Hamburk - úvod (říjen 2007)

Hamburk je významnou dopravní křižovatkou a překladištěm nákladů ze silnice a železnice na vodu a obrácené. Nevelké historické centrum se nachází blízko pravého břehu Labe. Hamburk ani jeho okolí nejsou moc kopcovité, proto se mohlo město na pravém břehu rozrůstat rovnoměrně do všech světových stran. Severně od centra je oáza klidu v podobě jezera rozděleného železniční tratí na dvě části.

Asi nejvýznamnější historickou budovou Hamburku je monumentální přezdobená radnice, od které se dostanete po pěší zóně až k obrovskému hlavnímu vlakovému nádraží. Mnoho průjezdných nástupišť v úrovni -1 zakrývá mohutná ocelová konstrukce. Poblíž hlavního nádraží najdete i centrální autobusové nádraží dálkové dopravy, moderní a vzdušný terminál s pilovitým uspořádáním nástupních hran. Zde je také ukončeno několik městských autobusových linek. K přístavnímu městu odjakživa patřila i čtvrť St. Pauli - vyhlášená oblast nočních podniků. Historické přístavní budovy v centru již dávno neslouží svému původnímu účelu - moderní přístav, čili spíše obrovské kontejnerové překladiště dnes najdete na levém břehu Dunaje. Původní cihlová zástavba starých doků prošpikovaných vodními kanály se dnes mění v moderní administrativně - obytnou čtvrť. Ke klasickým cihlovým budovám je přistavován nový komplex budov, tzv. Hafencity s luxusními kancelářemi a byty. Sem se buduje také čtvrtá trasa metra.

V jedné z historických budov doků najdete největší železniční modelové kolejiště na světě. Tzv. Miwula (Miniwunderland) nabízí za nevelké vstupné opravdu fascinující zážitek - na ploše 4000 metrů čtverečních si můžete prohlédnout funkční dopravní model zpracovaný do těch nejmenších podrobností. Navíc každých 15 minut se tento minisvět, kde jsou zastoupeny všechny kontinenty světa ve všech ročních obdobích, ponoří do tmy za současného rozsvícení pouličního osvětlení (celkem 250 000 světel), zkrátka opravdu dokonalá simulace reálného světa včetně skoro náhodného pohybu aut po silnicích, lodí, plujících přes plavební komory či všech možných druhů kolejové dopravy od klasické železnice přes metro až po ozubnicovou lanovku ve Švýcarsku. To vše doplňuje asi 165 000 mini postaviček lidí - co kus, to originál.

Tento obrovský komplex, který rychlejšímu návštěvníkovi zabere půl dne, se má o roku 2014 rozrůst do dvojnásobné velikosti. Již dnes jsou k vidění "rozestavěné" Alpy s odvážnými zubačkami i lanovkami. Navíc je tento minisvět interaktivní - pomocí tlačítek můžete spustit třeba požár domu nebo útěk z věznice či start raketoplánu. Město Hamburk leželo před sjednocením Německa v jeho západní části, což dokazuje mimo jiné struktura městské dopravy. V sedmdesátých letech 20. století byla zcela zlikvidována rozsáhlá tramvajová síť a zelenou dostaly automobily. Velmi silná automobilizace v Hamburku způsobuje každodenní problémy a ani kapacitní komunikace je nedokážou řešit.

Stále silnější konkurencí autům je hamburská integrovaná doprava, zahrnující všechny druhy veřejné dopravy včetně lodí. Integrovaný systém pod značkou HVV zahrnuje Hamburk a jeho okolí do vzdálenosti cca 30 km. Stejnojmenný koordinátor IDS tu má podstatně silnější roli, než jednotliví dopravci, možná i proto, že tu neexistuje jeden majoritní dopravce. Hlavním dopravcem je společnost Hochbahn, která provozuje všechny linky stejnojmenné podzemně-nadzemní dráhy a část městských autobusových linek. Dalšími významnými dopravci jsou DB, provozující síť S-Bahn a také druhý největší autobusový dopravce VHH. Městská doprava zahrnuje tedy pouze metro a autobusy. Kromě S-Bahnu jsou však nedílnou součástí dopravního systému také lodní linky spojující oba břehy mohutného Dunaje.

Před založením silného koordinátora HVV tu byla veřejná doprava v rukou svazu dopravců PVG. Nyní však logo HVV přebíjí vše ostatní a dopravci jsou tu ve vlastní prezentaci až na druhém místě. Zdejší integrovaná doprava má jednu velkou přednost - účinnou vlastní propagaci. Ať už pomocí svých dopravců nebo pomocí koordinátora. Tarif integrované dopravy není nic složitého, území Hamburku a okolí je podobně jako v Praze rozděleno na dostředná pásma, která jsou pro potřeby časových jízdenek ještě rozdělena na jednotlivé podzóny. Vlastní Hamburk, to jsou celkem 3 tarifní pásma. Jízdné je poměrně jednoduše pochopitelné. Jednotlivé jízdenky platí buď 4 zastávky (Kurzstrecke) nebo hodinu.

Oproti nim jsou velmi výhodné celodenní nebo skupinové jízdenky, které se snaží konkurovat automobilové dopravě tím, že na ně může cestovat až 5 osob podobně jako autem. Rozdíl mezi jízdenkou pro 1 a 5 lidí už není takový. Hamburk je jedním z německých měst, kde probíhá pilotní projekt placení jízdného přes mobil, na což upozorňují i letáky na zastávkách. Zvláštní pozůstalostí po dřívějších časech neintegrované dopravy jsou rychlíkové autobusové linky, tzv. Schnellbusy, kde se platí vyšší jízdné. Za to je cestujícím nabídnuta o něco vyšší rychlost i komfort. Jenže na druhou stranu se do rychlíkových autobusů nastupuje pouze předními dveřmi a podle vyjádření koordinátora HVV se od budoucna spíše počítá s jejich útlumem.

Informovanost cestujících je zajištěna klasicky jako ve většině německých měst. Na každé významnější zastávce najdete elektronický displej s ukazatelem aktuálního času příjezdu nejbližších spojů. Vozidla mají digitální panely zvenku i zevnitř, i když nutno říci, že využívání těchto prostředků není zrovna nejúčelnější, nehledě na velkou poruchovost starších digitálních panelů. Starší maticové transparenty jsou však pomalu vytlačovány digitálními panely z tekutých krystalů. Ve vozech metra si můžete zkrátit dlouhou chvíli sledováním LCD obrazovek, kde se kromě aktuálních informací o času a příští stanici dozvíte různé informace v podobě jakéhosi zpravodajského kanálu. Podobně jako na velkoplošných plátnech (infoscreen) ve stanicích. Reklamu jsme na těchto obrazovkách neviděli.

Velmi propracované je informování o přestupech a návaznostech Zde však nejsou informováni cestující, ale řidiči. Na přestupních zastávkách je součástí označníku malý digitální displej, který ukazuje, kolik minut má řidič linky čekat na navazující linku - vše podle aktuální polohy vozidel. V některých stanicích metra, kde lze přestupovat mezi jednotlivými linkami systémem hrana-hrana, se zas strojvedoucímu na monitoru, který sleduje pohyb na nástupišti, zobrazuje informace, zda má čekat nebo odjet. U stanic metra se nezapomíná ani na umístění digitálních displejů s ukazatelem času do odjezdu vlaků i mimo nástupiště, tedy tam, kde se ještě může člověk rozmyslet, má-li jít do metra či jinam. Odvážně se zde zobrazuje čas do odjezdu vlaků i do poslední minuty. Problémy se zraněnými cestujícími, kteří díky takovým informacím bezhlavě dobíhají vlak, se tu nekonají. Budiž i Hamburk důkazem, že toto opravdu není problém.

Odbavování cestujících probíhá klasicky pomocí automatů a označovačů. Velkou předností je prodej jízdenek řidiči autobusů bez přirážek a v plném rozsahu sortimentu. Díky rychlým palubním počítačům a poloautomatickým zásobníkům na mince probíhá prodej jízdenek velmi rychle a zdržení bývá minimální. Do autobusů se nastupuje všemi dveřmi, večer od 21:00 a po celou neděli pouze předními. Informace na zastávkách kromě digitálních panelů zajišťují hlavně klasické papírové jízdní řády a ostatní zevrubné informace umístěné ve vitrínách v přístřešcích JC Decaux. Označník tedy (pokud je na zastávce přístřešek) slouží pouze pro označení místa zastavení a pro poskytnutí velmi základních informací. Zastávkové přístřešky mají jednotnou podobu (jak je známe z Prahy), ovšem nechybí barvy ani logo systému HVV včetně názvu zastávky na hraně přístřešku. V nové přístavní čtvrti Hafencity jsme viděli nový odvážnější design přístřešku, jinde zas byla na náhradní zastávku (kvůli objížďce) instalována přenosná bouda.

Zastávkové jízdní řády v metru mají zvláštní formát, kde každá hodina má dva řádky, což trochu mate. Rovněž je potřeba vytknout nedostatek informačních materiálů v infocentrech MHD. Například sehnat podrobnou mapu sítě MHD je nemožné. Velkým problémem i přes relativně dobře fungující MHD je automobilismus. Dopravní zácpy sužují nejen město, ale i autobusovou dopravu. Kde není místo pro preferenční opatření, bývá situace ve všedních dnech beznadějná. Navíc tu světelné křižovatky neumí autobusy preferovat, takže jedinou spásou jsou BUS pruhy či podobné stavební úpravy hlavně kolem zastávek. Takovou linkou s příkladnou preferencí je metrobus č. 5, asi nejsilnější autobusová linka v Hamburku ve stopě bývalé tramvajové trati.

Naštěstí nejen IAD je tu silně rozvinuta - díky rovinatému terénu se tu výborně daří cyklistické dopravě. Jak díky cyklostezkám, tak díky otevřenosti MHD cyklistům - ovšem jen mimo špičky. Pro bezpečné uschování jízdních kol u stanic metra slouží terminály B+R - zde si můžete pronajmout speciální uzamykatelné boxy, velmi odolné proti zlodějům. Noční dopravu zajišťují nejen autobusové linky řady 600 - většinou v intervalech 30 minut, ale i linky metra. Tedy pouze o víkendových nocích v intervalu 20 minut s tím, že některé linky nejezdí v méně vytížených okrajových úsecích.