Záhřeb - autobusy (duben 2006)

Autobusová doprava v Záhřebu je díky rozvinuté tramvajové síti spíše okrajovou záležitostí. Kromě několika linek na jihu mají autobusové linky pouze formu napaječů na tramvaje.

Autobusové linky se sjíždějí k tramvajovým zastávkám a po městě existuje několik významných autobusových terminálů. Asi nejrušnějším je stanice Črnomerec na východě, kde na tramvaje navazuje mnoho autobusových linek městského i příměstského významu. Poměrně hustě osídlenou oblast západním směrem od Záhřebu právě obsluhují autobusové linky z tohoto terminálu. Téměř všechny provozuje záhřebský dopravní podnik (ZET).

Záhřebskou zvláštností jsou hory na severu města, kam se zakusuje civilizace dlouhými a úzkými údolími. Takových údolí je mnoho paralelně vedle sebe a do každé doliny vede jedna autobusová linka, většinou se tu jezdí se standardními autobusy. Některé linky jezdí pouze jako obsluha pro místní obyvatele, kteří žijí nejčastěji v několikapatrových neomítnutých domech. Některé linky jsou ale pomocníkem pro turisty, kteří míří za rekreací do hor.

Terminál Črnomerec na poměrně malé ploše odbavuje mnoho autobusových linek. Světlou výjimkou je tu plánek linkového vedení místních autobusů. Jinde je to s informovaností horší. -jak již zaznělo v předchozím článku, jízdní řády se vyvěšují pouze na konečných. Při odjezdu z nácestné zastávky si musíte jízdní řád opatřit jiných způsobem, nebo zkusit štěstí. Jenže některé linky mají dost dlouhé intervaly a na internetu najdete akorát odjezdy z konečných.

Pro utvoření obrázku o členitosti terénu na severu Záhřebu doporučuji svézt se linkou 102, která jako jedna z mála navazuje na tramvaje na obou koncích. Linka vyjíždí nedaleko centra ze zastávky Britanski Trg a dále stoupá na úchvatnou vyhlídku nad Záhřebem a po překlenutí kopce opět strmě klesá do obratiště Mihaljevac, kde již navazují tramvaje do centra i zvláštní tramvajová trať do Dolje.

Asi druhým největším autobusovým terminálem je Dubrava, který prošel rekonstrukcí a nutno uznat, že rekonstrukce se opravdu povedla. Odjezdová stání těsně sousedí se zastávkami autobusů, každé stání má svůj přístřešek a nástupní hrana je zubatého tvaru, což šetří místo a autobus zajede až těsně k chodníku. Nechybí ani digitální panely s odjezdy nejbližších spojů. Odtud se rozjíždějí autobusové linky pouze městského charakteru na sever a východ. Celému terminálu vévodí dispečerská budova se zázemím pro řidiče a předprodejem jízdenek.

Většinou mají řidiči na konečných nějaké zázemí po ruce, hodně jsou ale rozšířené prefabrikované modré plastové budky pro dispečery, které v Záhřebu slouží k mnoha účelům. Po celém Záhřebu jsou rozesety tyto kukaně jako prodejny novin, tabáku, květin, občerstvení, jako vrátnice u vchodů do různých firem a areálů, prostě nabízejí opravdu univerzální využití.Jediné místo, kde má autobusová doprava význam páteřní dopravy, je část Nového Záhřebu.

Zdejší sídliště jsou tak obrovská, že je jedna tramvajová trať pokrýt nedokáže. Proto do odlehlejších částí sídliště míří kapacitní kloubové linky, které jedou velmi rychle po páteřní severojižní komunikaci přímo na Hlavní nádraží. Tyto linky jsou většinou na zmíněném sídlišti ukončeny polookružně a jezdí ve špičkovém intervalu 8 až 10 minut.

Z těchto sídlišť jezdí i jediná tangenciální autobusová linka v Záhřebu s číslem 109. Kloubové autobusy na této lince jedí zhruba po deseti minutách kolem uzlu Savski most a dále pokračují severozápadním směrem do terminálu Črnomerec. U této poměrně dlouhé linky už by nějaké ty jízdní řády na nácestných zastávkách rozhodně neškodily.

Jižní obrovská sídliště, která tvoří hlavní části Sopot, Dugave a Travno, jsou sice tvořeny klasickými paneláky, jenže jsou jednotlivé domy od sebe dost vzdáleny a celé sídliště je prorostlé zelení, takže to nemusí být zas tak špatné místo pro život. I když některé paneláky dosahují výšky až dvaceti pater, životní podmínky se tu s většinou našich sídlišť vůbec nedají srovnat. Celý Nový Záhřeb působí i přes panelovou zástavbu velmi příjemným dojmem. I když místní předimenzované komunikace a obrovské plochy mezi nimi celý prostor trochu odlidšťují.

Přímo z hlavního nádraží míří na jih také silná příměstská linka č. 268, která již zasahuje do druhého tarifního pásma a po dlouhé cestě po rychlostní komunikaci je polookružně ukončena ve městě Velika Gorica. Poptávka po tomto spojení je opravdu velká, a tak linka jezdí ve špičkách zhruba po pěti minutách a v ostatních obdobích po deseti a přesto jsme byli ve špičce svědky nemožně nacpaných kloubových autobusů.

Jak již bylo výše uvedeno, v Záhřebu je zaveden nástup předními dveřmi, který se však příliš nedodržuje. I když je nad každými dveřmi nápis Výstup nebo Nástup, cestující ani řidiči to moc neřeší. Na konečných řidiči otevírají většinou jen přední dveře a na nácestných kvůli výstupu otvírají všechny. Pokud je nastupujících více, klidně nastupují i zadními. A jízdenky řidiči ukazuje jen málokdo. Není divu, když o ně řidiči nejeví skoro žádný zájem. Kloubové autobusy Mercedes-Benz mají otevírání dveře tlačítky, které však zvenku chybí, což usměrňuje nástup asi nejvíce.

Vozový park je na místní poměry velmi pokrokový. Většina autobusů je nízkopodlažních. Dopravní podnik dodržuje takovou zásadu, že nízkopodlažní autobusy vypravuje nejdříve na čistě městské linky. Ty příměstské jezdí většinou v podání starších vozidel s podlahou standardní výšky a je tu možné spatřit i opravdové vysloužilce.

Nejstarší autobusy jsou kulaté Mercedesy a MANy, v převážné většině kloubové. Mercedesy jsou třídveřové a mají celkem pohodlné polstrované sedačky. MANy se svojí koncepcí velmi podobají nám tolik známým Ikarusům 280. Mají totiž čtvery dveře, motor mezi první a druhou nápravou a zadní náprava je otočná stejně jako přední. Také jízdní vlastnosti se nápadně podobají Ikarusům.

Některé MANy mají ještě mechanickou převodovku a všechny mají nepohodlné dřevěné sedačky. Výfuk je veden interiérem a ukončen na střeše. Tyto letité vozy někdy z osmdesátých let jsou často již v dezolátním stavu. Některé kulaté autobusy viditelně jevily známky jejich dřívějšího provozu v Německu, takže sem byly dodány ojeté. Mám však dojem, že určitě část z nich již byla dodána přímo do Záhřebu jako nová.

V devadesátých letech již byly nakupovány téměř výhradně nízkopodlažní autobusy značek Mercedes-Benz a MAN a tato tradice je dodržována dodnes. Takže se po Záhřebu prohání již značné množství Citar a nejnovějších MANů, kloubových i standardních. Poslední autobusy mají dokonce klimatizovaný celý prostor pro cestující. Kromě nejstarších kulatých autobusů již mají všechny autobusy digitální orientace.

Občas bylo možné vidět i méně zastoupené typy autobusů, jako třeba nové vysokopodlažní dvoudveřové MANy nebo Mercedesy Conecto z Turecka. Ostatní dopravci, kterých není mnoho a kteří provozují některé příměstské linky, provozují vesměs podobný vozový park jako dopravní podnik.

Asi největším dálkovým a meziměstským dopravcem v okolí Záhřebu je firma Čazmatrans, která provozuje na dálkových linkách celkem kvalitní autokary, ale na některých meziměstských linkách, které daleko nedojedou, byly vidět i letité kloubové MANy v příměstské verzi z úzkými dveřmi.

V Záhřebu je možné se poučit o vhodném použití příčných zpomalovacích prahů. Ty jsou totiž přátelské k autobusům, ale osobní auta musejí při jejich přejíždění přibrzdit díky užšímu rozchodu kol. Příčné prahy jsou totiž tvořeny obrovskými vyvýšenými knoflíky, které musejí auta přejet, ale autobusy se jim vyhnou.