Hlavní město Španělska je pozoruhodné jedním z nejrozsáhlejších systémů metra. Aglomerace s cca 5 miliony obyvatel leží na vyprahlé náhorní plošině zhruba uprostřed Španělska. Od poslední návštěvy v roce 2011 se síť veřejné dopravy rozšířila jen minimálně – a není divu, po obřích investicích v prvním desetiletí nového století, si Madrid dává pauzu. Přibyla pouze jedna stanice metra na lince 9 a na letištní terminál 4 začaly jezdit slibované vlaky. Investovalo se však do obnovy vozového parku – zcela odzvonilo starým širokým soupravám na okružní lince 6 a mnoho nových vozů dorazilo také na úzkoprofilové linky. Velká obnova proběhla u autobusů – v posledních pár letech byla vyměněna cca polovina autobusů za plynové a horkou novinkou jsou nové elektrobusové linky v centru.

Obří systém metra s 13 linkami se od poslední návštěvy v roce 2011 téměř nerozšířil. Přibyla pouze jedna nová stanice na severním konci linky 9. Kromě modernizace kterých starších stanic se pokračovalo i v obnově vozového parku. Na širokoprofilových linkách už nepotkáte staré soupravy ze 70. let – ty dojezdily už i na okružní lince 6, kde byly nahrazeny novými španělskými soupravami CAF řady 8400. Také na úzkoprofilových linkách už pomalu dožívají starší soupravy řady 2000A z 80. let a jsou nahrazovány novou řadou 3000. Ty nejstarší soupravy ještě potkáte na linkách 1 a 5. V roce 2019...
Madridské letiště Barajas je na město napojeno linkou metra č. 8 a nově jeho nový 4. terminál také pomocí příměstských vlakových linek C1 a C10. Čtvrtý terminál letiště funguje od roku 2007.
Letištní linka metra č. 8 končí na okraji centra ve stanici Nuevos Ministerios, kde navazuje na okružní linku č. 6. Na této expresní letištní lince jezdí třívozové soupravy řady 8000 z počátku 21. století.
Centrální okružní linka metra č. 6 spojuje významné dopravní uzly po obvodu centra Madridu. Na této lince najdete také většinu autobusových příměstských terminálů, tzv. Intercambiadores.
Postupně od roku 2010 je obnovován vozový park na okružní lince metra 6 za nové jednotky řady 8400 od španělského výrobce CAF. Původní široké jednotky pamatující počátky této linky v roce 1979 jsou již minulostí a část byla prodána do Buenos Aires.
Nejvytíženější stanice okružní linky č. 6 mají nástupiště na obou stranách vozidel.
Nejnovější soupravy madridského metra typu 8400 najdete na okružní lince 6. Madridská okružní linka 6 má 28 stanic a celý okruh trvá ujet cca 70 minut.
Okolí Madridu je rozděleno do několika tarifních pásem a některá samostatná města mají ještě zvláštní kombinované zóny. Jako turista si můžete vybrat mezi celosíťovou jízdenkou pouze pro vnitřní Madrid a nebo pro celou aglomeraci. Pro cesty na letiště je nutné si také připlatit.
Aktuálně nejstarší typ úzkoprofilového metra série 2000A jezdí na linkách 1 a 5. Tyto vozy vyrobené v počtu přes 500 kusů v letech 1985-1993 jezdily původně na všech úzkoprofilových linkách. Na ostatních úzkoprofilových linkách se už setkáte jen s vozy nové generace.
Starý úzký vlak metra na lince 1 v impozantní přestupní stanici Chamartín, kde se křižují dvě linky metra, a nad stanicí najdete jedno z největších vlakových nádraží. Hluboká stanice má průhled až do horních pater těsně pod povrchem.
Pohled do útrob hluboko položeného nástupiště linky 1 ve stanici Chamartín. Najdete tu také místo pro další koleje metra pro plánované linky 11 a 14 v souvlsosti s projektem zcela nové čtvrti na severu Madridu.
Původní interiér staré soupravy úzkého metra řady 2000A na lince 1 z druhé poloviny 80. let, tyto vlaky bývaly typickou tváří všech úzkoprofilových linek.
V severním koncovém úseku linky metra 10 jezdí kratší soupravy než v jeho centrální části. Proto je potřeba ve stanici Tres Olivos přestoupit.
Ve stanici Chamartín najdete výstavu historických vozidel u příležitosti 100 let madridského metra. Jsou zde přítomni zástupci různých generací jednoho z nejrozsáhlejších systémů metra na světě.
Další dva historické typy madridského metra ke shlédnutí v obří stanici metra Chamartín ukazují pestrou stoletou historii zdejšího metra, jehož první linka vyjela v roce 1919.
Ve stanici Chamartín je v rámci stoleté výstavy metra také výstavka historických cedulí označujících jednotlivé stanice.
Dopravně nejzajímavější stanicí je Príncipe Pío, kde se do původního vlakového nádraží navrtalo metro a navíc se příměstské vlaky tunelem protáhly dál pod centrum města. Odtud odjíždějí vlaky dál na východ a nově i na 4. terminál letiště Barajas. Jedna kolej pak vede přímo nad nástupištěm metra 6 a 10 po krátkém příhradovém mostě.
Historickou halu vlakového nádraží Príncipe Pío (původně pojmenovaného jako severní nádraží) křižuje společné nástupiště linek metra 6 a 10. Z části nádraží je dnes nákupní pasáž a kromě dálkových vlaků tu projíždějí příměstské vlaky Cercanías. O kousek vedle je nástupiště krátké kyvadlové linky metra R (Ramal), která spojuje toto nádraží s výrazně výše položenou stanicí Opera.
Linka 4 s krátkými nástupišti procházela v poslední době postupnou opravou stanic a tunelů, proto byla celá linka po nějaký čas zcela uzavřena, postupně se obnovil provoz její západní části. Také na lince 4 už vystřídaly tyto nové soupravy řady 3000 starší metro z 80. let.
Jeden z mála povrchových úseků madridského metra najdete na lince 10 jižně od centra poblíž velkého parku Casa de Campo. Pro linku 10 bylo pořízeno těchto 37 italských jednotek AnsaldoBreda z roku 2002.
Také v jižní části linky 5 najdete krátký povrchový úsek. Na této úzkoprofilové lince jezdí jak staré hranaté soupravy typu 2000A (přezdívané Panda), tak jejich novější verze 2000B s kulatými čely (přezdívané Bublina).
Detail spojení dvouvozových souprav typu 2000B na úzké lince 5. Tyto vozy vyráběné v letech 1997-8 vycházely ze svých předchůdců typu 2000A, ale vzhledově se od něj výrazně liší. Vyrobeno bylo cca 125 vozů.
Stará hranatá souprava přijíždí na lince 5 do jedné ze dvou povrchových stanic – Empalme. Na lince 5 už potkáte i nejnovější soupravy typu 3000.
Další povrchovou stanicí na lince 5 je Aluche, což je velký dopravní terminál s možností přestupu na městské i regionální autobusy a příměstské vlaky.
Nadzemní nástupiště přestupní stanice Aluche na lince 5 na jižním předměstí Madridu. Kromě metra a vlaků Cercanías se odtud do centra Madridu dostanete také několika městskými linkami, které obsluhují mezilehlé hustě osídlené čtvrti.
MetroSur, neboli okružní linka metra č. 12, je vedená celá v podzemí a spojuje nová předměstí Madridu jižně od španělské metropole. Celý okruh trvá ujet hodinu a třívozové vlaky jezdí v intervalu 7,5 minuty.
Trasa okružní linky 12 spojující rozvojová území jižně od Madridu. Tato plně podzemní linka byla celá spuštěna v roce 2003, od té doby se okolí některých stanic celkem slušně obestavělo.
Na okružní lince 12 MetroSur jezdí tyto třívozové soupravy řady 8000, které byly pořízeny také právě pro tuto ojedinělou linku, a kromě ní se s nimi svezete také na linkách 8 až 11.
Na předměstí Alcorcón, kde má svou jižní konečnou linka metra 10, a kudy projíždí také okružní metro č. 12, už jezdí pouze regionální autobusy sdružené ve zdejším integrovaném systému CRTM. Místní městské linky jsou zajišťované také těmito patnáctimetrovými autobusy Irizar.
Jižní příměstská část linky 9 madridského metra do města Arganda del Rey je částečně vedena na povrchu a pro cestu až na konečnou je potřeba přestoupit do kratší soupravy. Tyto vozy pocházejí z roku 1998.
Jižní samostatný úsek linky 9 je veden většinou na povrchu a vede rozvojovými lokalitami, kde mělo nebo možná ještě v budoucnu má vyrůst plno nových domů.
Interiér soupravy metra z roku 1998 používané na jižním koncovém úseku linky 9. Kvůli poklesu poptávky jsou zde kratší soupravy a delší intervaly. Návaznosti na základní linku 9 však nejsou zcela ideální.
Příměstská železnice v Madridu, tzv. Cercanías, je rozsáhlým systémem 9 linek o celkové délce sítě 370 km. Některé linky vlaků Cercanías jezdí podobně často jako metro (C4 a C5). Druhý železniční tunel, který odlehčil již přetíženému tunelu přes stanici Recoletos, přibližuje vlaky až pod samotné srdce Madridu se stanicí Sol. Vlakem nově dojedete také na nový 4. terminál místního letiště Barajas, a to linkami C1 a C10 v souhrnu každých 15 minut. Na linkách Cercanías provozují španělské dráhy Renfe tři základní typy vlaků – jednopodlažní jednotky řady 446 z počátku 90. let, její novou variantu...
Schéma příměstských vlakových linek Cercanías přímo na podlaze druhého největšího madridského nádraží Chamartín. Příměstská železnice v Madridu, tzv. Cercanías, je rozsáhlým systémem linek C1 až C10 o celkové délce sítě 370 km.
Některé linky vlaků Cercanías jezdí podobně často jako metro, což je případ této linky C5 z centra na jihozápad ve dvou stopách vedených hustě osídlenou aglomerací. Zde ve stanici Leganés Central s přestupem na okružní jižní metro 12. Na této nejsilnější lince jezdí pouze jednopodlažní jednotky pro rychlou výměnu cestujících. Toto jsou typické zdejší vlaky řady 446 z počátku 90. let.
To nejstarší, ale nejkapacitnější z madridské příměstské železnice – na dvojlince C2+C7 jezdí tyto patrové elektrické jednotky řady 450 z konce 80. let. Vidět je můžete také na letištních linkách C1+C10 a C8.
Interiér dvoupodlažní elektrické jednotky řady 450 madridských příměstských vlaků Cercanías. Interval jednotlivých linek se pohybuje v širokém rozmezí od 5 do 30 minut.
Z hlavního nádraží Atocha jezdí nejen rychlovlaky AVE, ale také tudy projíždí většina příměstských linek Cercanías. Pro metrolinku C5, která jezdí ve špičce každých 5 minut, je to jediný styčný bod s centrem Madridu – její trasa totiž vede po dvou tratích od jihozápadu na nádraží Atocha, odkud se po druhé z větví vrací zpět na jihozápad.
Novější jednopodlažní jednotka Cercanías typu Civia (řada 465) od španělského výrobce CAF, spřažená do dvojice. Tyto jednotky byly vyráběny v letech 2004-10.
Všechny příměstské autobusy zahrnuté v systému CRTM jsou zelené bez ohledu na dopravce. Zelené autobusy mnohdy obsluhují rozlehlé a poměrně hustě osídlené oblasti okolo vlastního Madridu. Potkáte tu také české autobusy Crossway LE.
Jeden z plynových příměstských zelených autobusů Scania se španělskou karoserií na konečné u vlakového nádraží Leganés Central, kudy také projíždí okružní jižní metro 12.
Historická část původně hlavového nádraží Atocha je dnes místem odpočinku a její vstupní hala připomíná spíše botanickou zahradu.
Z hlavního vlakového nádraží Atocha vyjíždějí rychlovlaky AVE do různých směrů. Tyto směřují do Valencie na jihovýchodě Španělska.
Hlavní vlakové nádraží Atocha, kde začínají také rychlovlaky AVE a odkud vyjíždí nejen speciální letištní linka, ale také zcela nová elektrická linka 001.
Městské autobusy v Madridu (cca 215 linek) provozuje městský dopravní podnik EMT, který má ve své flotile přes 2000 autobusů, převážně standardní velikosti. Na některých linkách od roku 2012 potkáte i kloubové autobusy. Nízkopodlažnost už je samozřejmostí od roku 2007, stejně jako celovozová klimatizace. V posledních třech letech výrazně obnovil EMT svůj vozový park obří dodávkou plynových autobusů Mercedes-Benz Citaro, dodány byly také plynové autobusy Scania s karoserií Castrosua, plynové či hybridní MANy nebo hybridní Urbanwaye. A horkou novinkou jsou dvanáctimetrové elektrobusy Irizar na...
Horkou novinkou (od března 2020) jsou dvě zcela nové bezplatné elektrobusové linky 001 a 002. Linka 001 spojuje hlavní vlakové nádraží Atocha a autobusový terminál Moncloa přes centrum Madridu po jedné z nejslavnějších místních ulic Gran Vía.
Na lince 001 jezdí dvanáctimetrové elektrobusy Irizar. Interval je 7,5 minuty ve všední dny a 10 minut o víkendech. K původním 15 vozům z roku 2017 je v roce 2020 dodáváno 20 dalších takových vozidel, k tomu má přijít 15 elektrobusů BYD z Číny.
Dvě nové elektrobusové linky jsou výrazně propagovány jak na vozidlech, tak na zastávkách a jsou součástí ambiciózního plánu Madridu, kdy má být do roku 2027 celá třetina autobusů poháněna elektřinou a zbytek plynem.
Druhou novou elektrobusovou linkou je číslo 002 s provozem těchto nových minielektrobusů Rampini Wolta. Linka je vedena úzkými uličkami historického centra Madridu, ve špičce jezdí každých 11 minut a cestou potkává na několika místech velkokapacitní elektrickou linku 001.
Severní konečná minielektrobusové linky 002, jejíž provoz byl zahájen v březnu 2020. Madrid hodlá každý rok nakupovat cca 100 nových elektrobusů. Tyto minielektrobusy v počtu 18 kusů také nahradily starší minielektrobusy Gulliver nasazované od roku 2008 na linky M1 a M2.
Rušná autobusová zastávka u hlavního nádraží Atocha. Každá linka tu má svůj označník i frontu – do všech městských autobusů se totiž nastupuje pouze předními dveřmi. Všechny městské autobusy jsou modré a provozuje je městský dopravce EMT. Nízkopodlažnost je tu standardem už od roku 2007.
Jeden z nejstarších autobusů Irisbus Castrosua z roku 2006 se španělskou karoserií na okružní lince C2. V protisměru jezdí okružní linka C1. Linka doplňuje okružní metro a je vedena po hlavních madridských bulvárech.
Jedna z mála autobusových linek s provozem kloubových vozidel má číslo 27 a vyjíždí z povrchového terminálu Plaza de Castilla, kterému vévodí tyto šikmé věže. Linka 27 pokračuje na jih po místní severojižní magistrále Passeo Castellana, téměř výhradně v samostatných jízdních pruzích. Tato kloubová Citara byla dodána v počtu cca 50 kusů.
Midibus na jednom z mála povrchových autobusových terminálů (Plaza de Castilla), které obepínají centrum Madridu. Většina těchto autobusových uzlů „Intercambiadores“ se ukrývá v podzemí.
Nové plynové Citaro na okružní lince C2. Mercedes-Benz v poslední době do Madridu dodal a ještě dodává cca 700 autobusů poslední generace včetně kloubových. Do roku 2027 mají být 2/3 autobusů MHD poháněny plynem.
Další plynový autobus Scania s karoserií Castrosua projíždí kruhovou křižovatkou pod nádražím Principe Pío, kde se potkává metro, vlaky, městské i dálkové autobusy. Těchto autobusů bylo v posledních letech pořízeno cca 300.
Jedna z nejznámějších madridských ulic – Gran Vía, kudy projíždí také nové elektrické linky. Velký prostor v ulicích je věnován veřejné dopravě, buspruhy potkáte na každé významnější městské třídě.
Nový informační systém v městských autobusech také napoví, na co můžete v následující zastávce přestoupit, a ukáže vám dva nejbližší spoje od každé linky.
Kromě informace o trase linky se na vnitřních obrazovkách v nových autobusech dočtete také, za jak dlouho byste měli dorazit do cíle.
Na mnoha místech jsou buspruhy odděleny od ostatních pruhů poměrně vysokými podélnými prahy, které ale nutí autobusy jezdit ve stále stejné stopě bez možnosti většího manévrování – tím pak trpí vozovka a následně i vozidlo. V období slabého provozu někteří řidiči autobusů raději tyto buspruhy objíždějí.
Vjezd do podzemního autobusového terminálu Moncloa na severním okraji centra na konečné linky metra 3, kudy zároveň projíždí okružní metro 6. Tato výpadovka na sever má také samostatné pruhy pro intenzivní provoz příměstských i dálkových autobusů.
Takto je označen náhradní autobus za metro, který o navštíveném víkendu nahrazoval část uzavřené linky metra 4. Je na něm nasazeno jedno z nejnovějších plynových Citar od Mercedesu. Flotila čítající přes 2000 autobusů byla v posledních 4 letech obnovena cca 1000 novými vozy.
Schéma podzemního autobusového terminálu Moncloa v jedno z jeho podzemních nástupních ostrovů, ze kterých vedou dveře k jednotlivým autobusům. Oddělený prostor pro cestující a pro autobusy už je v Madridu samozřejmostí.
Jeden z nejnověji upravených autobusových terminálů (tzv. Intercambiador) Avenida de America – rekonstrukce byla dokončena v roce 2014. Na povrchu najdete jen obchody a stanoviště taxi a prostor pro pěší. Veškerý dopravní autobusový ruch se odehrává v podzemí. Pod dvěma patry s nástupišti autobusů jsou další dvě patra s parkovištěm pro auta.
Nejspodnější patro podzemního autobusového terminálu Avenida de America patří dálkové dopravě – dveře k jednotlivým nástupištím pilovitého typu jsou zde nahuštěny těsněji za sebou než v patře pro příměstské autobusy.
Další podzemní autobusový Intercambiador najdete opět na okružním metru 6 ve stanici Principe Pío. Sem směřují autobusy hlavně od západu a jihozápadu. Jeho dnešní podoba je z roku 2007.
Elegantní hybridní MAN na konečné autobusové linky 30 v centru Madridu. Madridský EMT pořídil hybridní autobusy kromě MANu také od Iveca (Urbanway).
V Madridu jezdí od roku 2007 také tramvaje, a to na třech linkách na okrajích města. Tramvaje jsou tu nazývané jako lehké metro (Metro Ligero) a označeny jsou ML1 až ML3. Linka ML1 jezdí na severovýchodním předměstí Madridu, linky ML2 a ML3 vedou do západních předměstí poměrně volnou a dosud nezastavěnou krajinou. Od spuštění provozu v roce 2007 se na těchto linkách téměř nic nezměnilo. Jezdí zde 27 pětičlánkových tramvají Alstom Citadis 302, intervaly linek se pohybují ve špičkách od 6 do 11 minut a o víkendech se jezdí každých 15-30 minut.
Na okrajích Madridu jezdí 3 tramvajové linky označené jako Metro Ligero. Linka ML1 začíná v podzemí u stanice metra Pinar de Chamartín, kde proti sobě končí linky metra č. 1 a 4.
Tramvajová linka ML1 obsluhuje madridská předměstí na severovýchodě. Pouze 4 z 9 stanic jsou povrchové. Vozový park na všech třech tramvajových linkách je jednotný – pro linku ML1 je určeno 10 tramvají Alstom Citadis 302.
Estación de Aravaca – vlaková stanice příměstských vlaků Cercanías na severozápadním předměstí Madridu, kde začíná tramvajová linka ML2.
Jedna z 27 tramvají Citads 302 určených pro tramvajové linky ML2 a ML3 zachycená na výjezdu z konečné Estación de Aravaca na jejím severním konci. Dál na jih pokračuje tato linka převážně po povrchu.
Jedna z povrchových stanic na lince ML2. Tato linka je ze všech nejméně vytížená a i přes trasování relativně volnou krajinou se až nad očekávání kroutí nebo zavrtává do různých podjezdů. Linka ML2 má 13 stanic.
Dvě ze tří linek vedou do rozvojových oblastí západně od Madridu, které se po dokončení obou linek přestaly kvůli nastupující hospodářské krizi rozvíjet. Asi nejvíce je to vidět na lince ML3 směřující na západ do zatím nepříliš osídlených předměstí.
Jedna z „pouštních“ stanic tramvajové linky ML3. Ta vyjíždí spolu s linkou ML2 od stanice metra č. 10 Colonia Jardín. Obě linky se pak hned rozdělují.
Jedna z 27 tramvají určených po linky ML2 a ML3 přijíždí do zastávky uprostřed ničeho. Na trase najdete mnoho pomalých úseků s oblouky malých poloměrů, i když se tato linka stavěla prakticky na zelené louce.
Koncový úsek před západní konečnou linky ML3 Puerta de Boadilla stoupá místní předměstskou zástavbou ve čtvrti Boadilla del Monte. Na lince ML3 je celkem 16 zastávek.
Západní konečná linky ML3 Puerta de Boadilla. Všechny 3 tramvajové linky v Madridu fungují od roku 2007 a od té doby se zdejší síť také nijak nerozrostla.
Ze západního okraje vyvýšeného centra vede přes údolí do rozlehlého lesoparku Casa de Campo již od roku 1969 tato kabinová lanovka. Nastoupit na ní můžete u stanice metra Argüelles. Celková délka trasy je 2,5 km a k dispozici je 80 kabinek. Od roku 2018 provozuje lanovku madridský dopravní podnik EMT.
Na některých místech v centru najdete tyto stojany s mapou určené pro vyznavače aktivního pohybu. Lidé zde rádi sportují a to přímo v ulicích města, neboť zeleně v centru Madridu příliš mnoho nenajdete.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM