Katalánská metropole a druhé největší město Španělska se už pár let pyšní metrem na letiště, druhá sestřička této automatické dvojlinky se nedávno nově podívala do sousední průmyslové zóny. Horečně se staví propojení dvou novodobých tramvajových sítí skrz hlavní městskou diagonálu a další modernizací prochází autobusová doprava, ve které přibylo páteřních linek i elektrobusů. Na městskou horu Tibidabo s nejhezčími výhledy na Barcelonu se už dostanete zbrusu novou lanovkou. Barcelona nabízí nejen úchvatné výhledy, slunečné pláže a nespočet památek ale také neuvěřitelně pestrou směsici druhů veřejné dopravy.

Barcelona má extrémně hustou síť metra, kterou tvoří 5 základních linek (s krátkou linkou L11 šest) a k tomu 4 příměstské vlakové linky fungující na území města jako takové malé metro souběžně s místní regionální železnicí. Nejnovější je tangenciální automatická dvojlinka L9+L10, jejíž severní část byla otevřena už před 14 lety a jižní část postupně od roku 2016 s prvním úsekem linky L9 na letiště a s druhou větví do jižní průmyslové zóny. Ta byla otevírána postupně s nejnovějším úsekem na konci roku 2021. Zde také najdete jediný nadzemní úsek barcelonského metra. Střední část této dlouhé...
Nejnovější úsek automatické tangenciální dvojlinky, zde jako větev označená L10 do průmyslové zóny na jihozápadě Barcelony. Tento jediný nadzemní úsek metra v Barceloně byl otevírán postupně v letech 2020-1.
Interiér automatických souprav řady 9000 od Alstomu, které jezdí na linkách L9 a L10 v obou jejich doposud oddělených koncích. Na jižním konci linky L10 najdete celkem 4 nadzemní stanice obsluhující zdejší průmyslovou a přístavní zónu.
Poblíž jižního konce nejnovějšího úseku linky L10 najdete také depo pro jižní část těchto obou linek. Prostřední úsek, který by napojil jižní a severní konec této dlouhé linky, je stále ve výstavbě a termín dokončení v nedohlednu.
Jedna z podzemních stanic nejnovější automatické dvojlinky L9+L10. Celá trasa je budována systémem jedné tunelové roury pro obě koleje a stanice jsou řešeny umístěním nástupišť vždy nad sebou, aby se i stanice vešly do rozměrů tunelu o konstantním průměru.
Spodní nástupiště jedné z nových stanic automatické dvojlinky L9+L10. Každá stanice je trochu jiná, ale stavebně jsou si všechny velmi podobné. Většina stanic je také umístěna velmi hluboko pod povrchem, se kterým ji spojují především rychlé výtahy.
Interiéry stanic a přestupních chodeb často kombinují kov a sklo se surovým nijak neopracovaným betonem. Kdo nechce jet z hluboké stanice výtahem, může využít soustavy krátkých eskalátorů, pokud mu tedy po cestě nedojde trpělivost.
V jedné z nejnovějších stanic automatické linky L10 byla umístěna výstava k celému projektu, který zatím nezná termín dokončení. Zřejmě je to nadlouho poslední plán na rozšíření sítě metra, které je už nyní v Barceloně velmi husté, navíc v kombinaci s příměstskými vlakovými linkami.
Na barcelonské letiště dojelo metro v roce 2016. Zastavuje u obou jeho terminálů a cesta klikatou plně podzemní trasou trvá do centra asi půl hodiny. Výrazně rychlejší je to vlakem z terminálu 2, který má však delší intervaly.
Také některé původní linky metra prodělaly modernizaci vozového parku. Kompletní výměny se dočkala fialová linka L2, kde jezdí výlučně tyto nejnovější soupravy řady 9000 od Alstomu, stejné jako na automatických linkách L9 a L10 jen s tím rozdílem, že zatím do doby dokončení automatizace jsou tyto vlaky řízeny manuálně.
Dalším způsobem omlazení souprav metra je jejich modernizace. To je případ i těchto starších souprav řady 2100 na zelené lince L3, které si prošly omlazovací kúrou a novým nátěrem s červenými dveřmi.
Proměnou si postupně prochází také odbavovací systém, kdy jsou tyto původní chatrné snadno překonatelné turnikety nahrazovány modernějšími prosklenými. V některých stanicích ale stále při výstupu procházíte těmito dvojitými kovovými vrátky.
Barcelonské metro se postupně zpřístupňuje také hůře pohyblivým. Výtahem například dojedete z metra rovno přes slavnou katedrálu Sagrada Familia. Informační systém metra vychází ze základní černé barvy, ze které vystupuje bílé písmo a barevná čísla jednotlivých linek.
Praktická mapka cestovních časů metrem ukazuje nejen jízdní dobu v jednotlivých úsecích, ale i přestupní časy v konkrétních uzlech. Dostat se z jednoho konce Barcelony na druhý trvá poměrně dlouho.
Na linkách L3 a L5 potkáte tyto novější soupravy série 5000. Stanice se postupně předělávají pro snížení schodu mezi nástupištěm a dveřmi metra, zde je aspoň zvýšena nástupní hrana pro první vůz vlaku.
Tyto starší soupravy několika sérií jsou si velmi podobné a celkem jich tu jezdí na linkách L3, L4 a L11 zhruba 40. Podobné jsou i širší soupravy řady 4000 pro linku L1, která jako jediná jezdí na širokém rozchodu.
Novější soupravy řady 6000 zajišťují spolu se staršími vlaky řady 4000 provoz na jediné širokorozchodné lince L1. Výšku schodu mezi nástupištěm a soupravou v přestupní stanici Espanya umocňuje ještě vnější oblouk kolejí. Linka L1 je nejstarší - byla otevřena v roce 1926.
Velmi prospěšným projektem, který se podařilo prosadit po dlouhých diskuzích a protestech, je propojení dvou dosud oddělených tramvajových provozů do jednoho. Podaří se to díky 4 km dlouhému úseku po unikátní barcelonské třídě Diagonal, která protíná jinak přísně pravoúhlý systém ulic v jejím centru. Tramvaje už tuto třídu částečně využívají, ale chybí právě 4 kilometry, které budou znamenat kromě nových kolejí se spodním přívodem proudu také výrazné zklidnění této rušné městské třídy. Nyní se nová trať staví od východu a v roce 2023 by měly být zprovozněny první dvě zastávky. Zbylé 4 mají...
Barcelona má zatím dva oddělené tramvajové provozy – Trambaix a Trambesos. To je ale již za pár let změní – konečně se začalo s propojováním obou tramvajových ostrovů. Ze 41 tramvají Alstom Citadis 302 bude 18 upraveno pro možnost spodního odběru proudu. A právě zde v uzlu Glories začíná stavba propojovacího úseku vedeného po hlavní barcelonské diagonále.
Rušná třída Diagonal, která rozbíjí systém pravoúhlých ulic v centru města, se po dostavbě tramvajové trati změní k nepoznání. Výrazně ubude prostoru pro auta, naopak bude více místa pro chodce i cyklisty. A nenajdete zde trolejové vedení – tramvaje si budou na 4 km dlouhém úseku brát proud z pásu mezi kolejnicemi.
Nyní jsou v plném proudu práce na prvním úseku od východu, který by měl být otevřen ještě v roce 2023. Kompletního propojení obou tramvajových provozů se mají Barceloňané dočkat v roce 2025. Na 4 km dlouhém úseku bude 6 zastávek.
O něco rozsáhlejší je jihozápadní tramvajový provoz (Trambaix) s linkami T1-T3 a sítí o délce 15 km. Pohybuje se zde 23 tramvají, některé úseky na západním okraji sítě jsou jednokolejné. Tramvaje začínají na Diagonále a vedou směrem do předměstí Barcelony Llobregat.
Severovýchodní tramvajový provoz Trambesos má 3 linky T4-T6 a jezdí zde 18 tramvají na síti o délce 14 km. Linky T4 a T6 vedou až sem do průmyslového předměstí Sant Adria de Besos s monumentální budovou bývalé teplárny ze 70. let minulého století.
Schéma tramvají v Barceloně, ze kterého je patrné, že moc nezbývá oba oddělené systémy propojit. Přesto to trvalo celých 18 let od spuštění první linky, než se podařilo na hlavní barcelonské diagonále začít stavět.
I v Barceloně patří budoucnost elektřině. V zastávce Forum, kde začíná pověstná třída Diagonal, se potkala tramvaj se nejnovějším elektrobusem, který se dobíjí na konečné linky H16 po dlouhé cestě přes celé město.
Nově je elektrobusy plně pokrytá nejjižnější horizontální páteřní linka H16. Zde se kloubové elektrobusy dobíjejí na konečné Zona Franca. Celkem bylo v roce 2022 k dispozici 30 kloubových elektrobusů, během roku 2023 má přijít dalších 78, z toho 29 kloubových.
Kloubový elektrobus Solaris se dobíjí na východní konečné linky H16 Forum. Celkem má barcelonský dopravní podnik 17 těchto vozů, 3 jsou z roku 2018 a 14 z roku 2020. Do konce roku 2024 chce mít Barcelona 232 elektrobusů.
Interiér futuristického elektrobusu Irizar, kterých tu jezdí už cca 30 – poslední dodávka z roku 2023 čítá 29 vozidel, z let 2018 a 2021 je 13 starších vozů tohoto typu. Díky aktuálním dodávkám nových elektrobusů bude brzy plně elektrifikována také vertikální linka V15 mířící pod zdejší nejvyšší městskou horu Tibidabo.
Od poslední návštěvy před 6 lety výrazně pokročila také modernizace autobusové sítě, která doplňuje hustou síť metra a vlaků. Dokončen byl plán na zavedení páteřních linek, které se dělí na horizontální, vertikální a diagonální. Celkem tvoří kostru autobusové sítě už 28 linek s krátkými intervaly. A právě na první páteřní linky míří nové autobusy, které se pořizují už jen výhradně na elektrický pohon. Ještě do roku 2022 měla Barcelona jen 20 elektrobusů, v roce 2023 přibude dalších 78 a v roce 2024 cca 125. K tomu je potřeba připočíst ještě 8 vodíkových autobusů a mají přibýt další.
Tyto autobusy dopravního podniku TMB od sebe dělí 15 let. Mercedes je z roku 2006 a jedná se o nejstarší typ autobusů v Barceloně. Už brzy ho nahradí nové elektrobusy. Aktuálně největší podíl elektrobusů je od španělské firmy Irizar. V roce 2023 přibude 78 elektrobusů, pro další rok se soutěží dalších 125, z toho padesátka kloubových.
Zastávky v Barceloně zdobí výrazné značení ve prospěch páteřních linek. Vertikální linky jsou zelené – těch od poslední návštěvy přibylo 9, horizontální modré (celkem 8) a diagonální fialové – ty jsou celkem tři (D20, D40 a D50).
Hybridní kloubové Volvo z roku 2015 na jižní konečné vertikální páteřní linky V27. Vertikálních linek už je 17 (čísla V1 až V33) – ještě před pěti lety jich bylo pouze 7.
Barevně sladěný interiér barcelonských autobusů, kterému dominuje výrazný motiv uliční sítě na potazích sedadel, čímž je Barcelona typická. Čistotě autobusů zvenku i zevnitř je tu věnována příkladná péče. Během příštích pár let budou vyřazeny poslední čistě naftové autobusy a vozový park bude složen jen z plynových, hybridních nebo elektrických autobusů. Dnes činí tento podíl 75 %
Páteřní horizontální, vertikální nebo diagonální linky už dnes dominují autobusové síti a jejich počet už dosáhl původního plánu – 28. Na mnoha místech v centru už dnes potkáte jen tyto páteřní linky s krátkými intervaly.
Část vozového parku autobusů je poháněno plynem. To je případ také tohoto kloubového MANu s karoserií Castrosua na páteřní horizontální lince H10, která projíždí okolo stále ještě rozestavěné katedrály Sagrada Familia.
Turisticky oblíbenou autobusovou linkou je 150 vyjíždějící z náměstí Espanya do kopců na jižním okraji centra, kde je jednak rozlehlý park a olympijský areál Montjuic, nabízející úchvatné výhledy na mořské pobřeží. Tato linka jezdí ve špičkách každých 10 minut, o víkendech po 15 minutách.
V letech 2015-7 bylo dodáno 90 kloubových hybridních autobusů Solaris. Jednou z mála diagonálních linek, které nebyly přeznačeny do nového systému páteřních linek, je sedmička, která bude s velkou pravděpodobností zrušena po dostavbě tramvajové trati propojující obě dosud oddělené části tramvajové sítě.
Velký podíl ve vozovém parku v Barceloně mají autobusy značky MAN. Tento vůz z roku 2019 byl nasazen na první páteřní diagonální linku D50. Během posledních pár let vznikly i zbylé dvě diagonální linky D20 a D40. Linky D40 a D50 vedou z centra na severovýchod, linka D20 na severozápad, přičemž využívá další diagonální ulici „Parar-lel“ narušující přísně pravoúhlý rastr
Starší kloubový MAN vyjíždí z konečné zastávky Castell de Montjuic poblíž zdejší pevnosti s výhledy na mořské pobřeží. Sem míří z druhé strany také zdejší kabinková lanovka. Možnost vyšplhat se na tento největší kopec v centru Barcelony na klasické jízdné MHD je ale pouze pomocí autobusu.
Kabinková lanovka vede k pevnosti Castell de Montjuic od východního okraje místního parku, kde se dá přestoupit na podzemní lanovku dolů do města. Lanovka funguje od roku 1970, tyto kabinky jsou z roku 2007. I když lanovku provozuje místní dopravní podnik, platí na ní speciální jízdné.
Podzemní lanovka od stanice Parar-lel do parku Montjuic je součástí MHD, jízda po trase s proměnným sklonem trvá 2 minuty a tyto dvoudílné vozy jsou z roku 2005.
Ve flotile elektrobusů nyní kraluje španělský Irizar se svým futuristickým modelem „ie tram“, zbytek zatím v podobě kloubových Solarisů. Elektrobusy je plně pokryta nejjižnější horizontální páteřní linka H16, následovat bude vertikální linka V15. Do roku 2025 chce mít Barcelona čtvrtinu vozového parku autobusů (čítající 1100 vozů) zcela bezemisní. Obnovena je také flotila speciálních autobusů „Aerobus“ spojující letiště s centrem Barcelony i po napojení na metro, a to pomocí hybridních patnáctimetrových Scanií.
Katalánské železnice provozují dvě hlavní regionální vlakové trasy z centra Barcelony na sever a severozápad. Odtud z podzemní konečné stanice Catalunya vyjíždějí normálněrozchodné linky na sever, dvě z nich (L6 a L7) mají charakter městského metra. Na této trase jezdí kromě starších jednotek z 90. let také tyto nové tří- a čtyřvozové soupravy CAF-Alstom z roku 2014. Souběžně s linkou L6 pokračují dál za město linky S1 a S2.
Rozhraní mezi klasickým metrem a linkami příměstské železnice FGC je ve stanici Catalunya zvýrazněno takto. S turistickými jízdenkami ale můžete použít na území Barcelony i tyto linky. Na druhé konečné linky L6 navazuje krátká jednostanicová linka L12.
Interiér příměstských vlaků FGC je velmi pohodlný i na delší vzdálenosti. Nové soupravy jezdí pouze na normálněrozchodných linkách, na druhém svazku ze stanice Espanya, kde je úzký rozchod, se zatím musí cestující spokojit se staršími typy vlaků, které se vyráběly do roku 2009.
Jedna z 15 nejnovějších čtyřvozových vlakových souprav FGC od Stadleru z let 2021-2 na příměstské lince začínající na nádraží Catalunya přijíždí do stanice Peu de Funicular, kde můžete přestoupit na pozemní lanovku do čtvrti Vallvidrera. Nástupiště jsou tu velmi krátká, proto lze vystoupit jen z některých dveří.
Skleněná automatická pozemní lanovka od stanice vlaku do čtvrti Vallvidrera jezdí na zavolání (stačí stisknout poptávkové tlačítko) a v této podobě funguje od roku 1998. Na trase je také jedna mezilehlá zastávka.
Na nejpopulárnější vyhlídkové místo nad Barcelonou – městskou horu Tibidabo se kromě lanovky dostanete také touto minibusovou linkou 111 navazující ze v malebné čtvrti Vallvidrera plné výstavních vilek na pozemní lanovku od příměstských vlaků z centra. Zachycen zde byl nový minibus na podvozku Iveco z roku 2022.
Přímo před kostelem na městské hoře Tibidabo má konečnou minbusová linka 111 sloužící pro základní obsluhu této čtvrti. Hojně jí ale využívají i turisté, kterým se nechce platit vysoké jízdné na lanovce, nebo v době, kdy lanovka není v provozu.
K lanovce na horu Tibidabo jezdí kromě běžné linky MHD a historické tramvaje (nyní v rekonstrukci) také dvě autobusové linky „Tibibus“, ve kterých je přeprava zdarma, pokud máte zakoupený lístek do místního zábavního parku u horní stanice pozemní lanovky.
Stařičkou lanovku na horu Tibidabo konečně nahradila zbrusu nová kapacitnější. Rekonstrukce probíhala v letech 2019-21 a během ní byly vyměněny také koleje s širším rozchodem 1400 mm.
Důležitou součástí veřejné dopravy v Barceloně a hlavně přilehlé aglomerace jsou vlaky. Ty se dělí na příměstské a regionální (Cercanias a Rodalies), ale systém číslování je o něco složitější. Jsou tu totiž železnice tří různých rozchodů – úzký a evropský, na kterém provozují své vlaky Katalánské dráhy FGC, a pak široký španělský rozchod, kde jezdí vlaky státního dopravce Renfe. Linky Renfe mají před číslem písmeno R, linky FGC mají buď písmeno L navazující na číselnou řadu metra a nebo S, pokud vedou dál za hranice města. Zatímco flotila státních drah byla naposledy obnovena jednopodlažními...
Zatímco jeden vůz nové lanovky na Tibidabo je červený, druhý je stříbrný. Kapacita nových dvoučlánkových vozidel je 252 lidí a lanovka jezdí v hlavních časech každých 7 minut. Předchozí generace vozů byla z roku 1958 a měla kapacitu jen 113 lidí.
Důležitým pomocníkem v kopcovité čtvrti severozápadně od centra Barcelony jsou eskalátory a šikmé výtahy zkracující cestu tímto hustě osídleným, ale výškově velmi různorodým územím. Asi nejvíc jich najdete poblíž stanice metra L5 El Carmel nebo po trase autobusové linky V19, která vás zaveze i do prapodivného parku Güell od Gaudího.
Asi nejvíc městských šikmých výtahů nebo veřejných eskalátorů najdete poblíž stanice metra L5 El Carmel nebo po trase autobusové linky V19, která vás zaveze i do prapodivného parku Güell od Gaudího.
I po napojení letiště na metro stále zůstaly v provozu dvě expresní autobusové linky spojující oba letištní terminály s náměstím Catalunya. Linka A1 jezdí každých 5 minut, linka A2 každých 10 minut. Cestující vozí nová flotila 27 patnáctimetrových hybridních Scanií a 6 stejně dlouhých elektrobusů King Long.
V autobusových garážích dopravce Monbus poblíž konečné stanice metra L10 v průmyslové zóně už navždy odpočívají poslední zbylé autobusy z předchozí generace letištních expresů, které byly v roce 2021 nahrazeny novými hybridními Scaniemi a elektrobusy King Long.
Poměrně velký podíl polských Solarisů na autobusové dopravě v Barceloně dokládá i skladba vozového parku příměstského dopravce Monbus na jihozápadním okraji Barcelony obsluhující příměstské linky ve městě Llobregat.
U vlakového nádraží a zároveň konečné stanice tramvají Sant Adria de Hexos navazují linky dopravce Tusgsal označené písmenem B obsluhující oblast města Badalona. I tyto autobusy jsou integrovány do místního systému katalánské veřejné dopravy ATM, ale jízdenky pro vlastní Barcelonu už zde neplatí.
Starší Crosswaye od Iveca dopravce Monbus lze spatřit na příměstské lince L70 mířící spolu s množstvím jiných příměstských linek od západu do centra Barcelony na náměstí Espanya. Písmeno L značí sousední město Llobregat.
U nejvýznamnějšího vlakového nádraží Sants (protože zde zastavují i rychlovlaky) začíná jedna z příměstských linek mířících dál na západ od Barcelony. Všechny nově pořizované příměstské autobusy mají bez ohledu na dopravce žlutou barvu.
I na příměstských linkách soukromých dopravců, které jsou součástí systému ATM, jsou pořizovány hybridní či plynové autobusy nebo i elektrobusy. Zde na místní poměry netypický francouzský autobus Heuliez. Dopravce Avanza je jeden z největších autobusových hráčů ve Španělsku.
Kdysi hlavní a nejdůležitější vlakové nádraží Franca leží na jižním okraji Barcelony a jeho monumentální budova skrývá mnoho hlavových nástupišť, které nyní slouží hlavně pro příměstské a regionální vlaky Rodalies státních drah Renfe. Vysokorychlostní vlaky AVE většinou jedou přes průjezdné podzemní nádraží Sants na západním okraji centra.
Barcelona díky své kopcovitosti nabízí také řadu pozemních i visutých lanovek, ať už v samotném centru, nebo na okrajích. Visuté lanovky v centru slouží hlavně turistům. Pozemní a někdy i podzemní lanovky také místním. To je případ dvou čistě městských lanovek, na kterých platí běžný tarif MHD. Třetí pozemní lanovka na místní nejvyšší horu Tibidabo je ale spíše turistická a konečně se jí podařilo v letech 2019-21 kompletně zrekonstruovat. Místo původních vozů z 50. let tu jezdí nové prosklené dvouvozové soupravy v kratších intervalech, vyšší rychlostí a s výrazně vyšší kapacitou.
Příměstské vlaky Rodalies španělských drah RENFE obsluhují širší okolí Barcelony v krátkých intervalech a skrz město jedou ve dvou podzemních trasách. Část páteřní východozápadní linky R2 končí zde na nádraží Franca. Tyto dvoupatrové jednotky z konce 80. let jezdí ještě v Madridu.
Další typy starších elektrických jednotek určených pro regionální linky dálkovějšího charakteru na historickém hlavovém nádraží Franca. Tyto regionální linky jsou číslovány od R11 výše.
Podzemní průjezdné nádraží Sants na západním okraji centra slouží jak pro příměstské a regionální vlaky Rodalies, které se zde ve směru na východ rozdvojují do paralelních podzemních tras pod centrem, tak i pro rychlovlaky AVE. Novinkou jsou první soukromé rychlovlaky Iryo na trase Barcelona – Madrid.
Typická jednopodlažní vlaková jednotka pro regionální železnici Rodalies. Tyto vlaky byly vyráběny v 90. letech a mají ve Španělsku široké uplatnění v okolí velkých měst. Ani v Barceloně se bohužel vlaky těžko brání sprejerům. Páteřní linka R1 vede od západu daleko na východ podél mořského pobřeží.
Jedna z větví páteřní příměstské vlakové linky R2 končí u terminálu 2 barcelonského letiště. Vždy jeden z vozů těchto jednopodlažních jednotek má bezbariérový vstup. Vlaky Rodalies jsou páteří celého regionu a celkem tu 17 linek obsluhuje 135 stanic a zastávek.
Z barcelonského letiště se dostanete nejen metrem, vlakem či speciálním expresním autobusem, ale také některými běžnými linkami MHD, zde v podání nového kloubového MANu na plynový pohon.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM