Naše hlavní město je půvabné také díky členitému terénu a úzkým a křivolakým uličkám v centru. Díky tomuto půvabu však ztrácí na atraktivnosti pro uživatele jízdního kola, pro kterého jsou úzké ulice plné aut a kopcovitý terén značnou překážkou. Tuto překážku by mohla pomoci hravě odstranit právě městská hromadná doprava. U našich západních sousedů je jízdní kolo běžným dopravním prostředkem, který má širokou podporu veřejnosti i městských zastupitelů. Tato podpora je také vyjadřována vstřícným přístupem městské dopravy k cyklistům. V Německu, Švýcarsku, o státech Beneluxu nemluvě, je cyklista vpouštěn nejen do metra, ale i do tramvají či autobusů (které jsou ovšem vytíženy podstatně jinak než v Praze). Městská doprava tak podává pomocnou ruku těm cyklistům, kteří jedou na výlet s rodinou nebo nejsou tak zdatní, aby vyšlapali kdejaký kopec či přetrpěli náhlou průtrž mračen. A právě takoví cyklisté, kteří jedou do práce na kole, nebo s dětmi do přírody – není li blízko domova, Praze chybí. Je pravda, že ne všichni uživatelé bicyklu striktně dodržují nařízení dopravce a občas zabírají místo v náhle přeplněném voze nebo se riskantně pohybují v prostorách metra. Přesto jsou dopravci a organizátoři hromadné dopravy v těchto městech ochotni riskovat občasný incident, protože si zřejmě uvědomují, že cyklista neprodukuje škodlivé exhalace, neucpává městské komunikace a koneckonců je také zákazník. Pro pochybovače, kteří oponují odlišným zaplněním vozidel u nás a v zahraničí nebo jinou konstrukcí dopravních prostředků nutno podotknout, že s jízdním kolem lze bez větších problémů cestovat všemi prostředky MHD i v Brně, Olomouci nebo Ostravě a kola tu mají téměř stejné postavení jako dětské kočárky. Praha, která by měla jít ostatním městům příkladem, je tak v tomto ohledu černou ovcí, která před cyklistou zavírá dveře.
I když pražské cyklostezky občas vedou po schodech nebo pěších zónách, díky za ně a také povolení přepravy v metru zdarma je značným přínosem. Bohužel mám dojem, že peníze na podporu cyklistiky jsou vždy tou poslední položkou v dopravním rozpočtu, možná i proto, že cyklistů je v Praze zoufale málo. Není divu. Pohybovat se na kole v centru města je hazardní hrou se svým zdravým a vejít se o víkendu do soupravy metra, kde jsou povoleny pouze dva bicykly, je často možné pouze za podmínky porušení přepravního řádu.
Při případné nepřízni počasí nebo osudu je tak cyklista často odkázán sám na sebe. Nedávno jsem byl svědkem takové situace v tramvaji na zastávce Trojská. Cyklistovi se nezadařilo a porouchané kolo, neschopné další jízdy, potřeboval dopravit domů. Na zastávce tedy poprosil řidiče téměř prázdné tramvaje, zda by ho nemohl výjimečně nechat nastoupit a svézt pouze dvě zastávky na kobyliský kopec. Řidič, dbalý předpisů, se však musel omluvit, že to nejde, neboť by při případné kontrole dostal tučnou pokutu. Tak se milý cyklista s nepořízenou vydal na jistě příjemnou procházku. Kdyby byl zdravý rozum přítomen této trapné situaci, nejspíš by zaplakal a šel by zas o město dál. Ptám se, je-li nutné takto uvádět do rozpaků řidiče MHD i cyklisty? Vždyť stačí nechat na řidiči, aby zvážil, jestli je přeprava kola zrovna vhodná či ne, podobně jako u přepravy kočárků nebo psů. Také v metru by šla překonat kapacitní překážka souprav, daná konstrukcí interiéru, třeba náhradou části sedaček v krajních vozech sedačkami sklopnými s namontovaným úchytem pro bezpečné umístění kola.
Možná někdo podotkne, že metro cyklistům stačí. Určitě to ale nebude nikdo z Barrandova, Bohnic či Modřan, kterým je podzemní dráha přece jen vzdálenější i výškově. Určitě také někdo namítne, že cyklisté v tramvajích by dělali jen potíže a proč si přidělávat starosti. Jistěže se vždy najde skupina lidí, kteří dané podmínky poruší. Ale omezovat kvůli nim ohleduplnou většinu, jak tady již někdo navrhoval, je hloupé, i když nejsnadnější řešení daného problému.
Lidé ve výše zmiňovaných zemích, dojíždějící z místa svého bydliště, které je vzdálenější městské dopravě, často použijí bicykl, který pak odstaví u nejbližší stanice metra nebo tramvají.
Nemyslím si, že kolo v Praze se tak rázem stane všudypřítomným, ale třeba by čísla ve statistikách o pražských cyklistech nebyla tak zoufale malá a třeba by se trochu ulevilo těm, kteří chtějí ulevit pražské dopravě a ovzduší.