Při nedávném průzkumu mezi zahraničními turisty byla městská doprava v Praze hodnocena velmi kladně, až jako jedna z nejlepších. Často si však turisté stěžovali na spojení Prahy s letištěm. Letiště Ruzyně, stejně jako Hlavní nádraží, Nádraží Holešovice nebo autobusové nádraží Florenc jsou místy prvního setkání cizinců s naší MHD. Proto by na taková místa měly směřovat hlavní snahy o propagaci veřejné dopravy. I když byl v těchto oblastech vykonán za poslední léta obrovský pokrok, prvním kontaktem v Praze často nebývá Dopravní podnik, ale poněkud dotěrnější taxikáři či pokoutní nabízeči ubytování. Na ruzyňském letišti si turista možná ani nepovšimne skromného informačního střediska a než se prodere na autobusovou zastávku, prochází sítem taxikářů a řidičů mikrobusové linky, kteří se svým zájmem tváří snad ještě oficiálněji než Dopravní podnik.
Když už se turisté odhodlají použít městskou dopravu, následují lapálie s pořizováním jízdenek. I když je zde vše vysvětlováno také v cizím jazyce, většina turistů se v záplavě nových informací neorientuje a raději nakupuje jízdenky u řidiče, který tak nabírá zpoždění, protože najede do nástupní zastávky těsně před odjezdem. Zkrátka zde chybí živý člověk, který by poradil. Linka 100, díky které se spojení s centrem pozvedlo, stále nemá odpovídající intervaly, zejména o víkendu. Ale domnívám se, že turistům je jedno, kterou linkou pojedou, hlavně že jede hned. Takže když už nastoupí do "stovky", často se stává, že na zastávce Terminál Jih opět vystoupí. Proč? Hlásič zastávek totiž oznámí, že příští zastávkou je Zličín, přestup na metro a i když dvojjazyčně, velká část cizinců pochytí právě jen něco o přestupu na metro a tak rychle ven. Zažil jsem to osobně a kdyby je řidič trpělivě a anglicky nenalákal zpět, hledali by stanici metra v ruzyňských polích.
Další nástrahy čekají v metru. Pokud si turista pro cestu na letiště vybere linku 100, musí počítat s pásmovým provozem linky B. Informační panely na nástupištích béčka s povodněmi uplavaly a už se nevrátily, a tak je neinformovaný turista občas vystoupen na Smíchově spolu s pravidelnými cestujícími, kteří občas utrousí jízlivou poznámku na adresu dopravce. Další zajímavý pohled se naskytne na Zličíně, když se turisté belhají po schodech s těžkými zavazadly. Zde by na ně mohl Dopravní podnik myslet třeba pojízdnými pásy na zavazadla po straně schodiště, jak je můžeme znát třeba z německých nádraží.
Všechny uvedené případy samozřejmě netrápí všechny turisty, dotknou se jen části z nich. Vyřešit některé uvedené nešvary možná ani není v silách Dopravního podniku nebo Ropidu. Ty zbývající ale snad stojí za pozornost.