Severoamerický Boston je centrum vzdělanosti východního pobřeží USA a je jedním z nejstarších měst USA. Samotný Boston, který je hlavním městem státu Massachusetts, má sice jen cca 650 000 obyvatel, v aglomeraci okolo Bostonské zátoky ale žije kolem 7 milionů lidí. Najdete tu významný přístav i letiště, Boston je také důležitým železničním uzlem. Má velmi pestrou veřejnou dopravu, od metra přes podpovrchovou tramvaj až po metrobusy vedené pod centrem v tunelu, které ještě nedávno bývaly parciálními trolejbusy. Na kraji města je také speciální krátká linka, po které se prohání poválečné tramvaje PCC. V rámci MHD tu funguje také několik lodních linek a celou aglomeraci spojují příměstské vlaky. Vše pod hlavičkou místního dopravce i organizátora BMTA, který na vše používá jednotící symbol v podobě písmene T.

Boston má nejstarší podzemní dráhu v USA. První tunel byl otevřen v roce 1897. Dnes je využívaný jakousi podpovrchovou tramvají, která je v centru vedena ve společném tunelu a na okrajích města vylézá na povrch a dělí se na několik linek. Tento svazek linek má zelenou barvu a ze všech linek „metra“ má nejkratší intervaly. Pak jsou tu ještě klasické linky metra: oranžová, červená a modrá. I ty jsou vedeny částečně na povrchu, hlavně na okrajích města. Červená linka se navíc na jihu větví na dvě. Kolejová infrastruktura je tu ale bohužel velmi stará a podinvestovaná, což se projevuje nízkou...
Nejstarší vozy metra (z roku 1970) jezdí na nejdelší červené lince, která se na jihu krátce větví. Tato linka zasahuje až daleko na jih za hranice vlastního Bostonu. Část stanic je povrchových, nicméně severně od centra je povrchová jen tato na mostě přes řeku Charles.
Modrá linka metra začíná pod centrem Bostonu, kde byl tunel otevřen již v roce 1904 původně pro provoz tramvají. Linka pak pokračuje pod bostonským zálivem směrem k místnímu rozsáhlému letišti a dál na severovýchod. Jezdí zde tyto soupravy od Siemensu z roku 2007.
Vstup do stanice modré linky metra Aquarium poblíž místního přístavu. Celá veřejná doprava v bostonské aglomeraci, organizovaná a provozovaná společností MBTA, se prezentuje logem tvořeným písmenem T. Nechybí ani displej s aktuálními odjezdy. Intervaly na této lince jsou ve špičkách cca 5 minut.
Interiér šestivozových souprav modré linky metra od Siemensu. Vlaky na modré lince v podzemí odebírají proud z přívodní kolejnice, v povrchových úsecích pak z trolejí pomocí pantografu kvůli častým problémům s namrzáním přívodní kolejnice.
Nejnovější vozidla metra potkáte na oranžové lince. Jsou od čínského CRRC a nahradily předchozí vozy z konce 70. let. Kvůli zpožděním s dodávkami a nedostatku nových vozidel musely být v minulosti prodlužovány intervaly. Také tato linka se potýká s velkou nespolehlivostí a pomalými jízdami kvůli zastaralé infrastruktuře.
Velkoplošná informační tabule na nástupišti metra, konkrétně v povrchové stanici jihozápadního úseku. První podzemní část této linky v centru byla otevřena v roce 1901.
Boston má nejstarší podzemní dráhu v Severní Americe. Začalo to v roce 1897 čtyřkolejným podzemním úsekem v centru, který dnes používají zelené linky podpovrchové tramvaje. Tuto plastiku najdete v její stanici Park Street se dvěma ostrovními nástupišti, která je zároveň přestupní stanicí na červenou linku klasického metra. O stanici dál končí 2 ze 4 linek v podzemní smyčce.
Jižní konečná červené linky metra Ashmont. Tady se přestupuje na krátkou linku do městečka Mattapan, kde po zcela oddělené trati od okolí jezdí prastaré poválečné tramvaje PCC, které původně jezdily na zelených linkách podpovrchové tramvaje.
Klasické linky metra mají vozy vždy v barvě linky, nejstarší vozy z roku 1970 potkáte na červené lince. Naopak nejnovější čínské soupravy CRRC jezdí na oranžové lince. Stejný typ už se pomalu zabydluje také na červené lince, kde má nahradit starší typy. Zatímco červená i oranžová linka projíždějí město z jedné strany na druhou, modrá linky v centru začíná a vyjíždí severovýchodním směrem kolem místního letiště. Její trať je ze všech v nejlepším stavu a v povrchových úsecích zde používají soupravy do Siemensu z roku 2007 pro odběr proudu z trolejí pantografy. Červená i oranžová linka urgentně...
Jedna z podzemních stanic červené linky metra v centru jižně od hlavního Jižního nádraží. Písmeno T nosí jak stanice metra, tak i místní autobusy provozované MBTA. Displeje na vozidlech nabádají k nošení ochrany nosu a úst, i když přímo nařízeno to už není.
Červená linka metra používá 4 generace vozidel, první dvě z roku 1970 a 1988 vypadají skoro stejně. Následují vlaky od Bombardieru z roku 1993 a aktuálně jsou dodávány nové vozy od čínského CRRC podobné těm na oranžové lince, které by měly zdejší starší vozy zcela nahradit. Bude ale potřeba také investovat do opravy tratí, bez nichž bývá jízda bostonským metrem spíše utrpením a zkouškou trpělivosti.
Vstup do červené linky metra přímo před budovou Jižního nádraží, které je největší železniční stanicí v Bostonu. V podzemí také zastavují místní metrobusy vedené autobusovým tunelem, který ještě nedávno požívaly trolejbusy.
Nejnovější vozidlo na nejstarším úseku podzemky v USA – to je částečně nízkopodlažní tramvaj CAF v nejrušenější stanici Park Street v rámci podzemního úseku zelených linek lehkého metra nebo chcete-li podpovrchové tramvaje. Zelené linky jsou označeny písmeny B až E.
4 zelené linky rychlodrážní podpovrchové tramvaje v Bostonu obsluhují centrální tunelový úsek v souhrnném intervalu cca 1,5 minuty a na západě i na východě vyjíždějí na povrch, ale i tam jsou většinou odděleny od ostatního provozu.
Některé podzemní stanice na zelených linkách jsou pěkně strašidelné a kvůli krátkému intervalu i špatnému technickému stavu tratí se tu jezdí dost pomalu a hodně času strávíte také čekáním na uvolnění úseku před vámi. To vše za doprovodu hlasitého skřípění kol v ostrých obloucích.
Vedle klasického „těžkého“ metra je tu i jeho lehčí verze v podobě zelených linek jakési rychlodrážní podpovrchové tramvaje, kde se ve společném tunelu pod centrem v intervalu cca 1,5 minuty sjíždějí 4 linky značené B, C, D, E, které obsluhují na západě 4 samostatné povrchové tratě včetně jedné rychlodrážní využívající bývalou železniční trať. Jinak se tu ale chovají jako klasická pouliční tramvaj jen s větší mírou segregace. Dvě ze čtyř linek konči v podzemní smyčce v centru a zbylé dvě linky pokračují na sever, jedna byla nedávno prodloužena o dalších 5 km.
Vstup do historické podzemní stanice Boylston na trase zelených linek v nejstarší části z roku 1987 na okraji městského parku. Zelená linka má ze všech kolejových tras nejkratší intervaly, projet všechny podzemní stanice ale trvá velmi dlouho.
Na zelených linkách jsou většinou provozovány dvojice vozidel a to tak, aby aspoň jedno z nich bylo částečně nízkopodlažní. Vlevo je nejstarší typ Kinki Sharyo z Japonska a vpravo novější AnsaldoBreda z Itálie. Zajímavostí je, že nejnovější japonský vůz a nejstarší italský od sebe dělí pouhý 1 rok.
Některé koncové úseky zelených linek jsou vedeny přímo na ulici spolu s ostatním provozem a spolu s téměř nulovou preferencí na semaforech pak vnášejí do křehkého systému se společným tunelovým úsekem a krátkým souhrnným intervalem velmi problematické nepravidelnosti. Jedno křídlo prvních dveří je polepeno varovným červeným pásem upozorňující okolojedoucí řidiče na nutnost zvýšené opatrnosti.
Elektronické vývěsky pro zobrazení aktuálních odjezdů i aktuálních provozních informací se na zastávkách zelených linek velmi hodí – o pravidelnosti provozu a dodržování intervalů, natož přesných časů odjezdu si tu mohou nechat zdát. Bohužel také on-line informace najdete jen někde.
Všechna vozidla pro zelené linky jsou obousměrná, i když většina konečných je vybavena smyčkou. Zde se ale třeba díky tomu používají dveře na levé straně vozidla. Starší i novější jednotky používají vně výklopné dveře. Oficiálně se má nastupovat jen předními dveřmi okolo řidiče, ale při větších návalech, což je velmi často, se nastupuje všemi dveřmi.
Ukázka funkčnosti výstražného červeného pásu u prvních dveří tramvaje. Jelikož většina vlaků jezdí jako dvojice, je i druhé vozidlo obsazeno řidičem, který ale jen kontroluje jízdenky, pokud se na klidnějších zastávkách nastupuje jen předními dveřmi. A zavírá dveře. Třeba zde se nastupuje přímo z dvoupruhové vozovky.
Typická souprava sloužená z vozů dvou generací na konečné linky B „Boston College“ v honosné zelené kopcovité čtvrti plné vysokých škol. Tyto stříbrné soupravy od italské AnsaldoBredy byly vyrobeny v letech 1998-2007 a svou nízkou spolehlivostí neslavně navázaly na předchozí generaci tramvají Boeing, se kterými se tu už nepotkáte.
Organizace provozu na zelených linkách je celkem bizarní. Jednak trvá celou věčnost projet společný tunel pod centrem, jednak je pozoruhodný způsob odbavení – oficiálně se nastupuje pouze předními dveřmi kolem řidiče. Jelikož ale soupravy článkových tramvají jezdí ve dvojicích, je řidičské stanoviště druhého vozu obsazeno jakýmsi průvodčím s funkcí ovladače dveří. Při větších návalech se ale stejně nastupuje všemi dveřmi. Na zelených linkách jezdí 3 typy vozidel – nejstarší japonské dvoučlánkové vozy Kinki Sharyo z let 1986-1997, pak tříčlánkové částečně nízkopodlažní italské AnaldoBredy z...
Detail prostředního článku i podvozku tramvaje AnsaldoBreda z roku 1998. Od doby dokončení jejich téměř stokusové dodávky musí být v každé soupravě na zelených linkách aspoň jedno bezbariérově přístupné vozidlo. Tyhle tramvaje ale kvůli problémům při vyšších rychlostech nemohly na linku D, která vznikla předěláním původní příměstské železnice, kde se jezdí rychleji.
Na západní konečné linky B Boston College je i jedna z vozoven pro zelené linky. Vyrobeno bylo 95 jednotek a dnes je jich v provozu ještě 81. Jednalo se o první částečně nízkopodlažní tramvaje v Bostonu. Tento i nejstarší typ mají být v příštích letech plně nahrazeny novými sedmičlánkovými soupravami plně nízkopodlažních vozidel od CAFu, které budou dlouhé jako nynější dvě spřažené jednotky.
Interiér nejstarších japonských vysokopodlažních tramvají Kinki Sharyo pro zelené linky. První stokusová série byla vyrobena v letech 1986-8, v roce 1997 následovalo 20 dalších stejného vzhledu. Většina z nich už prošla rekonstrukcí.
Nejstarší japonské jednotky pro zelené linky jsou dvoučlánkové a modrý symbol vozíčkáře mají proto, že vždy musejí být spřaženy s novějšími již nízkopodlažními tramvajemi AnsaldoBreda. Tady v zastávce Cleveland Circle je další vozovna, zároveň tu končí linka C, která se zde dotýká s „rychlodrážní“ linkou D pokračující ve stopě bývalé příměstské železnice na vzdálenou konečnou Riverside.
Bezbariérové zpřístupnění některých zastávek na zelených linkách bylo provedeno ještě před příchodem nízkopodlažních tramvají stavbou těchto nájezdových ramp. Dnes už nejsou potřeba, ale přesto jsou stále udržovány.
Z konečné linky C „Cleveland Circle“ odjíždí dvojice nejnovějších tramvají CAF vyrobených v USA, které jsou svým uspořádáním velmi podobné předchozí generaci od AnsaldoBredy. Jsou spřahovány do dvojic nebo jezdí sólo, hlavně na rychlé lince D. Design vozidla klame tělem – tyto tramvaje byly vyrobeny v letech 2018-20.
Interiér nejnovějších tramvají na zelených linkách od amerického CAFu. Krajní části vozidla nad otočnými podvozky jsou přístupná po schodech. Celkem tu jezdí 24 takových vozů. Chystaná nová generace tramvají bude od stejného výrobce, ale již plně nízkopodlažní.
Nejčastěji potkáte tramvaje na rychlodrážní lince D, která využívá bývalou železniční trať. Pak ale v centru sdílí stejný tunel s ostatními zelenými linkami a po projetí centra opět vyjíždí na povrch spolu s linkou E, která byla nedávno prodloužena o úctyhodných 5 km. Každá ze 4 linek jezdí ve špičkách v intervalu 6-8 minut.
První povrchová zastávka zelených linek po výjezdu ze společného tunelu západním směrem. I když je většina tratí oddělena od ostatního provozu, jezdí se tu velmi pomalu a zdržuje už jen fakt, že nejdřív musí zavřít dveře obsluha druhého vozidla v soupravě a pak teprve řidič vepředu. S tramvajemi moc nespolupracují ani časté semafory.
V prastaré podzemní stanici Boylston stojí za plotem hned vedle ponurého nástupiště zaprášené muzejní exponáty předchozích vozidel na zelených linkách. Jezdily zde také tyto tramvaje PCC. Jejich o něco novější kolegyně dodnes jezdí na krátké trati navazující na červené metro do městečka Mattapan.
Nástupiště červené linky metra ve stanici Broadway. Pro vyznačení jednotlivých směrů se často používají buď světové strany nebo směr, kudy je centrum města. Červená linka metra jezdí ve špičkách v nečekaně dlouhém intervalu 8-11 minut.
Poměrně prostorná jižní konečná stanice červeného metra Ashmont na kratší ze dvou jižních větví. Kvůli dlouhým základním intervalům a větvení linky se může stát, že i ve špičce tu na metro budete čekat 20 minut.
V Bostonu najdete kromě zelených kloubových tramvají používaných na zelených linkách s centrálním tunelem také jednu linku s klasickými poválečnými tramvajemi PCC. Jezdí na 4,5 km dlouhé separované trati honosně označované jako High Speed Line na jihu města mezi konečnou stanicí červeného metra Ashmont a předměstím Mattapan, přičemž využívá bývalou železniční trať. Linka jezdí ve špičkách po 5 minutách a ve schématech je uváděna jako součást červené linky metra. Díky historickým tramvajím z let 1945-6 se rázem přenesete o skoro 80 let zpátky. Jízda tramvají PCC je silným zážitkem. Těchto...
O časté nepravidelnosti provozu vlivem špatného technického stavu tratí i přestárlých souprav se aspoň v některých stanicích dozvíte díky těmto velkoplošným obrazovkám. Červená linka metra je na tom asi nejhůř a aktuálně se připravují velké a bolestné výluky pro aspoň částečnou modernizaci linky.
Velkou zajímavostí je samostatná tramvajová linka z jižní konečné červeného metra v Ashmontu do městečka Mattapan. Na metro navazuje touto nadzemní smyčkou nad kolejištěm metra, kudy se jezdí jeho soupravy obracet do přilehlého depa. Svezete se klasickými poválečnými tramvajemi PCC.
Tramvajová linka do Mattapanu používá poválečná vozidla PCC, kterých tu zbylo 6 aktivních, z toho dvě jsou po čerstvé rekonstrukci a jedna čeká po nehodě na vyřazení. Vyrobeny byly v letech 1945-6 a dříve jezdily na zelených linkách podpovrchové tramvaje.
Linka do Mattapanu má 8 zastávek a celou dobu vede oddělená od ostatního provozu – využívá totiž bývalou železniční trať vedenou lesem mezi Ashmontem a Mattapanem. Interval je cca 5 minut, což kontrastuje s až 20minutovým intervalem metra, na které navazuje.
Konečná stanice 4kilometrové tramvajové linky ve městečku Mattapan na jižním okraji Bostonu. Tramvaje jsou sice jednosměrné, jedny dveře ale mají i na levém boku pro některé mezilehlé zastávky. Tyto stroje přežily už několik pokusů o náhradu něčím modernějším nebo autobusy. Místní patrioti se jich vždycky zastali. Nyní to vypadá, že po příchodu nových tramvají na zelené linky se některé tamní vozy přesunou právě sem.
Klasické tramvaje PCC do Mattapanu odebírají proud z troleje pomocí kladky. Než byly převeleny sem, jezdily v zeleném nátěru na zelených linkách městské podpovrchové tramvaje. Úplně původně měly ale tento oranžový nátěr.
Tramvajová linka do Mattapanu se oficiálně jmenuje High Speed Line a v dopravních schématech je označována jako součást červené linky metra, na které navazuje ve stanici Ashmont. Oproti tomuto metru má ale výrazně kratší intervaly. To ale nevadí, v Ashmontu navazuje ještě mnoho autobusových linek.
Tato tramvaj měla v roce 2017 nehodu, když se srazila s jinou a 17 lidí utrpělo zranění. Od té doby stojí v depu u konečné stanice Mattapan a stane se zdrojem dílů pro modernizovaný vůz č. 3260.
Ještě donedávna jezdily v Bostonu i trolejbusy. Klasické trolejbusy v severní části města dojezdily v roce 2022 na posledních linkách 71 a 73, hybridní trolejbusy na stříbrném koridoru využívající troleje pouze v tunelovém úseku v centru, ukončily provoz v červnu 2023. Klasické trolejbusové linky 71 a 73 končily v neobvyklé podzemní stanici Harvard, kde jde díky tomu snadno přestoupit na červené metro. Kvůli uspořádání tunelu je v jednom směru nástupiště na levé straně, proto měly zdejší dvanáctimetrové trolejbusy Neoplan dveře i na levém boku. Souběžně s tím zde ale zastavovaly a dodnes...
Podrobné schéma linek veřejné dopravy v Bostonu s detailem centra. Jak je vidět, důležitou roli v geografii města hraje voda – Boston totiž leží na břehu bostonského zálivu Atlantského oceánu a je také významným přístavem východního pobřeží USA.
Detail tabulky s intervaly jednotlivých linek metra, tramvají i autobusů. Stříbrnou barvou a pojmem Silver Line jsou označeny páteřní autobusové linky, z nichž část vede tunelem pod centrem, kde dřív jezdily parciální trolejbusy. Aktuálně uváděné intervaly na internetu bývají delší než v této tabulce. Je možné, že po období pandemie koronaviru došlo k celkovému omezení služeb.
Boston má také jedno autobusové „metro“, neboli 1 km dlouhý podzemní úsek, ve kterém jezdí speciální páteřní linky Silver Lines, které byly až do června 2023 zajišťovány duálními trolejbusy. I teď je v celé délce tunelů natažené nad vozovkou trolejové vedení. V tunelové trase jsou 3 podzemní zastávky.
Schéma páteřních autobusových linek SL (Silver Lines). Tři z nich využívají tunel od Jižního nádraží směrem na východ a dál už vedou na povrchu. Linka SL1 obsluhuje všechny terminály místního letiště. Čistě povrchové linky SL4 a SL5 jedou spolu po ulici Washington Street až do centra, kde je každá ukončena trochu jinak. Duální trolejbusy jezdily na linkách SL1-SL3 v letech 2004-2023.
Výjezd z tunelového úseku stříbrných linek BRT. Dřív tady jezdilo 32 duálních trolejbusů Neoplan, které mimo tunel jezdily čistě na naftu. Teď je nahradilo 45 hybridních autobusů New Flyer s navýšenou kapacitou baterií, aby mohly ujet celý tunelový úsek bez emisí.
O něco déle vydržely jezdit trolejbusy na stříbrných linkách SL, jakýchsi metrobusech, které využívají společného cca 1 km dlouhého tunelu pod centrem směrem k Jižnímu nádraží. Tato nová trasa byla otevřena v roce 2004 a spolu s ní zde začalo jezdit 32 kloubových duálních trolejbusů Neoplan, které využívaly troleje pouze v tunelu a ve zbytku všech tří tras pak jezdily na naftu. Toto poměrně neefektivní řešení navíc s problémy při natrolejování vyústilo na konci životnosti vozidel ve zrušení tohoto způsobu pohonu a v roce 2023 byly trolejbusy nahrazeny hybridními naftovými kloubovými autobusy...
Tady u zastávky Silver Line Way se duální trolejbusy natrolejovávaly a do tunelu už jely na elektřinu. Dnes to samé zvládnou nové hybridní autobusy i bez trolejí. Pro posílení dopravy ve společném úseku linek SL1 až SL3 tady začíná ještě krátká linka SLW obsluhující pouze 3 společné zastávky a zajišťující krátký souhrnný interval 2-3 minuty ve špičce.
Interiér nového hybridního autobusu New Flyer pro stříbrné linky SL. Část z nich určená pro letištní linku SL1 má uvnitř ještě police na zavazadla. Celkem má bostonský dopravce pro všechny linky SL k dispozici 70 kloubových autobusů, z toho 5 elektrobusů.
Z asi tisícovky autobusů MBTA je naprostá většina ve standardní délce a má tento barevný nátěr. Část vozů je vybavena i držáky na kola (pro USA typicky) umístěnými na přední masce vozu. Toto je jeden z nejnovějších hybridních autobusů z roku 2020. Všechny autobusy v Bostonu nosí kanadskou značku New Flyer
Jeden z nejstarších čistě naftových autobusů z roku 2008 v autobusovém terminálu u stanice metra Ashmont. Novější autobusy mají plynový pohon, nejnovější jsou hybridní naftové. Aktuálně je objednáno 80 elektrobusů, z nichž 32 bude mít dveře i na levém boku kvůli obsluze podzemní stanice Harvard. Tam do roku 2022 jezdily klasické trolejbusy na posledních linkách 71 a 73.
Jeden z 45 hybridních kloubových autobusů z let 2016-7 na lince 39 vyjíždějící z poměrně velkého terminálu na jižní konečné oranžového metra „Forest Hills“. 20 z nich má stříbrný nátěr pro provoz na páteřních linkách SL4 a SL5. Z tisícovky autobusů provozovaných dopravcem MBTA jich je kloubových pouze něco přes stovku.
Velký univerzitní areál Bostonské univerzity rozesetý po celé západní části Bostonu provozuje vlastní autobusy tohoto barevného provedení. V Bostonu najdete i pověstnou Harvardskou univerzitu. Přímo v centru tohoto univerzitního města dnes už srostlého s Bostonem je speciální stanice metra Harvard, kde jezdí autobusy do podzemí a v jednom směru je nástupiště na levé straně. A právě tam jezdily až do roku 2022 trolejbusy s dveřmi i na levém boku.
Boston má jedno z největších letišť na východním pobřeží USA. Má 4 terminály a se stanicí modrého metra Airport ho zdarma spojuje několik autobusových linek majících dvojčíslí složené ze stejných číslovek a trasy podle obsluhy jednotlivých terminálů nebo parkovišť. Linky provozuje správce massachusettských letišť a přístavů Massport.
Stříbrné autobusové linky SL však nejezdí pouze v původně trolejbusovém tunelu, ale dvě z nich (SL4 a SL5) vedou také z centra, ale po povrchu ve společném koridoru na jih ulicí Washington Street, kde jsou pro ně vyhrazeny samostatné pruhy, ne však v celé délce. Také na těchto linkách jezdí stříbrné kloubové hybridní autobusy New Flyer pořízené v letech 2016-7 v počtu 45 kusů. Na ostatních cca 150 linkách ve správě MBTA jezdí cca tisícovka převážně standardních autobusů pouze jedné značky – New Flyer. Starší vozy jsou poháněné plynem, novější naftou, ale s hybridní technologií. Připravuje se...
Letištní linky navazují u stanice modrého metra a za pár minut jste zdarma na jednom ze 4 terminálů. Kromě těchto linek jezdí z letiště přímo do centra i jedna ze stříbrných linek BRT využívajících společnou tunelovou trasu směrem k Jižnímu nádraží.
Na červené metro ve stanici Ashmont navazuje také příměstská linka dopravního systému BAT města Brockton jižně od Bostonu. Tyto autobusy mají vlastní tarif i barevné schéma, akceptují ale i platbu bostonskou městskou čipovou kartou Charliecard. Tato linka jezdí ve špičkách každých 15 minut.
Ve špičkách se všude najednou vyrojí žluté školní autobusy příslušející vždy ke konkrétní škole a rozvážející školáky do svých domovů. Školní autobusy jsou většinou klasické stavby s kapotou vepředu a karoserií jako nástavba podvozku nákladního automobilu. Jelikož tyto autobusy za den mnoho kilometrů nenajezdí, vydrží dlouhá léta. Zvláštní (ne)smysl Američanů pro design však snižuje schopnost Evropana odlišit, co je staré a co nové.
Tato bizarnost vozí turisty po centru Bostonu. Potkat tu lze i vozidla svým vzhledem připomínající staré tramvaje. Boston je nejen univerzitním městem, ale také turistickým magnetem díky mnoha historickým památkám i zajímavé architektuře nebo morfologii terénu.
Největší nádraží v Bostonu má název Jižní. Nad jeho historickou budovou nyní roste nový mrakodrap, který pravděpodobně promění i samotné hlavové nádraží. Boston má ještě o něco menší Severní nádraží, také hlavové, ležící na severním okraji centra. Existují ze plány na propojení obou nádraží, což by vytvořilo velmi zajímavé možnosti pro spojení vlakem i po městě.
Bostonská aglomerace má rozsáhlý systém 12 příměstských vlakových linek obsluhujících 135 zastávek. 8 linky vyjíždí z Jižního, 4 linky ze Severního nádraží. Dostat se z jednoho nádraží na druhé jde metrem, musíte ale jednou přestoupit. Fialovo-nerezové vlaky provozuje pro autoritu MBTA dopravce Keolis. Většinou se jedná o dvoupatrové vozy tažené dieselovou lokomotivou.
Pro příměstské vlakové linky T je k dispozici cca 100 dieselových lokomotiv a skoro 500 dvoupodlažních vozů – poslední vůz na druhém konci vlaku je vždy řídicí. Lokomotivy i vozy pocházejí z různého období – nejstarší jsou z poloviny 70. let. Například tento vůz od Hyundai Rotem je z roku 2012.
Vlajkovou lodí provozovatele dálkových vlak Amtrak jsou tyto rychlovlaky Acela spojující hlavní města východního pobřeží od Bostonu přes New York až po Washington. Celou trasu urazí tyto vlaky s maximální rychlostí 240 km/h zhruba za 6,5 hodiny. Normálním rychlíkem Amtrak to trvá přes 8 hodin. Za rychlost ale musíte být připraveni si náležitě připlatit.
Bostonská aglomerace, kde je doprava ve správě organizátora i dopravce MBTA, by se neobešla také bez příměstských vlaků. Ty vyjíždějí na 12 linkách buď z Jižního nebo Severního nádraží v centru. Obě nádraží jsou hlavová a existují i plány na jejich tunelové propojení. Zatím je však železniční síť takto rozdělena, přičemž významnější je Jižní nádraží, zde kterého odjíždějí kromě 8 regionálních linek i dálkové vlaky do New Yorku a dalších měst východního pobřeží USA. Síť příměstských vlaků pokrývajících 135 stanic provozuje pro MBTA dopravce Keolis a kvůli tratím bez trolejí tu jezdí vratné...
Hned vedle Jižního vlakového nádraží je poměrně luxusní hlavní autobusové nádraží, odkud odjíždějí dálkové autobusy. Autobusem se odtud dostanete do mnoha okolních měst i třeba do New Yorku. Časově to vyjde o něco pomaleji než klasickým rychlíkem Amtrak, cena je ale výrazně nižší. Kromě služeb klasických dálkových autobusů Greyhound můžete využít i u nás dobře známého zeleného Flixbusu (mimochodem Greyhound už nyní patří Flixbusu).
Z přístavišť severně od centra vyplouvá několik lodních linek zapojených do systému veřejné dopravy – dvě linky spojují Boston se vzdálenějšími přístavy Bostonské zátoky, jedna linka je vnitroměstská do severního předměstí Charleston. Lodě provozují soukromí dopravci na základě smlouvy s MBTA.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM