autobusové dopravě je významným opatřením vyznačování jízdních pruhů pro autobusy. V současnosti je takto vyznačeno 7,4 kilometru jízdních pruhů na silnicích a 5,2 kilometru na tramvajových pásech. Další se chystají třeba na trase Želivského-Háje nebo od Nemocnice Krč po Kačerov.
Důležitost pro cestující: 90 %
2. Vozy, kde už není místo ani na stání
Dopravní prostředek bere lidem intimitu. To je bez diskuse. Asi málokterý pasažér by si mohl dovolit luxus mít ostatní od sebe vzdáleny na společenských 120 centimetrů, které podle psychologů udržujeme s cizími lidmi. Když se tato vzdálenost v dopravní špičce smrskne na nulovou hodnotu, začíná být zle.
„Metro už častěji jezdit nemůže, je na samé hranici technických možností,“ hájí se dopraváci.
Tak si aspoň vyslechněme rady psychologů, jak přežít v tlačenici:
1. Není dovoleno s nikým mluvit.
2. Vyhněte se kontaktu z očí do očí.
3. Čím je dav hustější, tím méně pohybů vykonávejte.
Test redakce MF DNES
Potřebujete ostré lokty, rychlé nohy a dobrý postřeh.
Cíl: tramvaj číslo šest, souprava s jediným vagonem.
Když ve středu odpoledne přibrzdí na přeplněné zastávce I. P. Pavlova, strhne se boj. Přijíždí už poměrně zaplněná a na zastávce se dovnitř tlačí další a další lidé přicházející z metra.
Mladá paní s kočárkem to vzdává rovnou, stejně staří rodiče spěchají víc a postrkují před sebou asi desetiletého školáka tak vehementně, že dítě na schodech málem upadne.
„Proč proboha tu šestku neposílí,“ sykne otec a o něco později na Národní třídě zavelí, že se vystupuje. Celá rodina přitom neodejde daleko, na zastávce přeběhnou do jiné tramvaje. Nastoupí do devítky, která odjíždí stejným směrem.
Tam se totiž bez potíží vejdou.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Proč na některých tramvajových linkách jezdí jen jeden vůz? Jak často kontrolujete vytíženost dopravy?
Na některé linky nasazujeme jeden vůz na základě pravidelných průzkumů. Ale například u tramvajové linky číslo šest nelze nasadit dva vozy z technických důvodů - v současné smyčce Laurová totiž není možný obrat.
Důležitost pro cestující: 90 %
3. Je k vám dopravní personál vstřícný?
Citlivé téma pro obě strany - pasažéry i dopraváky - se odkrývá složitě. Příběhy z MHD se dávají k dobrému v hospodách a slouží i jako dovedné výmluvy při pozdních příchodech do práce.
Někdo si bere těžce, když mu řidič, který popojíždí ucpanou Prahou, vulgárně odsekne, ať si hledá spoj v jízdních řádech.
Jiný zase ocení, když se tramvaják nedá a zhurta se pustí do automobilisty, který se vřítil mezi cestující vystupující z vozu.
Ato mluvíme jen o šoférech. Cestující přitom přicházejí do kontaktu i s dispečery, dozorci, prodavačkami předplatních kuponů, revizory...
Test redakce MF DNES
Začneme výsledkem: lidé od největšího pražského zaměstnavatele jsou přívětiví, ale tak nějak postaru.
Redaktoři sbírali poznatky, kde se dá. Desetkrát třeba zkoušeli doběhnout tramvaj - osmkrát řidič počkal, jednou ne a jednou „za trest“ zavřel na poslední chvíli, když už redaktor dobíhal. Čtyřikrát jsme se ptali na cestu - dvakrát poradili, jednou odkázali na jízdní řád a jednou doprovodili na příslušnou zastávku.
Asi nejlépe dokládá výsledné tvrzení historka od prodejního okénka z centrály Na Bojišti: K přepážce přišly naráz dvě ženy, kamarádka pokladní a cestující.
Pokladní: Jak se máš, Maruško? Kamarádka: Ale jde to.
Pokladní: A co dovolená?
Kamarádka: Nechci tě rušit.
Pokladní: Dnes tu nikdo není (mávne rukou k jediné pasažérce).
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Myslíte si, že jsou zaměstnanci Dopravního podniku k cestujícím vstřícní?
Většina zaměstnanců je vstřícná a dělá dobré jméno podniku. Jsou ale i kolegové, kteří ne vždy dokážou zvládnout své chování. Až čtyři tisíce zaměstnanců pravidelně přichází do styku s cestujícími, může tedy docházet i k přehmatům, které ale určitě nechceme tolerovat.
Důležitost pro cestující: 80 %
4. Bezdomovci v tramvajích
Někteří lidé příliš nevoní, s tím se nedá moc dělat. Někdo se nemyje, jiný to přežene s parfémem. Ale člověk musí doputovat až do Prahy, aby poznal, jak neskutečně dokáže člověk smrdět.
Zápach bezdomovce, který pospává na sedadle od konečné ke konečné, dokáže vyhnat lidi z tramvaje o několik zastávek dřív.
Jsou události, které nemají logiku. To když člověk bez domova a platné jízdenky nutí stát cestující v opačném koutě vozu. Právě ty, kteří za jízdu poctivě zaplatili. „Pořád bych musel volat strážníky,“ pokrčí rameny šofér, zacinká a rozjede se k další zastávce s chrápajícím spáčem za zády.
Test redakce MF DNES
Tramvaj vyrazila od Anděla poloprázdná, až na několik cestujících. Roztrhané špinavé oblečení, ušmudlané tašky plné nalezených věcí, odpuzující smrad. Pohodlně se usadili na prázdných sedačkách.
Na Újezdě přistoupil mladý revizor. Postavy přehlédl a obešel obloukem. Když zkontroloval první cestující, zeptali jsme se: „Je nezkontrolujete?“ Revizor s nechutí míří k bezdomovcům. „Kontrola jízdenek,“ zahlásí. „Nemám,“ odpovídá první z nich, zarostlý postarší muž, „žiju na ulici.“ Revizor ho požádá, aby vystoupil, vyvádí ho na ostrůvek u Národního divadla. Tam se jejich cesty rozdělují. Revizor míří do předního vozu, bezdomovec se svými zavazadly do další tramvaje, která přijíždí. Zbytek skupinky v klidu jede až na Národní třídu, kde vystoupí.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Proč nejste důslední při vyhánění bezdomovců z MHD?
Jsme přepravní společnost, lidi nevyháníme, ale přepravujeme. Snažíme se spolu se strážníky o to, aby byl komfort většiny cestujících zachován bez nepříjemných vlivů. Jsme si ale vědomi, že stávající stav není uspokojivý, a připravujeme další opatření, která by hlavně v zimních měsících tento problém omezila.
Důležitost pro cestující: 80 %
5. Kam s kočárkem a invalidním vozíkem...
Když redakce před rokem v horkém létu testovala stav bezbariérových zařízení, výsledek byl otřesný. Třeba metro zůstalo „zkušebnímu“ vozíčkáři, se kterým cestovala redaktorka MF DNES, zcela zapovězeno.
„Výtah mezi linkami B a C se teprve staví, budete muset jet na další stanici,“ upozorňoval tehdy vozíčkáře Vlastimila Rédla dozorčí.
Teď už je postaven a funguje.
Tak to uvádí aktuální stav bezbariérového zařízení, který před několika dny vyvěsil na svých stránkách Dopravní podnik.
A v provozu je i výtah na Dejvické. Alespoň v sobotu odpoledne ještě byl...
Test redakce MF DNES
Když MF DNES loni testovala, jak (ne)snadný je pro vozíčkáře pohyb městskou hromadnou dopravou, zjistila několik problémů: výtahy nejezdily, bezbariérové spojení vázlo - a cesta z Břevnova na Chodov se protáhla na hodinu.
Koncem srpna zkusila redakce podobný test. Cestu z centra na Chodov tentokrát podnikla mladá žena s kočárkem. „Městskou dopravou jezdím co nejméně, snažím se všude dostat pěšky. Když už někam musím, volím metro s výtahem,“ vysvětluje Gabriela Švédová. Do metra nastupuje na Muzeu - bez problémů. Do podzemí sjíždí výtahem. Na Chodově pak míří k plošině, která vyváží nahoru vozíčkáře. Ten den ale ne, je mimo provoz. Nezbývá než kočárek vynést po schodech nahoru.
Samotný vozíčkář by měl smůlu.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Proč je ve stanicích metra málo výtahů, a pokud jsou, tak špatně fungují?
S bezbariérovým přístupem se leckde nepočítalo. Podle studie zřejmě nebude možné jej někde zřídit vůbec nebo za cenu enormně vysokých nákladů. Vytíženost osobních výtahů a plošin v metru se neustále zvyšuje, a to má za následek i vyšší počet závad. Opravy jsou neprodleně řešeny.
Důležitost pro cestující: 70 %
6. Jízda noční tramvají jen pro otrlé
Noční Prahou rozváží cestující devět tramvajových linek a dalších třináct autobusových.
Pravidelní cestující už vědí, že například jízda linkou 58 v sobotu nad ránem stojí za to - vozy se změní na levný hotel, kde nerušeně pospávají bezdomovci. Občas je probere hlučná společnost, která nechá po voze kolovat lahev vína nebo zapálenou cigaretu.
Pro turisty a návštěvníky Prahy to však bývá pořádný šok.
I proto od ledna jezdí v nočních spojích hlídky strážníků. Dohlížejí na to, aby tu byl klid a zdarma se tu nenahřívali lidé bez domova. Jednou by měli i kontrolovat, zda mají u sebe cestující platnou jízdenku.
Test redakce MF DNES
Anděl, Lazarská, Hlavní nádraží -něco jako Bermudský trojúhelník tramvajových zastávek, ve kterém místo parníků mizí civilizační návyky některých cestujících. Je pátek, noc se převalila přes půlnoc, u zastávky brzdí linka 59. Tahle jízda bude zase něco extra: na zádi se hlučně řehtá skupina opilých dívek, které nevrlým dospělým nutí vodku na kuráž, kolem dvou sedadel se obtáčejí klimbající bezdomovci.
„Hej, pane, posuňte si ten strom!“ burcuje mladík jednoho ze spáčů, který jede nocí ve společnosti cypřiše v omláceném květináči.
Ta tramvaj páchne. Strašně - nakonec jeden z opilců, který přistoupil ve Vršovicích, intenzitu zápachu nevydrží. Vrhne přímo v tramvaji.
Vystoupit ven už je vážně nutné. Sakra, proč nebyl cestou vidět ani jeden jediný strážník?
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Myslíte si, že jsou noční spoje, kdy vždy jede jen jeden vůz, kapacitně dostačující? Proč není policejní hlídka v každém voze?
Vytíženost linek je pravidelně sledována. V případě, že dojde k nějakému skokovému trvalému nárůstu, situaci se přizpůsobíme. A proč nejezdí noční hlídka strážníků na všech linkách? To je asi otázka na městskou policii.
Důležitost pro cestující: 60 %
7. Září - měsíc front na kupony
Všechny reptaly, kteří nechtějí strávit dlouhé chvíle ve frontách, Dopravní podnik uklidňoval už od začátku: od 27. srpna do 6. října je provoz ve všední dny prodloužen do 20 hodin, a to na všech prodejních místech. Minulý týden to při dvou namátkových kontrolách ve všední den vypadalo na centrále na Bojišti skutečně jako po vymření. Ale i přes plynulost obsluhy se tu dá narazit.
„Kupon na čtvrté čtvrtletí? Ten bude až kolem dvacátého, panenko,“ zahlaholila paní pokladní.
A tak „panence“ nezbývá než se za dva dny postavit znovu před okénko, tentokrát zřejmě do fronty.
Test redakce MF DNES
U předprodejních okének jsme zpovídali ty nejpovolanější - studenty.
„Fronty jsou na začátku září i října odjakživa. Úplně nejhorší je to v centru. Třeba na I. P. Pavlova nebo na hlavním nádraží se vine zástup dlouhý i desítky metrů. Proto nejraději nakupuju na místech, kam tolik lidí nejezdí, jako jsou Roztyly nebo Hloubětín,“ říká Jaroslav Dobrý.
To Jana Čermáková má jiný recept. „Mně se nechce kvůli kuponu jezdit po celém městě a raději si s sebou do fronty vezmu nějakou knížku nebo na nákup vyrazím s kamarádkou a čekání pak uteče mnohem rychleji,“ prozrazuje studentka.
„Přetrpím to jako zubaře,“ procedí mezi zuby její kamarádka.
Až by se chtělo říct: Kdo neprostál u přepážek s předprodejem kuponů alespoň hodinu, jako by ani v Praze nestudoval.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Proč v září, kdy se u pokladen tvoří fronty, není otevřeno nonstop?
Z prodeje za poslední tři roky je zřejmé, že prodej po 19. hodině je využíván minimálně, poměrně málo je využíván i prodej o sobotách. Opakovaně informujeme cestující o možnosti zakoupení jízdních dokladů s předstihem a Dopravní podnik se dohodl s provozovatelem prodejní sítě na dočasném rozšíření prodejních hodin.
Důležitost pro cestující: 50 %
8. Sedačky: pohodlí versus špína
Třikrát a dost. Cestující ví, že po třech dnech ježdění tramvají už jeho kalhoty vonět nebudou. Šedá a červená sedátka z plastu totiž většinou nahradilo modrošedé polstrování.
Je pohodlnější a navíc v průzkumu si je víc než polovina cestujících přála, říkají dopraváci. Je špinavější a víc smrdí, jsou teď přesvědčeni cestující. Dělníci a bezdomovci v něm zanechávají nesmazatelné stopy. Ačkoli se v depech paní uklízečky s vysavačem činí, nestačí to. „Když jedu na důležitou schůzku, raději si nesedám. Co si mám vybrat? Pohodlnější, teplejší, špinavější, nebo tvrdé, promrzlé, čisté?“ shrnuje manažerka, která využívá MHD pravidelně.
Test redakce MF DNES
Čtrnáctka a devítka patří mezi tramvaje, na které by patřila razítka „největší čuně“.
Právě linky, které projíždějí centrem města, mají největší problém se špínou. Ve večerních hodinách už polstrované potahy bezohledně čpí do okolí.
Asi nejhlubší ponor do problematiky tramvajových sedaček udělal přednedávnem mladý muž mířící po osmé večer do žižkovské hospody. „Když jsem dosedl, udělalo se mi zle. Sedačka byla totálně nacucaná močí. Okamžitě jsem vystřelil, ale bylo pozdě. Vůbec jsem netušil, co mám dělat. Ani do taxíku by mě nevzali. Musel jsem hodně zhluboka dýchat, aby se mi neobrátil žaludek naruby,“ vypráví mladík o hodně nepříjemné zkušenosti z tramvajovou devítkou.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Při online rozhovoru pro iDNES jste zmínil, že zkoušíte nové čalounění. Máte už vybráno? Kdy bude v tramvajích?
V rámci oprav a dodávek nových vozů byly zvoleny materiály, které dle našeho názoru odpovídají všem potřebám Dopravního podniku. V průběhu času zkoušíme nové materiály, které by odpovídaly zejména zvyšujícím se nárokům na čištění.
Důležitost pro cestující: 40 %
9. Proč nelze kupony platit kartou?
Po celé Praze je sedm míst, kde zamáváte platební kartou a paní v okénku se vás nelekne. Jenomže to je žalostně málo.
„Půl hodiny jsem čekala, než na mě dojde řada. A pak mi paní jen suše oznámila, že kartou se platí na přepážkách o pár okének dál. Druhou frontu jsem už nestála,“ svěřuje se studentka Denisa Nováková.
A nádavkem jeden případ, který stojí za to.
Na Andělu v informačním středisku můžete za porcelánovou tramvaj nebo knihu o dopravě zaplatit pohodlně kartou, na přepážku na opačném vstupu do metra, kde prodávají kupony za tisíce korun, ale terminál nevybyl.
Test redakce MF DNES
Vypadá to jako fraška, která se může jmenovat Jak Dopravní podnik nechce přijít o své černé pasažéry. Dva dny běhání po přepážkách -a měsíční jízdenka je v kapse.
První snaha narazí na prst pokladní ve stanici Můstek. Míří na cedulku na skle „Nelze platit kartou“. Proč? Pokladní pokrčí rameny, nakonec však ochotně zalistuje v seznamech. „Karty berou Holešovice, Hůrka, Karlovo náměstí...“
Stanice Anděl na seznamu není, to znamená, že karty tady neberou. Neznalý cestující to však zjistí až po několika minutách, které stráví ve frontě. Sklo je polepené různými informacemi, tato bohužel chybí. Na placení však nakonec nedojde, nefunguje přístroj na vydávání průkazek. „Snad za hodinu...“ doufá pokladní. Nefunguje ani za tři.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Proč nelze kupony nakupovat platební kartou?
Platba platební kartou je daleko pomalejší než platba v hotovosti a další rozšiřování terminálů pro placení kartou ani neplánujeme. Každopádně vedení Dopravního podniku připravuje celkovou změnu koncepce svých prodejních míst - změna by měla nastat počátkem příštího roku.
Důležitost pro cestující: 30 %
10. Když nemáte drobné na jízdenky...
S „oranžovými skříňkami“ na nástupištích má potíž každý, kdo neví přesně, jaký tarif a popřípadě slevu má zvolit. Ti zběhlí se u automatu na jízdenky příliš nezdrží, jeden knoflík vpravo nahoře, pak dvakrát stisknout druhý odspoda a jízdenka už vyjíždí.
Kdo se do změti tarifů a slev zadívá poprvé, stráví u automatu dlouhé minuty. Návod je sice vyveden v českém i anglickém jazyce, ale je tak podrobný, že jen přečtení zabere několik minut. Navíc kdo nemá rozměněno, musí zamířit do trafiky, protože automaty neberou papírové peníze. A špatná zpráva nakonec: Dopravní podnik ani o jejich instalaci neuvažuje.
Test redakce MF DNES
Čas: všední den, čtyři hodiny odpoledne, místo: stanice metra I. P. Pavlova. Aktéři: cizinka, která si potřebuje rozměnit a koupit jízdenku, a dozorčí stanice.
Ona: (anglicky) Mluvíte anglicky?On: (pohodí hlavou jako trochu ano a trochu ne)
Ona: (anglicky) Jaký si mám koupit lístek na dvě stanice metrem? (a vytahuje pětistovku)
On: (anglicky) Nerozměňujeme. Musíte do trafiky (zatahuje tmavé okýnko)
O dvě hodiny později ve stanici metra na náměstí Republiky, tentokrát cizinka oslovila revizora.
On: Musíte k automatu, tam to je napsané (říká česky s důrazem na každou slabiku).
Když cizinka nechápe, vezme ji za rameno a k automatu ji dovede.
Otázka pro ředitele Martina Dvořáka: Proč nejsou automaty na bankovky?
O automatech, kde by se mohlo platit papírovými penězi, v dohledné době neuvažujeme. Jistým vylepšením bylo zavedení příjmu padesátikorunové mince ve stávajících automatech. Nyní, kdy je tarif vyšší, chce magistrát tento problém řešit Univerzální čipovou kartou Pražana, kterou bude možné platit bezhotovostně.
Důležitost pro cestující: 20 %
O autorovi| BOHDANA JAROŠOVÁ, JANA SYSLOVÁ, s přispěním redaktorů MF DNES
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Autor: BOHDANA JAROŠOVÁ, JANA SYSLOVÁ