Hlavní město Indie s asi 17 miliony obyvatel ležící na severu země má zároveň nejpokročilejší MHD, jejíž páteří je neuvěřitelně rychle se rozvíjející síť metra. Ačkoli byla první linka otevřena teprve před 20 lety, dnes tu funguje už 11 linek o celkové délce přes 370 km a s více než 270 stanicemi. Některé linky zasahují velmi daleko za hranice města, a to dokonce i na území okolních indických států. Metro tu většinou jezdí nad zemí a jeho úzkostlivá čistota je v příkrém kontrastu s běžným indickým životním stylem. Pod nebo nad metrem pak mají místní k dispozici rozsáhlou síť cca 7500 autobusů rozličné kvality, i když i tu je v plánu brzy zásadně zvýšit díky chystané obří dodávce elektrobusů. Klasický dopravní chaos věčně ucpaných ulic to ale stejně nevyřeší. Na Dillí je především zajímavý bouřlivý rozvoj jeho vzdálených předměstí, kde se staví moderní výškové budovy a vyšší životní standard se tak přesouvá z centra na okraj aglomerace. I tak se ale město takovému rozmachu nestíhá přizpůsobovat a vy si při jeho návštěvě musíte zvyknout na permanentní smog, silně znečištěné životní prostředí i hluk z chaotické a přetížené dopravy, který neutichá ani v noci.

Metro v Dillí je po Kalkatě teprve druhým indickým provozem, jehož první červená linka funguje od roku 2002. Neuvěřitelně bouřlivý rozvoj metra a obří investice do dopravní infrastruktury způsobily, že za 20 let se v Dillí a jeho široké aglomeraci postavilo 11 linek, které dohromady obsluhují přes 270 stanic a mají délku přes 370 km. Některé linky dokonce zasahují na území okolních 5 měst ležících už v jiných indických státech než Dillí. Základem jsou první 3 širokoprofilové linky (červená, žlutá a modrá), které byly postupně zprovozňovány v letech 2002-2005. Tyto linky jsou většinou vedeny...
Dopravní centrum sedmnáctimilionového Dillí – hlavní vlakové nádraží New Delhi na rozhraní mezi starým a novým městem. Pod nádražím mají stanici také dvě linky metra včetně expresní linky na letiště a tady je také hlavní východiště dalších cest do okolních měst. Na druhé straně nádraží je velká konečná autobusů MHD.
Kousek od hlavního vlakového nádraží má konečnou také mnoho městských autobusů, které vedle metra tvoří další důležitou vrstvu místní neopakovatelné dopravy. Najít svůj autobus dá poměrně dost práce, i když všechny už disponují elektronickými panely. Na název cílové zastávky v latince si ale někdy musíte počkat.
Bouřlivý rozvoj metra v Dillí zachycuje tento plakát. První linka funguje teprve od roku 2002 a dnes už je v provozu přes 270 stanic na 370 km tratí. A mnoho dalších (těch tečkovaných) je v plánu. Dillí se totiž neuvěřitelně rozrůstá.
První tři linky metra (červená, žlutá a modrá) jezdí na širokém rozchodu a mají největší kapacitu. Červená linka byla v roce 2002 první a má stanice pouze nad zemí. Svezete se na ní těmito šestivozovými klimatizovanými soupravami. Červená linka vede od západu na východ.
Červené metro vede i poměrně daleko na východ do samostatného města Ghaziabad. Souběžně s dražším metrem jezdí všude i mnoho levnějších autobusů, které jsou provozovány několika státními dopravci. S metrem ale tarifně nijak nespolupracují. Vyšší kasty místní společnosti si za pohodlí a rychlost v metru určitě rády připlatí.
Nejdelší a jedna z nejsilnějších linek metra v Dillí. Modrá linka má 58 km a jezdí na ní 64 osmivozových širokých souprav. Linka se na východě větví a navazuje zde na ni příměstské metro v již samostatném městě Noida. Na západě pak na tuto linku navazuje krátká šedá do předměstí Dhansa. I tato linka je většinou vedena po nadzemních estakádách, na pár stanic v centru se ale zavrtá pod zem.
Metro v Dillí má jedno důležité pravidlo – vždycky první vůz ve směru jízdy je určen výhradně ženám. Po pár přehlednutích výrazného značení a nevraživých pohledech ženského osazenstva si toto pravidlo rychle osvojíte.
Místní umělecká výzdoba vestibulu metra pod hlavním nádražím Nové Dillí odkazuje na přítomnost železniční stanice. Odtud se dostanete poměrně rychle expresní linkou metra na letiště a přestoupit můžete také na severojižní žlutou linku metra.
Schéma trasy růžové linky metra, která bude po dokončení severního úseku okružní a již dnes obepíná širší centrum města, je jednou z nejpodzemnějších linek a přestoupit z ní můžete skoro na všechny ostatní linky. Linka vznikla teprve v roce 2018 a dnes má 59 km. Po dostavbě posledního úseku se stane nejdelší linkou v Dillí.
Ke vstupu do metra potřebujete buďto čipovou kartu nebo tento jednorázový žeton, neboli tokem s čipem. Provozovatel metra DMRC ale nabízí také výhodné turistické jízdenky v podobě čipové karty. Jen je při jejím shánění potřeba navštívit více prodejních míst a pohovořit s mnoha místními zaměstnanci.
Vedle základní sítě 8 linek klasického „městského“ metra jsou tu ještě 3 další speciální linky. Expresní letištní metro spojuje od roku 2011 místní letiště jihozápadně od Dillí s jeho centrem. Mimo samotné Dillí, dokonce už i na území okolních indických států Haryana a Utarpradéš, pak najdete dvě samostatné nadzemní linky. Jedna obsluhující od roku 2013 pod názvem Rapid Metro částečně jednokolejnou smyčkou město Gurugram na jihozápadě (napojená na žlutou městskou linku) a druhá linka Aqua Line dlouhá 30 km, spojující od roku 2019 modrou linku metra se vzdálenými předměstími ve městě Noida na...
Druhou v pořadí na seznamu rozvoje metra byla žlutá širokoprofilová linka otevřená v roce 2004. Vede skrz centrum Dillí severojižním směrem, je napojená na hlavní dopravní uzly ve městě a na jihozápadě pokračuje daleko do vedlejšího státu Haryana. Tam pak můžete přestoupit na nadzemní příměstskou linku obsluhující mohutně se rozvíjející město Gurugram. Také na žluté lince jezdí osmivozové soupravy.
Na modrou linku metra navazuje na západním okraji Dillí nejkratší šedá linka, která má pouze 4 stanice a končí pod centrem sousedního předměstí Dhansa. Linka funguje teprve od roku 2019 a k vidění je nejnovější typ šestivozových souprav od korejského výrobce Hyundai-Rotem (vyráběný ale v Indii) pro linky na standardním rozchodu.
První linkou s automatickým provozem je purpurová (magenta) linka, která tvoří jakýsi částečný vnější okruh k růžové lince a propojuje hustě osídlená předměstí na jihu a západě Dillí. S provozem automatických vlaků souvisí i dveřní stěny na nástupištích. Na výhled z čela vlaku se ale netěšte. Pro jistotu jsou tyto vlaky vybaveny uzavřenou kabinou pro případnou obsluhu. I purpurovou linku čeká významné prodloužení.
I přes velmi rozsáhlou síť metra se i v centru horečně staví. Zde konkrétně se pracuje na prodloužení purpurové linky od severu do centra na přestup na modrou linku. V celkovém plánu označovaném jako fáze IV. by do roku 2025 měly vzniknout 4 nové linky a část těch dnešních by měla být prodloužena.
Podzemní stanice najdete především v centru Dillí, většina úseků je ale budována jako nadzemní. Všechny prostory metra jsou udržovány v perfektní čistotě a najdete zde také bezplatné WC.
Velkou zajímavostí je příměstská linka ve městě Noida, která byla kompletně otevřena v roce 2019, má 21 stanic a je dlouhá 30 km. Obsluhuje zcela nová předměstí jihovýchodně od Dillí a neplatí na ní klasické jízdenky na městské metro.
Konečná stanice příměstského metra, tzv. Aqua Line s názvem Depot. Okolo zatím nenajdete mnoho zástavby, ale možná to nebude dlouho trvat a bude to tu za pár let vypadat úplně jinak. Celá linka je na území státu Utarpradéš, který sousedí s Dillí.
Na lince příměstského metra ve městě Noida jezdí 19 čtyřvozových čínských souprav CRRC. Interval je zde 10-15 minut.
Jelikož na lince příměstského metra ve městě Noida neplatí jízdenky z městského metra, je nutné si zde u pokladny vystát frontu a zaplatit jízdné podle vzdálenosti.
Interiér průchozí čtyřvozové čínské jednotky CRRC je laděn do barev příměstské linky Aqua Line, kterou neprovozuje městský dopravní podnik DMRT.
Mezi koncovou stanicí příměstského metra Aqua Line a modrým městským metrem je asi půlkilometrová vzdálenost, proto tu pro zkrácení každodenních přestupů zřídili speciální koridor pro elektroskútry, které vás svezou zdarma.
Přestupní koridor mezi městským a příměstským metrem ve městě Noida. Stanice modrého metra se jmenuje Sector 51 a stanice příměstské linky má název Sector 52. Pěšky to trvá cca 10 minut, zkrátit si můžete cestu jedním z bezplatných elektroskútrů.
Na speciální lince elektroskútrů je nasazeno asi 10 vozidel, jehož řidiči neustále pendlují mezi oběma stanicemi metra. Zatímco na jedné straně slouží pro otočení točna, na druhém konci se musejí otáčet couváním.
“Hodnotné“ názvy nových stanic příměstského metra ve městě Noida dokreslují fakt, že tady vzniká město na zelené louce a pro jednotlivé jeho části prostě není dostatek místních názvů. Proto tu jsou hlavně číslované sektory, používané i v jiných částech aglomerace.
Výstup z konečné stanice příměstské linky metra Aqua Line do nikam. Zatím v jiných částech Dillí si na metro musí počkat a doprava je tam závislá na autobusech uvízlých v permanentních zácpách.
Jízdné v metru je odstupňováno podle vzdálenosti a pro našince je nízké, pro místní však může být určitou bariérou. To je znát, protože metrem většinou jezdí o něco bohatší klientela než jakou potkáte na ulici nebo v autobusech. Do metra se dostanete přes turnikety a předtím je potřeba sehnat si jízdenku – většinou nezbyde než vystát si frontu u pokladny. Už i sem ale dorazily automaty a čipové jízdenky, takže většina pravidelných cestujících má čipovou kartu. Stejně tak jednorázové jízdné pořídíte v podobě tokenu, neboli čipu v kulatém žetonu, který při vstupu do metra přiložíte ke čtečce a...
Další příměstskou linkou metra je tzv. Rapid Metro, která vznikla v roce 2013 jako projekt na klíč od firmy Siemens. Celá linka je nadzemní a najdete ji ve městě Gurugram ve státě Haryana jihozápadně od Dillí.
Prosvětlená trasa příměstské linky Rapid Metro ve městě Gurugram. Na severu je likna zakončena velkou smyčkou pojížděnou jednosměrně mezi místní moderní zástavbou čtvrti Cybercity. Kancelářské budovy, ze kterých se možná řídí IT projekty na celém světě, produkují i odpovídající klientelu. Toto nadzemní metro navazuje na žlutou linku, kterou dojedete do centra Dillí cca za 45 minut.
Na západní příměstské lince Rapid Metro jezdí pouze třívozové čínské soupravy CRRC, kterých je k dispozici 12. V první etapě fungovala pouze severní část trasy v podobě jednosměrné smyčky napojené na žlutou linku. Dál na jih byla prodloužena až v roce 2017.
Příměstskou linku Rapid Metro nedávno převzal městský provozovatel metra DMRC, proto zde také nově platí „městské“ jízdenky. Přitom celá linka leží na území sousedního státu Haryana.
Jedna z nových monumentální budov čtvrti Cybercity ve městě Gurugram, kudy jezdí nadzemní příměstské metro. Celá linka má 13 km a 11 stanic. Stanice v jižní části trasy jsou opět pojmenovány po číslech sektorů. Atraktivitu této nové poměrně luxusní vysokopodlažní zástavby zvyšuje i dostatek okolní zeleně a ne tak zamořené ovzduší.
Interiér třívozových čínských jednotek CRRC nasazených na linku příměstského metra ve městě Gurugram. Samozřejmostí je celovozová klimatizace.
Za jižní konečnou příměstského metra na prozatímním konci města Gurgram dojely vlaky až v roce 2017, připraveno je i případné prodloužení dál na jih, protože další sektory jižně odtud jsou ve výstavbě.
Od roku 2011 spojuje letiště s centrem Dillí toto expresní metro s neobvyklem vysokým počtem sedadel a s úložnými prostory na zavazadla. Na linku dlouhou 22 km dodal 8 šestivozových souprav španělský CAF. Na lince platí zvláštní „letištní“ jízdné.
Obří letiště Máhátmy Gándího spojuje s centrem Dillí speciální expresní metro nebo běžné autobusové linky. Do centra se odtud dostanete zhruba za půl hodiny. V případě použití vnitrostátních letů, které létají z jiného terminálu, je nutné použít purpurovou linku metra nebo kyvadlové autobusy, které navazují v jedné z mezilehlých stanic na expresní metro.
Všechny linky metra nabízejí vysoký komfort, relativně vysoký stupeň bezpečí, příkladnou čistotu a většinou se zde ani nemusíte moc mačkat. Daní jsou ale nutné bezpečnostní kontroly před každým vstupem do metra a někdy jsou opravdu důkladné. Všechny vozy metra jsou klimatizované a stejně jako stanice velmi čisté. Díky tomu, že většina linek je vedena nad zemí, nabízí metro ideální příležitost, jak si město prohlédnout z výšky, i když samozřejmě bez blízkého kontaktu s opravdovou realitou. Na prvních třech širokoprofilových linkách potkáte většinou osmivozové soupravy od výrobců Mitsubishi,...
Před každým vstupem do metra je nutné projít bezpečnostní kontrolou, která bývá až nevyzpytatelně důkladná. Veškerá zavazadla musí do skeneru a v kapsách vám nesmí zůstat žádný kov. Fronty na bezpečnostní prohlídku se občas mísí s frontami na jízdenky.
Mezi linky metra se standardním rozchodem patří i zelená linka, která slouží jako napaječ červené a modré linky a mířící na západ za hranice Dillí do města Bahadurgarh ve státě Haryana. Tato linka vznikla v roce 2010 a na východě je napojena na dvě linky městského metra pomocí rozvětvení na dva krátké koncové úseky
Na indické poměry relativně slušná flotila autobusů čítá cca 7500 vozidel. Stále víc tu jsou k vidění i elektrobusy, kterých tu jezdí už asi 400. A do roku 2025 jich má být až 8000! Město plánuje mít za 3 roky 80 % vozidel elektrických. Zároveň tím má dojít k navýšení počtu autobusů až na 11 000.
Největším dopravcem na autobusových linkách MHD je Delhi Transport Corporation (DTC), která má asi polovinu s celkového počtu autobusů. Jednotlivé typy jsou rozlišeny barvou. Zelené jsou plynové částečně nízkopodlažní autobusy Tata.
Nejstaršími a nejobouchanějšími autobusy v Dillí jsou tyto oranžové vysokopodlažní vozy Ashok Leyland s motorem vpředu, ale i ty už jsou vybaveny elektronickými informačními panely. Necelou polovinu všech autobusů MHD provozují různí najatí dopravci pod hlavičkou Delhi Transit.
O něco novější než zelené jsou tyto červené autobusy Tata vybavené klimatizací. Proto je na linkách zajišťovaných těmito vozy také dvojnásobné jízdné. Odtud odjíždějí autobusy do různých směrů z východní strany hlavního nádraží New Delhi. Zastávku tu ale nečekejte, odjíždí se plynule z celého prostoru, ale i při vyjíždění z ucpaného terminálu je dost času si svůj autobus odchytit.
Dalším typem klimatizovaných městských autobusů na linkách sdružení soukromých dopravců Delhi Transit jsou tyto plynové indické vozy JBM v tmavě modré barvě. Nastupuje se vždy druhými dveřmi a poté je potřeba najít nenápadně vypadajícího průvodčího a koupit si u něj jízdenku podle cílové zastávky.
Světlemodré klimatizované elektrobusy jsou budoucností povrchové dopravy v Dillí. Jezdí jich už 400 a celkově má být v Dillí až 8000 elektrobusů. Pro ně se také v desítkách garážích buduje potřebná infrastruktura.
Vedle světlemodrých elektrobusů hlavního dopravce DTC bylo v roce 2022 pořízeno 100 menších elektrobusů, které patří provozovateli metra DMRC, jenž provozuje návazné linky k metru. Po nástupu do druhých dveří vás možná překvapí nainstalovaný turniket.
Autobusová doprava v Dillí je všude. Doplňuje i překrývá síť metra a městských autobusů tu jezdí cca 7500. Větší polovinu z nich provozuje místní dopravní podnik Delhi Transport Corporation (DTC), zbytek provozují formou jakési franšízy jednotliví soukromníci sdružení pod hlavičkou Delhi Transit. Autobusová MHD je tu tedy jaksi centrálně řízená. Všechny autobusy mají digitální informační panely, jsou označeny číslem linky a cílovou zastávkou (v hindštině i angličtině). V každém autobusu je kromě řidiče také průvodčí, který ale třeba na rozdíl od Kalkaty pasivně sedí kdesi v autobusu, nemá na...
V oranžové flotile nejstarších vysokopodlažních autobusů ostatních dopravců najdete také tyto vozy Tata. Jeden z nich přijíždí do dopravního uzlu Kashmere Gate od východních předměstí.
V Novém Dillí uprostřed obřího parku obklopeného výstavními vládními budovami je také jedna z místních lepších autobusových zastávek, kde se dokonce dozvíte čísla zastavujících linek.
Staré oranžové autobusy odpočívají před významným vlakovým nádražím Chadni Chowk poblíž historického centra starého Dillí. Kousek odtud jsou i místní hlavní pamětihodnosti. Většina vlaků ale jede přes hlavní nádraží New Delhi umístěné o něco jižněji.
Provozem notně poznamenaný autobus Ashok Leyland. Těmito dveřmi se nastupuje, většinou je to nutné stihnout už při brzdění nebo během rozjezdu. V klidovém stavu tu příliš autobusů nepotkáte.
Řidiči městských autobusů jsou neohrožení a oči mají všude. Starých autobusů s motorem vpředu tu najdete ještě dostatek, ale už brzy je mají nahradit stovky až tisíce nových elektrobusů.
Hustý a chaotický indický provoz si i v Dillí žádá neustálé používání klaksonu a téměř plynulé popojíždění v zastávkách. Delší pobyt se tu neodpouští a další autobusy lačné odbavení při sebemenším náznaku prodlevy svého předchůdce neúprosně troubí a dožadují se větší plynulosti provozu.
Z autobusů se vystupuje výhradně předními dveřmi. Starší typy vozidel s motorem vpředu nicméně příliš prostoru pro výstup neposkytují. Někdy je také poměrně obtížné rozpoznat průvodčího, který je na rozdíl od autobusů v Kalkatě velice pasivní a čeká, až si ho všimnete. Někteří jsou vybaveni čtečkami karet a umí vytisknout jízdenku z přenosného terminálu.
Některé zastávky sice umožňují bezbariérový nástup, v praxi se toho ale nevyužívá a lidé tak zvyšují šanci na odchycení svého autobusu postáváním v jízdním pruhu. Řidiči autobusů to respektují a zastavují v uctivé vzdálenosti od obrubníku.
Plynové částečně nízkopodlažní autobusy dvou skupin dopravců MHD v Dillí. Nákup tmavomodrých autobusů s klimatizací byl údajně posledním pořízením vozů s klasickými pohony. Nyní už bude Dillí kupovat pouze elektrobusy.
Další detail nejstarších vozů Ashok Leyland dokazující, že stav opláštění nemá na funkci vliv. Novým standardem autobusů v Dillí je maximální věk 15 let.
Autobusy v rámci MHD jezdí v drtivé většině o standardní délce a barevně jsou rozlišeny podle jedné ze dvou skupin dopravců i podle výbavy. Nejstarší autobusy jsou oranžové – vysokopodlažní, provozované sdružením dopravců Delhi Transit. To pak má ještě novější plynové částečně nízkopodlažní klimatizované tmavě modré autobusy. Největší dopravce DTC má 3 základní druhy autobusů: zelené, vínové a světle modré. Nejstarší jsou zelené, ale i ty už jsou částečně nízkopodlažní. Novější jsou vínové – s klimatizací. A nejnovější světle modré jsou elektrobusy. Těch by tu mělo jezdit už 400, jsou indické...
U stanice metra Anand Vihar východně od Dillí se potkává modrá s růžovou linkou a to je ideální příležitost k ukončení regionálních autobusů, které sem míří od východu ze státu Utarpradéš. S velkým pohybem lidí souvisí i mnohé komerční aktivity, které bohužel ještě více zpomalují pohyb na už tak nedostatečných pěších koridorech k jednotlivým stanicím metra.
Různě podomácku vyzdobené regionálních autobusy, které vyrážejí z autobusového nádraží Anand Vihar dál směrem na východ poté, co převezmou cestující z modré nebo růžové linky metra.
Na indické poměry velice luxusní autobusové nádraží najdete poblíž stanice červeného a fialového metra Kashmere Gate severně od centra starého Dillí. Odjíždějí odtud regionální i dálkové autobusy východním směrem. Mnoho linek má ale stanoviště na jiných místech tohoto rozlehlého uzlu a čilý ruch tu panuje také v oblasti městských autobusů.
Jižní konečná stanice fialového metra Raja Nahar Singh ve městě Faridabad daleko za vlastním Dillí už ve státě Haryana. Monumentálnost stanice ještě zesiluje nadzemní parkovací dům. Přestoupit tu můžete na lokální i regionální autobusy směřující dál na jih a kousek odtud je také vlakové nádraží na souběžné železniční trati do centra Dillí. Metro sem jezdí od roku 2018.
Relativně moderní nízkopodlažní plynové autobusy pro místní linky ve městě Faridabad jižně od Dillí, kde navazují na fialovou linku metra.
Regionální autobusy jezdící na území sousedního státu Haryana vyjíždějí třeba odtud z autobusového nádraží poblíž konečné stanice fialového metra ve mstě Faridabad jihovýchodně od Dillí.
Jedním ze stanovišť dálkových autobusů je i dopravní uzel Kashmere Gate, kde na prašné ploše probíhá postupné nakládání autobusů před dalekou cestou. Autobusy slouží také jako snadný způsob dopravy nejrůznějšího zboží a výšková omezení co se týče nákladu na střeše tu příliš nejsou.
Vstupní brána do hlavního vlakového nádraží New Delhi ve směru od západu, kde najdete čtvrť Paharganj. Tam se dá sehnat zboží všeho sortimentu a je to také oblíbené místo ubytování pro turisty s nepřebernou nabídkou hotelů. Běžný pouliční ruch znamená nutnost prodírat se buďto džunglí obchůdků na chodnících a nebo splynout s provozem tuk-tuků a ostatního automobilového provozu, který je sice chaotický, ale nikterak nebezpečný.
Největší železniční stanice – Nové Dillí ležící na rozhraní mezi starým a novým městem. Toto je největší dopravní uzel, odkud vyjíždějí regionální i dálkové vlaky. Většinu z nich provozuje společnost Northern Railways a dlouhý nadchod nad nástupišti slouží také jako spojnice světa západně a východně od kolejí. Jen není radno zde příliš spěchat, ono to ani při hustotě zalidnění pěších koridorů nejde.
Typická logistická operace před odjezdem dálkového vlaku – naložit vlak až po střechu nejen cestujícími, ale také nákladem. Proto zde mají dálkové vlaky dlouhý pobyt. Sehnat jízdenky na takové vlaky není úplně snadné, většinou bývají vyprodané dlouho dopředu.
Nástup do dálkového vlaku úzkými dveřmi není zážitek pro slabé povahy. Hlavní je ale vybrat si to nejlepší místo a v druhém sledu se vůbec vejít. Po oficiálním odjezdu se zpravidla vlaky ještě dlouho a pomalu rozjíždějí, takže je stále dostatek času nastoupit, je-li ještě kam.
Pokud je to možné, probíhá nakládání dálkového vlaku také oknem, kudy se vejdou menší předměty nebo děti. Celá operace probíhá za všeobecného křiku, pobíhání lidí kolem a ve snaze urvat co nejlepší místo, hlavně aspoň nějaké.
Ponurá odbavovací hala hlavního nádraží New Delhi s informačním panelem s odjezdy nejbližších vlaků. Je však potřeba znát kódy, pod kterými jsou ukryty jednotlivé destinace vlaků.
V některých vlacích je zařazen také vůz pro vozíčkáře nebo ostatní hůře pohyblivé. Jak se ale tito lidé pohybují následně v prostorách nádraží nebo okolních ulic, je otázkou.
I v Dillí a okolí fungují regionální vlaky v podobě těchto 12vozových elektrických jednotek. Ty jezdí v nepříliš atraktivních intervalech do hlavních směrů zdejší aglomerace a v provozu by měla být i jedna čistě městská okružní linka. Tento vlak přijel od jihu přes město Faridabad, odkud se dá do Dillí dostat také metrem.
Na rozdíl od jiných velkých indických měst nehraje v Dillí železniční doprava tak velkou roli, i když kolejových tras a nádraží tu je poměrně dost. Hlavní nádraží se jmenuje Nové Dillí a leží na rozhraní mezi starým a novým městem. Ve starém městě najdete úzké křivolaké uličky i starobylé chrámy, nové město se vyznačuje širokými bulváry a množstvím především vládních budov. Hlavní nádraží je z obou stran obklopené taxíky, tuk-tuky, rikšami, autobusy a všelijakými obchůdky. Nad jednotlivými nástupišti vede dlouhý nadchod, který slouží také jako spojnice okolí stanice. Odtud vyrážejí dálkové...
Prostorný interiér příměstských elektrických jednotek je připraven pojmout velké množství cestujících i nákladu. Ač se to nezdá, cesta je díky otevřeným oknům a dveřím poměrně osvěžující.
Zachování příjemného klimatu v regionálních vlacích zajišťují kromě větráků také permanentně otevřené dveře a okna. Vlaky umí vyvinout i docela slušnou rychlost, ale místní už vědí, jak se v takových případech postávajíce v otevřených dveřích chovat.
A dlouhou cestu místním vlakem spolehlivě zkrátí třeba karetní hra. Na druhou stranu cesta z předměstí Faridabad do centra Dillí vlakem zas o tolik pomalejší než metro nebyla.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM