Londýn (říjen 2014)

Světová metropole se 7,5 miliony obyvatel, kteří neustále přibývají a také magnet na turisty z celého světa. Londýn, v roce 2012 také dějiště letní olympiády, je nejen bohatý na památky a turistické cíle, ale je především multikulturním městem mnoha tváří, které stojí za to vidět a procestovat. Londýnská doprava je pojímána jako jeden celek, ať už jde o metro, vlaky, auta nebo chodníky. Celou dopravu tu má na starosti městská dopravní autorita TfL (Transport for London). Má pod sebou nejen veškerou veřejnou dopravu včetně taxíků, ale i dopravu individuální, cyklistickou a pěší. TfL také provozuje městské mýto, které chrání centrum Londýna alespoň částečně od aut a emisí.

Základem veřejné dopravy v Londýně a jeho předměstích je metro a vlaky. Londýn byl prvním městem na světě s provozem podzemní dráhy. Dnes vede metro v centru takřka všude a tam, kde není, ho doplňuje neuvěřitelně hustá síť železnic, které se do Londýna sjíždějí z celé Anglie i Skotska (a díky Eurotunelu i z Francie). Metro lze rozdělit vlastně na dvě samostatné sítě - "velké" podpovrchové metro, které je následovníkem prvních tratí z 19. století ještě s parním provozem, a které vede jen těsně pod povrchem nebo na povrchu. Základ tvoří okružní žlutá linka. S ní pak sdílejí tratě další linky (růžová, zelená a fialová). Druhou samostatnou sítí je "malé" metro s úzkými a hlavně nízkými vozy, které jezdí klikatou spletí malých tunelů hluboko pod zemí. Mimo centrum i tyto linky vyjíždějí na povrch. V několika málo případech se linka malého a velkého metra potkávají.

Metro je naprostý základ MHD, ale kvůli své historii jen obtížně přístupné pro invalidy, kočárky nebo staré lidi. Londýnské metro bylo budováno velmi úsporně, proto se při cestování dost nachodíte a úzké a spletité chodby vám asi neudělají dobře. Opravdovým zážitkem je sledovat úprk "kravaťáků" v odpolední špičce z finančního centra "City" do metra, kde se tísní dav na úzkém nástupišti, aby se poté přikrčen vmáčkl do malých vagónků, které se někdy ani nevejdou celé na nástupiště. Ve špičkách je na každé takto vytížené stanici zřízenec, který pomáhá davy cestujících usměrňovat a jakžtakž udržovat pravidelný provoz. I přes takové podmínky byla ukázněnost zdejších cestujících naprosto vzorná.

Více než 150letá historie londýnského metra má své pokračování i v dnešní době. Obrovské peníze se vkládají na modernizaci stanic i vozového parku, Největší poslední rozšíření sítě bylo na přelomu tisíciletí díky výraznému prodloužení šedé linky Jubilee. Od té doby se semtam povedlo přidat některé stanice a v brzké budoucnosti se plánuje rozšířit severní linku metra. Mohutně se investuje také do "drobných" zlepšení v podobě nových výtahů nebo lepší vzduchotechniky či nového zabezpečovacího zařízení, které umí posílat vlaky metra co nejtěsněji za sebou. V současnosti probíhá obří dodávka nových sedmivozových průchozích souprav pro "velké" metro, v těchto dnech byl zveřejněn záměr na radikální obnovu maloprofilových souprav schopných jezdit bez strojvedoucího. Pomalu dožívají čtyřicetileté vozy s úzkými dveřmi na zelené lince (Distrikt) a obměna čeká také tmavě modrou linku (Picadilly) z letiště Heathrow. I staré vozy jsou však vzorně udržované a perfektní čistota vládne také stanicím a chodbám. Ve špatném stavu jsou však dost často samotné tratě. Možná je to i tím, že v tak hustém provozu se prostě nedaří udržovat kolejový svršek tak důkladně (zejména o nedělích pak musíte počítat s četnými výlukami).

Ve východní části Londýna vyrostla úplně nová infrastruktura díky olympiádě v roce 2012, spolu s tím se rozšířila zejména zdejší automatická dráha DLR (Dockland Light Railway) a modernizoval se významný přestupní uzel mezi vlaky, metrem, DLR a autobusy ve Stratfordu. Poblíž Greenwiche vznikla také ojedinělá kabinová lanovka, která ve výšce přes 100 metrů překonává Temži. Díky hlavnímu mecenáši její výstavby nese název Emirates Airline. Pro DLR a její nové tratě byly pořízeny také nové vozy. Dnešní síť je oproti té původní mnohem rozsáhlejší a plně automatické vlaky se tu proplétají na několika linkách, každá jezdí v desetiminutovém intervalu. V každém vlaku je přítomen personál, který hlídá otvírání a zavírání dveří a je tu pro lepší pocit cestujících. DLR už dnes dobře navazuje na síť metra na několika místech východně od centra a dvěma tunely také podjíždí Temži směrem na jih do Greenwiche. Soupravy jezdí spojené do dvou nebo třech dvouvozových jednotek a díky automatickému a zcela odděleného provozu se jezdí poměrně rychle a spolehlivě.

Londýn by nebyl Londýnem bez červených autobusů. Téměř 9000 vozidel tu provozují různí dopravci pod koordinací TfL. Všechny autobusy jsou červené, takže běžný cestující nepozná kterým dopravcem se veze (snad kromě malého loga na autobusech a zmínky v jízdním řádu). Naprostou většinu vozů tvoří "doubledeckery", které přežily i krátkou éru kloubových jednopodlažních Mercedesů. S klasickými Routemastery s oblíbenou možností naskakování a vyskakování za jízdy otevřenými zadními dveřmi se už setkáte pouze na lince 15 a to jen na části spojů (interval 15 minut, provoz mezi Trafalgar Square a Tower Hill). Nebyla by to ale stará dobrá Anglie, aby na tradici něčím nenavázali.

Pomyslným pokračovatelem, který vystřídal staré Routemastery je tzv. Nový Routemaster, v Británii vyrobený patrový extrémně kulatý autobus, který svým designem navazuje právě na své legendární předchůdce. Nové Routemastery jsou objednány v počtu 600 kusů, nyní jich po Londýně jezdí už přes 300. Mají troje dveře, což je u klasických zdejších autobusů neobvyklé - nastupuje se všemi dveřmi, neboť čtečky karet jsou u každých dveří (u klasických autobusů se nastupuje pouze předními). Největší zajímavostí jsou zadní rohové dveře, které jsou v době špiček otevřené a jsou odpovědí na zdejší nostalgii po autobusech, do kterých se dalo naskakovat i vyskakovat za jízdy. Bezpečnost takového provozu hlídají průvodčí, kteří zároveň kontrolují tarifní kázeň. Nové Routemastery mají hybridní pohon a potkat je můžete v centru například na linkách 9, 10, 11, 24 nebo 390. Nutno doplnit, že i značná část ostatních nově pořizovaných autobusů má hybridní pohon. V londýnských ulicích můžete také potkat v běžném provozu testovací autobusy na vodíkový pohon. Na okrajových návazných linkách jezdí i jednopodlažní autobusy klasické délky nebo minibusy. TfL poskytuje také mikrobusy na zavolání.

Zajímavá je také autobusová infrastruktura. Díky mýtnému systému je v ulicích více místa na vyhrazené jízdní pruhy. Jelikož ale už v centru nepotkáte skoro nic jiného než autobusy a taxíky, cestovní rychlost je stále malá. Rychlost snižuje také značné množství zastávek. Výhodou ve spleti londýnských ulic je přehledné značení zastávek - v každém uzlu mají jednotlivé označníky svoje písmeno, které se pak objevuje v přehledných mapkách okolí na každé zastávce. V přístřešku najdete také schéma linek, které danou zastávkou projíždějí. Jízdní řády většinou udávají pouze intervaly, ale na spoustě zastávek jsou jednoduché oranžové diodové panely zobrazující aktuální příjezdy jednotlivých linek.

Informace o spojení, jízdních řádech i aktuální poloze vozidel se však můžete dozvědět i na chytrém telefonu v jedné z mnoha desítek nabízených aplikací, které zaznamenaly obrovský rozvoj díky naprosto otevřené politice TfL, který poskytuje data o zastávkách, jízdních řádech i o aktuálním provozu k širokému využití provozovatelům různých mapových aplikací nebo nejrůznějším "garážovým" programátorům. Informace o veřejné dopravě se tak šíří vlastně samy. Nutno zmínit také kvalitní informační stojany bohatě rozmístěné na chodnících, které poskytují zejména zabloudivším turistům velkou pomoc.

Velmi zajímavá je londýnská železniční síť - do anglické metropole směřuje neuvěřitelné množství tratí, které končí na některém z mnoha hlavových nádraží - některá z nich jsou hodná obdivu nejen z pohledu architektonického, ale i kapacitního - zejména ve špičkách se tudy rychle proženou davy lidí. Část nádraží je po rekonstrukci, z některých vznikly velké nákupní zóny. Jednotlivé vlakové linky provozují různí dopravci, kteří v poslední době výrazně investovali do obnovy vozového parku. Většinou se jedná o ucelené jednotky s vysokými nástupišti a tedy s podlahou v jedné úrovni. Vlaky mají různý nátěr i vybavení, všechny (kromě dálkových a vysokorychlostních) jsou ale zaintegrovány do londýnské dopravy, lze tedy použít Oystercard nebo bezkontaktní platební kartu - při vstupu na nádraží je ale potřeba projít turnikety.

Zejména pro jižní část londýnské aglomerace je vlak jediným rychlým spojením s centrálním Londýnem. Nedostatečná kapacita železničních tratí i metra se promítá do velmi ambiciózního projektu Crossrail, který má v roce 2017 propojit v západovýchodním směru významná koncová nádraží. Tento extrémně nákladný projekt podzemních tunelů pod centem města, kudy budou projíždět nové 20 metrů dlouhé elektrické jednotky v intervalu 2,5 minuty, má ambici na nějakou dobu vyřešit problémy, kudy vozit nové cestující - předpokládá se že do 30 let bude mít Londýn 10 milionů lidí. K řešení kapacitních problémů má pomoci i zásadní modernizace severojižního železničního spojení, tzv. Thameslink - nová podzemní a delší nástupiště včetně nových elektrických jednotek Siemens Desiro City mají výrazně navýšit současnou kapacitu této přetížené železniční diametrály. A to není vše - existují už další plány na ještě velkorysejší podzemní vlakové spojení od jihozápadu na severovýchod, tzv. Crossrail 2.

Jižně od Londýna, ve městě Croydon a jeho okolí funguje už od roku 2000 samostatný tramvajový systém, který se v samotném městě proplétá úzkými uličkami spolu s ostatní dopravou, na okrají pak využívá bývalé železniční tratě. Jedna ze čtyř linek vede až do Wimbledonu ke konečné stanici zelené linky metra. Síť tramvají v Croydonu čítá 28 km. Jednotlivé linky jezdí v intervalu 7-8, 10 nebo 15 minut a potkat na nich můžete buď tříčlánkové vozy Bombardier nebo zcela nové pětičlánkové tramvaje Variobahn od Stadleru. Všechny tramvaje jsou obousměrné (na žádné konečné není smyčka) a vzorně jsou řešeny přestupní zastávky mezi tramvají a autobusy nebo i vlaky. Velmi zajímavé je trasování v centru Croydonu, kde tramvaje projíždí pěší zónou a po jednosměrné trati spojují obě místní vlaková nádraží. Zdejší tramvaje umí jezdit rychlostí až 80 km/h a jejich řidiči to v okrajových úsecích sítě s chutí využívají.

Závěrem k tarifnímu systému. Londýn se stal vzorem pro používání karetních platebních systémů - Oystercard je nejslavnější čipovou dopravní kartou na světě. Platit jí lze ve všech druzích dopravy a to tak, že za vás chytrý systém spočítá cenu jízdného, která pro vás bude nejvýhodnější. Stačí si na kartu nahrát peníze a pak už jen přikládat ke čtečce při vstupu do stanic metra, vlaků nebo do autobusu a při výstupu z uzavřených prostor stanic si opět "odznačit" cestu. Propracovaný systém vám postupně odečítá příslušný obnos a po dosažení ceny jednodenní (v případě delšího používání i týdenní) jízdenky už neúčtuje další jízdné. Je ale potřeba nezapomínat si odznačit cestu i při výstupu zejména tam, kde nejsou turnikety (jinak platíte pokutu a jízdné se vám odečítá dál). Vzhledem k obrovskému rozmachu bezkontaktních platebních karet letos Londýn odstartoval možnost placení bezkontaktní platební kartou, takže už nemusíte řešit vůbec nic, pouze jí mít při ruce. Do budoucna se počítá i s dlouhodobým zvýhodněním předplatitelů při používání klasických bankovních karet a zkouší se také NFC technologie prostřednictvím mobilních telefonů.