Základem dopravy v jednom z největších měst světa je metro a příměstské vlaky. Zatímco síť metra o délce cca 90 km funguje spíše na kratší vzdálenosti a pokrývá hlavně samotné vnitřní město, příměstské vlaky na trasách o délce 260 km v intervalech podobných metru obsluhují stále hustěji osídlená předměstí (různé zdroje udávají velikost aglomerace mezi 16 a 20 miliony obyvatel). Metro se rozrůstá postupně od roku 1974 a ke třem základním linkám (1 - modrá, 2 - zelená a 3 - červená), přibyly v poslední době linka 4 (žlutá, automatická, od 2010), 5 (fialová, od 2002) a 15 (stříbrná, monorail, od 2015).

Rozchod kolejnic na původních třech linkách je 1600 mm, na nových už 1435 mm. Původní linky používají spodní přívodní kolejnici, nové linky čerpají proud z troleje. Linky 4 a 5 jsou provozovány jinými společnostmi než zbytek, který provozuje státní dopravce. V centru je většina stanic podzemních, starší linky jsou mělce založeny, takže dobře přístupné. Mimo centrum vede metro často na povrchu nebo po nadzemních estakádách.

Na jednotlivých linkách metra potkáte celkem 11 typů šestivozových vlaků. Nejstarší brazilské vlaky Mafersa byly v posledních letech rekonstruovány, nové vlaky pro další linky dodaly firmy CAF, Alstom, Bombardier (monorail linka 15) a Hyundai-Rotem (automatická linka 4). Metro v Sao Paulu prý patří mezi nejčistší a nejhezčí na světě a i skutečný dojem z cestování to potvrzuje. Stanice jsou většinou prostorné, mnohdy i s velkoryse řešenými vstupy a vestibuly, mnoho stanic v centru má nástupiště na obou stranách vlaků pro zrychlení odbavení – pro to zde také slouží zábradlí směrující čekající k jednotlivých dveřím. Na některých stanicích najdete i dveřní stěny. V metru se skoro nepotkáte s reklamou, zato tu má velký prostor umění.

Příměstské vlaky slouží pro dopravu po městě i jeho širokém okolí. Funguje zde celkem 7 linek očíslovaných od 7 do 13, majících ve špičkách interval 3-5 minut. Do roku 2008 měly linky písmena od A do F. Každá linka má kromě čísla svou barvu a je i po ní pojmenovaná. Celou síť příměstských vlaků provozuje státní společnost CPTM, která v posledních letech obnovila většinu vozového parku novými osmivozovými jednopodlažními elektrickými jednotkami CAF, Alstom nebo Hyundai-Rotem. Na některých linkách potkáte i starší vlaky, ale ve výrazné menšině. Na lince 10 jezdí zpravidla staré hranaté šestivozové vlaky ze 70. let s extrémně širokými dveřmi. Starší vlaky najdete také na lince 12 nebo na některých koncových úsecích ostatních linek, kdy je při cestě až na konec linky nutné přestoupit. Stejně jako metro jsou i příměstské vlaky odděleny od okolí turnikety, ale přestoupit mezi metrem a vlakem lze bez příplatku. Vlaky používají místní standardní rozchod 1600 mm.

Hlavním nádražím je stanice Luz v centru s historicky cennou budovou – odtud vyjíždí také expresní linka 11 na východ souběžně s červenou linkou metra 3 a plánuje se zde i letištní expres na zdejší mezinárodní letiště Guarulhos. Zatím sem od roku 2018 vede krátká zastávková linka 13 navazující na linku 12 a několik přímých vlaků ve špičkách až z centra. Na druhé letiště Congonhas ležící blíže centru se již staví druhá linka monorailu, která bude mít číslo 17. Mezi linkami příměstské železnice vyniká ještě linka 9, která tvoří jihozápadní tangentu a spíše se svými parametry podobá metru. Jiná osobní železnice než ta příměstská v Sao Paulu není, dálkové vlaky byly zrušeny a některé tratě jsou využívány pouze pro nákladní dopravu. Vlaky CPTM i jejich stanice jsou také velmi čisté, udržované a střežené, jsou však často terčem nájezdů prodejců nejrůznějšího zboží během cesty. A ve špičkách jsou vlaky ostatně jako všechno v Sao Paulu přeplněné.

V Sao Paulu jsou také dva poměrně rozsáhlé vzájemně nezávislé trolejbusové provozy. Jedna síť o cca 10 linkách a cca 200 trolejbusech funguje v centru a jihovýchodně od něj a trolejbusy se pohybují v běžné uliční síti. Oproti velikosti v dobách největšího rozmachu se už jedná jen o zlomek sítě, která se tu postupně začala tvořit od roku 1949. Tuto síť provozuje město Sao Paulo prostřednictvím organizátora SPTrans, který vybírá dopravce na jednotlivé autobusové i trolejbusové linky. Souběžně s jednotlivými trolejbusovými linkami funguje i bezpočet linek autobusových.

Druhá trolejbusová síť fungující do roku 1988 je spíše příměstská a tvoří ji tři speciální vyhrazené koridory v hustě osídleném tzv. ABC regionu jihovýchodně od Sao Paula. Těchto cca 80 trolejbusů na 10 linkách organizuje státní firma EMTU, organizující a tendrující také modrobílé autobusy v širokém okolí Sao Paula. Trolejbusy tu provozuje firma Metra. Zatímco na městské síti trolejbusů potkáte dvanácti- nebo patnáctimetrové červené autobusy převážně od výrobce Caio, obnovené cca v posledních 5-7 letech, příměstská síť EMTU obsahuje standardní i kloubové zelenobílé vozy, nejstarším, ještě vysokopodlažním, je i 30 let a pamatují tedy období zahájení zdejšího provozu. Bohužel na místní bouřlivý rozvoj flotila trolejbusů nestačí, proto je v těchto speciálních koridorech cca každý druhý spoj zajištěn autobusem. Obě trolejbusové sítě se potkávají na terminálu Sao Mateus, vzájemně propojeny ale nejsou.

Městská trolejbusová síť SPTrans má linky očíslované čtyřmístnými kódy s dodatkovým dvojčíslím (např. 2002/10 je okružní linka v centru propojující hlavní autobusové terminály, nebo linka 2290/10 vyjíždí z centra daleko na jihovýchod do terminálu Sao Mateus, kde se potkává s příměstskou sítí). Příměstská trolejbusová síť EMTU pohybující se pouze ve vyhrazených koridorech, má linky očíslované od 284 do 290, některé linky s písmennými indexy značícími vedení pouze v části trasy, a k tomu ještě linka 487. Zatímco u městských trolejbusů SPTrans probíhá kontrola jízdenek u průvodčího ve voze, kolem kterého musíte projít skrz turniket po načtení dopravní karty nebo po zakoupení jízdenky u něj, na koridorech probíhá odbavení buď v rovnou v terminálech u turniketů a nebo se v nácestných zastávkách prochází turniketem ve vozidle u řidiče po nástupu předními dveřmi.

Kromě kolejové nebo trolejové dopravy má v Sao Paulu velmi velký podíl také autobusová doprava. Městské autobusy organizuje SPTrans, který jednotlivé oblasti pravidelně tendruje, v příměstské dopravě fungují modrobílé autobusy státní společnosti EMTU nebo linky jednotlivých oblastních dopravců. Autobusů je v samotném Sao Paulu cca 16 000. Na městských linkách je ve voze kromě řidiče ještě průvodčí, který sedí u turniketu, kontroluje tarifní kázeň, prodává jízdenky a dává řidiči znamení k zavření dveří pro výstup. Nastupuje se předními dveřmi, vystupuje všemi ostatními. Zastávky jsou označeny malými hnědými označníky s logem autobusu a malým seznamem čísel linek, stručnou trasou a rozptylem minimálních a maximálních intervalů v přepravních špičkách. Na sloupku je také mapka okolní uliční sítě. Na koridorových zastávkách občas najdete i elektronické displeje s příjezdy nejbližších spojů.

Jelikož se autobusy často pohybují ve vyhrazených koridorech uprostřed mnohapruhových silnic, mají městské autobusy dveře na obou stranách. Většina vozidel je alespoň částečně nízkopodlažních a mezi flotilou nebyl spatřen vůz vyrobený dříve než v roce 2007 (tento údaj mají všechny autobusy výrazně umístěn na boku). Autobusy mají různobarevný nátěr podle oblastí, odkud do centra směřují a jaké skupiny hlavních silničních tahů využívají – na jih tak třeba jezdí světle modré autobusy, na jihozápad tmavě červené nebo na jihovýchod tmavě zelené. Na mnoha místech jsou velké autobusové terminály, na některé z nich je vstup povolen až po odbavení. Na každém terminálu najdete kromě mnoha služeb také toalety zdarma.

Jednotlivé linky jsou očíslované čtyřmístnými kódy včetně dodatkového čísla za pomlčkou (většinou 10). Na čelním displeji se střídají obě konečné, případně další důležité body na trase, vždy u prvních dveří je plechová nebo elektronická tabulka s trasou a hlavními ulicemi, kudy linka projíždí. Potkáte tu standardní (12 m i 15 m), kloubové (18 m i 23 m), ale na vybraných linkách i dvoukloubové (26 m) autobusy většinou od brazilského výrobce Caio (s podvozky většinou Mercedes-Benz nebo Volvo. Dvoukloubových autobusů tu jezdí jen asi 150 (model Volvo-Caio) z let 2010-2012. Autobusy zastavují jen na znamení (které se uvnitř vozu dává buď tlačítkem STOP, nebo zatažením za průběžnou šňůru). Díky dveřím na obou stranách se využívají oba kraje širokých ulic pro vyhrazené pruhy i zastávky.

Kromě vyhrazených koridorů a BUSpruhů v rámci běžné uliční sítě tu najdete od roku 2012 i skutečný systém metrobusů BRT, tzv. Expresso Tiradentes, což je samostatná autobusová silnice mířící z autobusového terminálu Mercado jihovýchodním směrem od centra, která vede většinou po nadzemní estakádě s výrazným žlutým lemováním, viditelným z velké dálky zejména z věčně ucpaných silnic vedených okolo ní. Tato autobusová silnice se na jihu dělí na dvě větve, z druhé, východní větve pak autobusy pokračují dál po normálních ulicích v souběhu s novou linkou monorailu č. 15 (původně mělo BRT vést v celé trase, v průběhu příprav projektu ale bylo rozhodnuto o vybudování monorailu). Po plném dokončení trasy monorailu se očekává zkrácení této metrobusové linky 5110 jen v rozsahu speciální samostatné silnice. Na této BRT trase jezdí jak běžné kloubové 23 metrů dlouhé autobusy, tak ve špičkách i deset dvoukloubových vozů Caio-Volvo (pouze na západní větvi označené číslem 5105).

Určité náznaky autobusových koridorů fungují i jinde (např. na severu v příměstské oblasti obsluhované systémem EMTU nebo na jihu v rámci místní dopravy s provozem autobusů, které mají dveře na levém boku pro zastavování u vysokých nástupišť. Autobusové koridory jsou často zahlcené autobusy samými, hodně zdržuje také nulová preference na častých světelných křižovatkách – autobusy se tak většinou jen vezou na zelené vlně s ostatními vozidly, pokud ovšem nedojde ve špičkách k totálnímu ucpání celého města. Navíc silnice pro autobusy jsou často docela rozbité, vozidla tu musejí neskutečně trpět. Možná i proto tu nevidíte autobus starší 10 let.

Kromě páteřních linek obsluhovaných nízkopodlažními, většinou kloubovými autobusy, je tu také nespočet místních linek zajišťovaných většinou vysokopodlažními autobusy s mechanickou převodovkou. Mimo systém SPTrans, kde jsou ve vozech i průvodčí, zajišťují odbavení řidiči (je zde vždy také turniket). Čím dále od centra, tím více jsou vidět kromě regionálních modrobílých autobusů EMTU (těch je asi 4 500), i místní dopravci s vlastním tarifem i číslováním linek. Odbavení je založeno buď na čipových kartách, na kterých je něco nahráno nebo na nich máte nahraný patřičný obnos, ze kterého čerpáte, a nebo se platí jednorázově u řidiče nebo průvodčího, který vás pak následně pustí turniketem.

Jízdné je většinou jednotné bez ohledu na počet zastávek. V rámci jednoho druhu dopravy v systému SPTrans při cestování s čipovou kartou „Bilhete único“ je přestup zvýhodněn nebo do dvou hodin od prvního nástupu dokonce zdarma. V rámci metra i vlaků je opět jízdné jednotné – po vstupu přes turniket můžete jezdit, jak dlouho chcete a přestupovat v rámci metra a vlaků také. Pro častější cestování v rámci města je výhodné si pořídit čipovou kartu „Bilhete Único“, na kterou si lze u automatů nebo na přepážkách ve stanicích a terminálech dobít potřebný obnos. Získat takovou kartu lze ale pouze na vybraných místech a často je nutné vystát si pořádně dlouhou frontu. Zato s ní můžete platit v metru, ve vlacích i městských trolejbusech a autobusech. Regionální modrobílé autobusy EMTU, zahrnující i vlastní trolejbusový systém jihovýchodně od Sao Paula, mají vlastní čipovou kartu, Bilhete Único zde neplatí.