Průmyslové město na jihu Belgie cca 50 km jižně od Bruselu nevyniká skvostnou architekturou ani malebnou přírodou. Zato je působivou ukázkou města zašlé industriální slávy, poznamenaného dávnou těžbou černého uhlí, a poněkud brutálního systému podpovrchové tramvaje, kde z původních velkolepých plánů přerodu klasických tramvají na Stadbtbahn zůstalo jen torzo. Třetí největší město Belgie je samo o sobě poměrně malé (cca 200 000 obyvatel), zato v jeho okolí jsou poměrně hustě nasázena další města a předměstí. Páteří dopravy je místní rychlodrážní tramvaj, které tu říkají metro, a která z centra vyjíždí do třech směrů, a to i poměrně daleko za město. Už přes 40 let staré tramvaje tu doplňují nepříliš frekventované autobusové linky, vše provozuje zdejší jihobelgický národní dopravce TEC. Mezi Charleroi a Bruselem pak leží druhé největší belgické letiště, které je s centrem města spojeno autobusovou linkou A.

Základem dopravního systému v aglomeraci kolem vlastního Charleroi je jakýsi Stadtbahn, čili segregované tramvaje, které jezdí v centru města v podzemí a na okrajích po povrchu nebo nadzemních estakádách. Tento systém, kterému tu říkají metro, začal postupně od roku 1983 nahrazovat rozsáhlou síť tramvají, kterými byla pokryta velká část zdejší aglomerace, a ze kterých dnes zbylo jen torzo právě v podobě nového systému tzv. prémetra. V centru i na okrajích Charleroi je 12 podzemních stanic, celkem 22 jich má charakter a standard klasického metra. Na zbytku sítě se zdejší Stadtbahn chová jako...
Všechny linky místního prémetra se potkávají na okruhu kolem centra města, který je částečně podzemní, povrchový i nadzemní. Zde mezi zastávkami Parc a Tirou vyjíždějí linky z podzemního kolejového komplexu na povrch směrem k místnímu hlavnímu nádraží Charleroi Sud.
Většina stanic prémetra v centru Charleroi je podzemních. Celkem je na 4 linkách 12 podzemních stanic a dalších 10 povrchových nebo nadzemních splňujících charakter klasického metra.
Linka M3 mířící po jediném povrchovém úseku v centru směrem k jižnímu nádraží. K dispozici je téměř 50 těchto vysokopodlažních obousměrných tramvají BN LRV z počátku 80. let. Na okruhu v centru se potkávají všechny 4 linky, dvě ho objíždějí po směru hodinových ručiček, dvě opačně.
Dočasná konečná poblíž jižního nádraží, jehož přednádražní prostor nyní prochází celkovou rekonstrukcí, tramvaje tedy před ním během návštěvy nejezdily. Místní kolejový systém stejně jako autobusy provozuje národní valonská společnost TEC působící v celé francouzsky mluvící části Belgie.
Před budovou největšího vlakového nádraží Charleroi Sud už se rýsuje nová stopa kolejí pro místní „metro“. To bude mít nová povrchová nástupiště poblíž nádražní budovy a celý velký přednádraží prostor získá podobu odpovídající faktu, že to je hlavní vstupní brána do města, jehož centrum leží severně od nádraží.
Západně od vlakového nádraží Sud leží nadzemní stanice Vilette, kde nyní během rekonstrukce přednádraží končily tramvaje ve směru od západní části okruhu kolem centra. Dál za kolejemi už je nehostinná průmyslová oblast s patrnými pozůstatky důlní činnosti, která zde ustala v roce 1984. Charleroi se tak nápadně podobá jiným podobným městům třeba v německém Porúří nebo na Ostravsku.
Částečně podzemní přestupní stanici Beaux Arts v severní části centrálního okruhu zdobí historická souprava tramvají. Než vznikl v 80. letech systém prémetra, byla v aglomeraci rozsáhlá síť městských i příměstských tramvají, která dosahovala mnoha desítek km a pokrývala celou oblast zdejší aglomerace u jižních hranic s Belgií.
Dnešní síť zdejšího „metra“ i se zakreslením dočasně přerušeného okruhu kolem centra Charleroi kvůli rekonstrukci přednádražního prostoru. Severní a západní větev zasahující daleko za vlastní hranice Charleroi pokračuje po opuštění města jako klasická tramvaj. Severní větev pochází až z roku 2013. A ta západní nahradila příměstské tramvaje, které ještě v 90. letech vedly mnohem dál na západ.
Ukázka jízdních řádů zdejšího prémetra. Na severní trať se jezdí každých 10 minut, na západní příměstský úsek každých 15 minut. Kvůli částečně přerušenému okruhu kolem centra jezdí ze 4 linek pouze 3. Na lince M4 se jezdí každých 10 minut s vloženými školními spoji ve špičkách.
Místní „metro“ má 4 linky, každá z nich obsluhuje jednu koncovou větev (nejdelší západní má linky dvě. V centrálním úseku, jehož kruh byl dokončen až v roce 2012, se všechny linky potkávají, dvě jedou ve směru hodinových ručiček a dvě proti. Během návštěvy probíhala celková rekonstrukce prostoru před zdejším hlavním nádražím Charleroi Sud ležícího jižně od centra, kde jezdí místní „metro“ po povrchu. Jednotlivé linky tak byly zkráceny na okraj vyloučeného úseku. Asi nejzajímavější je příměstská trať na západ do městečka Anderlues, která projíždí skrz průmyslovou oblast bývalých dolů, hald...
Trochu strašidelná přestupní stanice Waterloo na severovýchodním okraji centra, kde se od centrálního okruhu odpojuje linka 4 do čtvrti Soleilmont. Zde je také podzemní smyčka a odtud pokračují koleje i do již 30 let hotového, ale nikdy nezprovozněného úseku směrem do východního předměstí Montignies-sur-Sambre.
Celkem pohodlný interiér dvoučlánkových tramvají s vysokou podlahou v jedné úrovni. I když jsou zdejší nástupiště stanic ve standardu „metro“ výrazně delší, jezdí se tu pouze v „sólech“.
Přijíždějící tramvaj stoupá ke konečné Soleilmont na lince M4 na severovýchodním předměstí Charleroi. Koleje sem vedou teprve od roku 2012 a celá trať je postavena v metrostandardu. 4 z 6 stanic na této trati jsou podzemní.
Konečná Soleilmont je jako jediná vybavena smyčkou, i když všechny zdejší tramvaje jsou obousměrné. Uvnitř smyčky jsou autobusové zastávky navazujících linek, což umožňuje velmi rychlý a pohodlný přestup.
Návazná příměstská linka 710 uvnitř tramvajové konečné Soleilmont. Je jednou z mála linek, které jezdí ve špičkách častěji než po půl hodině. Tato směřuje z centra Charleroi každých 20 minut na severovýchod do městečka Fleurus. Tramvaje i autobusy tu provozuje národní dopravce TEC v těchto jednotných barvách. Část vozového parku tvoří typické belgické autobusy Van Hool. Tento je z roku 2015.
Velkou zajímavostí výstižně dokreslující zdejší velkolepé, ale nedokončené plány, je nikdy nezprovozněný úsek z centra na jihovýchod do předměstí Montignies-sur-Sambre. V roce 1992 byl tento úsek téměř dokončen se třemi nadzemními stanicemi v klasickém stylu metra, ale nikdy se sem nezačalo pravidelně jezdit. O to zajímavější je fakt, že trať zůstává v provozuschopném stavu a občas se sem vydají tramvaje na „průzkum“. Nutno dodat, že směr, kterým tato trať vede, nepatří mezi nejperspektivnější a místní poloopuštěnou zástavbu hravě obslouží autobusy v souhrnném intervalu 15 minut.
I přes zvýšená nástupiště stanic a zastávek zdejšího kolejového systému najdete uvnitř tramvaje ještě jeden schod.
Všechny tramvaje jsou obousměrné, na dvou ze tří konečných se tramvaje obracejí na kolejovém přejezdu. Pouze na konečné linky M4 je klasická smyčka. Maximální rychlost těchto tramvají je 65 km/h.
Jedna z nejšpinavějších tramvají toho dne vyjíždí z krátkého tunelu pod haldou hlušiny z důlní těžby směrem od západní příměstské trati k centru města, kde se nejdřív napojí na linku M3 od severu a pak pokračuje na centrální okružní trať.
Asi nejzajímavější tratí je západní větev pro linky M1 a M2 do městečka Anderlues. Trať po opuštění centra vede po povrchu i po nadzemní estakádě uprostřed průmyslové krajiny obklopená místními podniky a haldami hlušiny po těžbě uhlí, která skončila v roce 1984. Následně se zavrtá opět pod zem a dál už pak jede normálně po ulici jako jednokolejka.
Tramvajová trať průmyslovou oblastí do západních předměstí si musela poradit také s tímto úzkým místem, kde do dvoukolejného profilu tratě zasahuje část místní továrny.
Zastávka Marchienne-au-Pont Providence leží na nadzemní estakádě uprostřed průmyslových podniků západně od Charleroi. Tato trať nápadně připomíná meziměstskou tramvaj mezi Mostem a Litvínovem.
Zastávka Jonction v městečku Anderlues západně od Charleroi, kde už tramvaje jezdí normálně v uličním profilu. Zde je také tramvajová vozovna. Ve velké části této trati jezdí tramvaje po jednokolejné trati.
Západní konečná Anderlues Monument. Klasická tramvaj zde v podání těch samých vozů jezdila ještě v devadesátých letech mnohem dál na západ do města La Louviére.
V roce 2013 se zdejší síť Stadtbahnu rozrostla o úctyhodných 7 km na sever do předměstí Gosselies. Linka M3 tu jezdí normálně po ulici, v severním úseku vede každým směrem jinou ulicí.
Podoba zvýšených nástupišť v uličním profilu na nejnovějším severním úseku pro linku M3 do městečka Gosselies. Toto rozšíření zdejší novodobé tramvajové sítě v roce 2013 bylo zatím poslední.
Celý metrotramvajový systém v Charleroi obsluhuje stejný typ tramvají z počátku 80. let. Jedná se o obousměrné dvoučlánkové vysokopodlažní vozy částečně přizpůsobené pro vyšší nástupiště, ale přesto s jedním schodem uvnitř navíc. Podobné vozy dosluhují také na belgické pobřežní tramvajové trati „Kusttram“. Celkem jich bylo dodáno 49, aktuálně k pokrytí provozu stačí necelá čtyřicítka.
A tudy se tramvaje vrací zpět z předměstí na severu. Tramvaj tu jezdí každých 10 minut. Zde jedna z prvních tramvají dnešního typu dodaných v roce 1980. Kromě změny nátěru a drobných úprav interiéru jezdí tyto vozy v původní podobě dodnes.
Autobusová flotila dopravce TEC se na rozdíl od tramvají postupně modernizuje. Původní naftové autobusy jsou vytlačovány novými hybridními, částečně elektrickými vozy. Pro tyto skoroelektrobusy slouží také nabíječky na konečných, jako například zde v terminálu Jumet Madeleine na trase severní tramvajové linky M3 poblíž druhé místní tramvajové vozovny. Nedaleko je také letiště, kam původně měly jezdit právě rychlodrážní tramvaje, ale z plánů bohužel sešlo.
Jeden z mála chytrých informačních prvků v Charleroi. Většina zastávek je vybavena pouze klasickým sloupkem jako zde vpravo. Vzadu je vstup do jedné z podzemních stanic místního prémetra. Přes tuto zastávku jezdí dvě páteřní autobusové dvojlinky 1+3 a 25+35, každá dvojice v intervalu 15 minut.
Východně od centra byla začátkem 90. let vybudována další trať prémetra s velkolepými nadzemními stanicemi. Bohužel ale nikdy nedošlo k otevření tohoto úseku, i když by k tomu stačilo málo. Uprostřed poloopuštěné dělnické zástavby tak nyní tiše stojí tyto památníky na odvážné dopravní plány.
Elektrický hybridní autobus Volvo projíždí na páteřní městské lince 3 předměstím Montignies-Sur-Sambre poblíž téměř dostavěné, ale nikdy neotevřené stanice prémétra Neuville. Linky 1 a 3 tu jezdí v souhrnném intervalu 15 minut.
Nadzemní stanice metra Chet na východní nikdy neotevřené větvi. Ač byla stavba tohoto úseku téměř dokončena už před 30 lety, dodnes se sem cestující nevozí, a asi už ani nikdy nebudou. Koleje jsou ale udržovány v provozuschopném stavu a občas se sem tramvaj podívá.
Nástupiště nikdy neotevřené stanice prémetra Chet leží ladem už 30 let.
Také eskalátory už byly připravené na spuštění. Je s podivem, že 30 let chátrající stavba vypadá stále takto.
A ještě jeden pohled do stanice duchů s názvem Chet. Takové stanice byly postaveny 3 a jsou mementem velkolepých plánů na výstavbu 8 linek prémetra, které měly být hotové v první polovině 90. let. Dnešní síť pouhých 3 tras potkávajících se v centru však byla dokončena až v roce 2013.
Autobusová doprava je v Charleroi zastoupena množstvím linek, z nichž páteřních je jen pár. A páteřními linkami se zde rozumí ty, které mají interval kratší jak půl hodiny. Mezi nimi je dvojlinka 1+3 z centra na jihovýchod, jezdící v souhrnu každých 15 minut, další dvojlinka 25+35 se stejným intervalem, dlouhá linka 18 jezdící ve špičkách po 10 minutách nebo příměstská linka 710 na severovýchod. Jižní nádraží v Charleroi i letiště spojuje každou půlhodinu linka A jako jediná v kloubových vozech. A je tu také polookružní protisměrná dvojlinka 43+83 jezdící každých 20 minut. Centrem se pak...
Nikdy neotevřená stanice Chet uprostřed ničeho na okraji nevábného východního předměstí Charleroi. Trasa měla pokračovat až do sousedního města Chatelet.
Zkrácený autobus Van Hool z roku 2011 na obratišti u jedné z přestupních stanic „metra“ Beaux Arts. Tento symbol metra je používaný v celé Belgii (tedy vlastně jen v Bruselu a Antverpách).
Setkání nejstarších a nejnovějších městských autobusů v Charleroi na provizorním stanovišti u rekonstruovaného jižního nádraží. Citybus pochází z roku 2005, elektrohybridní Volva byla dodána nejdříve v roce 2017 v počtu 55 kusů, následovala další stokusová dodávka pro tohoto národního belgického dopravce.
Na druhé největší letiště Belgie s názvem Charleroi ležící mezi Charleroi a Bruselem jezdí od jižního nádraží autobusová linka A v půlhodinovém intervalu zajišťovaná kloubovými autobusy Van Hool nebo Mercedes-Benz. Původně měla na letiště jezdit i jedna z plánovaných linek prémetra.
Elektrobus Volvo na páteřní polokružní dvojlince 43+83, která vyjíždí od jižního nádraží v Charleroi a jezdí každých 30 minut do předměstí na severozápadě. Vallonský dopravce TEC má ve své flotile už téměř 200 těchto autobusů, které používá jednak v Charleroi, jednak v sousedním Namuru.
Staveništěm před jižním nádražím projíždí také Solaris nejnovější generace. Tato značka je v Charleroi novinkou.
Jeden z nejstarších místních vozů MHD značky Irisbus Citelis z roku 2008 na provizorní zastávce poblíž jižního nádraží a v pozadí s nadzemní stanicí Vilette místního prémetra.
Autobusovou flotilu většinou tvoří vozy standardní délky, v poslední době došlo k velké obnově hybridními elektrobusy Volvo, kterých pořídil dopravce TEC ve dvou vlnách pro města Charleroi a Namur celkem 200. Tyto vozy jezdí většinu trasy na elektřinu, zbytek na naftu a na konečných se dobíjejí z pantografu. Pro linku A na letiště byly pořízeny kloubové autobusy Van Hool a Mercedes-Benz Citaro. Jinak tu jezdí standardní vozy značek Van Hool, VDL, ale potkáte tu také staré Citybusy a Citelisy od Irisbusu. A v poslední době se tu objevily i polské Solarisy.
Takto bude vypadat nová podoba prostoru před největším zdejším nádražím Charleroi Sud. Na vizualizacích je vyobrazena nová nízkopodlažní tramvaj. O plánech na obnovu místního 40letého vozového parku ale žádné dostupné prameny nehovoří…
Jižní nádraží v Charleroi poskytuje vícero možností, jak se odtud dostat vlakem nejen do okolních měst, ale také do sousední Francie. Západně od centra najdete ještě jedno nádraží (západní).
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM