Lisabon - tramvaje a lanovky (září 2011)

Tramvaje v Lisabonu jsou nezaměnitelnou ikonou města, která na Vás dýchá téměř na všech turistických suvenýrech a při toulkách po historickém městě na ně určitě narazíte i v životní velikosti. I když už dnes tvoří pouze doplněk metra a autobusů a pro samotnou dopravu ve městě mají čím dál menší význam, Lisabon bez tramvají už nikdy nebude Lisabonem. Proto doufejme, že místní radnice si to dostatečně uvědomuje.

Turisty nejoblíbenější linka 28 v zastávce Estrela u stejnojmenného poutního místa na západě Lisabonu. Tyto žluté tramvaje se staly symbolem celého města. Málokdo však ví, že tuto podobu získaly teprve v roce 1995, kdy proběhla přestavba 45 tramvají z původních nejstarších vozů ze 30. let. Tyto tramvaje potkáte na linkách 12, 18, 25 a 28.

TRAMVAJE

Ve smyčce Estrela končí polovina spojů linky 28. Také se zde otáčejí červené turistické tramvaje.
Tramvaje v Lisabonu jsou nezaměnitelnou ikonou města, která na Vás dýchá téměř na všech turistických suvenýrech a při toulkách po historickém městě na ně určitě narazíte i v životní velikosti. I když už dnes tvoří pouze doplněk metra a autobusů a pro samotnou dopravu ve městě mají čím dál menší význam, Lisabon bez tramvají už nikdy nebude Lisabonem. Proto doufejme, že místní radnice si to dostatečně uvědomuje. Tramvaje je možno rozdělit na dvě části - linku 15 s provozem nízkopodlažních tramvají a linky ostatní. Do dnešních dnů se tu totiž dochovalo pouze pět linek, z toho o víkendu potkáte...
Západní konečná linek 25 a 28 u hřbitova ve čtvrti Prazeres, odkud je dobrý výhled na čtvrť Belém. U věčně přecpané linky 28 si dejte dobrý pozor na kapsáře. Je jich tu víc než dost.
Tramvajová linka 28 je jako horská dráha. Těsně nad střechami tramvají se suší prádlo. Tramvaje jsou velmi dynamické a věčně zpoždění řidiči jejich vlastnosti beze zbytku využívají.
Tramvaje provozuje stejně jako autobusy a lanovky společnost Carris, tradiční lisabonský dopravce. Na těchto linkách se uznávají také celodenní turistické jízdenky společné i pro metro. Díky tomu, že metro provozuje jiný dopravce, tváří se oba systémy k sobě dost cize. Dopravce Carris je typický žlutou barvou vozidel. Jediná tramvajová vozovna se nachází pod velkolepým mostem přes řeku Tejo, připomínající slavný most v San Francisku. V této vozovně je uskladněno celkem 10 nízkopodlažních tramvají Siemens pro linku 15, dále 45 tramvají "Remodelados", používaných pro zbylé 4 linky a...
Být řidičem lisabonské tramvaje znamená vzdát se jakéhokoli soukromí a smířit se s tím, že vám cestující doslova dýchají na záda.
Linku 28 okupují davy turistů i kapsářů. Načerno se tu jezdí třeba takto. Cca 70 let staré dřevěné tramvaje rekonstruované v polovině devadesátých let jsou díky intenzivnímu provozu již značně rozvrzané, o to silnější je však zážitek z divoké jízdy.
Poloreklamní nátěr linky 28 na náměstí Luise Camoese. Zde je kvůli úzkému profilu ulic i ukotvení trolejí nutné používat kladku. Z náměstí vedou koleje do mnoha směrů, pojížděny jsou však pouze dva.
Ukázka jízdního řádu linky 28. I když se oficiální interval během dne pohybuje mezi 9 a 15 minutami, ve skutečnosti jezdí žluté tramvaje mnohem častěji, aby vůbec pobraly davy jízdychtivých turistů.
Konvoj tramvají linek 25 a 18 na Obchodním náměstí, které je považováno za samotné srdce Lisabonu. Po této trati projíždí většina lisabonských tramvají.
Linka 18 vyjíždí z konečné Cemitério Ajuda na kopci na západě města. O pár ulic níže jezdí tramvaj 15 přes Belém do čtvrti Algés. Linka 18 je provozována pouze ve všední dny.
A opět linka 28 v jednom z malebných kopcovitých úseků při klesání do centra poblíž Obchodního náměstí. Zde jede spolu s okružní linkou 12. Místní automobilisti to tramvajím příliš neulehčují. Někdy si bezstarostně zaparkují na kolejích a jdou na nákup. Proto tu pak dochází ke konvojování, hlavně na lince 28.
Tyto malokapacitní vozy, které se však vejdou téměř všude, mají neobyčejnou dynamiku a řidiči s nimi podle toho zacházejí. Místy připomínají křivolaké tratě v centru spíše horskou dráhu a jízda s temperamentními řidiči a řidičkami věčně nestíhajícími jízdní řád kvůli bezohledným automobilistům a nekonečným přívalům turistů, je pro silnější nátury. Do starých tramvají se nastupuje pouze předními dveřmi, zadními se vystupuje. Při nástupu je nutné validovat zakoupenou jízdenku na kartě nebo si u řidiče koupit lístek s tučnou přirážkou. Přitom řidič doslova sedí v nástupním prostoru a má minimum...
Jeden z nejhezčích úseků lisabonské tramvajové sítě, kde se stýká linka 28 a 12. Klesání je někdy opravdu extrémní. Tramvajím "Remodelados" byly při jejich rekonstrukci posíleny jak motory, tak brzdy.
Další momentka ze čtvrti Alfama, kde najdete i pár splítek a jednokolejek. Doporučuji si Alfamu nejen projet tramvají, ale i projít pěšky její křivolaké uličky s nezaměnitelnou atmosférou.
Na lince 15 jezdí již přes 15 let nízkopodlažní tramvaje od Siemensu. Uspořádání sedaček v zadním článku spíš připomíná obývací pokoj. Po 15 letech však poměrně zdevastovaný.
Nízkopodlažní tramvaj v celé své kráse na Obchodním náměstí. Linka 15 jede z centra Lisabonu podél řeky na západ přes Belém do čtvrti Algés. Proto také ty růžové terčíky na jejím čele.
Linka 15 se táhne podél břehu řeky Tejo a vede prakticky pořád po rovině. Začíná stejně jako linka 12 na náměstí Figueira a samostatně pro každý směr zvlášť se prodírá přes křížení s linkou 28 souběžnými uličkami na Obchodní náměstí. Tady se potkává s linkami 18 a 25. Dále už pokračuje na západ podél železniční trati, kolem tramvajové vozovny, přes čtvrť Belém do čtvrti Algés. Interval linky 15 je 10-11 minut, jízda trvá 39 minut a v běžný pracovní den je používáno 8 z 10 vozů. Občas se do provozu nízkopodlažních tříčlánkových tramvají vmísí také staré Remodelados. Linka 18 jezdí pouze ve...
Tramvají pro linku 15 bylo v roce 1995 dodáno celkem 10 - ve všední dny jich je nasazováno při intervalu 10-11 minut celkem 8. Některé jsou oblečeny v celovozové reklamě.
Úzké uličky čtvrti Alfama, kterými se prodírá okružní linka 12. Původně bylo na této jednokolejné trati několik výhyben, ale už jsou zrušeny.
Zrušená trať u horní stanice výtahu ve čtvrti Baixa v centru. Ještě poměrně nedávno tu poblíž bývala bloková smyčka pro linku 25. Pozůstatků po bývalých tramvajových tratích najdete nejen v centru hodně.
Jediný zachovalý vlečný vůz (kromě muzea MHD), který slouží v přestupním uzlu Belém jako střídací místnost pro řidiče. Tyto vlečňáky jezdily na lince 15 ještě před příchodem nízkopodlažních Siemensů.
Z Obchodního náměstí vyjíždějí také turistické tramvaje na okruh po těch nejzajímavějších tratích.  Od klasických tramvají se liši komfortnějším vybavením a garancí místa k sezení.
Předposlední ve výčtu tramvajových linek je 25, která spojuje oblast centra (Obchodního náměstí) se čtvrtí Prazeres na severozápadě Lisabonu. Končí spolu s linkou 28 u turisticky navštěvovaného hřbitova, odpojuje se u známého poutního místa Estrela a dál pokračuje sama dolů ke břehu řeky Tejo a přes Obchodní náměstí vede do konečné v ulici Alfandega, kde končí spolu s linkou 18. Ještě před 15 lety vedla linka 25 z Estrely dál severně přes náměstí Rato a zpět do centra až horní stanici výtahu ve čtvrti Baixa. Také linka 25 jezdí jen ve všední dny, a to v intervalu 11-13 minut s jízdní dobou 28...
Interiér běžné tramvaje. Jízda je i přes značné stáří svižná a pohodlná. Jen se při svižnější jízdě nedivte, když se nad vámi střecha hýbe trochu jinak než zbytek tramvaje.
Odbočka z trati linky 15, po které jezdí linka 18 do čtvrti Ajuda na západě města. Nedaleko odtud s nachází muzeum povrchové městské dopravy a zároveň jediná tramvajová vozovna.
Schéma sítě tramvají před začátkem velkého rušení ve druhé polovině 20. století. Původně měla síť délku 76 km, dnes pouze 48. Z původních 27 linek zbylo dnes pouze 5. Rušení se dotklo tratí zejména severně od centra a na severozápdním okraji centra.
Interiér salónního vozu, kterým se svezete v rámci prohlídky muzea MHD. Tramvaj vás odveze od budovy s výstavkou písemností až k hale s historickými vozidly.
Muzeum Carris ukrývá v útrobách jediné tramvajové vozovny mnoho vzácných exponátů tramvají i několik autobusů. Za poměrně symbolické vstupné máte tak na dvě hodiny o zábavu postaráno.
Po dalších neuvěřitelných manévrech a několika splítkách či jednokolejkách dorazí linka 28 zpět dolů a skončí na náměstí Martim Moníz. Intervaly linky 28 se podle sezónnosti pohybují od 9 do 15 minut, pro pobrání všech zájemců o přepravu se však často vypravují vložené spoje. Celá trasa trvá 40 minut a jízda s touto linkou ve vás zanechá hluboký dojem. Pokud se vám podaří ukořistit místo k sezení, je velmi příjemné sedět u otevřeného okna a nechat se ovívat větrem při průjezdu úzkými uličkami. Z několika místních zdrojů vyplývá, že se snad uvažuje o obnovení provozu linky 24 po stále ještě...
Novější tramvajové vozy v muzeu MHD. V současnosti jezdí lisabonskými ulicemi paradoxně mnohem starší tramvaje, které byly ovšem zrekonstruovány a staly se ikonou celého města.
Trať linky 28 západně od centra také stojí za svezení. Prudké stoupání se tu často střídá s ještě prudším klesáním. Pozoruhodné je také proplétání úzkými uličkami hlavně na křižovatkách.
A ještě večerní dynamická fotka z náměstí Luise Camoese, kde začíná jedna z nejrušnějších pěších a nákupních zón.

LANOVKY

Lanovka "Ascensor de Glória" zkracuje cestu lidem od náměstí Restauradores do malebné čtvrti Bairro Alto. Tato pozemní lanovka jezdí od roku 1885 a je nejvytíženější v Lisabonu. U horní stanice ještě nedávno jezdila tramvajová linka 24. Na všech pozemních lanovkách v Lisabonu můžete uplatnit předplatní i jednodenní turistické jízdenky.
Běžnou a nedílnou součástí lisabonské MHD v centru města jsou tři pozemní lanovky a jeden výtah. Další, tentokrát visutou kabinkovou lanovku najdete v areálu světové výstavy Expo na východě města. Všechny tři pozemní lanovky v centru jsou velmi starobylé a mají nezaměnitelné kouzlo. Tím, že jsou vystaveny nájezdům vandalů a rozjařených turistů, však někdy vypadají dosti žalostně. Lanovky totiž jezdí po normálních uličkách, které jsou tu velmi příkré a běžně přístupné. Také velmi zdobný výtah ve čtvrti Baixa je zařazen v systému MHD, jelikož jej provozuje společnost Carris. Zárukou jakési...
Pohled na dolní část lanovky Glória. Narozdíl od horní poloviny jsou koleje dole spleteny kvůli úzkému profilu ulice. Obě stanice lanovky jsou pod širým nebem, nijak chráněné proti vandalům kromě interiéru vozů střeženého kamerami.
Ascensor de Lavra vozí cestující už od roku 1884. Tehdy však nebylo její okolí tak těsně zastavěno jako nyní. Dnes také jíž nevede k horní stanici jednokolejná tramvajová trať - zbylo po ní jen několik trolejových sloupů a občas i pár metrů trolejového vedení.
Vůz lanovky Lavra vypadá podobně jako její kolegyně na druhé straně údolí. Obě lanovky také trpí nájezdy vandalů a sprejerů, neboť vozidla nocují na ulici.
Pomalá, vrzající, posprejovaná, ale stále funkční je pouliční lanovka Ascensor de Bica, spojující tramvajové tratě linek 25 a 28 v samotném centru. Dolní stanice je umístěna uvnitř budovy, horní stanice leží pod širým nebem.
Horní část lanové dráhy Bica včetně výhybny. Lanovka má proměnný sklon, proto není ani v horní ani v dolní stanici podlaha vozu vodorovně. Veškeré pohonné zařízení je ukryto pod úrovní ulice. Většina místních obyvatel stejně raději chodí pěšky.
Maskot světové výstavy EXPO 98 uprostřed bývalého výstavního areálu na břehu řeky Tejo. Podél pobřeží se můžete také svézt kabinkovou lanovkou. Z ní je výhled nejen na novou výstavní čtvrť ale také na velkolepý most Vasco de Gama. Jízdné je komerční, síťová jízdenka na MHD zde nepomůže.
Elevador de Santa Justa - starobylý výtah v historickém centru ve čtvrti Baixa je vyhledávanou turistickou atrakcí - nad jeho horní stanicí je fotogenická vyhlídka na centrum města. Celodenní jízenka na MHD v sobě zahrnuje i tento výtah provozovaný společností Carris. Jedná se totiž o významnou pěší zkratku při cestě z dolního centra nahoru.