Turistická metropole Španělska se může chlubit velmi rozsáhlým a pestrým systémem veřejné dopravy, ve kterém jsou jednotlivé dopravní prostředky dobře propojeny mezi sebou a který myslí jak na místní obyvatele, tak na turisty. Velkou pomocí zejména pro návštěvníky města bylo poslední rozšíření sítě metra napojující na MHD také oba terminály zdejšího letiště ležícího jihozápadně od Barcelony. Turisté také oceňují novou pestrou nabídku celosíťových jízdenek, odstupňovaných od 1 do 5 dnů a obsahujících i jednu zpáteční cestu na letiště. Poslední ekonomická krize sice výrazně zpomalila tempo plánovaného rozvoje infrastruktury, přesto se zejména některé barcelonské bulváry změnily k nepoznání. Revolucí prošla také zdejší autobusová síť, jejímž základem jsou zcela nové páteřní linky. Obnovuje se také vozový park metra, vlaků i autobusů.

Nejdůležitějším a zároveň posledním realizovaným projektem je otevření jihozápadní části nové automatické linky metra L9, která spojuje západní okraj centra Barcelony s letištěm (od února 2016). Stále se však staví centrální úsek této linky, který by měl propojit dosud samostatné úseky linek L9 a L10 a přímo spojit jednotlivé kopcovité a přesto hustě osídlené části na sever od centra. Na novém úseku linky L9 jezdí automatické pětivozové vlaky, nástupiště jsou od kolejiště oddělena dveřními stěnami a jednotlivé stanice jsou si velmi podobné. V budoucnu by mělo k lince L9 přibýt i na...
V únoru 2016 byla otevřena jižní část automatické linky L9 z letiště na jihozápadním okraji Barcelony do stanice Zona Universitária. Nyní tedy fungují 2 navzájem oddělené části linky L9, centrální část se stále staví. Na sesterských linkách L9 a L10 jezdí tyto automatické soupravy série 9000. Pro cestu na letiště je nutné si oproti standardní jízdence připlatit, turistické jedno- a vícedenní jízdenky již mají letištní příplatek zahrnutý v ceně.
Takto vypadají standardizované stanice automatických linek L9 a L10. Tyto linky jsou raženy zvláštní metodou jedné tunelové roury o průměru 12 metrů a jednotlivé koleje vedou po většinu trasy nad sebou. Ani ve stanicích se průměr tunelové roury nemění. Proto jsou umístěna nástupiště pro každý směr odděleně.
Stanice nových automatických linek L9 a L10 jsou položeny zpravidla celkem hluboko pod zemí a s povrchem je tak spojují hlavně výtahy, které jsou rychlejší než soustava mnoha eskalátorů. Pro zajištění potřebné kapacity jsou k vidění i tyto výtahové dvorany.
Přestupy mezi jednotlivými linkami barcelonského metra mohou zabrat poměrně hodně času i energie, proto najdete v útrobách podzemky takováto schémata s uvedením času na přestup i jízdní dobu mezi jednotlivými klíčovými body sítě. Zakresleny jsou ale pouze linky barcelonského DP (TMB), nikoli poloregionální linky katalánského dopravce FGC.
Výraznou změnou prošel v Barceloně přístup k početné turistické klientele. Nejen, že byl rozšířen počet druhů turistických jízdenek (můžete si libovolně zvolit platnost od 1 do 5 dnů), ale také byly přebarveny prodejní automaty. Nové turistické jízdenky zdejší DP také hojně propaguje. Systém placení jízdného je stále založen na papírových jízdenkách s magnetickým proužkem, které se vylisují v turniketech v metru a v označovačích v autobusech.
Výrazně proklientský přístup dokladuje tento obrázek stanoviště dozorčího stanice, který má kromě dozorové funkce rovněž informační úlohu v případě potřeby. Proto je na něj také náležitě vidět.
Stanice Paral-lel v centru města, kde začíná linka L2 na společném nástupišti s nejstarší linkou L3. Stanice prochází rekonstrukcí za provozu, součástí modernizace je také zvýšení hrany nástupiště. Na lince L2 jezdí nové soupravy série 9000, stejné jako na automatických linkách, ale s kabinou strojvedoucího.
I když od poslední návštěvy v roce 2010 nepřibyla kromě nového úseku linky L9 žádná nová stanice, navzdory ekonomické krizi se investovalo do modernizace stanic i vozového parku. Kompletně obnoven je vozový park na lince L5, kde jezdí soupravy stejného typu jako na lince L9 a L10 (série 9000) , ale s obsluhou strojvedoucího, většinu úkonů na většině linek metra však už stejně zastává automat. Modernizují se postupně také starší soupravy na ostatních linkách klasického metra. Nové tří- nebo čtyřvozové jednotky (série 114 a 113) jezdí na severní části zdejší sítě vlaků FGC, které vyjíždějí ze...
Klasická výstupní vrátka – nejstarší podoba zdejších turniketů v metru. Na rozdíl od železnice a linek FGC zde není nutné při výstupu kontrolovat jízdenku. Při vstupu najdete buďto klasické „kolotoče“ nebo modernější skleněné „dveře“.
Zajímavostí barcelonského metra je krátká linka L11 na severovýchodě města, která navazuje na žlutou linku L2. Po jednokolejné podzemní trati o 5 stanicích a výhybnou uprostřed jezdí dvě dvouvozové soupravy, připravuje se automatický provoz – v některých stanicích jsou už instalovány dveřní stěny. Linka byla otevřena v roce 2003.
Novější série 5000 pro nejstarší linky L3 a L5. Zde je vidět nízká úroveň nástupišť oproti podlaze vozů. Do doby, něž budou stanice zmodernizovány a výška nástupiště zvýšena, fungují alespoň pro první vůz soupravy jakési plechové nástavce umožňující najetí vozíku nebo kočárku bez nutnosti překonávat schod.
Linka L1 je jediná s širokým španělským železničním rozchodem a tedy i širšími soupravami. Tato červená linka byla budována pro propojení vlakových nádraží a podstatnou část trasy také vede souběžně s místní železnicí, která je v centru Barcelony zahloubena pod zem. Ostatní linky metra mají standardní rozchod (nepočítáme-li západní větev linek FGC).
Klasické boční nástupiště barcelonského metra. Informační systém výrazně rozlišuje barvy jednotlivých linek a potřebné informace mají cestující po celé délce nástupiště. Dobře značeny jsou také jednotlivé výstupy a přestupy a nechybí ani aktuální informace o příjezdu následující soupravy.
Nejznámější barcelonský bulvár Diagonal kříží přísně čtevrcovou uliční síť v centru Barcelony. Hlavními linkami obsluhujícími tuto tepnu jsou 6, 7 a 33. Na linkách 7 a 33 jezdí 27 nejnovějších hybridních kloubových autobusů – 15 z nich je od polského výrobce Solaris. Na chodníku můžete vidět navigaci k páteřním autobusovým linkám.
Síť zcela nově vyznačených páteřních autobusových linek vzniká postupně od roku 2012 – z původních 5 linek jich je dnes už 16 a cílový stav je 28 linek. Modré horizontální linky jsou označeny písmenem H se sudým číslem a modré vertikální linky písmenem V a lichým číslem. Výrazné značení i navigaci k těmto linkám najdete nejen na zastávkách, ale i na chodnících.
Síť horizontálních a vertikálních páteřních linek v intervalu 5-8 minut doplňuje zatím jediná diagonální linka D20 (další dvě jsou ještě v plánu), využívající rovněž diagonální třídu Parar-lel. Na této lince se ve všední dny svezete 18 novými plynovými standardními MANy se španělskou karoserií, o víkendu zde jezdí kloubové vozy.
Nové autobusy mají již standardně dvě místa pro invalidní vozík a tedy i výrazně snížený počet sedaček přímo v úrovni podlahy. Zato sedadla pro invalidy jsou barevně odlišena. Jako potah sedaček se používá jednoduchý barcelonský vzor evokující čtvercovou uliční síť. Všechny městské autobusy v Barceloně jsou již nízkopodlažní.
K 15 novým hybridním Solarisům přibylo v roce 2016 ještě 12 kloubových autobusů Volvo. Linky 7 a 33 vedou po barcelonské hlavní diagonále od západu na východ. Barcelonský dopravní podnik TMB, který provozuje všechny páteřní linky většinu ostatních městských linek, má už 159 hybridních autobusů.
Interiér zadního článku kloubového hybridního Volva. Zdejší dopravce se nebojí bohatě polstrovaných sedaček s „plyšovým“ potahem v barvách Barcelony. Sedačky v úrovni podlahy vyhrazené pro hůře pohyblivé jsou odlišeny nejen barvou potahu, ale i piktogramy na podhlavníku.
Revolucí prochází od roku 2012 barcelonská autobusová síť. Postupně vznikly páteřní autobusové linky s krátkými intervaly, nově označené kombinací písmen a čísel. Písmeno „H“ označuje horizontální (vodorovné) linky a písmeno „V“ vertikální (svislé). Písmeno H je dále doplněno sudým číslem (číslování je postupně od severu na jih), písmeno V lichým (od západu na východ). Linky podle svého označení vedou většinou přímo buď od západu na východ nebo od severu na jih, což umožňuje zdejší čtvercová uliční síť. Linky V jsou označeny modře, linky H zeleně. Tyto linky doplňuje ještě diagonální fialová...
Starší Mercedes na západní konečné zastávce horizontální linky H6 oblečený do celovozové „reklamy“ na novou síť páteřních autobusových linek. Horizontální linky jsou číslovány sudými číslicemi postupně od severu na jih. Jako poslední přibyla dosud nejsevernější linka H4, k dokončení horizontální sítě už zbývá jen linka H2.
Na vyhlídkové lince 92 vedoucí z centra na sever kopcovitými čtvrtěmi se sítí venkovních eskalátorů se můžete svézt také hybridními autobusy Iveco Citelis. Velkou část vozového parku standardních autobusů tvoří také německé MANy se španělskou karoserií.
Plynový Irisbus na zastávce v centru u katedrály Sagrada Família. Plynem poháněné autobusy už tvoří cca čtvrtinu vozového parku TMB. Na zastávkovém přístřešku je patrné zvýraznění páteřních linek. Horizontální H jsou modré, vertikální V zelené. V přístřešcích nechybí ani šipky k páteřním linkám, které zastavují někde poblíž.
Nová síť páteřních linek je hojně propagována – na zastávkových přístřešcích jsou čísla těchto linek zvýrazněna, navigaci k nim najdete i na chodnících. Nadřazená síť autobusů má i svoje vlastní schémata. Díky nim je zdejší spletitá síť autobusů alespoň o trochu přehlednější, i když díky jednosměrnosti většiny ulic je i tak dost složité najít tu správnou zastávku. Jediný dopravce těchto linek (barcelonský dopravní podnik TMB) deklaruje celou řadu dalších opatření pro tyto linky: vyhrazené jízdní pruhy, preferenci na semaforech, kvalitnější a delší zastávky či lepší přestupy. V praxi je však i...
A zde jedno standardní nové Volvo – tento výrobce již produkuje pouze autobusy s hybridním pohonem, výrobu čistě naftových autobusů již ukončil. I když projektem páteřních linek došlo k výraznému zpřehlednění sítě zejména pro náhodní cestující a turisty, stejně je orientace ve zdejší spleti jednosměrných ulic poměrně složitá. Na každé zastávce ale najdete kompletní mapu autobusové sítě se všemi linkami a zastávkami.
Bulvár Parar-lel s vyhrazeným cyklopruhem, kterému musel ustoupit jeden pruh automobilový. Tudy jezdí kromě diagonální linky D20 také vertikální linka V11 (a na ní standardní plynový MAN). Linka V11 vznikla teprve v roce 2016. Vertikální linky se číslují od západu na východ a zbývá jich zprovoznit ještě 9 (celkem je jich v plánu 17).
Starší Mercedes na konečné zastávce dosud nejnovější vertikální linky V13. Projíždí tudy také nejnovější horizontální linka H4. Pod tímto náměstím se nachází konečná stanice metra (nebo chcete-li příměstské železnice FGC) L7 „Avinguda Tibidabo“. Zde také začíná historická tramvajová linka Tramvia Blau směrem k lanovce na Tibidabo.
Síť páteřních a běžných autobusových linek doplňují ještě tyto minibusy „Bus del Barri“, neboli sousedské linky, které zajišťují obsluhu zdravotnických zařízení, nákupních center nebo úřadů pro hůře pohyblivé. Číslovány jsou od 113 do 132 (celkem jich je 18) a potkáte na nich především mikrobusy značky Mercedes-Benz.
V době, kdy nejezdí historická tramvaj (Tramvia Blau), tedy všechny dny kromě neděle, spojuje konečnou stanici metra L7 a dolní stanici lanovky na Tibidabo autobusová linka 196, na rozdíl od historické tramvaje za normální jízdné MHD.
Jedna ze tří pozemních lanovek v Barceloně vede na kopec Tibidabo se zábavním parkem a okouzlujícím výhledem na město. Tato lanovka z roku 1901 (aktuální vozy jsou z roku 1958) není zapojena do systému MHD a slouží především turistům a návštěvníkům zábavního parku.
Tuto základní síť páteřních linek doplňují klasické linky označené dvoucifernými čísly většinou s delšími intervaly. Výjimkou jsou linky vedoucí po zdejší nejznámější diagonále (6, 7 a 33). Důvodem může být buď neshoda na novém linkovém vedení, nebo příprava na novou diagonální tramvajovou trať, která by konečně propojila obě dosud navzájem oddělené tramvajové sítě a zároveň nahradila tyto vytížené autobusové linky. V současnosti však teprve (a již dlouho) probíhají diskuze o způsobu vedení nové tramvajové trati. A soudě podle plakátů na zastávkách jsou tyto diskuze i patřičně bouřlivé, jak...
Alternativou k poměrně drahé a neintegrované pozemní lanovce na slavný kopec Tibidabo je tato minibusová linka 111, která spojuje v půlhodinových intervalech horní stanici lanovky na Tibidabo a malebnou čtvrť Vallvidrera, kde lze také přestoupit na zdejší pozemní lanovku. V provozní době zábavního parku na Tibidabu je tato linka permanentně přetížená.
Pozemní lanovka Vallvidrera spojuje polopodzemní stanici příměstské železnice FGC se stejnojmennou malebnou čtvrtí vysoko nad Barcelonou. Lanovka jezdí prakticky nepřetržitě a platí v ní běžné jízdenky MHD. Provozuje jí železniční dopravce FGC.
V krátké polopodzemní stanici Peu del Funicular ve čtvrti Vallvidrera se čtyřvozové jednotky FGC nevejdou na nástupiště, a tak zde z prvního vozu není možné vystupovat. Stanice leží na trati příměstské železnice kombinované s metrem provozované katalánským dopravcem FGC.
Koncová stanice Catalunya severní příměstské železnice FGC. Sjíždějí se sem městské linky L6 a L7 i příměstské linky S1, S2, S5 a S55. Nově od roku 2016 je krátká jednostaniční větev linky L6 označena jako L12. Na standardním rozchodu zde jezdí starší pouze částečně nízkopodlažní i nové plně nízkopodlažní tří- nebo čtyřvozové jednotky.
Malebná kopcovitá čtvrť Vallcarca severozápadně od centra je protkána venkovními eskalátory, které pomáhají překonávat zdejší svahy. Jeden takový vede i do turisticky obletovaného parku Güell postaveného místním světoznámým architektem Gaudím.
Druhá část příměstské železnice FGC začíná také v centru, a to ve stanici Espanya. Na úzkém rozchodu 1000 mm jezdí tyto částečně nízkopodlažní elektrické jednotky. Do intervalu 3-4 minuty ve špičce se tu skládá několik linek L, S i R. L je znak pro městskou linku, S příměstskou a R regionální.
Příměstské vlaky FGC na úzkokolejce vedou daleko za Barcelonu, linka R5 vás doveze až k dolní stanici ozubnicové železnice ke světoznámému poutnímu místu Montserrat s dalšími lanovkami. Cesta sem trvá z centra Barcelony necelou hodinu.
Na zubačce na Montserrat, které se tu říká Cremallera, jezdí 5 elektrických nízkopodlažních jednotek Stadler, které v hodinovém intervalu navazují na vlaky R5 z Barcelony. Do tohoto taktu jsou vloženy další spoje jezdící jen v části trasy k záchytnému parkovišti.
Zubačka na Montserrat překonává na 5 kilometrech stoupání 500 metrů, výhledy z vlaku jsou úžasné. Po cestě se nachází výhybna pro křižování vložených posilových vlaků. Dlouhá léta byla původní trať z roku 1892 uzavřena, v této podobě je teprve od roku 2003.
Horní konečná stanice zubačky na Montserrat se nachází přímo u klášterního komplexu, kde je zároveň začátek dalších dvou pozemních a jedné visuté lanovky. Pozemní lanovky provozuje stejně jako tuto zubačku katalánský železniční dopravce FGC.
Od horní stanice zubačky na Montserrat ještě stoupá tato pozemní lanovka do stanice Sant Joan ve výšce přes 1000 m n. m. Odměnou za jízdu touto lanovkou vám budou úchvatné výhledy i skalní scenérie.
Nová síť linek je v terénu také kvalitně propagována, na zastávkových přístřešcích, které jsou nositeli většiny informací, jsou tyto linky uváděny velkými barevnými samolepkami, nechybí ani schémata sítě uvádějící pouze tyto páteřní linky (v každém přístřešku ale najdete také kompletní mapu autobusové sítě). Na páteřní linky jsou cestující naváděni nejen v podchodech metra, ale také na chodnících – většina linek má díky jednosměrným ulicím odlišné vedení pro každý směr. Na velké části zastávek (v přístřešcích) již také najdete poměrně nenápadné, ale funkční elektronické panely zobrazující...
Náměstí Espanya je důležitým přestupním uzlem jak pro metro, příměstské vlaky i autobusy všeho rázu. Končí zde také linka 150, která obsluhuje vyhlášený park Montjuic včetně olympijského sportovního areálu, často i v kloubových vozech.
Do rozsáhlého parku Montjuic západně od centra Barcelony vede kromě autobusové linky 150 také tato kabinová lanovka, která začíná u horní stanice podzemní lanovky od stanice metra Parar-lel. Dostanete se sem také ještě starou kabinovou lanovkou od čtvrti Barceloneta.
A zde je tříčlánková podzemní lanovka vedoucí od stanice metra Parar-lel směrem na kopec Montjuic. Na rozdíl od ostatních sem vedoucích lanovek je tato plně zaintegrována. Jezdí ve zhruba desetiminutových intervalech a funguje jako běžná součást MHD.
Interiér tříčlánkového vozu podzemní lanovky na Montjuic, která zde takto jezdí po rekonstrukci od roku 1992. Původní trasa zde byla otevřena v roce 1928. Lanovku jako jedinou ze tří pozemních v Barceloně provozuje zdejší dopravní podnik (TMB).
Podzemní lanovka na Montjuic těsně před dosažením vrcholu na chvilku vykoukne i na zemský povrch. Na horní stanici je přímo napojena kabinová lanovka pokračující dále vzhůru, přestoupit se dá také na místní autobus 150.
Západní část novodobé tramvajové sítě se jmenuje Trambaix a tvoří jí linky T1, T2 a T3 vyjíždějící po hlavní barcelonské diagonále západním směrem, kde se dále rozvětvují. Zde přijíždí tramvaj skrz kruhovou křižovatku do podzemní stanice Cornella Centre, kde se dá přestoupit na metro i vlaky.
Koncový úsek jedné z větví západní tramvajové sítě Trambaix je pouze jednokolejný a střídají se tu tramvaje linky T3 v intervalu 16 minut. Na konec dvoukolejné trati doplňuje linku T3 ještě linka T2. Tramvaje zde začaly jezdit v roce 2004.
Další částečnou jednokolejkou se napojuje na původní síť nový úsek z roku 2006 vedoucí do konečné zastávky Sant Feliu Consell Comarcal. Na všech tramvajových linkách jezdí tyto obousměrné tramvaje Citalids 302 od Alstomu. Celkem jich je 41 (dodány byly v letech 2003 a 2007).
S novou autobusovou sítí se obnovuje také vozový park autobusů – nakupují se buďto hybridní autobusy, kterých tu jezdí už 159a nebo autobusy s pohonem CNG (naposledy přišla do Barcelony dodávka 18 standardních autobusů MAN se španělskou karoserií a bílými informačními panely) pro zatmí jedinou diagonální linku D20 (zajímavostí je, že o víkendech na ní jezdí kloubové vozy). Nejnovější hybridní kloubové autobusy byly v roce 2016 zakoupeny od výrobců Volvo (12 kusů) a Solaris (15 kusů) a jezdí na nejsilnějších „diagonálních“ linkách 7 a 33. Potkáte tu ale také třeba hybridní Citelisy od Iveca...
Souhrnné informace o tramvajových linkách na zastávkách. Na plánku je vidět nepropojení dvou samostatných provozů a zdánlivě krátký chybějící úsek vedoucí po hlavní barcelonské diagonále. Nechybí ani informace o toleranci +/- 2 minuty oproti jízdnímu řádu.
Na nejzápadnější a zároveň nejnovější konečné stanici tramvajové linky T3 z roku 2007 „Sant Feliu Consell Comarcal“ najdete také tyto kryté cykloboxy. Navazují zde také lokální příměstské autobusové linky.
Spojujícím prvkem dopravců provozujících pro Katalánský region příměstské autobusové linky je červená barva zadní části autobusu. Lokální linky jsou zaintegrovány do tarifního systému pod hlavičkou ATM. Okolí Barcelony je rozděleno do pásem ve tvaru soustředných kružnic od č. 2 do 6, tyto kružnice jsou pak dále děleny písmeny. Celé území Barcelony se nachází v zóně 1.
A tady je východní konečná linek T4 a T6 Estació de Sant Adria. Přestoupit tu můžete na vlaky i lokální autobusy do sousedního města Badalona. Zastávka se nachází na okraji východní tramvajové sítě, které se říká Trambesós. Její součástí jsou linky T4, T5 a T6, které se všechny sjíždějí opět na hlavní barcelonské diagonále.
Další druh lokální autobusové linky navazující na tramvaje na východním okraji Barcelony v podání minibusu Heuliez. Linky v podání tohoto žlutého dopravce obsluhují sousední město Badalona východně od Barcelony a jsou také zapojeny v systému ATM.
Barcelona, to je nejen poměrně přehledná síť linek, ale také velmi čistá vozidla, udržované zastávky i vstřícný klientský přístup. Barcelonská MHD má v rámci propagace nových druhů turistických jízdenek také vtipnou a výraznou propagační kampaň zdůrazňující MHD jako prostředek pro nejrůznější cesty po městě. Zároveň probíhá především na obrazovkách ve stanicích a ve vozidlech osvětová kampaň s cílem slušnějšího chování a dodržování tarifní kázně. Barcelona myslí i na jiné udržitelné způsoby dopravy, dobře značené jsou pěší cesty s hojně umístěnými mapami okolí a dosti radikálně se rozvinula...
Asi nejblíže historickému centru je konečná zastávka Ciutadella – Vila Olímpica tramvají Trambesós. Zajíždí sem pouze linka T4, zbylé linky T5 a T6 končí na širé trati v přestupním uzlu Glóries.
Na bulváru Diagonal najdete také různé lokální nebo příměstské autobusové linky, které neprovozuje dopravní podnik TMB. I zde se můžete svézt hybridními autobusy. Mezi lokálními dopravci jsou také oblíbené české autobusy Crossway LE od Iveca.
Klasická podoba zastávkových jízdních řádů autobusů. Přesné časy odjezdů byste hledali marně. Zato velká část přístřešků je vybavena malými, ale funkčními digitálními displejemi s aktuálními odjezdy spojů. Zastávky, kde zastavují nové metropolitní linky, jsou doslova oblepeny velkými čísly těchto linek.
Tramvaj jezdící ve východní síti Trambesós opouští hlavní barcelonskou diagonálu a míří do významné přestupní zastávky Glories. Zde se sjíždějí všechny tři linky tohoto provozu, dvě z nich zde končí. Odtud by v budoucnu měly tramvaje pokračovat vstříc svým západním kolegyním a měly by se tak propojit dosud oddělené tramvajové sítě. Kudy a jak nová tramvajová trať povede, je však stále předmětem bouřlivých diskuzí.
A zde za zastávkou Glóries končí na kolejovém přejezdu linky T5 a T6, pouze linka T4 pokračuje dále do centra. Díky obousměrnosti všech tramvají je možné zřídit konečnou prakticky kdekoli. I zdejší síť Trambesós byla otevřena v roce 2004, poslední zatím prodloužený úsek pro linku T6 byl otevřen v roce 2008.
Hlavní barcelonské nádraží se jmenuje Franca a leží pár desítek metrů od čtvrti Barceloneta u mořského pobřeží. Na toto hlavové nádraží zajíždí jen zlomek lokálních vlaků Rodalies. Ostatní vedou skrz město tunelem. Vedle sebe tu stojí dvě generace příměstských vlaků. Starší dvoupodlažní, novější jednopodlažní.
Interiér dvoupodlažní příměstské vlakové jednotky Rodalies se zjevnou maximalizací počtu míst k sezení. Tyto staré dvoupodlažní jednotky se používají na nejvytíženějších vlacích.
Do doby, než byla zprovozněna jižní část linky metra L9, byla železniční linka R9 jedinou kolejovou spojnicí letištního terminálu T2 s Barcelonou. Nové metro již obsluhuje oba letištní terminály, oproti vlakům je však pomalejší a nenabízí přímé spojení skrz centrum Barcelony. Nejrušnější barcelonská železniční stanice se jmenuje Sants.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM