Italská metropole s dlouhou historií leží v jižní části Itálie, čemuž odpovídá i kvalita veřejné dopravy. Zatímco metro a tramvajová síť se od poslední návštěvy nijak nezměnily, posun nastal v trolejbusové dopravě, kde se podařilo vyřešit problém s trolejbusy Solaris a alespoň částečně provozovat linku 90 opět elektricky. V roce 2019 byla otevřena nová trolejbusová linka 74 na jihu metropole včetně vyhrazeného dopravního koridoru, bohužel pár měsíců nato se opět léta nevyužívané trolejbusy vrátily do své garáže a nyní jezdí na line 74 pod trolejemi opět autobusy. Výrazný posun kupředu nastal alespoň u autobusů – za poslední 3 roky se podařilo nakoupit cca 770 nových autobusů Menarinibus a Mercedes-Benz. Konečně také s novými bateriemi vyjela i flotila 60 starších dlouho odstavených minibusů Gulliver.

Metro v Římě má 3 městské a jednu příměstskou linku. Nejnovější je automatická linka C, která je však v centrálním úseku stále rozestavěná. Obsluhuje tedy hlavně východní předměstí Říma. U prvních dvou linek nedošlo v posledních letech k žádnému pokroku, nejnovějším počinem na lince B je nová konečná stanice Jonio z roku 2015 a 18 nových souprav CAF z téže doby. Na lince B tak stále potkáte i staré soupravy z 80. let. Aktuálně došlo na příměstské lince metra z Říma do pobřežního letoviska Lido di Ostia ke zkrácení linky o 3 koncové stanice ve všední dny a v sobotu kvůli nedostatku provozních...
Automatická souprava metra na nejnovější lince C. Protiepidemická opatření tu dohnali do takového extrému, že byl zakázán vstup i na čelní plošinu zřejmě z důvodu ochrany personálu při případné manipulaci s těmito automatickými vlaky.
Východní konečná povrchová stanice Pantano automatické linky metra C. Metro sem jezdí už od roku 2014 a tato nejnovější linka má nyní 22 stanic. Důležitý úsek pod historickým centrem Říma se stále nedaří dostavět.
Ve východní části linky C je metro vedeno po povrchu nebo po nadzemních estakádách. Z 22 stanic je 9 povrchových nebo nadzemních. V provozu je 30 šestivozových souprav AnnsaldoBreda.
U východní konečné stanice metra C Pantano je také autobusový terminál s návaznými linkami do zdejší východní periferie. V letech 2012-4 pořídil soukromý dopravce TPL 180 tureckých autobusů Temsa Avenue.
Typické jízdenkové automaty římského dopravního podniku v metru. Musíte mít ale štěstí když fungují, pak se tam dají koupit i turistické jízdenky. O to větší štěstí budete mít, pokud se vám takovou jízdenku podaří zaplatit kartou či bankovkami.
Informační stánek dopravce ATAC před hlavním nádražím Termini, kde ale neseženete jízdenky. Celkově je to s dostupností informací i jízdních dokladů na město s takovým turistickým významem velice bídné.
Od roku 2005 byl vozový park metra výrazně obnoven novými španělskými soupravami CAF, kterými byla nejdříve kompletně omlazena flotila na lince A (53 souprav) a následně druhou sérií o 10 let později byla vyměněna část starých souprav také na lince B díky 18 novým soupravám. Zde v povrchové stanici Piramide.
Na nejdelší a rozvětvené lince B stále potkáte staré soupravy MB100 vyráběné ve druhé polovině 80. let. Svézt se neposprejovanou soupravou rovná se zázraku. Jedinou povrchovou stanicí v severovýchodní části trasy linky B je stanice Ponte Mammolo.
Interiér přes 30 let starých souprav na lince B koresponduje s barvou této linky, která se na severovýchodě větví. Její nejnovější stanicí je Jonio na větvi B1.
Šestivozová souprava CAF na jižním částečně povrchovém úseku linky B do veletržní čtvrti Laurentina. Na jižním konci této linky navazuje nová trolejbusová trať dál na jih, toho času opět mimo provoz.
Příměstská linka metra z této stanice Pyramide do přímořského letoviska Lido di Ostia je zajišťována těmito starými i novějšími soupravami. Linka dlouhá skoro 30 km je ve všední dny a v sobotu zkrácena kvůli nedostatku provozních souprav.
Leták informující o zkrácení příměstské linky metra ve všední dny a v sobotu kvůli nedostatku provozních souprav. Dle jízdního řádu si musí tato linka vystačit se 4 vlaky. Aby mohl být v době zvýšené poptávky zajištěn dostatečný interval, nejezdí se do posledních 3 stanic, kde je metro nahrazeno autobusy.
Nejnovější stanice linky metra B Jonio na jedné ze dvou severních větví byla zprovozněna v roce 2015. Do této hustě osídlené části Říma vede od hlavního nádraží také trolejbusová linka 90.
Tramvajová doprava a její rozsah i kvalita se od poslední návštěvy nijak nezměnila – v provozu je stále 6 linek zejména ve východní části Říma a také vozový park je stále složen ze 4 základních typů, z nichž nejstaršími jsou jednosměrné dvoučlánkové tramvaje Stanga z poloviny 20. století, následované třicetiletými tramvajemi Socimi a konečně i plně nízkopodlažními tramvajemi Alstom/Fiat Cityway, z nichž nejnovějším je už také 20 let. Na všech linkách je udržován pravidelný celotýdenní provoz, i když do spolehlivosti značně zasahuje nulová preference na křižovatkách a často svérázný styl...
První nízkopodlažní tramvaje v Římě značky Socimi jezdí už 30 let. Tyto tříčlánkové obousměrné vozy potkáte na linkách 5, 14 a 19 jezdící ve východní části zbytku zdejší rozsáhlé sítě.
Linka 3 jezdící také kolem Kolosea je doménou nejnovějších sedmičlánkových tramvají Alstom-Fiat Cityway, které byly dodány v roce 2000 v počtu 52 kusů. Potkáte je na linkách 3 a 8, které obsluhují hlavně jižní část centra Říma.
Dvoučlánkové nejstarší tramvaje Stanga jsou jediné jednosměrné tramvaje v Římě a jezdí na linkách 5, 14 a 19, tedy stejně jako třicetileté nízkopodlažní tramvaje Socimi. Z původního počtu cca 120 kusů jich jezdí ještě přes 50. Tyto přes 70 let staré vozy prošly v 80. letech modernizací. Zde na velké křižovatce Porta Maggiore, kde se potkává většina římských tramvajových linek.
Přehledné schéma 6 římských tramvajových linek, které operují hlavně východně od centra města. Tramvají se dostanete jak k hlavnímu nádraží Termini, tak i ke Koloseu nebo přímo k Vatikánu.
Brutální mimoúrovňová silniční křižovatka nad východní tramvajovou radiálou u zastávky Prenestina/Caballini, kde se nachází také místní tramvajová vozovna.
Nejvýchodnější tramvajová konečná linky 14 Togliatti s nejstarším typem tramvají Stanga. Cesta do centra je odtud dlouhá, tramvaje na samostatném tělese uprostřed široké ulice Prenestina zdržují především četné světelně řízené křižovatky bez jakékoli preference.
Řidiči tramvají Socimi a Stanga v družném hovoru na východní konečné linek 5 a 19 „Gerani“. Kousek odtud vede také nejnovější linka automatického metra C. Zatímco linka 5 vede k hlavnímu nádraží Termini, dlouhá linka 19 končí na kraji Vatikánu severně od centra.
Obouchaná 70letá tramvaj Stanga na lince 14 míří po dlouhé rovné radiále Via Prenestina směrem na východní okraj Říma. Tímto směrem vedou také linky 5 a 19 nabízející poměrně krátký souhrnný interval.
Severozápadní konečná linky 3 poblíž největšího parku severně od centra Říma. Linka 3 krouží kolem centra od východu a pokračuje kolem Kolosea dál na jihozápad. Napříč touto smyčkou pokračuje dál na západ k Vatikánu linka 19.
Detail nejnovějšího typu tramvají Cityway 2 z počátku tohoto století na smyčce Galleria Arte Moderna, která je severní konečnou linky 3.
Dlouhá radiálně-tangenciální linka 19 vede od východu kolem centra města do západní konečné poblíž Vatikánu. Na lince 19 potkáte jak tyto tramvaje Socimi, tak i původní vozy Stanga.
Západní konečná Risorgimento dlouhé linky 19 severně od vstupu do Vatikánu. Kromě linek 2 a 8 umožňují všechny ostatní linky také provoz jednosměrných vozů.
Nejnovější konečná linky 8 na Benátském náměstí, neboli Piazza Venezia z roku 2013. Jednou v budoucnu by odtud měly tramvaje pokračovat až k nádraží Termini.
Jižní konečná linky 3 u nádraží Piramide, kde kromě stejnojmenné stanice metra B najdete také konečnou stanici Porta San Paolo příměstského metra do Lido di Ostia.
Oloupaná stařičká tramvaj Stanga na přestupním uzlu Porta Maggiore zdolává každodenní nápor cestujících na východní tramvajové radiále. Z linek 5, 14 a 19 zde můžete přestoupit hlavně na linku 3.
Starověkou bránou Porta Maggiore projíždí také příměstská tramvaj Roma – Giardinetti provozovaná místním dopravním podnikem ATAC, po zprovoznění linky metra C ve značně zkrácené verzi. Tyto nejstarší vozy z roku 1926 stále slouží.
Nejnovější dvoučlánkové tramvaje Firema pro příměstskou linku Roma – Giardinetti z roku 1999 směřující od východního okraje hlavního nádraží Termini směrem na východ.
Konečná stanice Centocelle, která se v roce 2015 stala východním koncem příměstské tramvaje Roma – Giardinetti poté, co byla zprovozněna nová linka metra C. Poblíž najdete také místní depo, které disponuje těmito dvěma typy vozidel.
Interiér těchto 95 let starých a přesto stále běžně provozovaných tramvají na zkrácené příměstské lince Roma – Giardinetti.
Poměrně užitečné informace na zastávkách obsahují jednak detail linkového vedení v okolí zastávky i výřez z celkového schématu dopravní sítě v Římě, ale také celkové schéma kolejové dopravy v italské metropoli.
Tragikomedii nebo lacinou telenovelu připomíná římský příběh trolejbusů. První a na dlouhou dobu jediná linka 90 z nádraží Termini směrem na sever byla dlouho doménou trolejbusů Solaris z roku 2003. Ty mají pomocný bateriový pohon kvůli jižnímu úseku bez trolejí. Kvůli dožití baterií a jejich výměně byla linka 90 nějakou dobu v podání autobusů a částečně i ladem ležících trolejbusů BredaMenarinibus. Nyní zde opět jezdí trolejbusy Solaris, byť jen na části pořadí. Po dlouhých průtazích byla v roce 2019 zprovozněna druhá trolejbusová linka 74 včetně samostatného koridoru na jihu Říma od konečné...
Trolejbusová linka 90 je po přestávce kvůli nedefinovaným technickým problémům od března 2021 opět v provozu. Na této lince jezdí opět původní trolejbusy Solaris s pomocným bateriovým pohonem, díky kterému nemusejí být na jižní konečné u nádraží Termini troleje. Z celkového počtu 30 vozů jich ale jezdí jen malá část.
Jeden ze 30 trolejbusů Solaris v původním zelenobílém nátěru na cestě ze severní konečné linky 90 na jih. Tato páteřní trasa spojuje hustě osídlená předměstí na severu s hlavním nádražím Termini. Tyto již 18 let staré vozy měly problém s dožitím pomocných baterií. Aktuálně jich je na linku 90 vypravena jen malá část, některá pořadí jsou zjištěna autobusy.
Severní konečná trolejbusové linky 90 „Labia“. Před časem jezdily místo Solarisů dlouhodobě zakonzervované trolejbusy BredaMenarinibus, po výměně baterií a návratu Solarisů se novější nevyužité vozy přesunuly na novou linku 74 na jihu města.
Trolejbusová garáž Tor Pagnotta na jižním okraji Říma, kde už opět stojí bez využití trolejbusy BredaMenarinibus. Celkem 45 vozů bylo pořízeno už před více než 10 lety a po krátkém angažmá části z nich na lince 90 se dočkaly teprve v roce 2019, kdy byla po průtazích zprovozněna trolejbusová linka 74. Ani ne po roce však trolejbusy opět dojezdily.
Jeden ze 45 trolejbusů BredaMenarinibus z roku 2010 opět bez využití v místních garážích. Po nadějném startu linky 7 v roce 2019 byl provoz trolejbusů na jaře 2020 opět ukončen, údajně kvůli závadě napájení a následně i problému s nutnou údržbou trolejbusů, které skoro 10 let stály ladem.
Od jara 2020 bohužel jezdí pod trolejemi na jižním koridoru od stanice metra Laurentina opět autobusy. Na obou konečných linky 74 nebyly nainstalovány troleje a kloubové trolejbusy si zde pomáhaly naftovým agregátem. Ani ne po roce provozu trolejbusů došlo k problémům s napájením a trolejbusy by musely na extrémně neefektivní pomocný agregát jezdit celou trasu, což znamenalo opětovný konec trolejbusů na jihu Říma.
V jižní části trasy byl pro novou trolejbusovou linku 74 postaven samostatný koridor, který dnes používají pouze autobusy. Kromě základní linky 74 tady jezdí i další autobusy, část z nich měla být údajně v roce 2019 provozována také pomocí kloubových trolejbusů.
Zastávka v jižní části trolejbusového koridoru linky 74 poblíž garáží Tor Pagnotta. Navzdory již přes rok trvajícímu odstavení trolejbusů z provozu se prý chystá další prodloužení trasy směrem na jih do předměstí Trigoria.
Výrazně rychlejším tempem než u tramvají probíhá obnova zanedbaného vozového parku autobusů. Na Benátském náměstí, jednom z největších autobusových uzlů v centru, byl zachycen jeden ze stovky nejnovějších mild-hybridních autobusů Mercedes-Benz Citaro z poslední dodávky v roce 2021.
Nejnovější hybridní autobusy od Mercedesu jsou pouze dvoudveřové, klimatizované a v novém tmavočerveném nátěru s doprovodnými nápisy v zelené eko-verzi.
Původně bylo v plánu dodat nových Mercedesů mnohem více, aktuálně se však jejich počet zastavil na stovce. Od hlavního nádraží Termini odjíždí celá řada spojů do různých částí Říma, nejvíce však směrem do centra, kde by je snad jednou měla nahradit prodloužená tramvajová linka 8 z Benátského náměstí.
Modernizace římských autobusů probíhala také v předchozích letech 2019-2020, a to zejména obří dodávkou více než 670 italských autobusů Menarinibus s plynovým nebo naftovým pohonem. Jeden z nich bych zachycen před slavným Koloseem.
Jeden z naftových autobusů Menarinibus z obří 670kusové dodávky v letech 2019-20. část vozů je třídveřových, část dvoudveřových. 20 vozů je ve zkrácené 10,5metrové verzi. Zde na konečné tramvajové linky 2 Mancini, kde kvůli rekonstrukci nahrazují autobusy tramvaje.
Na nádraží Termini odpočívá plynový autobus Citelis v předchozím stříbrném nátěru ATAC z roku 2010, kdy bylo dodáno 24 těchto vozů. Celkem jezdí v Římě 130 kloubových a 230 standardních vozů tohoto typu.
Většina Citelisů byla dodána v letech 2013-4 už v novém vínovém nátěru. 130 vozů je v kloubovém provedení – tento je nasazený na páteřní linku 105 od hlavního nádraží podél příměstské tramvaje na východ k metru C.
Oproti stagnaci u tramvají probíhá v posledních letech výrazná obnova vozového parku městských autobusů dopravce ATAC. V letech 2019-21 bylo dodáno více než 770 nových dvanáctimetrových autobusů, nejvíce od italského výrobce Menarinibus ve dvou- i třídveřové verzi a s naftovým nebo plynovým pohonem. Těchto vozů tu jezdí více než 670 a potkáte je už prakticky všude. Nejnovějším počinem je nákup stovky mild-hybridních autobusů Mercedes-Benz Citaro ve dvanáctimetrové dvoudveřové verzi. Všechny nové autobusy už mají vínový nátěr a oproti předchozím dodávkám jsou doplněny o výrazné nápisy značící...
Po několika letech byly znovuzprovozněny i tyto minielektrobusy Gulliver, kterých jezdí 60 na speciálních linkách úzkými uličkami historického centra Říma. Vozy byly dlouho odstaveny kvůli nutné výměně baterií a také potřebné modernizaci v těžkém místním provozu.
Jeden ze 60 obnovených minielektrobusů Tecnobus Gulliver na lince 119, která projíždí historickým náměstím Piazza Popolo na severním okraji historického centra. Vozy byly dodávány do roku 2010 a nedávno prošly modernizací a výměnou baterií.
I přes mohutnou obnovu autobusů více než 770 vozidly v posledních 3 letech lze stále v Římě potkat i nejstarší Mercedesy Citaro i typické vozy CityClass od Iveca s plynovým pohonem, které byly dodány v letech 2006-8 v počtu 400 kusů.
Od roku 2021 jezdí na příměstských linkách na okraji Říma v barvách soukromého dopravce Roma TPL také 16 autobusů VDL Citea.
Severovýchodně od centra Říma vyrostla zcela nová budova významného vlakového nádraží Tiburtina, odkud odjíždějí četné regionální i dálkové spoje. Kousek odtud je také autobusové nádraží pro dálkové linky.
Tiburtina je druhé největší římské nádraží po Termini. Projíždějí tudy také italské rychlovlaky od severu na jih. Od roku 2011 zde stojí nová moderní nádražní budova s celou řadou služeb. Nádraží je navázáno na linku metra B.
Z nádraží Tiburtina míří na mezinárodní letiště Fiumicino tyto nové dvoupatrové jednotky od Hitachi.
Cotral je nejvýznamnějším provozovatelem regionálních autobusů v okolí Říma. V letech 2020-1 nakoupil cca 120 těchto vozů Iveco Crossway LE a přes 60 zkrácených vysokopodlažních Crosswayů o délce 10,8. Stanice Ponte Mammolo je jedním z významných koncových terminálů u linky metra B pro severovýchodní směr od Říma.
Od roku 2016 jsou pro regionální linky místního majoritního dopravce Cotral dodávány polské autobusy Solaris Interurbino. Včetně poslední dodávky v roce 2021 by jich v okolí Říma mělo jezdit úctyhodných 560 kusů.
Další z pětistovky regionálních autobusů Solaris v ulicích Říma. Dopravce Cotral provozuje navzdory velké obnově v posledních letech také ještě nejstarší vozy Iveco Orlandi EuroClass dodávané do roku 2005.
Příměstská železnice Roma – Viterbo začíná v podzemní stanici Flaminio na severním okraji historického centra a vede severním směrem. Elektrické vlaky tu ve špičce jezdí každých 10 minut. Nasazeny jsou dva typy vlaků – nejstarší jsou tyto z druhé poloviny 80. let.
Novější typ elektrické jednotky příměstské železnice Roma – Viterbo z počátku nového století v počáteční podzemní stanici Flaminio v centru Říma. Tuto linku provozuje také římský dopravní podnik ATAC.
Italské železnice provozují na území Říma také 8 příměstských linek FL1 – FL8, které vyjíždějí do všech směrů v okolí Říma a zajišťují kapacitní příměstskou dopravu. Tyto vlaky je možné na území Říma využít také na jízdenky MHD. Stanice Valle Aurelia leží mezi dvěma tunely poblíž Vatikánu.
Ukázka značení linek příměstské železnice FL, které slouží jako kapacitní a pravidelná doprava z centra Říma do předměstí i okolního regionu.
Nejčastěji potkáte na příměstských linkách FL v okolí Říma tyto dvoupatrové elektrické jednotky. Linky FL vyjíždějí buď z nádraží Tiburtina nebo z hlavového nádraží Terminni. Linka FL1 je průjezdná skrz Tiburtinu.
Přes vlakové nádraží Ciampino poblíž nízkonákladového letiště na jihovýchod od centra Říma jezdí v poměrně krátkých intervalech regionální vlaky z různých směrů, na jednom z nich byl nasazen i tato moderní elektrická nízkopodlažní jednotka.
Nízkonákladové letiště Ciampino leží poměrně blízko u Říma a odtud se kromě přímého autobusového spojení dostanete nově díky aktivitě Italských železnic tímto autobusem, který vás za zhruba 10 minut odveze k blízkému vlakovému nádraží Ciampino, odkud to do centra Říma trvá dalších cca 20 minut. Na celou cestu se dá koupit integrovaná jízdenka a přestup z autobusu na vlak a obráceně hlídá na vlakovém nádraží speciální dispečerka.
Samostatný stát Vatikán je zemí s nejkratší železniční sítí na světě. Do jeho útrob vedou koleje touto branou na místní nádraží, které však slouží jen výjimečně při zvláštních příležitostech.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM