Metro v Amsterdamu má velmi zvláštní strukturu. Naprostá většina tratí vede po povrchu a ve společných koridorech s železnicí, která obepíná centrum na východě a na jihu. Jediný podzemní úsek najdete mezi hlavním nádražím a stanicí Amstelstation. Také pouze v tomto úseku metro obsluhuje centrum města. Jinak vede do okrajových čtvrtí a pro obsluhu historického Amsterdamu nemá prakticky význam. První linky metra byly otevřeny v roce 1977. Nyní se můžete svézt linkami 50, 51, 53 a 54. Linka 52, která propojí jižní nádraží s hlavním nádražím a severní částí města za zálivem, bude otevřena někdy kolem roku 2013. Tato linka konečně povede pod opravdovým centrem a odlehčí husté síti tramvají.

Linky 51, 53 a 54 vycházejí společně z hlavního nádraží a interval 10 minut na každé z nich se tak v centru skládá do 3-4minutového intervalu. Po opuštění podzemního úseku se linky rozjíždějí postupně do čtvrtí na jihu a jihovýchodě. Linka 50 obepíná centrum z jihu a většinou využívá koridoru železničních tratí. V těchto společných úsecích jsou také společná nádraží železnice a metra s možností přímého přestupu.

Dvouvozové jednotky metra bývají spřaženy po dvou nebo po třech, podle potřeby. Na lince 51 jezdí odlišná vozidla, která jsou trochu užší a mají spodní i horní přívod proudu. V jižním úseku totiž vede tato linka společně s tramvají č. 5, takže zde využívá pantograf. Ve společném úseku s ostatními linkami metra zas metro 51 používá sběrače u podvozků. Metro je v Amsterdamu uzavřeno turnikety a vzhled stanic i vozů má spíš studený industriální ráz. Možná i díky tomu jsou tramvaje stále základním dopravním prostředkem v Amsterdamu (tedy samozřejmě kromě jízdních kol).

Tramvajová síť je v Amsterdamu skoro stejně hustá jako spleť vodních kanálů v historickém centru. Tramvaje obsluhují hlavně samotné centrum a jeho okolí. V okrajových čtvrtích jezdí tam, kam nevede metro. V centru je nejen mnoho kolejí, ale i mnoho křižovatek. Najdete tu i kruhové tramvajové křižovatky. Nejvíce linek je ukončeno na hlavním nádraží a to na dvou oddělených obratištích. Ostud také míří nejnovější linka 26, která se rychlostí spíš podobá metru a míří do nové čtvrti Ijburg, vystavěné na vysušených vodních plochách. Na cestě vede linka také skoro dvoukilometrovým tunelem.

Historickým centrem vedou dvě hlavní paralelní tratě, občas projíždějí pěší zónou a místy se dvoukolejná trať zužuje do splítek. I když je tramvajová síť poměrně klikatá, plná větvení a křížení, kolejový svršek je velmi kvalitní, a tak po něm lze jezdit svižně, a to i s tramvajemi s pevnými podvozky. Rychlost 40 km/h přes křížení není problém a při vyjíždění z ostrých oblouků je opravdu radno se za jízdy držet, zejména nalézáte-li se v zadním článku tramvaje Combino s pevnými podvozky. Závodním stylem jízdy, jaký tu většina řidičů tramvají jezdí, byste v Praze asi daleko nedojeli.

Tramvajový vozový park je složen se tří základních typů. Nejstarší tříčlánkové tramvaje s vysokou podlahou v celé délce, novější tříčlánkové tramvaje se středním nízkopodlažním vstupem a plně nízkopodlažní tramvaje Combino od Siemensu. V nejstarších a v nejnovějších tramvajích najdete průvodčího a proto je zde usměrněný nástup. Do tříčlánkových tramvají se středním nízkopodlažním článkem lze nastupovat libovolnými dveřmi. Abyste do nejnovějších tramvají nemohli nastoupit jinými dveřmi než prvními a předposledními, jsou u vstupů nainstalovány jednosměrné "plácačky". Tento způsob odbavení zejména v centru trochu zdržuje a díky průvodčím vyžaduje zaměstnat dvakrát více lidí. Nicméně lidé jsou tu už zvyklí a berou to s klidem, ostatně jako vše ostatní... Kromě nejstaršího typu tramvaje jsou všechny typy v jednosměrné i obousměrné verzi - obousměrné tramvaje se uživí například na lince 5, která jezdí část trasy spolu s metrem 51 a mívá stanice s ostrovními nástupišti.

Autobusové linky jsou spíš doplňkem kolejové dopravy a pro dopravu v centru nemají prakticky žádný význam. Autobusy městského dopravního podniku GVB jsou modrobílé, převažuje typ Berkhof ve standardní i kloubové verzi, vše samozřejmě nízkopodlažní. V severní části města a dále do regionu operují hlavně dopravci Arriva a Connexion, kde bohužel neplatí jednodenní ani vícedenní turistické jízdenky pro Amsterdam. Na příměstských linkách velmi často potkáte také kloubové autobusy. Do všech autobusů se nastupuje jen předními dveřmi a řidič buď kontroluje správné pípnutí čteček čipových karet, nebo prodává jízdenky, nebo razítkuje národní zónové jízdenky Strippenkaart.

Na závěr je nutné zmínit ještě několik lodních linek, které provozuje zdejší dopravní podnik a které míří od hlavního nádraží přes IJmeer k severním břehům. Jízda je krátká, rychlá a kromě pěších cestujících se přepravují i kola, mopedy a malé lidové automobily, připomínající spíše dětské šlapací autíčko. V době návštěvy právě v celém městě stávkovali popeláři, a tak se všude válely haldy odpadků, které nikdo neuklízel. Navíc Nizozemci jsou pověstní svým "lehkým" přístupem k pořádku v ulicích. Nejvíce odpadu je ale v ulicích v podobě rezivějících odstavených, zapomenutých nebo ukradených jízdních kol. Jízdní kolo je totiž v rovinatém Amsterdamu, stejně jako v celém Nizozemsku, dopravní prostředek číslo jedna.