Istanbul - asijská část (leden 2013)

Asijská část třináctimilionového Istanbulu sice není tak početná jako její evropská sestra, ale neustále rostoucí nová předměstí na severu a východě generují nové obyvatele a tvoří čím dál větší potíže v dopravě. Veškeré dopravní tepny totiž směřují buď na jediný most přes Bospor směrem do Evropy nebo do přístavů na jihozápadním cípu asijské pevniny. Nejinak je směřována také veřejná doprava v této oblasti.

Jeden z mnoha přívozů mezi evropskou a asijskou částí Istanbulu - zde před vlakovým nádražím Haydarpasa na asijské straně.
Z evropské do asijské části Istanbulu se nyní dostanete dvěma způsoby - buďto jednou z lodních linek, které pendlují po Bosporské úžině a nebo metrobusem, který je vedený po jediném mostě přes tuto úžinu. Ve vysokém stádiu příprav je nové kolejové podvodní spojení evropské a asijské části, tzv. projekt Marmaray. Podzemní železniční tunel spojí již brzy obě dosud oddělené železniční tratě vedené po pobřeží Marmarského moře. Umožní tak dostat se nejen lokálním, ale i dálkovým vlakům skrz celé město.
Lodě mezi Evropou a Asií křižují Bosporskou úžinu na hlavní lince cca každých 10 minut. Vybrat si můžete z několika dopravních společností i z několika přístavišť. Cesta trvá mezi 20 a 30 minutami.
Konečná vlaková stanice Haydarpasa, kde končí vlaky směřující z Asie do Evropy. Kvůli rekonstrukci trati sem nazajíždějí dálkové vlaky, ale pouze místní železniční linka. Již zanedlouho se díky projektu Marmaray propojí tunelem pod Bosporem dosud oddělené železniční sítě.
Vlaky nyní končí ve stanici Haydarpasa, pár metrů od přístaviště lodí směřujících do Evropy. Tento důležitý dopravní terminál dnes okupují pouze regionální vlaky, neboť kvůli přestavbě trati na východním okraji aglomerace je tato trať uzavřena, tudíž dálkové vlaky směřující od hlavního města Ankary v tuto chvíli do Istanbulu vůbec nejezdí.
Koncové vlakové nádraží Haydarpasa přímo na břehu moře. Dál do Evropy to jde jen lodí, která tu na vlaky přímo navazuje. Zašlou slávu železnice připomíná historická lokomotiva.
Loučí se s Vámi železniční terminál Haydarpasa, toho času bez dálkové dopravy.
A ještě jeden pohled na koncové nádraží Haydarpasa. Kdysi dávno se některé vlaky naloďovaly na trajekt směr Evropa, již zanedlouho asi toto nádraží poněkud osiří - vlaky budou odkloněny do tunelu pod Bosporem do Evropy.
Pár set metrů vedle železniční stanice Haydarpasa se nachází autobusový terminál Kadiköy, kde končí většina autobusových linek v asijské části Istanbulu. Autobusy se odtud rozjíždějí do všech koutů této části města a podle toho to zde také vypadá. Ve špičce je nalepen jeden autobus na druhý a lidi své spoje chytají hlavně během poměrně dlouhého a komplikovaného výjezdu z terminálu. Hned naproti autobusovému terminálu jsou přístaviště lodních linek do Evropy. Hlavní lodní linky mají interval 20 minut, lodí se dá dostat poměrně často asi do pěti přístavišť v evropské části. Podobně jako na...
Nesmrtelný stroj - Ikarus. V asijské části se s ním můžete potkat na mnoha linkách v různých podobách. Nejvíce jich uvidíte v největším autobusovém terminálu v asijské části Istanbulu - Kadiköy.
Letité Ikarusy provozuje hlavní istanbulský dopravce IETT. Některé jezdí v červenobílém kabátu, jiné vozy mají zelený nátěr. Všechny vozy mají manuální převodovku.
Na autobusovém nádraží Kadiköy, které je zároveň lodním přístavištěm, nechybí všudypřítomné dolmuše. V asijské části Istanbulu mají světle modrou barvu.
Sdružení soukromých dopravců Özel Halk Otobüsü provozuje některé linky také v asijské části města. Zde stojí starší i novější typ tureckého vozidla BMC.
V asijské části narazíte daleko více na klasické dvanáctimetrové Ikarusy, a to nejen ve špičkách. Nechcete-li využít při cestě do Evropy trajekt, nabízí se rychlá alternativa v podobě metrobusu, který má konečnou stanici u vlakového nádraží Sögütlücesme. Cesta metrobusem je rychlá, chcete-li cestovat do severněji položených částí Istanbulu. Během cesty asijskou částí křižuje metrobus ještě linku metra M4.
V terminálu Kadiköy se koncentrují linky z celé asijské části města. Ve špičce je zde velký zmatek. Tolik autobusů se sem nevejde a tak si různě překážejí, troubí na sebe a lidé mezi nimi zmateně pobíhají.
Pohled z terminálu Kadiköy přes vedlejší vlakový terminál Haydarpasa směrem do evropské čsáti Istanbulu.
Tu a tam lze v Istanbulu narazit i na tyto poměrně neobvyklé autobusy Hyundai. Z terminálu Kadiköy vyjíždí také linky, na které jsou nasazovány dvoupatrové autobusy.
První linka klasického metra v asijské části byla otevřena teprve v roce 2012 a vede z přístavu a autobusového terminálu Kadiköy jihozápadním směrem pod městskou dálnicí. Zarážející může být fakt, že i přes existenci metra je většina autobusových linek vedena souběžně s celou trasou metra. Autobusy pak sice pokračují dál na východ nebo sever, ale několik desítek vozidel zbytečně kopíruje metro, když by mohlo být využito ke zkulturnění přepravy tam, kde metro nejezdí. Bohužel v momentě, kdy není dálnice ucpaná, trvá cesta autobusem stejně dlouho jako metrem. Navíc na autobusy jsou tu lidé...
Některé Ikarusy byly přestavěny na plynový pohon - pro odlišení jsou opatřeny zvláštním nátěrem. Plynové lahve jsou umístěny na střeše.
Moda tram - zvláštní jednosměrná okružní nostalgická tramvajová linka T3 vedoucí centrem starého města poblíž terminálu Kadiköy. Po zrušení tramvají v 60. letech 20. století byla tato linka obnovena v roce 2003.
A ještě jeden typ tramvaje používané na krátké okružní lince mezi terminálem Kadiköy a starobylou čtvrtí Moda (linka T3). Linka je využívána hlavně seniory a turisty.
Zatím jediná klasická linka metra v asijské části byla otevřena teprve v srpnu 2012. Vede z přístavního terminálu Kadiköy jihovýchodním směrem pod městskou dálnicí do prozatímní konečné Kartal. Všechny stanice jsou podzemní a vypadají velmi podobně.
Linka M4 je vedena celá pod zemí, má rozsáhlé ražené stanice, které jsou spojeny s povrchem dlouhými eskalátory a výtahy. Lidé si na nový dopravní prostředek teprve zvykají, zřejmě proto se jízdní metrem velmi nízké a nedosahuje ani poloviny ceny za jízdu autobusem. Linka M4 bude prodloužena dál východním směrem a v asijské části bude ještě doplněna další linkou M6, která naváže na euroasijský podzemní vlakový tunel a povede pod rozvojovými lokalitami na severovýchodě.
Až neuvěřitelně dlouhý pěší přestup od metrobusů do stanice metra Ünalan je o něco zkrácen pomocí pohyblivých chodníků. I ostatní stanice jsou kvůli své hloubce poměrně dlouze přístupné. Všechny prostory metra jsou vzorně čisté.
Střední loď klasické stanice metra M4. Nová linka metra si své cestující teprve hledá - například pomocí velmi nízkého jízdného. Nad celou linkou metra jezdí po městské dálnici souběžně mnoho autobusů - v momentě, kdy není zácpa, je jízdní doba metra a autobusů srovnatelná.
Taková je příčná vzdálenost mezi jednotlivými staničními tunely metra M4. Vše je poměrně velkorysé - nástupiště je dlouhé 180 metrů, zatím ho není využito v celé délce. Některé alternativní výstupy z metra jsou také zatím uzavřeny.
V nejstarší části asijského Istanbulu poblíž terminálu Kadiköy najdete také nostalgickou okružní tramvajovou linku (T3), nazývanou také "Moda tram" podle čtvrti, kam jednosměrný okruh vede. Na lince jezdí staré dvounápravové vozy a jedná se spíš o atrakci než o běžný dopravní prostředek. Staří lidé bydlící v okolí trati však tuto službu ocení.
Interiér španělské soupravy CAF na lince M4. Nechybí LCD monitory s "pohyblivými obrázky". Nad každými dveřmi je také elektronické schéma trasy včetně přípravy na nové stanice - linka se bude prodlužovat východním směrem a těsně před stanicí Kadiköy bude ještě jedna přestupní stanice na vlakový tunel do Evropy.
Soupravy metra na lince M4 mají různobarevné nátěry, stejně tak jsou řešeny i plastové sedačky. Interval linky M4 dosahuje ve špičce 4 minut.
Výstup z dočasně konečné stanice metra M4 Kartal na jihovýchodě asijské části města - na lince, která vede pod touto rušnou dopravní tepnou, by měly přibýt ještě 3 stanice. Ve výstavbě je také další zcela nová linka M5, která povede severovýchodním směrem.
Asijský Istanbul obecně trpí nedostatkem rychlé kolejové dopravy, většinu cestujících tu vozí autobusy. Velké naděje jsou vkládány do projektu Marmaray, který vdechne nový život skomírající a zanedbané pobřežní železniční trati a výrazně zrychlí spojení s Evropou. Bude zajímavé sledovat, co bude s dnešními trajekty a jak se novému dopravnímu spojení přizpůsobí také dosavadní velmi hustá autobusová síť.
Jediná železniční příměstská linka v asijské části Istanbulu vede z terminálu Haydarpasa podél pobřeží Marmarského moře směrem na východ. Linka je zkrácena - na trati probíhají rekonstrukční práce, proto zde také nejezdí ani dálkové vlaky. V této stanici je přestup na metrobus, který zde končí.
Detail staré elektrické jednotky používané na železniční lince v asijské části Istanbulu. Ve špičkách se jezdí každých 10 minut. Kvůli rekonstrukci trati je linka dočasně ukončena ve stanici Pendik.
Večerní smog a ukázka, jak běžně zastavují řidiči autobusů na zastávkách. Když si včas nemávnete, autobus nezastaví. Pod touto silnicí vede nová linka metra M4. I přesto je tudy vedeno mnoho souběžných autobusů.