Podzemní dráha v Lisabonu nedávno oslavila 50 let své existence. Rozvoj metra v portugalské metropoli lze rozdělit do dvou hlavních etap. V první etapě mezi roky 1959 a 1972 vyrostla základní kostra metra, tvořící původně jedinou trasu, rozvětvenou do tvaru Y. První stanice vyrostly v historickém centru poblíž centrálního nádraží a pod hlavním městským bulvárem. Tunely se dále rozvětvovaly severním směrem a po pár letech přibylo pokračování společného úseku severovýchodně od centra. Mezi lety 1972 a 1988 nebyla postavena žádná nová stanice, jen docházelo k rozšiřování a prodlužování původních...Podzemní dráha v Lisabonu nedávno oslavila 50 let své existence. Rozvoj metra v portugalské metropoli lze rozdělit do dvou hlavních etap. V první etapě mezi roky 1959 a 1972 vyrostla základní kostra metra, tvořící původně jedinou trasu, rozvětvenou do tvaru Y. První stanice vyrostly v historickém centru poblíž centrálního nádraží a pod hlavním městským bulvárem. Tunely se dále rozvětvovaly severním směrem a po pár letech přibylo pokračování společného úseku severovýchodně od centra. Mezi lety 1972 a 1988 nebyla postavena žádná nová stanice, jen docházelo k rozšiřování a prodlužování původních stanic z důvodu již nedostatečné kapacity. Metro postupně začalo ve velkém nahrazovat tramvaje.
Druhá etapa rozšiřování metra znamenala poměrně velký a rychlý rozvoj až do dnešní velikosti. Na přelomu 80. a 90. let došlo k rozšíření všech severních konců, přičemž se vzájemně propojily dvě větve díky stanici Campo Grande. Stávající značení jedinou linkou začalo být značně nepřehledné. Proto došlo v roce 1995 k rozdělení na modrou a žlutou linku. Jedna má ve znaku racka a druhá slunečnici. Jenže linky se i nadále prodlužovaly a ani dvě barvy již nestačily. Začalo totiž přibývat i stanic v centru a proto bylo nutné v roce 1998 rozdělit modrou linku. Tak vznikla třetí, zelená linka. Ve...Druhá etapa rozšiřování metra znamenala poměrně velký a rychlý rozvoj až do dnešní velikosti. Na přelomu 80. a 90. let došlo k rozšíření všech severních konců, přičemž se vzájemně propojily dvě větve díky stanici Campo Grande. Stávající značení jedinou linkou začalo být značně nepřehledné. Proto došlo v roce 1995 k rozdělení na modrou a žlutou linku. Jedna má ve znaku racka a druhá slunečnici. Jenže linky se i nadále prodlužovaly a ani dvě barvy již nestačily. Začalo totiž přibývat i stanic v centru a proto bylo nutné v roce 1998 rozdělit modrou linku. Tak vznikla třetí, zelená linka. Ve stejném roce díky světové výstavě EXPO vznikla zcela nová červená linka, která zajistila spojení k areálu výstavy na západě města, kde zároveň vyrostlo zcela nové vlakové a autobusové nádraží Oriente. Červená linka je díky bohaté výzdobě stanic nejzajímavější.
V dalších letech docházelo k dalšímu prodlužování jednotlivých linek severním směrem, takže dvě z nich již pronikly do příměstského tarifního pásma. Nejnovější úsek je z roku 2009 na červené lince, kdy se propojila se zbývajícími linkami. I v současnosti probíhají práce na rozšíření metra do nenasytné západní sídlištní aglomerace, mírný rozvoj se předpokládá i v centru podél břehu řeky Tejo. Lisabonské metro je až na výjimky vedeno pod zemí. Povrchové úseky najdete na severních koncích žluté a zelené linky a krátce se na denní světlo podívá také červená linka, když překonává hluboké údolí...V dalších letech docházelo k dalšímu prodlužování jednotlivých linek severním směrem, takže dvě z nich již pronikly do příměstského tarifního pásma. Nejnovější úsek je z roku 2009 na červené lince, kdy se propojila se zbývajícími linkami. I v současnosti probíhají práce na rozšíření metra do nenasytné západní sídlištní aglomerace, mírný rozvoj se předpokládá i v centru podél břehu řeky Tejo. Lisabonské metro je až na výjimky vedeno pod zemí. Povrchové úseky najdete na severních koncích žluté a zelené linky a krátce se na denní světlo podívá také červená linka, když překonává hluboké údolí místního potoka. Na všech linkách jezdí šestivozové soupravy (večer však poloviční), vyráběné již mnoho let a přesto se stejným vzhledem. Novější vlaky metra jsou již průchozí. Vozy jsou vyráběné v Portugalsku (Sorefame) pod licencí německého Siemensu.
Stanice lisabonského metra nejsou umístěny příliš hluboko a celkově působí metro čistým a přívětivým dojmem. Vozy metra jsou klimatizované, informační a naváděcí systém je přehledný a funkční. Použité materiály odrážejí místní zvyklosti - stanice jsou hojně vyzdobeny kachličkovými mozaikami, jako obklady stěn i podlah je použit světlý lesklý kámen. Novější stanice už více přiznávají i syrový beton. Při vstupu do metra je nutné překonat skleněné turnikety, odbavovací systém funguje na bázi bezkontaktních čipových karet a jejich verze pro jednorázové jízdy ve formě tzv. "ultralight"...Stanice lisabonského metra nejsou umístěny příliš hluboko a celkově působí metro čistým a přívětivým dojmem. Vozy metra jsou klimatizované, informační a naváděcí systém je přehledný a funkční. Použité materiály odrážejí místní zvyklosti - stanice jsou hojně vyzdobeny kachličkovými mozaikami, jako obklady stěn i podlah je použit světlý lesklý kámen. Novější stanice už více přiznávají i syrový beton. Při vstupu do metra je nutné překonat skleněné turnikety, odbavovací systém funguje na bázi bezkontaktních čipových karet a jejich verze pro jednorázové jízdy ve formě tzv. "ultralight" jízdenek. Pro nahrání jízdenky poslouží jedna z karet vydávaných dopravci v Lisabonu a okolí, ale na jednu kartu je možné nahrát pouze jeden druh jízdného. Kombinace například celodenní jízdenky na MHD s ostatními dopravci (vlaky, přívozy, autobusy a příměstské tramvaje na druhém břehu Teja) je nemožná a je nutné si za půl Eura pořídit další kartu. I když metro provozuje jiný dopravce než povrchovou dopravu v centru Lisabonu, naštěstí platí jednodenní i dlouhodobé časové jízdenky na oba tyto dopravce. Více tarifní integrace by však lisabonské aglomeraci jistě slušelo.
Autobusová síť v Lisabonu je velmi rozsáhlá. Městské linky provozuje tradiční lisabonský dopravce Carris, který tu působí i v tramvajové dopravě, a to již od roku 1872. Autobusy jsou natřeny ve výrazném žlutém laku a mnoho linek potkáte i v samotném centru poté, co jim až na výjimky uvolnily místo tramvaje. Tramvaje sice ustoupily hlavně metru, v mnoha oblastech ale metro nejezdí a přesto tu po tramvajích zbyly fragmenty kolejnic nebo trolejového vedení. Preferovat v úzkých uličkách věčně ucpaného historického centra autobusy je téměř nemožné, ale přesto tu najdete poměrně dost vyhrazených...Autobusová síť v Lisabonu je velmi rozsáhlá. Městské linky provozuje tradiční lisabonský dopravce Carris, který tu působí i v tramvajové dopravě, a to již od roku 1872. Autobusy jsou natřeny ve výrazném žlutém laku a mnoho linek potkáte i v samotném centru poté, co jim až na výjimky uvolnily místo tramvaje. Tramvaje sice ustoupily hlavně metru, v mnoha oblastech ale metro nejezdí a přesto tu po tramvajích zbyly fragmenty kolejnic nebo trolejového vedení. Preferovat v úzkých uličkách věčně ucpaného historického centra autobusy je téměř nemožné, ale přesto tu najdete poměrně dost vyhrazených pruhů. Asi nejdelší preferovaný tah je na širokém městském bulváru Avenida Liberdade a Avenida da Republica vedoucí severním směrem z centra. Do všech autobusů se nastupuje pouze předními dveřmi a vždy je nutné přiložit kartu ke čtečce, aby potvrdila platnost jízdenky řidiči.
Všechny zastávky jsou na znamení a i při nástupu je třeba mávat. Ve většině autobusů dosud není instalováno hlášení zastávek ani zde nejsou informační displeje, proto je při neznalosti zastávek nutné být před výstupem ve střehu. Naštěstí jsou mezizastávkové vzdálenosti poměrně malé. Na velké části zastávek je funkční dynamický informační systém, ukazující reálné příjezdy nejbližších spojů. Zastávky jsou označeny poměrně dobře a nechybí ani jízdní řády. Bohužel však většinou udávají pouze interval, který nebývá ani ve špičkách malý, takže nezbývá než čekat. Obecně jsou autobusy poměrně hojně...Všechny zastávky jsou na znamení a i při nástupu je třeba mávat. Ve většině autobusů dosud není instalováno hlášení zastávek ani zde nejsou informační displeje, proto je při neznalosti zastávek nutné být před výstupem ve střehu. Naštěstí jsou mezizastávkové vzdálenosti poměrně malé. Na velké části zastávek je funkční dynamický informační systém, ukazující reálné příjezdy nejbližších spojů. Zastávky jsou označeny poměrně dobře a nechybí ani jízdní řády. Bohužel však většinou udávají pouze interval, který nebývá ani ve špičkách malý, takže nezbývá než čekat. Obecně jsou autobusy poměrně hojně využívané a dost plné. Mnoho linek v podstatě kopíruje linky metra a možná i proto jsou tak zaplněné lidmi, kterým se nechce do podzemí. To, že cesta autobusem není nic rychlého ani plynulého, asi zdejším nespěchajícím Portugalcům nevadí. Většina autobusů má klimatizaci.
V roce 2006 došlo k velké reorganizaci linkového vedení povrchové dopravy mající za cíl zjednodušit nepřehlednou síť, zajistit lepší návaznost na metro a vlaky a hlavně zastavit každoroční pokles počtu cestujících. Mnoho linek bylo přečíslováno přidáním sedmičky před původní dvouciferné číslo, část linek byla přetrasována a hlavně byla oblast Lisabonu a okolí rozdělena do barevných sektorů. Linky, které v těchto sektorech převážně jezdí, mají stejnou barvu. Carris dále provozuje Aerobus, což je letištní expres do centra města se zvláštním tarifem. Letiště v Lisabonu leží naneštěstí pro místní...V roce 2006 došlo k velké reorganizaci linkového vedení povrchové dopravy mající za cíl zjednodušit nepřehlednou síť, zajistit lepší návaznost na metro a vlaky a hlavně zastavit každoroční pokles počtu cestujících. Mnoho linek bylo přečíslováno přidáním sedmičky před původní dvouciferné číslo, část linek byla přetrasována a hlavně byla oblast Lisabonu a okolí rozdělena do barevných sektorů. Linky, které v těchto sektorech převážně jezdí, mají stejnou barvu. Carris dále provozuje Aerobus, což je letištní expres do centra města se zvláštním tarifem. Letiště v Lisabonu leží naneštěstí pro místní obyvatele a naštěstí pro turisty poměrně blízko centra, takže je dobře dostupné i běžnými autobusovými linkami. V budoucnu by měla na letiště dojet také červená linka metra.
Tyto barvy se v reálném provozu promítají v jízdních řádech, na zastávkách, ale i na vozidlech formou barevných terčíků za čelním oknem. Nejnovější autobusy s barevnými displeji zobrazují číslo rovnou barevně. Růžovou barvu má oblast západně od centra (Belém), modrá je na severozápadě (Benfica), zelená na severu (Campo Grande), červená na severovýchodě (Oriente) a žlutá v centru Lisabonu. Ještě jsou tu šedé linky, které překračují více sektorů a většinou mají tangenciální charakter. V provozu je 19 linek s dvoucifernými čísly (jakási základní síť většinou delších linek) a 52 linek číselné...Tyto barvy se v reálném provozu promítají v jízdních řádech, na zastávkách, ale i na vozidlech formou barevných terčíků za čelním oknem. Nejnovější autobusy s barevnými displeji zobrazují číslo rovnou barevně. Růžovou barvu má oblast západně od centra (Belém), modrá je na severozápadě (Benfica), zelená na severu (Campo Grande), červená na severovýchodě (Oriente) a žlutá v centru Lisabonu. Ještě jsou tu šedé linky, které překračují více sektorů a většinou mají tangenciální charakter. V provozu je 19 linek s dvoucifernými čísly (jakási základní síť většinou delších linek) a 52 linek číselné řady 700. Některé "sedmistovky zasahují za hranice města, jiné jedou pouze v centru, jako například linky 737 nebo 773. Mezi linky provozované dopravcem Carris se řadí ještě 8 nočních linek po čísly 201-210, které jezdí zpravidla v půlhodinových intervalech a všechny vyjíždějí z centra města.
Vozový park společnosti Carris je poměrně nový - kolem roku 2005 došlo k jeho masivní obnově. Většinou tu jezdí autobusy standardní délky doplněné kloubovými autobusy na několika linkách a také minibusy zejména v centru. Nejstarší jsou kloubové autobusy Volvo s vysokou podlahou z let 1991-1995. Ve stáří je následují standardní autobusy Mercedes již s nízkou podlahou z let 1997-1998. Kolem roku 2005 plynuly do Lisabonu velké dodávky nových nízkopodlažních autobusů značek MAN, Mercedes-Benz a Volvo. Nejnovějšími přírůstky z posledních let jsou standardní MANy a Volva se španělskými karoseriemi...Vozový park společnosti Carris je poměrně nový - kolem roku 2005 došlo k jeho masivní obnově. Většinou tu jezdí autobusy standardní délky doplněné kloubovými autobusy na několika linkách a také minibusy zejména v centru. Nejstarší jsou kloubové autobusy Volvo s vysokou podlahou z let 1991-1995. Ve stáří je následují standardní autobusy Mercedes již s nízkou podlahou z let 1997-1998. Kolem roku 2005 plynuly do Lisabonu velké dodávky nových nízkopodlažních autobusů značek MAN, Mercedes-Benz a Volvo. Nejnovějšími přírůstky z posledních let jsou standardní MANy a Volva se španělskými karoseriemi a kloubová Citara od Mercedesu. Úplně nejnovější autobusy umožňují bezplatné připojení k internetu pomocí wi-fi. Minibusů Mercedes-Benz Sprinter z roku 2004 je téměř 40.
V příměstských oblastech provozuje autobusovou dopravu řada jiných dopravců, ale již na nich neplatí síťové jízdenky na lisabonskou MHD. Stává se, že linky Carris zasahují hluboko do vzdálených předměstí, takže pokud máte celodenní jízdenku pro Lisabon, v těchto autobusech platí, ale ve všech okolních souběžných linkách jiného dopravce již ne. Autobusy ostatních dopravců jsou o poznání starší než flotila dopravce Carris. Většinou tu jezdí německé autobusy Mercedes nebo MAN. Každý dopravce má svůj výrazně odlišený barevný nátěr i svůj vlastní tarif.V příměstských oblastech provozuje autobusovou dopravu řada jiných dopravců, ale již na nich neplatí síťové jízdenky na lisabonskou MHD. Stává se, že linky Carris zasahují hluboko do vzdálených předměstí, takže pokud máte celodenní jízdenku pro Lisabon, v těchto autobusech platí, ale ve všech okolních souběžných linkách jiného dopravce již ne. Autobusy ostatních dopravců jsou o poznání starší než flotila dopravce Carris. Většinou tu jezdí německé autobusy Mercedes nebo MAN. Každý dopravce má svůj výrazně odlišený barevný nátěr i svůj vlastní tarif.
