Španělský ostrov ve Středozemním moři nedaleko katalánského pobřeží je cílem cest turistů z celého světa, ale bydlí tu také obyčejní lidé. Hlavní město ostrova Palma leží na jeho západním pobřeží a žije zde cca 400 tisíc lidí, tedy necelá polovina obyvatel celého ostrova. Palma de Mallorca je významným přístavem i dopravním centrem celého ostrova s frekventovaným mezinárodním letištěm, 3. nejvytíženějším z celého Španělska. MHD tu zajišťují především autobusy místního dopravního podniku EMT. Najdete tu ale také dvě linky metra, i když pro město samotné bez většího významu. Souběžně s metrem odtud vede také regionální železnice na druhou stranu ostrova a poblíž zdejšího multimodálního terminálu začíná i historická elektrická železnice do města Sóller na severu ostrova, kde na ni navazuje podobně historická tramvaj do místního přístavu. Nejen o přírodní krásy, ale také o dopravní zajímavosti tedy na Mallorce rozhodně není nouze.

MHD v hlavním městě Palmě tvoří autobusy a metro. Metro tu vzniklo v roce 2007 v podobě jediné 8 km dlouhé linky ze zdejšího dopravního terminálu na sever k univerzitnímu kampusu. O 6 let později se k první lince přidala druhá využívající stávající, ale nově elektrifikovanou regionální železnici severovýchodním směrem. Druhá linka pravidelně střídá s elektrickými vlaky pokračujícími dál do regionu a na území města tvoří 10minutový interval, zatímco první linka jezdí ve špičce jen po 20 minutách a v sobotu odpoledne ani po celou neděli nejezdí vůbec. Metro vyjíždí z nového multimodálního...
Hlavní město Mallorky Palma má kromě autobusů MHD také metro. První linka M1 funguje od roku 2007 a spojuje centrum města s předměstím na severu s univerzitním kampusem a průmyslovou zónou. Toto je její jediná povrchová stanice, předposlední před konečnou UIB. Pro linku M1 je vyčleněno těchto 6 dvouvozových jednotek od CAFu.
Nový multimodální terminál v Palmě vznikl pod původním koncovým vlakovým nádražím, které se nacházelo na severním okraji historického centra. Namísto kolejiště, které se přesunulo o patro níž, zde vznikla pěší zóna a 2 km dlouhý park. V -2. patře tohoto terminálu najdete autobusové nádraží pro regionální linky z celého ostrova.
I když má Palma de Mallorca metro, pro vlastní obsluhu města slouží spíše autobusy. Ty zde provozuje místní dopravní podnik EMT, který má k dispozici cca 250 autobusů a čím dál větší podíl tvoří kloubové vozy – nejvíce je jich od Scanie s karoserií Castrosua. V poslední době jsou pořizovány autobusy na plynový pohon.
Kromě plynových autobusů obnovuje místní dopravní podnik svoji flotilu také elektrobusy – v roce 2023 pořídil těchto 12 futuristických Irizarů. A také koupil 6 vodíkových elektrobusů Solaris.
Typický zastávkový přístřešek v Palmě s charakteristickým zastřešením. Jak hlásá polep části přístřešku – MHD je v Palmě pro místní zdarma. Totéž platí i pro ostatní veřejnou dopravu na celém ostrově. Turisté však musí platit, a to 2 Eura za jednu jízdu. Nákup jízdenek v MHD zatím nebyl příliš pohodlný – dalo se platit jen u řidiče a pouze v hotovosti.
Dopravním středobodem Palmy je místní multimodální terminál, kolem kterého jezdí i velká část autobusových linek MHD. Ty objíždějí historické centrum po páteřní třídě, která má na mapě tvar historického opevnění centra. Autobusové linky jsou číslovány od 1 výše, speciální linky na letiště jsou označeny A1-A3 a provozuje je také EMT.
Vedle linky metra M1 vyjíždí z dopravního terminálu v centru Palmy také linka metra M2 s těmito 5 třívozovými jednotkami CAF. Souběžně s ním pak pokračuje dál regionální železnice s elektrickými jednotkami stejného typu, ale o 4 vozech. Tunel z tohoto terminálu je čtyřkolejný a na území Palmy vede souběžně druhá linka metra M2 s příměstskou železnicí v souhrnném špičkovém intervalu 10 minut. Regionální železnici se podařilo na Mallorce elektrifikovat v roce 2011.
Tato nízkopodlažní elektrická jednotka Vossloh zajišťuje vybrané zrychlené spoje na páteřní železniční trati mezi Palmou a městem Inca. Kvůli své nízké nástupní výšce mají stanice, ve kterých tyto spoje zastavují ještě nízkou variantu nástupišť. Původně mělo těchto 6 vlakotramvají zajišťovat dopravu na trati Manacor – Artá, po zakoupení těchto vlaků bylo ale od záměru upuštěno a místo původní trati vznikla komfortní cyklostezka. Tyto jednotky byly pořízeny už v roce 2010.
V rámci dopravní integrace veřejné dopravy na celém ostrově se metro v Palmě zaintegrovalo s místní regionální železnicí a nyní tvoří jeden celek, jak dokládá toto schéma nad dveřmi příměstské elektrické jednotky. Metro i regionální železnici o celkové délce sítě 85 km tu na metrovém rozchodu provozuje společnost SFM.
Těchto čtyřvozových elektrických jednotek slouží pro zajištění dvou regionálních linek celkem 8. Zde ve stanici Inca se zdejší ostrovní síť větví do městeček La Pobla a Manacor. Z Manacoru měla vést železnice dál, ale ze záměru bylo upuštěno a pro tuto trasu pořízené nízkopodlažní jednotky nyní jezdí ve špičkách jako zrychlené mezi Incou a Palmou. Před elektrifikací zdejší nevelké sítě v roce 2011 zde jezdily podobné motorové jednotky, které byly následně prodány do Francie a do africké Keni.
Plynofikace autobusové MHD v Palmě výrazněji poskočila vpřed díky dodávce 60 Urbanwayů od Iveca v letech 2019-20. Ty nyní tvoří převážnou většinu dvanáctimetrové flotily EMT. V pozadí je vidět zbytek hradeb, které obepínaly historické centrum Palmy ležící v těsné blízkosti mořského pobřeží.
Mallorca má kromě metra také tři regionální železniční linky. Všechny vyjíždějí z podzemního terminálu v Palmě a souběžně s linkou metra M2 vedou severovýchodním směrem do města Inca. Tam se rozdělují do dvou větví. Ve společném úseku jezdí ve všední dny každých 20 minut a svezete se čtyřvozovými elektrickými jednotkami CAF, které zde jezdí od elektrifikace zdejší sítě v roce 2011. Jejich třívozové sestry zajišťují souběžnou linku metra M2. Celkem tu jezdí 13 jednotek. Ale to není vše. Pro zamýšlenou renovaci trati z dnešní severovýchodní konečné regionálních vlaků v Manacoru do městečka Artá...
Vedle starého nádraží historické železnice do Sólleru a poblíž nového multimodálního terminálu odpočívá jeden ze 72 plynových kloubáků Scania-Castrosua. Po 28kusové dodávce v letech 2019-20 bylo následně o 3 roky později dodáno 44 dalších. Ty významně zvýšily podíl kloubových vozidel EMT.
Zastávkový označník autobusové MHD v podání místního dopravního podniku EMT. Místo konkrétních jízdních řádů je kladen důraz na grafické znázornění tras linek. Aktuální odjezdy zjistíte načtením QR kódu nebo zadáním unikátního kódu zastávky do webové aplikace.
12 nových elektrobusů Irizar je nasazováno na linku 10 z centra do průmyslové zóny na severu, kam jezdí také linka metra M1. Kromě této novinky pořídil dopravní podnik také 6 vodíkových Solarisů. Jinak ale obnovuje vozový park pomocí plynových autobusů.
Druhá konečná zastávka elektrobusové linky 10 uprostřed průmyslové zóny na severu města. Tady někde v podzemí vede také metro M1, které ale v sobotu odpoledne ani v neděli nejezdí. Nové elektrobusy Irizar se vyznačují prosklením skoro celých boků skříně.
Na konečnou jedné z páteřních linek č. 4 míří jeden z nejstarších kloubových autobusů ve flotile EMT. Tyto ještě naftové Citelisy byly dodány v roce 2009. Následně sem proudily vozy stejného typu, ale s plynovým pohonem.
Západní část linky 4 vede členitým pobřežím kolem úchvatných pláží obklopenými skalami a luxusními apartmány. A právě autobusové linky vedené kolem pobřeží mají ze všech nejkratší intervaly. Linka 4 se tu ve čtvrti Ses Illetes otáčí pomocí jednosměrných ulic se strmým sklonem.
Úplně nejstaršími autobusy na Mallorce jsou tato kloubová Citara z roku 2005. Zde na expresní lince z letiště do centra Palmy, kde platí zvláštní tarif. Bohužel ani u této hojně turisticky využívané lince bylo možné platit pouze v hotovosti.
Dalším typem autobusů na linkách MHD  letištních expresech jsou patnáctimetrové plynové MANy, které byly pořízeny v letech 2019-20 v počtu 12 kusů. Linky 25 a 35 jsou páteřní s (na místní poměry) velmi krátkými intervaly vedené z centra Palmy směrem na východ podél hustě osídleného pobřeží a dlouhých písčitých pláží.
Samotnou MHD v hlavním městě Mallorky tvoří autobusy. Ty tu provozuje zdejší dopravní podnik EMT, který svoje vozidla ladí do zelené a modré barvy. Linky jsou očíslovány od 1 výše a většina z nich vede po okružní třídě obepínající původní hradby historického centra. Na této páteřní městské ulici se nachází také multimodální terminál s možností přestupu na metro, vlaky i regionální autobusy. Do městských autobusů se nastupuje předními dveřmi a stejně jako regionální doprava je pro místní zdarma. Nemístní si musí koupit lístek u řidiče v hotovosti, připravuje se ale zprovoznění elektronického...
Revoluce se nedávno odehrála na poli regionální autobusové dopravy. Jednak byla zavedena bezplatná přeprava pro místní obyvatele a jednak převzali provoz 3 nově vysoutěžení dopravci místo původních 11, díky čemuž byla téměř kompletně vyměněna flotila regionálních autobusů na celém ostrově v jednotných barvách místního integrovaného systému TIB. MHD v Palmě ale do něj bohužel nepatří.
Schéma regionálních autobusových linek, které vyjíždějí z podzemního autobusového nádraží v rámci multimodálního terminálu. Linky jsou číslovány podle oblasti, kam směřují. Na většině linek je celodenní interval 30 minut, na nejčastěji jezdících linkách jihozápadním směrem ale jezdí kloubové autobusy ve špičkách každých 10 minut.
Flotila regionálních autobusů byla nedávno kompletně vyměněna většinou za plynové autobusy Scania-Castrosua ve standardní, 14metrové i kloubové verzi. Cca 70 % autobusů je částečně nízkopodlažních. Kromě plynových autobusů tu jezdí také pár elektrobusů a hybridů. Takto vypadají útroby podzemního autobusového nádraží v -2. patře terminálu v centru Palmy. Celkem bylo pořízeno 223 vozidel, z toho 186 plynových.
Na nejvytíženějších regionálních linkách číselné řady 1xx z Palmy podél pobřeží směrem na západ jsou nasazeny tyto kloubové autobusy Scania-Castrosua dopravce Moventis, jednoho ze tří, kteří po soutěži převzali všechny regionální linky na Mallorce.
Dopravní podnik EMT v poslední době výrazně omladil svoji flotilu pomocí plynových autobusů a v rámci toho také podstatně zvýšil podíl kloubových vozidel, která pomáhají uspokojovat rostoucí poptávku vlivem bezplatnosti přepravy. Staré kloubové Citelisy a Citara doplnilo a postupně nahrazuje už 72 kloubových Scanií s karoserií Castrosua. Nejnovějšími standardními autobusy je šedesátka plynových Urbanwayů od Iveca. Nedávno se do Palmy dostalo také 12 futuristických elektrobusů Irizar ieTram, které jsou k vidění na lince 10, a 5 vodíkových Solarisů. Kapacitní flotilu tvoří také patnáctimetrové...
Jeden z plynových autobusů určených pro regionální linky na své konečné ve čtvrti Portopí na jihozápadním okraji Palmy. Autobusy nově provozují v jednotném vzhledu 3 dopravci dle zadání místního organizátora TIB.
Interiér vysokopodlažního regionálního tříosého autobusu na lince 301 ze severu ostrova do Palmy. Na rozdíl od autobusů MHD v Palmě můžete zakoupit jízdenku pouhým přiložením platební karty. Při výstupu si ale nezapomeňte odpípnout, ať zbytečně neplatíte jízdné až na konečnou. Jízdné platí ale jen turisté – místní mají veřejnou dopravu na celé Mallorce zdarma.
Část regionálních linek zajíždí také na letiště u hlavního města Palma. I když pak jedou přes Palmu, nezastavují tam – pro cestu do města je nutné využít speciální linky A provozované městským dopravcem. Autobusy nasazované na regionální linky na letiště mají upravený interiér pro častější přepravu zavazadel.
Všechny regionální autobusy nemíří jen do Palmy, například zde ve městě Inca ve vnitrozemí navazují autobusy na vlakovou linku do Palmy v tomto menším terminálu.
Turistickým hitem je tato historická elektrická úzkokolejka z Palmy do města Sóller na severu ostrova. Tato železnice funguje od roku 1912 a hodinová cesta na sever začíná trasou uprostřed místních ulic Palmy. V hlavní sezóně je za elektrický vůz řazeno množství přívěsných vagonů, aby byli uspokojeni všichni turisté.
Elektrické vozy úzkokolejné železnice Tren de Sóller jsou z roku 1929. Tento skvělý způsob dopravy na sever ostrova začíná na nádražíčku hned vedle místního multimodálního terminálu na severním okraji centra Palmy. Jízdenku je potřeba si koupit na konkrétní vlak a můžete si rovnou pořídit kombinovaný lístek na vlak i navazující historickou tramvaj v Sólleru.
Po cca hodinové cestě z Palmy přes místní hory a po projetí celkem 13 tunelů dojedete až do městečka Sóller, které je sevřeno okolními kopci. Na místním nádraží už na vlak čekají místní historické tramvaje, které vás dopraví po 5 km dlouhé trase k přístavu Port de Sóller.
Na mnohavozový vlak historické úzkokolejky z Palmy navazují ve stanicí Sóller dvou- až čtyřvozové tramvaje, které jezdí v půlhodinovém intervalu, ale podle počtu přijíždějících turistů jedou v půlhodinovém slotu i tři tramvajové vlaky za sebou. K původním tramvajím pamatujícím otevření této trati v roce 1913 přibylo v roce 1997 i 5 těchto tramvají původem z Lisabonu.
Velká proměna nastala také v regionální dopravě, kdy místní organizátor integrovaného systému TIB vysoutěžil 3 nové provozovatele namísto původních 11. Díky tomu byla vyměněna celá regionální flotila, kterou nyní tvoří 223 autobusů v červenožlutých barvách. Naprostá většina vozidel je poháněna plynem, jezdí tu ale také pár elektrobusů a hybridních naftových vozů. Nejčastějším výrobkem na regionálních linkách je Scania Castrosua v několika délkových i výškových variantách včetně kloubových autobusů pro nejfrekventovanější linky číselné řady 100 směřujících do jihozápadního cípu ostrova. Tam se...
Z vlakového nádraží v Sólleru vede tramvaj místním centrem pěší zónou po jednokolejné trati a dál už řidší zástavbou klesá směrem k mořskému pobřeží. Tento tramvajový provoz byl spolu s Barcelonou jedním ze dvou přeživších ve Španělsku v éře rušení tramvajových tratí v druhé polovině 20. století.
Tramvajová linka v Sólleru vede náměstíčkem před místním největším kostelem. Část vlečných vozů je nově postavená na počátku 21. století, část pochází z Palmy de Mallorca.
Pětikilometrová jednokolejná tramvajová trať ze Sólleru do místního přístavu je plná výhyben, kde se musí v jednu chvíli vykřižovat i několik po sobě jedoucích souprav, které navazují na dlouhé mnohavozové vlaky z Palmy.
Jeden z původních tramvajových vozů pamatujících zahájení zdejší linky v Sólleru v roce 1913 na jedné z výhyben, kde se musí za sebe vejít až tří několikavozové vlaky. Jelikož nad Mallorkou zapadá slunce jen málokdy, část vlečných vozů je otevřená.
Interiér jednoho z 12 vlečných vozů, díky nimž se zvládají odvézt všichni cestující od vlaku v Sólleru do nedalekého přístavu. Velký zájem o tuto atrakci je i přes poměrně vysoké jízdné. I když to tak nevypadá, část vlečných vozů byla vyrobena až v roce 2001.
Čtyřvozová tramvajová souprava na cestě přístavním městečkem Port de Sóller přímo podél místní písečné pláže. Tramvajová trať lemuje místní pobřeží i pláže až zhruba do poloviny této zátoky.
Původní sóllerská tramvaj z roku 1913 s nepůvodními otevřenými vlečnými vozy z roku 2001, které slouží pro posílení dopravy v hlavní sezóně, na cestě podél místní pláže těsně před konečnou Port de Sóller.
Konečná Port de Sóller uprostřed místní přístavní zátoky a dvě velmi podobné tramvaje – jedna místní původní z roku 1913 a druhá zhruba o 20 let mladší, která sem byla dovezena teprve před čtvrtstoletím z dalekého Lisabonu.
Ideálním tipem na výlet s dopravním zážitkem je cesta z Palmy na sever ostrova do městečka Sóller uprostřed místních hor. Tam vede historická elektrická železnice z roku 1912 s dřevěnými vlaky taženými téměř stoletými elektrickými vozy. Ty jezdí po úzkokolejce na trase plné tunelů a serpentin místními horami. Na konečné pak navazuje pětikilometrová tramvajová trať s neméně historickými tramvajemi, které vás každou půlhodinu odvezou do letoviska Port de Sóller s plážemi i strmými skalisky s příležitostí parádních výhledů. Tady se svezete původními tramvajemi z roku 1913 nebo o něco novějšími...
Stanoviště řidiče historické tramvaje v Sólleru. Kromě řidiče tu kontrolují i prodávají jízdenky průvodčí v každém voze soupravy. Tramvajová linka má v hlavní sezóně interval 30 minut.