Britská metropole má novou expresní linku metra. Není to ale klasické metro, ale spíš vlak. Nový východozápadní železniční tunel s příměstskými vlaky v intervalu 3 minuty vytvořil v roce 2022 další, tentokrát fialovou linku, zvanou Elizabeth Line. Devítitisícová flotila londýnských autobusů se rozrostla o mnoho dalších typů včetně elektrobusů nebo vodíkových vozidel. V klasickém metru na širokoprofilových linkách byla dokončena kompletní obnova vozového parku. Nové soupravy jezdí také na linkách londýnské městské železnice Overground. Metro se v poslední době rozrostlo o dvě stanice k bývalé uhelné elektrárně Battersea. Ale v Londýně je toho ještě mnohem víc k vidění – třeba tramvaj v Croydonu, kabinková lanovka přes Temži, městské lodní linky řekou Temží či třeba automatická vozítka na letišti Heathrow.

Londýn má další linku metra. Fialová Elizabeth line je nový železniční tunel s 5 novými podzemními stanicemi pod centrem o délce nástupišť 240 metrů pod centrem od východu na západ a 70 devítivozových vlaků tu jezdí v souhrnu každé 3 minuty, poté se větví do vzdálených předměstí včetně letiště Heathrow. Na to, že nová linka skrz londýnské centrum jezdí teprve od května 2022, vlaky rozhodně nedostatkem cestujících netrpí. Oproti metru nabízejí vlaky mnohem rychlejší způsob průjezdu centrem. Díky novým stanicím v centru se nabízí také mnoho možností přestupů na metro i vlaky. Celý systém...
70 devítivozových souprav od Bombardieru o délce 200 metrů jezdí v centru pod zemí a mimo něj na povrchu. Celková kapacita vlaku je 1500 cestujících.
Základní interval jednotlivých koncových větví nové linky Elizabeth je 15 minut, v centrálním úseku se pak vlaky sjíždějí do souhrnného intervalu 3-4 minuty. Už za pár měsíců provozu s ní jezdí tolik lidí, jako by fungovala odjakživa. V centrálním úseku jsou 240 metrů dlouhá nástupiště oddělená od kolejiště dveřními stěnami. Nad každými dveřmi je displej s aktuálními odjezdy nejbližších spojů
Jednotný vzhled podzemních stanic, které najdete jednak pod centrem Londýna, tak ve východní části trasy pod čtvrtí Docklands prošpikovanou vodními kanály. Fialová grafika nové vlakové linky odkazuje na systém londýnského metra. Elizabeth Line se tak tváří jako klasická linka metra.
Schéma trasy vlakové linky Elizabeth Line nad dveřmi vozidel. Zejména v centrální části je řada možností, na co v rámci londýnského metra přestoupit.
Nový vstup do stanice nové fialové linky přímo v centru Londýna. Ze stanici s předlouhými nástupišti je vždy několik výstupů, které jsou od sebe poměrně hodně vzdálené, a to včetně poměrně složité soustavy výtahů. Dobrá navigace, kudy ven co nejblíže cíli, je tak o to důležitější.
Nová vlaková linka organizačně spadající pod TFL je zakomponovaná do celkového navigačního systému londýnské veřejné dopravy - zde v přestupním uzlu Stratford. Několik nových stanic také leží v blízkosti koncových vlakových nádraží.
Stanice Canary Wharf poblíž nové administrativní čtvrti na místě bývalých doků ve východní části Londýna na větvi Elizabeth Line do stanice Abbey Wood. I když to tak nevypadá, vlaky tu jezdí v podzemí.
Velkolepý vestibul jedné z centrálních stanic pod nádražím Paddington. Nová podzemní nástupiště se nacházejí přímo pod tímto rozlehlým vlakovým nádražím na západním okraji centra Londýna.
Londýnské metro je jedním z nejzajímavějších a nejrozsáhlejších systémů metra na světě. Obří síť kombinující podpovrchové širokoprofilové linky a hluboko položené úzkoprofilové metro, je velmi hustá a její další rozšiřování už příliš nehrozí. Naposledy byla o dvě stanice prodloužena černá linka Northern k bývalé uhelné elektrárně Battersea u Temže poblíž centra, která byla přetvořena v obchodní centrum. Širokoprofilové linky mají za sebou kompletní obnovu vozového parku typem S – těchto vlaků bylo dodáno celkem 192 s sedmi- i osmivozové variantě. Nyní se Londýn připravuje na kompletní výměnu...
Na čtyřech velkoprofilových linkách metra už jezdí jen nové soupravy typu S od Bombardieru. Poslední byly dodány v roce 2017 v celkovém počtu 192 vlaků. Velkoprofilové linky jsou 4 a jedná se o prazáklad londýnského metra.
Interiér sedmivozové „městské“ varianty širokoprofilového metra typu S. Těchto souprav je pro tři linky podpovrchového metra k dispozici 133, pro expresní příměstskou Metropolitní linku pak jezdí 59 osmivozových souprav s větším počtem sedaček.
První linky londýnského metra pamatují ještě parní lokomotivy, proto jsou takto částečně odvětrávané. Stanice jsou často kratší než soupravy, takže se může stát, že několika krajními dveřmi nevystoupíte.
Architektonicky krásná uhelná elektrárna se čtyřmi obrovitými komíny, fungující v letech 1935-1983, se nedávno proměnila v moderní obchodní centrum a místo pro konání nejrůznějších kulturních akcí. Dostanete se sem nejnovějším prodloužením černé linky metra Northern Line (od roku 2021), kde působí malé důlní vláčky v prostorné hale nového nástupiště obzvlášť kontrastně.
Opravdovou lahůdkou je svézt se v dopravní špičce nejkratší linkou „Waterloo and City“, která má jen dvě stanice a spojuje vlakové nádraží Waterloo s nejznámější administrativní čtvrtí City za řekou Temží, kde se rychle točí peníze světové ekonomiky. Touhle linkou jezdí hlavně kravaťáci ráno z nádraží do svých kanceláří a odpoledne zase zpět. Není tedy divu, že tato linka jezdí pouze ve všední dny.
Šetřiví Britové postavili metro co nejúsporněji. Při nástupu a před zavřením dveří si dejte pozor na hlavu. Metrem se dostanete až daleko za centrum, kde se můžete kochat nekonečnými lány řadových domků. Zde na koncovém úseku hnědé linky Bakerloo sdílí metro koleje s městskými vlaky Overground a obě linky jsou zde vzájemně koordinovány – až sem totiž zdaleka nejezdí všechny vlaky metra. Toto je aktuálně nejstarší typ metra z roku 1972.
O co pohodlnější jsou měkká křesílka ve vagónech metra, o to víc stresující je, když musíte stát a sklánět hlavu před agresivními dveřmi. Takto vypadá interiér souprav londýnského metra z roku 1992 používaných na lince Central.
Typ D širokoprofilového metra už v běžném provozu nepotkáte, poslední soupravy z počátku 80. let dojezdily v roce 2018. Zde přijel tento legendární jednooký vlak do konečné stanice Uxbridge jako pracovní vlak pro zvyšování adheze.
V přestupním uzlu Canning Town na východě Londýna se ve dvou úrovních potkávají automatické vlaky DLR, které se zde rozjíždějí do 4 směrů, s šedou linkou metra Jubilee. Zde jezdí osmivozové soupravy dodávané od roku 1997 v počtu 63 sedmivozových jednotek. Tato linka byla do východní části Londýna prodloužena až v roce 1999.
Konečná stanice linky metra Jubilee v superpřestupním uzlu Stratford, kde se nově potkává metro, automatická dráha DLR a autobusy s fialovou vlakometrovou linkou Elizabeth. Metro Jubilee sem dojelo v roce 1999, automatická dráha DLR pak v roce 2011 před konáním olympiády.
Linky automatického metra Docklands Light Railway začaly vozit cestující už v roce 1987 a dnes napočítáte na 7 linkách 45 stanic. Z automatických vlaků se můžete kochat výhledem z předních sedadel na okouzlující proměnu původně průmyslových částí Londýna v hypermoderní čtvrť plnou skleněných mrakodrapů hlavně v okolí stanice Canary Wharf. Rozsah sítě zasahující jak do centra Londýna, tak do jeho vzdálených východních předměstí, je dnes stabilizovaný, ale chystá se další nákup nových vozidel – od roku 2024 by měl španělský CAF dodat 54 dvouvozových souprav, z nichž 33 nahradí část nejstarších...
Stanice budoucnosti: Canary Wharf. Na místě bývalých přístavů a doků vznikla hypermoderní čtvrť, ve všední dny plná byznysmenů a o víkendech lidí s nákupními taškami. Dvouvozové soupravy jsou spřahovány po dvou nebo třech, takto vypadají aktuálně nejstarších z nich – k 70 z počátku 90. let bylo dodáno ještě 24 dalších stejného vzhledu o 10 let později.
Šestivozová souprava starších jednotek vyjíždí ze skleněného komplexu stanice Canary Wharf v srdci linek DLR a přejíždí jeden z mnoha vodních kanálů, kterými je tato moderní čtvrť prošpikovaná.
V letech 2007-9 bylo dodáno dalších 55 dvouvozových jednotek automatického metra DLR, zde na polopodzemní konečné Stratford International, kam byly linky tohoto systému prodlouženy v roce 2011.
Aktuální rozsah sítě londýnské automatické dráhy DLR, která má 7 linek sdružených do třech základních barev a 45 stanic. Po dodání nových vozidel od španělského CAFu po roce 2024 bude zkrácen interval na nejvytíženějších linkách do Stratfordu i do centra Londýna na západě sítě DLR.
Stanice automatické dráhy DLR svou barevností odkazují na tento druh londýnské veřejné dopravy a respektují i celkový orientační systém Londýna včetně praktických map okolí. Na rozdíl od metra nejsou stanice uzavřeny turnikety, vždy je ale potřeba si validovat kartu při vstupu i výstupu u validátorů.
Téměř devítitisícová flotila červených londýnských autobusů je převážně dvoupodlažní, polovinu tvoří hybridní autobusy, desetina jsou elektrobusy a nově tu jezdí také 22 vodíkových autobusů. Zatímco už se tu na běžných linkách nadobro rozloučili se starými Routemastery, těch nových kulatých hybridních tu jezdí rovná tisícovka. Jejich specialitou byla otevřená zadní plošina pod dohledem průvodčích. Tomu už je ale konec a s koncem průvodčích se i do těchto vozů nastupuje pouze předními dveřmi. Elektrobusy tu jezdí jak v klasické standardní jednopodlažní, tak i ve dvoupodlažní podobě. Převažuje...
Nic tak nevystihuje Londýn jako Big Ben a červený doubledecker. Většina turistů si tu ale fotila spíš to vlevo. Těchto nových hybridních Routemasterů tu jezdí rovná tisícovka.
1000 nových Routemasterů bylo dodáváno v letech 2011-17, jezdí na podvozku a s motorem Volvo. Nicméně v poslední době je vozový park obnovován méně futuristickými, ale zato elektrickými nebo vodíkovými vozidly.
Londýnské kontrasty – to je ikonický most Tower Bridge a v pozadí mrakodrapy bankovní čtvrti City přímo v srdci Londýna. Londýnské autobusové linky mají tradiční dlouhé trasy s až dvouhodinovou jízdní dobou ze vzdálených předměstí do centra a trpí vysokou nepravidelností. Tu neřeší ani zpoplatnění centra Londýna pro osobní auta. V ulicích středu města plných křižovatek se semafory, chodci, taxíky, totiž autobusy zdržují i sami sebe.
Horkou novinkou Londýna je těchto 22 vodíkových autobusů od britského výrobce Wrightbus, které jsou nasazovány na linku 7 z Oxford Circus do čtvrti East Acton postupně od roku 2021.
Londýn má už také téměř 800 elektrobusů. Větší část z nich je dvoupodlažní vyrobená ve spolupráci čínského výrobce BYD a britského Alexander Dennis. Zde v terminálu Canning Town východně od centra Londýna, kde se přestupuje na metro i automatické vlaky DLR.
Na lince C10 z nádraží Victoria do terminálu Canada Water jezdí tyto španělské jednopodlažní elektrobusy Caetano, kterých tu najdete včetně linky P5 od roku 2021 celkem 34.
Největší flotila elektrobusů v Londýně pochází od výrobce Alexander Dennis ve spolupráci s čínským BYD. Tyto elektrobusy v jedno- i dvoupodlažní podobě jezdí u více dopravců. Jedním z nich je Go-Ahead provozující také linku 507 z nádraží Victoria na nádraží Waterloo v jihozápadní části Londýna.
Propracovaný systém papírových informací na zastávkách zahrnuje také schémata linek odjíždějících z daného uzlu jak v úsporné podobě na označníku, tak ve velkém formátu v přístřešku. Díky tomu se rychle zorientujete, čím a kam z dané zastávky jet.
Velkoformátová podoba schématu autobusových linek v přestupním uzlu West Croydon na jižním předměstí Londýna. Plánek obsahuje také schéma daného uzlu s vyznačením jednotlivých nástupišť. Těmito plakáty jsou vybaveny snad všechny autobusové zastávky s přístřeškem nebo vitrínou.
Interiér horního patra designově vyladěného autobusu New Routemaster, kterých tu jezdí rovná tisícovka.
Nový Routemaster má pro vstup na horní palubu dvě schodiště. To zadní vede k širokým rohovým dveřím. Ty bývaly na některých linkách otevřené i za jízdy pod dohledem průvodčího. Dnes je ale tento odkaz na dávné cestování starými Routemastery zrušen.
Vystoupíte z metra a nevíte kudy kam? Poradí tyto žlutomodré sloupky s mapou. A přestoupit můžete třeba na ikonické červené doubledeckery, které mívaly po vzoru svých předchůdců otevřenou zadní plošinu.
Nejnověji dodávané autobusy jsou už zase v interiéru řešeny podle každého dopravce zvlášť. Už větší polovina všech londýnských autobusů jezdí na hybridní pohon nebo elektřinu.
Ikonické doubledeckery typu Routemaster už dnes potkáte jen na zvláštních turistických linkách nebo v podobě všemožných (i nemožných) suvenýrů. Jejich provoz na vybraných běžných linkách MHD v centru již byl ukončen.
Přestupní terminál Vauxhall u stejnojmenného nádraží na jihu Londýna má velký nástupní ostrov a výraznou zdálky viditelnou architekturu jeho zastřešení.
Jedna z páteřních autobusových linek s číslem jedna projíždí přestupním terminálem Canada Water, který vyrostl nad stejnojmennou stanicí v roce 1999 v rámci výrazného prodloužení šedé linky metra Jubilee.
Na předměstích Londýna potkáte také mnoho typů jednopodlažních autobusů, které jezdí na místních doplňkových linkách. Jejich výrobci většinou pocházejí z Británie.
V Londýně a jeho širokém okolí je věnována velká pozornost také cyklistické dopravě. Zde výrazná cyklostezka projíždí jednou z hlavních křižovatek v tramvajovém městě Croydon jižně od Londýna.
Vzorně zrekonstruovaná budova přestupního terminálu West Croydon jižně od Londýna, kde místní autobusy navazují na vlaky i tramvaje. I nové autobusy stále používají tištěné prosvětlené linkové orientace.
Tramvaje najdete v Londýně už jen v jižních předměstích v okolí města Croydon. Tady funguje od roku 2000 poměrně rozsáhlá tramvajová síť spojující Croydon s okolními městečky a obcemi, přičemž zhusta využívá původní železniční trati, v jednom případě jede dokonce souběžně se stávající železnicí. Vozový park je již delší dobu stabilní – k původním 23 tramvajím Bombardier bylo v letech 2011-6 přikoupeno dalších 12 o něco delších tramvají Stadler Variobahn. V roce 2018 byl zdejší tramvajový provoz optimalizován – jednotlivé linky už nejsou číslovány, ale označeny pouze názvem konečné a upraveny...
Jedna z 23 původních tramvají Bombardier, které zahajovaly zdejší provoz v roce 2000, projíždí pěší zónou v historickém centru Croydonu, což je hlavní město zdejší tramvajové sítě jižně od Londýna.
Hlavním přestupním bodem v Croydonu je zdejší Východní nádraží s rychlým spojením regionální železnicí do Londýna. Projíždějí tudy všechny místní tramvajové linky. V Croydonu je ještě Západní nádraží ležící na jiné železniční trati, kde už jezdí i linka londýnského Overground.
V letech 2011-6 bylo k původním tramvajím Bombardier dokoupeno 12 o něco delších vozidel Stadler Tango. Jedno z nich bylo zachyceno na původně železniční trati z Croydonu do Wimbledonu poblíž zastávky Mitcham Junction, kde se dvoukolejná trať s provozem v souhrnném špičkovém intervalu 5 minut zužuje do jedné stopy kvůli přemostění železniční trati.
Prostorný a plně nízkopodlažní interiér nejnovějších tramvají Stadler Tango o šířce vozové skříně 2,65 m. Vše je laděno do barev zdejšího systému Tramlink, který je již od roku 2008 součástí integrované dopravy pod hlavičkou Transport for London. Do té doby zdejší tramvaje jezdily v červenokrémovém nátěru.
Malebný jednosměrný úsek v rámci pěší zóny v centru Croydonu. Jezdí tudy jak linky do Wimbledonu na západě sítě u stanice metra, tak i polookružní linka z New Addingtonu na východě, která v intervalu 7,5 minuty pokračuje po další jednosměrné trati kolem Západního nádraží zpět do východních předměstí.
Jednoduchá konečná v městečku New Addington na jihovýchodním okraji místní tramvajové sítě. Tento koncový úsek byl vybudován jako jediný zcela nově, i když i zde je částečně využito původní železniční trati. Tramvaj sem po reorganizaci v roce 2018 jezdí každých 7,5 minuty. Od té doby také nejsou tramvaje označeny číslem, ale pouze konečnou zastávkou.
Severovýchodní konečná stanice Elmers End linky využívající původní železniční trať. Zde se potkává s vlaky pokračujícími dál do Londýna. Druhá větev této linky směřující pak společně skrz Croydon do Wimbledonu v souhrnném intervalu 5 minut končí o kus vedle ve stanici Beckenham Junction. Tam vede po jednokolejné trati, kterou uvolnila místní regionální železnice vedená několik stanic souběžně s tramvají.
Londýnská aglomerace je doslova prošpikována klasickou příměstskou železnicí a někdy zabírá složitá spleť kolejí a vlakových dep poměrně velkou část území. Místní londýnský dopravní systém spustil před 15 lety systém oranžových linek „Overground“ které dnes mají na 9 linkách už přes 80 stanic. V krátkých intervalech tu jezdí moderní elektrické vlaky podobající se vlakům metra a někde s klasickým metrem dokonce sdílejí koleje i stanice. Na cestě tímto městským vlakem teprve poznáte obyčejnou civilní tvář Londýna. Čtyř- a pětivozové původní elektrické jednotky, které byly u startu tohoto...
Rychlou dopravu po londýnských předměstích zajišťují oranžové linky Overground, neboli městské vlaky v krátkých intervalech. Kvůli rozšíření systému a zkrácení intervalů bylo nedávno pořízeno 54 nových čtyř- a pětivozových jednotek Bombardier Aventra. Zde ve společném úseku s hnědou linkou metra Bakerloo.
Takto vypadají původní elektrické jednotky Bombardier Electrostar používané na linkách městské železnice Overground v počtu 57 vlaků. Základní interval většiny linek je 15 minut. Vše kolem systému Overground je laděno do oranžové barvy.
Linky městské železnice Overground mají také několik podzemních úseků. Do tohoto tunelu východně od centra Londýna se sjíždějí 4 linky v souhrnném intervalu cca 4 minuty. Systém informačních a navigačních cedulí je stejný jako v metru.
moderní přístavba vlakového nádraží King´s Cross je z roku 2012. Jedná se o jedno z nejvytíženějších nádraží v Británii – míří sem vlaky hlavně od severu. Hned vedle je nádraží St. Pancras, odkud odjíždějí rychlovlaky Eurostar tunelem na evropský kontinent.
Tmavě zelené vlaky Great Western Railway (GWR) jezdí z nádraží Paddington a zahrnují síť téměř 200 stanic v jihozápadní části Británie. Dopravce patřící do skupiny First provozuje také krátkou regionální linku ze stanice West Ealing, kde navazuje na novou Elizabeth Line, do předměstí Greenford.
Od roku 2017 provozuje vlaky v jihozápadním sektoru Anglie společnost South Western Railway (SWR) pomocí dopravce First. Těmito vlaky se dostanete z nádraží Waterloo třeba do jižního předměstí Wimbledon k místním tramvajím.
Z centra Londýna přes tramvajový Croydon dále na jih jezdí vlaky frančízy Southern s těmito elektrickými jednotkami řady 377 dodávanými v letech 2001-14. Na tramvaje můžete v Croydonu přestoupit jak na západním, taky i Východním nádraží.
Pokud do Londýna přiletíte na jeho největší letiště Heathrow, stojí za to se na chvilku zastavit na pátém terminálu a rázem se ocitnete v daleké budoucnosti. Stačí nasednout do jedné z automatických kapslí, které jezdí po speciální estakádě k nedalekému parkovišti. Malé bubliny po čtyři pasažéry totiž jezdí úplně samy a pendlují mezi třemi různými konečnými tak často, jaký je o ně zájem. Hlavně doporučuji na konečné vystoupit a sledovat rojení těchto miniaturních vozítek, jak sama vjíždějí na jednotlivá parkovací místa a zase z nich couvají na hlavní silnici. A povozí vás zcela zdarma. Další...
Tyto automatické kapsle vozí cestující zdarma mezi pátým terminálem letiště Heathrow a záchytnými parkovišti v jeho blízkosti. Na svou dobu revoluční systém funguje již od roku 2011.
Automatická vozítka na speciální dráze na letišti Heathrow pojmou 4 cestující. Celkem je k dispozici 21 kapslí pro jednu trasu se dvěma větvemi k místním parkovištím. Cesta trvá cca 5 minut.
Na zastávkách automatické dráhy na letišti Heathrow vždy parkuje několik vozítek, která si zavoláte / otevřete stisknutím tlačítka u jedněch z dveří. Po nástupu vozidlo samo vyparkuje a vydá se po betonové dráze do stanice, kterou si zvolíte.
Asi jediné kloubové autobusy v Londýně a okolí už najdete jen tady na letišti Heathrow jako místní bezplatné linky spojující terminály letiště s rozlehlými parkovišti.
Mimořádné výhledy na Temži nabízí kabinková lanovka, která s vámi vystoupá až 90 metrů nad řeku. Emirates cable car funguje od roku 2012 a pltí na ní zvláštní jízdné. Platit je ale možné i dopravní kartou Oyster.
Kabinová lanovka nabízí úchvatné výhledy na dynamicky se rozvíjející východní předměstí Londýna i na mohutný tok řeky Temže. Na kilometrové dráze vás sveze 36 kabin s kapacitou 10 cestujících.
Nastupte na rychlou vyhlídkovou plavbu po Temži od Greenwiche až po bývalou uhelnou elektrárnu Battersea. Nebudete litovat. I když není lodní doprava po Temži přímou součástí MHD, můžete zde platit městskou čipovou kartou Oystercard, nebo jednoduše platební kartou.
Lodní linky vás v rychlé moderní lodi dovezou s patřičnou vyhlídkou na okolí Temže nejen do historického centra, kde v poslední době vyrostlo také mnoho moderních budov, ale třeba do již zmíněné stanice budoucnosti Canary Wharf nebo do města Greenwich, kudy prochází nultý poledník.
Po Londýně je radost chodit pěšky. Díky těmto šikovným mapám se tady totiž neztratíte. A to nejen v centru, ale i na předměstích, jako třeba zde v moderní čtvrti Docklands. Mapy jsou vždy natočeny z pohledu diváka, vždycky se tak rychle zorientujete, kam jít.
Z autobusového terminálu u letiště Heathrow odjíždějí také dálkové autobusové linky v podání těchto nových hybridních autokarů Caetano Levante na podvozku Volvo dopravce National Express.