Klasická městská autobusová doprava je provozována třemi dopravci - hlavní dopravce IETT, sdružení soukromých dopravců ÖHO (Özel Halk Otobüsü) a nový dopravce Istanbul Otobüs, který má pomoci k rychlejší obnově vozového parku. A věru je co obnovovat - celá flotila určená pro MHD čítá neuvěřitelných 5500 autobusů, jen samotný dopravce IETT jich má necelé 3000. A jak poznáte jednotlivé dopravce? Nově kupované autobusy mají jednotící prvky - bílý kostkovaný pruh pod okny a logo města. Dopravci se od sebe liší barvou - IETT má žluté autobusy, ÖHO modrozelené a nový dopravce Istanbul Otobüs...Klasická městská autobusová doprava je provozována třemi dopravci - hlavní dopravce IETT, sdružení soukromých dopravců ÖHO (Özel Halk Otobüsü) a nový dopravce Istanbul Otobüs, který má pomoci k rychlejší obnově vozového parku. A věru je co obnovovat - celá flotila určená pro MHD čítá neuvěřitelných 5500 autobusů, jen samotný dopravce IETT jich má necelé 3000. A jak poznáte jednotlivé dopravce? Nově kupované autobusy mají jednotící prvky - bílý kostkovaný pruh pod okny a logo města. Dopravci se od sebe liší barvou - IETT má žluté autobusy, ÖHO modrozelené a nový dopravce Istanbul Otobüs fialové. Jsou tu ještě starší vozy dopravce IETT, který je dříve lakoval do červenobílé kombinace a někdy i do zelené. Dopravce IETT má na vozech evidenční čísla, podle kterých lze poznat rok výroby.
Vozový park je velmi různorodý a skládá se hlavně z tuzemských výrobků. Nově už se kupují pouze nízkopodlažní vozy. Velkou převahu mají stále autobusy standardní délky, kloubovými autobusy disponuje pouze dopravce IETT. I když je ve špičkách velký problém pobrat všechny cestující, zřejmě vychází malý podíl kloubových autobusů ze zdejší tradice, nutnosti nástupu předními dveřmi i z nedostatku místa v ulicích. Nejstarší autobusy pocházejí z druhé poloviny 80. let - jedná se o standardní i kloubové MANy, vyráběné v Turecku. Následovány jsou Ikarusy 260 a kloubovými Ikarusy 280. Těch tu jezdí...Vozový park je velmi různorodý a skládá se hlavně z tuzemských výrobků. Nově už se kupují pouze nízkopodlažní vozy. Velkou převahu mají stále autobusy standardní délky, kloubovými autobusy disponuje pouze dopravce IETT. I když je ve špičkách velký problém pobrat všechny cestující, zřejmě vychází malý podíl kloubových autobusů ze zdejší tradice, nutnosti nástupu předními dveřmi i z nedostatku místa v ulicích. Nejstarší autobusy pocházejí z druhé poloviny 80. let - jedná se o standardní i kloubové MANy, vyráběné v Turecku. Následovány jsou Ikarusy 260 a kloubovými Ikarusy 280. Těch tu jezdí dohromady ještě asi tisícovka, většinou ale v asijské části města. Ikarusy, které nyní v Istanbulu jezdí, byly vyrobeny cca mezi lety 1992 a 1994.
Dále byly nakupovány středněpodlažní Mercedesy Conecto a MANy. Mercedesy jsou pořizovány dodnes, v již reprezentativnější nízkopodlažní verzi, a to i v kloubové podobě. Postupně i díky ostatním dopravcům začínají převažovat čistě turecké výrobky značek BMC, Otokar, Güleryüz nebo Temsa. Starší výrobky BMC a MAN ještě mají schody, novější vozy už jsou nízkopodlažní. Například nový dopravce Istanbul Otobüs (fialové autobusy) pořídil v letech 2011-2012 cca 550 nových autobusů turecké provenience. V Istanbulu se můžete svézt také s dvoupodlažními autobusy, které většinou jezdí na rychlíkových...Dále byly nakupovány středněpodlažní Mercedesy Conecto a MANy. Mercedesy jsou pořizovány dodnes, v již reprezentativnější nízkopodlažní verzi, a to i v kloubové podobě. Postupně i díky ostatním dopravcům začínají převažovat čistě turecké výrobky značek BMC, Otokar, Güleryüz nebo Temsa. Starší výrobky BMC a MAN ještě mají schody, novější vozy už jsou nízkopodlažní. Například nový dopravce Istanbul Otobüs (fialové autobusy) pořídil v letech 2011-2012 cca 550 nových autobusů turecké provenience. V Istanbulu se můžete svézt také s dvoupodlažními autobusy, které většinou jezdí na rychlíkových linkách. V celkové autobusové flotile však tvoří malý podíl.
Autobusová síť je velmi nepřehledná a ani na webových stránkách dopravce IETT nenajdete kromě jízdních řádů a tras jednotlivých linek žádné souhrnné schéma. Občas na mapu při troše štěstí narazíte na některých zastávkách, zde jsou ale linky zakresleny velmi schématicky a to jen některé. Označení linek se skládá z čísla a písmene, mnohdy mají linky stejného čísla stejnou výchozí stanici a pak se rozjíždějí do různých směrů. Jindy napovídá dodatkové písmeno o ukončení linky vedoucí z jednoho okraje města do centra, kde končí v různých terminálech. Na digitálních panech jsou označeny jak cílová...Autobusová síť je velmi nepřehledná a ani na webových stránkách dopravce IETT nenajdete kromě jízdních řádů a tras jednotlivých linek žádné souhrnné schéma. Občas na mapu při troše štěstí narazíte na některých zastávkách, zde jsou ale linky zakresleny velmi schématicky a to jen některé. Označení linek se skládá z čísla a písmene, mnohdy mají linky stejného čísla stejnou výchozí stanici a pak se rozjíždějí do různých směrů. Jindy napovídá dodatkové písmeno o ukončení linky vedoucí z jednoho okraje města do centra, kde končí v různých terminálech. Na digitálních panech jsou označeny jak cílová stanice, tak i ty nácestné, občas tedy není jednoduché zjistit, kam který autobus vlastně jede. Zvlášť když na většině zastávek nejsou žádné informace kromě názvu zastávky a většina autobusů zastaví až na mávnutí a někdy je nutné nastupovat i za pohybu vozidla.
Jízdní řády najdete pouze na konečných zastávkách, kde bývají vylepeny v přístřešcích i s informací o cílové stanici. Intervaly většiny linek se pohybují cca mezi 10 a 30 minutami, díky jejich velkému počtu je však na některých zastávkách velmi hustý provoz. Zejména ve špičkách bývají autobusy beznadějně přeplněné. Navíc se nastupuje pouze předními dveřmi. Naštěstí bezkontaktní odbavení čipovou kartou je poměrně rychlé - v autobusu nelze koupit jízdenku u řidiče, a když nemáte kartu nebo hotovost na ní, je třeba požádat někoho z cestujících o zapůjčení. Zdržení vzniklé nástupem předními...Jízdní řády najdete pouze na konečných zastávkách, kde bývají vylepeny v přístřešcích i s informací o cílové stanici. Intervaly většiny linek se pohybují cca mezi 10 a 30 minutami, díky jejich velkému počtu je však na některých zastávkách velmi hustý provoz. Zejména ve špičkách bývají autobusy beznadějně přeplněné. Navíc se nastupuje pouze předními dveřmi. Naštěstí bezkontaktní odbavení čipovou kartou je poměrně rychlé - v autobusu nelze koupit jízdenku u řidiče, a když nemáte kartu nebo hotovost na ní, je třeba požádat někoho z cestujících o zapůjčení. Zdržení vzniklé nástupem předními dveřmi a pomalým postupováním dále do vozu při velkých návalech pak řidiči zkracují svižnou jízdou. Navíc všechny zastávky jsou na znamení, pro zastavení autobusu je potřeba mávnout na řidiče.
Autobusy zastavují dost živelně - při větším počtu autobusů na zastávce se různě předjíždějí, troubí jako znamení lidem, že si jich mají všimnout, a proto je potřeba být ve středu a připravit se na to, že teprve těsně před zastávkou začne řidič brzdit po mávnutí některého z cestujících a je tedy třeba autobus doběhnout. Někdy, zejména při souběžné koloně na hlavní silnici probíhá stanovování tak, že autobusy pomalu popojíždějí v koloně kolem zastávky (ve dvou i třech pruzích vedle sebe) a lidé nastupují během pomalé jízdy. Také třeba při výjezdu z konečných je běžné, že cca polovina všech...Autobusy zastavují dost živelně - při větším počtu autobusů na zastávce se různě předjíždějí, troubí jako znamení lidem, že si jich mají všimnout, a proto je potřeba být ve středu a připravit se na to, že teprve těsně před zastávkou začne řidič brzdit po mávnutí některého z cestujících a je tedy třeba autobus doběhnout. Někdy, zejména při souběžné koloně na hlavní silnici probíhá stanovování tak, že autobusy pomalu popojíždějí v koloně kolem zastávky (ve dvou i třech pruzích vedle sebe) a lidé nastupují během pomalé jízdy. Také třeba při výjezdu z konečných je běžné, že cca polovina všech cestujících nastupuje až po odjezdu autobusu z konečné při popojíždění terminálem nebo při zařazování do kolony vozidel na hlavní silnici. I když je takové chytání autobusu poměrně dobrodružné, řidiči i cestující jsou vycvičeni a nestává se, že by někdo nebyl odbaven.
O co bídnější jsou informace na zastávkách (kromě několika inteligentních digitálních panelů), o to kvalitnější jsou informace ve vozidlech. V naprosté většině autobusů jsou namontovány LCD obrazovky, které automaticky ukazují průběh trasy, názvy aktuální zastávky i jednotlivých následujících zastávek a také další doplňkové dopravní informace nebo reklamy. V části autobusů funguje také hlášení zastávek. Zastávky jsou poměrně blízko u sebe, je tedy nutné sledovat poměrně rychlý vývoj trasy, zvlášť když autobusy zastavují jen na znamení.O co bídnější jsou informace na zastávkách (kromě několika inteligentních digitálních panelů), o to kvalitnější jsou informace ve vozidlech. V naprosté většině autobusů jsou namontovány LCD obrazovky, které automaticky ukazují průběh trasy, názvy aktuální zastávky i jednotlivých následujících zastávek a také další doplňkové dopravní informace nebo reklamy. V části autobusů funguje také hlášení zastávek. Zastávky jsou poměrně blízko u sebe, je tedy nutné sledovat poměrně rychlý vývoj trasy, zvlášť když autobusy zastavují jen na znamení.
Autobusová doprava v Istanbulu je velká džungle, do které je velmi obtížné proniknout. Proto autobusy využívají většinou jen místní obyvatelé znalí situace. Zvláštními zvyky místních řidičů je třeba neustálé troubení, které používají nejen jako prostředek pro průjezd věčně ucpanými ulicemi, ale i jako upozornění pro cestující na zastávce, že se blíží autobus. Cestující zas s oblibou sledují provoz a překážejí u předních dveří, kde diskutují s řidičem nad momentální situací. Je však nutné vyslovit zdejším obyvatelům obdiv, že jsou schopni snášet tak přeplněné autobusy po tak dlouhou dobu jízdy...Autobusová doprava v Istanbulu je velká džungle, do které je velmi obtížné proniknout. Proto autobusy využívají většinou jen místní obyvatelé znalí situace. Zvláštními zvyky místních řidičů je třeba neustálé troubení, které používají nejen jako prostředek pro průjezd věčně ucpanými ulicemi, ale i jako upozornění pro cestující na zastávce, že se blíží autobus. Cestující zas s oblibou sledují provoz a překážejí u předních dveří, kde diskutují s řidičem nad momentální situací. Je však nutné vyslovit zdejším obyvatelům obdiv, že jsou schopni snášet tak přeplněné autobusy po tak dlouhou dobu jízdy za ne úplně nízké jízdné. Postupným dobudováváním kolejové infrastruktury se snad autobusy soustředí na svůj pravý význam, tedy jako doplněk k metru, vlakům či tramvajím. Uvolněním potřebné kapacity by tak mohlo dojít k posílení jednotlivých linek tam, kde není jiný druh dopravy k dispozici.
