I přes nespornou velikost a význam Bělehradu je veškerá městská doprava vedena na povrchu. Páteř MHD tvoří tramvaje, doplněné trolejbusy a samozřejmě i autobusy. V centru Bělehradu jsou stále patrné jizvy po válce v 90. letech 20. století, zejména pak následky bombardování města v roce 1999. I když se Srbsko snaží o kultivaci historického jádra především v okolí pěší zóny a historické pevnosti nad soutokem Dunaje a Sávy, stále působí Bělehrad poměrně zanedbaným dojmem.

Tramvaje zajišťují na kolejích o rozchodu 1000 mm spolu s trolejbusy dopravu do nejosídlenějších částí Bělehradu, i když velkou část největšího sídliště Nový Bělehrad na levém břehu Sávy obsluhují převážně autobusy. Tramvajových linek napočítáte v Bělehradu celkem 11, s čísly od 2 do 14. Linka 2 je okružní a objíždí centrum města. Přes řeku Sávu vede jediný most s provozem tramvají a ty se po něm dostanou do jižní části obřího sídliště Nový Bělehrad. Intervaly na jednotlivých linkách jsou různé, ve špičkách se zpravidla pohybují mezi 8 a 11 minutami, některé linky mají i ve špičkách intervaly delší. Víkendový provoz bývá nejčastěji zajišťován v intervalech mezi 10 a 15 minutami. Základ vozového parku čítajícího asi 150 tramvají tvoří československé dvoučlánkové tramvaje KT4YU, které sem byly dodávány v letech 1980 až 1990. Chudá léta po rozpadu Jugoslávie byla v znamení nákupu ojetých tramvají Düwag ze švýcarské Basileje. Dvoučlánkových tramvají ze Švýcarska tu jezdí cca 40 a s nimi rovněž kolem 40 vleků. A jejich dodávky pokračují dodnes. Naposledy byly tyto staré ale funkční tramvaje dodány z Basileje počátkem roku 2016 v počtu 29 motorových (dvoučlánkových) a 10 vlečných vozů. Bělehrad již má také nízkopodlažní tramvaje. 30 pětičlánkových jednosměrných plně nízkopodlažních tramvají CAF Urbos 3 bylo dodáno mezi lety 2011 a 2013.

Velkou zátěž zvládají v Bělehradu také trolejbusy. Zdejší nepříliš rozvětvená síť, avšak s intenzivním provozem, se nachází pouze v pravobřežní části města, 6 ze 7 linek se sjíždí v centru města poblíž pěší zóny a končí na Studentském náměstí nedaleko historické pevnosti. 7 trolejbusových linek mají čísla od 19 do 41 a většinou jezdí v krátkých intervalech, ty nejpáteřnější jezdí ve špičkách každé 3-4 minuty a o víkendech každých 6 minut. Většina trolejbusů z vozového parku čítajícího cca 120 vozidel je standardních, pouze cca 20 vozů je kloubových. Velká část trolejbusů byla obnovena v roce 2010 dodávkou cca 80 běloruských nízkopodlažních trolejbusů BKM. Stejného typu je i většina ostatních dříve dodaných trolejbusů. Pouze cca 10 kloubových vozidel má ruskou značku Trolza.

Tam, kde nejezdí tramvaje ani trolejbusy, jezdí autobusy, většinou ve žluté barvě městského dopravního podniku GSP. Městských linek tu napočítáte přes 150. Najdete tu ale také soukromé dopravce i na městských linkách. Většinu příměstských autobusů provozuje tradiční dopravce Lasta. Ve vozovém parku městského dopravce GSP najdete nejčastěji autobusy Ikarbus srbské provenience, a to ve standardní i kloubové verzi. Další méně rozšířené značky pod logem GSP jsou MAN, turecký Mercedes-Benz nebo srbský FAP, ale i pár českých Karos B932E. Naposledy dodal nové autobusy do Bělehradu ve velké sérii čítající přes 100 kusů v roce 2013 polský Solaris, a to kloubovým modelem Urbino 18.

Dopravu na mezinárodní letiště Nikoly Tesly zajišťují také autobusy, a to linkou 72 provozovanou v kloubových vozech, která zároveň spolu s mnoha dalšími autobusovými linkami zajišťuje obsluhu Nového Bělehradu. Linka 72 končí stejně jako mnoho jiných autobusů v malém autobusovém terminálu Zeleni Venac v těsné blízkosti historického jádra a zdejší pěší zóny. Bělehradská MHD funguje na bázi integrovaného systému, takže s jízdenkou na tramvaj můžete jezdit také autobusem nebo trolejbusem včetně linek provozovaných soukromými dopravci a to i za hranice města, kam jezdí linky označené zpravidla tříčíselnou řadou. Město v roce 2016 zprovoznilo také elektrobusovou linku EKO1 v centru Bělehradu, na kterou je nasazováno 5 čínských elektrobusů značky Higer se superkapacitory.

Bělehrad má v těsném sousedství historického centra také hlavní vlakové hlavové nádraží, kam ale zajíždí především dálkové vlaky. Vlaky v Srbsku provozují Srbské železnice. Ty také pomáhají v městské dopravě jednou často jezdící linkou, která vede skrz centrum přes podivnou průjezdnou polopodzemní stanici Bělehrad centrum, a která míří dál na severozápad přes Nový Bělehrad do příměstské části Batajnica. V centru je tato linka vedena částečně pod zemí. Na této lince (a také na některých ostatních příměstských linkách s výrazně prořídlejšími jízdními řády) jezdí nové čtyřvozové příměstské jednotky Stadler FLIRT 3, které pořídily Srbské železnice mezi lety 2014 a 2015 v počtu 21 kusů. Do té doby zde jezdily (a možná ještě jezdí) staré elektrické jednotky z Lotyšska. Ve špičkách je na této jediné slušné příměstské lince udržován interval 15 minut, mimo špičku 30.