Mannheim spolu s Ludwighafenem tvoří průmyslové dvojměstí na soutoku řek Rýn a Neckar a včetně s okolních měst a obcí tvoří zhruba půlmilionovou aglomeraci. Tu protkává nejen železniční síť, ale i nejrozsáhlejší tramvajový systém na rozchodu 1000 mm v Německu. Mannheim je pozoruhodný zachovalým půdorysem centra města s přísně pravoúhlými ulicemi. Ludwigshafen, ze kterého po válce nezbylo téměř nic, je zas zajímavý svým nedokončeným a napůl opuštěným systémem podzemního Stadtbahnu.

         Obě města, které od sebe dělí mohutný tok Rýnu, jsou součástí integrovaného systému VRN, který pokrývá také město Heidelberg východně od Mannheimu. Od roku 2003 spojuje celou aglomeraci také S-Bahn Rehin-Neckar, jehož 6 základních linek propojuje jednotlivá města a jeho páteří je osa Heidelberg - Mannheim - Ludwighshafen. S-Bahn provozovaný Německými dráhami, na jehož linkách se můžete svézt jednopodlažními elektrickými jednotkami řady 425 typickými třeba pro Frankfurt nad Mohanem, Stuttgart nebo Mnichov, zasahuje například až do Karlsruhe. Blízkost této "kolébky" vlakotramvají dává tušit, že i v Mannheimu narazíte na netradiční kolejové systémy.

         Kromě tradičních tramvajových linek, které společně operují na území Mannheimu (cca 60 km tratí) a Ludwigshafenu (cca 35 km tratí), tu potkáte také okružní příměstskou linku 5, která spojuje Mannheim s Heidelbergem dvěma příměstskými tratěmi. Tato tramvajová dráha dříve nosila název OEG. Další podobnou linkou, která míří daleko za hranice Ludwigshafenu, je linka č. 4, označovaná podle dřívějšího provozovatele také jako RHB. Nyní provozuje všechny tramvaje v aglomeraci dopravce RNV. Tím je mimo jiné také zajištěna dokonalá provázanost příměstských tramvají s městskými.

         I když se na naprosté většině tratí jedná o povrchový tramvajový systém na rozchodu 1000 mm, najdeme zde i podzemní úseky, které naznačují dřívější velkolepý projekt na přestavbu a povýšení současného tramvajového provozu. Myšlenka podpovrchového Stadtbahnu, který by podjížděl centra měst a na okrajích vedl po povrchu, byl plánován od 60, let 20. století. Základem mělo být 5 linek označených A až E. V 70. letech tak vzniklo několik podzemních úseků, zejména pod Ludwigshafenem, který po válce ztratil historické centrum a ke slovu se dostala poměrně brutální architektura a v 60. a 70. letech i mnoho staveb určených převážně pro bující automobilismus.

         V Ludwigshafenu vzniklo v 70. letech nové hlavní vlakové nádraží ležící v území nikoho západně od centra a tramvajovým tunelem bylo napojeno na stávající síť MHD. Tento tunel zůstal společně s dalším úsekem hned u břehu Rýna zachován dodnes. Jiná podzemní trasa byla pro nízké využití i neatraktivní polohu zastávek opuštěna v roce 2008. Dodnes jsou po velkolepých plánech na vznik Stadtbahnu patrné pozůstatky v podobě slepých vjezdů do tunelů, opuštěných kolejí a nástupišť pod hlavním nádražím, ale také stavební přípravou na 80-90 cm vysoká nástupiště v podzemních zastávkách. Jeden takový podzemní úsek najdete i v Mannheimu západně od centra.

         Dnes už se o budování podzemní dráhy neuvažuje a tramvaje pyšně projíždějí ulicemi center obou měst včetně architektonicky pozoruhodného centra Mannheimu po pěších zónách. Uliční síť je zde uspořádána do pravého úhlu a jednotlivé ulice i bloky domů nemají názvy, ale jsou označeny kombinací písmen a čísel. Tímto pravoúhlým centrem Mannheimu jsou vedeny všechny místní tramvajové linky, část z nich vede přes Rýn do Ludwigshafenu. Na území Mannheimu jezdí kromě příměstských linek 4 a 5 také typicky městské linky 1-3 a 6-9. Většina linek má základní desetiminutový interval a jezdí celodenně a celotýdenně. Pouze linka 9 a také rychlíková linka 8 jezdí pouze ve špičkách všedních dnů. V centru Mannheimu potkáte i příměstské linky 4 a 5.

         Rušné hlavní vlakové nádraží leží v Mannheimu jižně od centra, ale v jeho relativní blízkosti. Vedle historické budovy je postaveno také nové moderní autobusové nádraží pro mohutně rostoucí dálkovou dopravu konkurující monopolnímu DB. Nad ním stojí několikapodlažní parkovací dům.

         Do sousedního Ludwigshafenu se můžete dostat vlakem i tramvají. Tramvaje překonávají Rýn po dvou mostech. Koleje z toho západnějšího vedou do podzemní stanice Rathaus, ze které se trať hned vynoří na povrch a pokračuje skrz znovupostavené centrum. Od východu se pak připojuje druhá trať z Mannheimu. Blízko nejrušnější zastávky Berliner Platz leží železniční zastávka Mitte, která je díky své poloze mnohem více využívána než ludwighafenské hlavní nádraží, které bylo postaveno poněkud stranou městského života. Tato poměrně brutální a nehostinná stavba je napojena na další pozemní úsek místních tramvají. Nehostinnost celého místa dotváří ještě mohutná konstrukce dálničního mostu nad nádražím.

         V Ludwigshafenu jezdí tramvaje taktéž v základním intervalu 10 minut. Z Mannheimu sem míří linky 4, 6, 7 a 8. Jediná čistě místní linka 10 má interval desetiminutový. Příměstská tramvaj č. 4, která vede jihozápadním směrem daleko za město, však svůj desetiminutový interval udržuje pouze na okraj Ludwigshafenu, dál do městečka Bad Dürkheim, už jezdí jen po půl hodině a o víkendu dokonce po hodině. O letních víkendech funguje extra dlouhá přímá tramvajová linka spojující příměstské tramvaje 4 a 5. Kromě základní sítě tramvajových linek najdete v Ludwigshafenu (a v jednom případě i v Mannheimu) expresní tramvajové spoje označené písmenem X. Slouží ve špičkách pracovních dnů pro rychlejší spojení z dlouhých větví tramvajové sítě - jedna linka X je například vedena ke zdejšímu průmyslovému gigantu BASF. Rychlíkové spoje zastavují pouze v některých zastávkách a podobně je v Mannheimu řešena také linka 8 spojující obě města.

         Vozový park dopravce RNV je poměrně unifikovaný. Na rozdíl od Heidelbergu zde mají tramvajové tratě obratiště, takže zde většinou jezdí jednosměrné tramvaje dvou základních typů a dvou základních délek. V polovině 90. let byly dodávány nízkopodlažní pěti- a sedmičlánkové tramvaje MGT od Düwagu v celkovém počtu 70 kusů, od roku 2003 jsou dodávány tramvaje Variobahn od Bombardieru, to v pěti- i sedmičlánkovém provedení. Část pětičlánkových tramvají je kvůli příměstské lince 5 obousměrná. Barevné řešení je v zásadě dvojí - původní tyrkysovobílá kombinace byla nahrazena modrooranžovobílou, stejnou, jako používají tramvaje v Heidelbergu.

         Městské autobusové linky v tomto dvojměstí mají dvojciferná čísla - v Mannheimu potkáte hlavně linky číselné řady 40, 50 a 60, v Ludwighafenu se svezete linkami začínajícími sedmičkou nebo osmičkou. Noční linky začínají devítkou. Díky rozsáhlému tramvajovému systému zde ale autobusy hrají spíše druhé housle. Autobusy pod hlavičkou dopravce RNV jsou oblečeny do oranžovobílého kabátu. RNV vznikl v roce 2004 sloučením městských dopravců jednotlivých měst této aglomerace. Logo RNV je zde také mnohem výraznější než logo integrovaného systému VRN.