Od poslední návštěvy v roce 2005 uběhla mnichovská veřejná doprava pěkný kus kupředu. Podařilo se rozšířit okruh integrovaného systému MVV, na druhou stranu v samotném Mnichově upevnil svoje postavení městský dopravní podnik MVG, který má pod palcem veškerý provoz metra, tramvají, městských autobusů a nově provozuje i systém městských jízdních kol. V posledním desetiletí se dařil jak rozvoj již tak celkem rozrostlého metra, ale i návrat tramvají do dalších oblastí města. Velký pokrok se udál také v autobusové dopravě, kde se dále rozvinula páteřní síť metrobusů a hlavně došlo ke zkapacitnění autobusových linek díky nákupu autobusů s vleky.

Metro, které funguje v Mnichově teprve od roku 1972, se postupně rozrostlo téměř do všech městských čtvrtí a v jednom případě míří dokonce za jeho hranice. I když se zdá, že na již tak rozvětvené síti metra už není co rozšiřovat, našly se za posledních 10 let nové úseky. V roce 2006 se prodloužila příměstská část linky U6 na severu od další 4 km pod městečkem Garching. O rok později přibyl za severozápadě další úsek linky U3, kde se potkal ve stanici Olympia-Einkaufszentrum s linkou U1, aby se v roce 2010 prodloužil o další 2 stanice do čtvrti Moosach, kde zas lze přestoupit na S-Bahn. V této...
Nové soupravy typu C1 i C2 potkáte hlavně na linkách U3 a U6, které byly v posledních 10 letech prodlouženy na obou svých severních koncích. Úplně nejnovější je úsek na lince U6 na severozápadě do stanice Moosach, kde se dá přestoupit na S-Bahn. Aktuálně se uvádí do provozu 21 souprav typu C2, který se od svého předchůdce liší hlavně výraznými červenými a zelenými světelnými pruhy na hranách dveří.
Jeden z nejnovějších úseků mnichovské metra leží již za jeho hranicemi pod městečkem Garching. Vede sem jede z mála povrchových úseků mnichovského metra. Na rozdíl od původních dvouvozových souprav spřahovaných až po třech jsou nové šestivozové soupravy plně průchozí.
Prvních 18 souprav typu C1 bylo dodáno mezi lety 2000 a 2005. Na ně nyní navazuje dodávka další 21 souprav typu C2, který má v interiéru snížený počet sedaček. Tímto typem by rád mnichovský DP v obnově vozového parku pokračoval.
Vstupy do metra i centrálního S-Bahnového tunelu jsou dobře značeny i v historickém jádru Mnichova těmito informačními sloupy. Na hlavním náměstí Marienplatz už však nenajdete konečnou zastávku metrobusové linky 52. Každý výstup z podzemí má také své písmeno, podle kterého se dá dobře orientovat zejména při výstupu.
Jedna z nejpozoruhodnějších stanice metra Westfriedhof lež na nejnovější části linky U1 a byla zprovozněna již v roce 1998. V severozápadní části sítě metra najdete více takových stanic. Dopravní podnik dokonce vydává speciální leták upozorňující na architektonicky nejzajímavější stanice metra.
Další netradičně laděná stanice „Kreillerstrasse“ leží ve východní části linky U2, která byla zprovozněna v roce 1999. Na žádné stanici nechybí info o aktuálních příjezdech ani bezpečnostní zařízení pro cestující.
Významná přestupní stanice Münchner Freiheit sice byla mezi prvními stanicemi v Mnichově vůbec, ale tento působivý vzhled získala až po rekonstrukci v roce 2009. Při porovnání s podobou před rekonstrukcí se nechce věřit, že jde o tutéž stanici. Výrazně se proměnil také prostor nad stanicí, kde vyrostla tramvajová smyčka opět s pozoruhodným a architektonicky cenným zastřešením.
Stanice Fröttmaning leží na severním povrchovém úseku linky U6, odkud od roku 1995 dále metro pokračuje po povrchu za Mnichov. Stanice leží poblíž nového fotbalového stadionu (v provozu od roku 2005) a na to je také dimenzována.
Vozový park metra je stále hojně zastoupen původními dvouvozovými soupravami typu A, které byly vyráběny mezi lety 1967 a 1983, na ně navazují o něco novější, ale konstrukčně velmi podobné soupravy typu B, které byly dodávány mezi lety 1981 a 1995. Ve většině těchto souprav stále uslyšíte hlášení stanic přímo od strojvedoucího a dveře si musíte otevřít kličkou. Tyto nejstarší soupravy jsou ale i přes své stáří pohodlné a také neuvěřitelně tiché. Další typ metra C už se od prvně jmenovaného zásadně liší – jde o ucelenou šestivozovou průchozí jednotku moderního střihu s moderním informačním...
Poblíž povrchové stanice metra U6 Fröttmaning se nachází také depo metra, kde jsou uskladněny všechny tři základní typy vozidel. Zatímco nové jednotky jsou ucelené šestivozové, původní soupravy jsou pouze dvouvozové a dají se spřahovat po dvou až po třech.
V Mnichově se dokonce nebojí umístit obrazovku s aktuálními odjezdy metra nad schodiště mířící do podzemí. Právě pod záminkou bezpečnosti se například Praha takovému řešení zatím brání zuby nehty – zde to ale zřejmě žádné potíže nečiní…a nebo jen nevědí, že to nejde.
Stanice Karlsplatz (Stachus) přímo pod centrem Mnichova, kde se dá přestoupit na centrální mnichovský železniční koridor, nabízí výjevy jednotlivých dopravních prostředků, byť zrovna nemají s metrem mnoho společného.
Dvojice nejstarších souprav typu A, z nichž nejstarší byly vyrobeny již před 50 lety, tvoří stále základ vozového parku mnichovského metra. Zde ukázka staršího a novějšího barevného provedení.
Interiér nejstarších souprav typu A je velmi podobný s novějším typem B, který se vyráběl ještě v roce 1995. Ve většině těchto souprav stále uslyšíte hlášení stanic přímo od strojvedoucího a dveře si musíte otevřít kličkou. Tyto nejstarší soupravy jsou ale i přes své stáří pohodlné a také neuvěřitelně tiché.
V rovinatém Mnichově se hodně jezdí také na kole, a tak nejsou výjimkou obří parkoviště kol u stanic metra nebo S-Bahnu. Zde jedno takové, i poměrně dobře zabezpečené, na rušné stanici S-Bahnu „Passing“ na západě Mnichova.
Další barevně zajímavá stanice metra „Wettersteinplatz“ na jižním cípu linky U1, který byl zprovozněn v roce 1997. Linka U1 se v centru sbíhá s linkou U2.
Stanice Georg-Brauchle-Ring byla otevřena v roce 2003 v západní části linky U1 jako první z nově výtvarně pojatých stanic v Mnichově, které dnes šíří slávu tohoto podzemního systému ve světě.
Stanice St. Quirin Platz z roku 1997 kombinuje denní světlo s podzemím tímto neotřelým způsobem a najdete ji na jižním konci linky U1.
Základní podoba jízdenkových automatů a označovačů papírových jízdenek v Mnichově. Integrovaný tarif značí vyobrazení všech druhů dopravy i loga integrovaného systému MVV.
Pod hlavním vlakovým nádražím najdete luxusní a velkorysé informační centrum mnichovského dopravního podniku (MVG), kde lze zdarma získat kromě vlídného přijetí nejen základní mapy, schémata i jízdní řády, ale i celou řadu tématických informačních materiálů a mnoho dalšího.
Nejen v metru, ale i v tramvajích a autobusech se dozvíte informace o možnostech přestupů na ostatní linky MHD v příští zastávce, a to v reálném čase. Bohužel toho v některých zastávkách jezdí tolik, že obrazovka zobrazuje prakticky jen spoje, které už stejně nestihnete.
Tramvaje se v Mnichově za posledních 10 let utěšeně rozrostly – postaveno bylo několik nových úseků a také vozový park se dočkal potřebných podíl – na některých tratích totiž zhoustl provoz. Zcela novou linku najdete od roku 2009 v severozápadní části města. Zvláštností linky 23 je autonomní trasa propojená se zbytkem stě pouze manipulační tratí. Linka 23 je totiž napaječem metra ve stanici Münchner Freiheit. Další nový úsek dlouhý 4 km vznikl v roce 2011 na severovýchodě pro linku 16. Novinkou roku 2012 bylo zavedení nových linek 22 a 28 v roce 2012, které posílily provoz na stávajících...
Nejnovější chlouba mnichovského DP – čtyřčlánková plně nízkopodlažní tramvaj Siemens Avenio s polootočnými podvozky. Po dlouhých zkouškách jich v Mnichově jezdí 8. První vozy byly vyrobeny již v roce 2013.
A zde je tramvaj typu Avenio, pokračovatel úspěšných tramvají Siemens Combino, zvěčněn zezadu na konečné zastávce Romanplatz, kde se převléká linka 12 na číslo 16 a obráceně.
Nákupu osmi tramvají Avenio předcházelo dodání 14 těchto pětičlánkových opět plně nízkopodlažních tramvají Variobahn od Stadleru, které byly pro Mnichov vyráběny mezi lety 2008 a 2011. Zde na konečné linky 28 Scheidplatz s ukázkovým přestupem na autobusy.
A zde opět Variobahn s pevnými podvozky na jedné z nejrušnějších křižovatek – Karslplatz (Stachus). Kvůli výluce části tratí v centru zde docházelo během návštěvy k „převlékání“ tramvajových linek.
Typická mnichovská tramvaj – typ R, tříčlánkové plně nízkopodlažní vozidlo, aktuálně již přes 20 let staré. U většiny těchto tramvají již proběhla rekonstrukce, výklopné dveře byly vyměněny za předsuvné, výraznější proměnou si prošel i interiér.
Čtyřčlánková tramvaj Adtranz dodávaná do Mnichova v počtu 20 kusů v letech 1999 až 2001 zde na turisticky oblíbené lince 19 projíždějící těmi nejzajímavějšími místy Mnichova, mimo jiné i skrz tuto tramvajovou kruhovou křižovatku Maxmonument.
Další poutavé místo na lince 19 – kruhový objezd zámku Maxmilianeum. Zajímavostí je střídavý provoz tří- a čtyřčlánkových tramvají.
A ještě jeden obrázek z kruhového objezdu Maxmilianeum. Na trase linky jsou ale také pěší zóny či průjezdy různými parky. Momentálně byla linka 19 zkrácena o svůj západní konec z důvodu rekonstrukce trati vedoucí od hlavního nádraží na západ.
Zatímco délka tratí se za posledních 10 let významně rozrostla, bylo nutné investovat také do nových vozidel. Původní legendární kulaté dvoučlánkové tramvaje Rathgeber (typ P) sice již pomalu vymizely z mnichovských ulic, ale posledních pár souprav spřažených s dvoučlánkovými vlečnými vozy dodnes stále vypomáhá na posilových linkách 21 a 28 v pracovní dny. Naprostá většina tramvají je však plně nízkopodlažní. Základem je 70 tříčlánkových vozů typu R z let 1994 – 1997, k nim přibylo v letech 1999 až 2001 celkem 20 čtyřčlánkových verzí rovněž od výrobce Adtranz. Následovalo 14 pětičlánkových...
Setkání generací, které od sebe dělí přes 40 let. Zatímco původních tramvají Rathgeber typu P jezdí v pravidelném provozu už jen několik, tramvaje Variobahn od Stadleru zanedlouho načnou druhou dekádu svého života.
Tyto padesátileté tramvaje s vlečnými vozy lze potkat už jen na posilových výkonech v pracovní dny. Zde na lince 21, která se kvůli výluce obratiště Sendlinger Tor v centru převléká na linku 28. Rovněž kvůli výluce obratiště se na severním konci linky 21 tramvaje obrací couváním v křižovatce.
Interiér půlstoletí staré tramvaje Rathgeber. Jedná se o poslední vysokopodlažní tramvaje v Mnichově. Většina už byla dávno vyřazena nebo prodána do Rumunska. Celkem jich v Mnichově jezdilo 44. O něco nižší byl počet rovněž dvoučlánkových vlečných vozů
A ještě jednou tato legendární souprava v centru na rušné zastávce Karlsplatz (Stachus), kde také probíhá změna linkové orientace. Vzhledem ke svému originálnímu vzhledu a poměrně výjimečnému nasazení budí tato tramvaj mezi cestujícími náležitou pozornost.
Čtyřčlánkový Adtranz na složité tramvajové křižovatce Karlsplatz (Stachus), vzdálené jednu zastávku od hlavního nádraží. Preference na křižovatkách v Mnichově funguje výborně.
Konečná zastávka Münchner Freiheit autonomní linky 23, která slouží od roku 2009 jako napaječ na metro. Se zbytkem sítě je propojena pouze manipulační tratí. Nová konečná si vysloužila toto originální zastřešení. Ukázkovou rekonstrukcí prošla v téže době i stanice metra pod tímto náměstím.
Konečná zastávka Münchner Freiheit aneb ukázkový přestup nejen na metro, ale i na autobusové, resp. metrobusové linky, které sem také zajíždějí. V Mnichově najdete takto povedených přestupů bezpočet.
Opačný konec samostatné linky 23 ve čtvrti Schwabing, která tu funguje od roku 2009. Na rozdíl od ostatních tramvají s celotýdenním desetiminutovým taktem má tato samostatná linka interval ve špičce 5-6 minut.
Na konci roku 2016 byla linka 25 prodloužena východním směrem ke stanici S-Bahnu „Berg am Laim“, přičemž v části nové trasy využila manipulační trať do zdejší vozovny. Na nové konečné se teprve finální vzhled veřejného prostranství tvoří v návaznosti na probíhající okolní výstavbu.
Na nové tramvajové konečné Berg am Laim nechybí ani možnost půjčení jízdního kola. Mnichovský dopravní podnik MVG nově provozuje také tento systém bikesharingu.
Ojedinělou tratí mnichovské sítě je dlouhý úsek obsluhovaný linkou 25 do jižních předměstí na východním břehu řeky Isar. Až sem pojedete, pochopíte, proč se zdejší čtvrť jmenuje Grünwald.
Na krátké posilové lince zavedené teprve v roce 22 byla k vidění ještě nerekonstruovaná tramvaj typu R s původním nátěrem i výklopnými dveřmi. Těmto prvním nízkopodlažním tramvajím v Mnichově už je také přes 20 let.
Autobusová doprava v Mnichově je již od roku 2004 hierarchizována do dvou základních skupin linek – páteřní „metrobusy“ a ostatní autobusové linky. Dalším dělítkem jsou městské autobusy v mnichovském modrém nátěru, které provozuje městský dopravní podnik MVG a regionální autobusy různých soukromých dopravců, které sjednocuje modrozelenobílý nátěr integrovaného sytému MVV. V rámci „modrých“ městských autobusů provozují zhruba třetinu vozidel pro MVG také soukromí dopravci. Páteří metrobusové linky, které na první pohled poznáte oranžovou barvou v mapách, na zastávkách i doplňkovými cedulkami...
Nejnovější generace polských Solarisů už je i v Mnichově, a to v kloubové i standardní verzi (pro spřahování s vleky). Metrobusová linka 58 začínající před hlavním nádražím je poměrně krátká a kopíruje trasu kdysi zrušené tramvajové linky 17.
A zde je chlouba mnichovského řešení kapacitních problémů – autobusový vlak, čili standardní autobus s vlekem. Těchto 10 Solarisů s vleky Hess bylo uvedeno do provozu teprve v dubnu 2017 a nyní slouží jako náhradní autobusová doprava při tramvajové výluce linek 18 a 19 z centra na západ.
Autobusové vleky různých výrobců jsou uskladněny v garážích MVG na západě města poblíž stanice metra Westendstrasse. Spolu s 15 vleky provozovanými soukromými dopravci jich Mnichov má už cca 60. Ty nejstarší (kulaté) od firmy Göppel jezdí už od roku 2013. Nejnovější vleky pak vyrobila firma Hess.
Nejdříve byly pro tažení vleků pořizovány standardní Solarisy, posléze MANy a nyní se Mnichov opět vrátil k Solarisům. Pár tažných autobusů vyrobil také výrobce vleků Göppel. Vleky jsou designově přizpůsobeny svým tahačům, ale jinak jsou vzájemně zaměnitelné. Celá souprava měří 23 metrů a má překvapivě dobré jízdní vlastnosti – vejde se prakticky všude tam, kde se vejde i standardní autobus.
S těmito autobusovými vlaky Mnichov v roce 2013 začínal. Kapacita této soupravy je o 30 % vyšší než klasický kloubový autobus. Potkat je můžete na těch nejvytíženějších linkách (metrobusových i normálních) a také na náhradních linkách za tramvaje při výlukách).
Detail spojení tažného autobusu a vleku. Novější vleky už mají i klimatizaci. Všechny jsou plně nízkopodlažní a mají dvoje dveře uprostřed vozidla.
Nejnovější autobusový vlak na konečné náhradní linky za tramvaje, která je označena stejně – číslem 18. Na běžných linkách se o víkendech a o prázdninách jezdí bez vleků.
Interiér klimatizovaného vleku od firmy Hess. Vleky nabízí mnoho prostoru především pro kočárky. Kola vleku kopírují tažné vozidlo, proto nemají problém i s občas stísněnými podmínkami mnichovských ulic a uliček.
Ve všední dny potkáte autobusy s vlekem například na metrobusové lince 53, která protíná skoro celý Mnichov od jihu na sever. Švýcarský výrobce Hess přizpůsobil podobu vleku tažnému Solarisu Urbino nejnovější generace.
U vlakového nádraží Pasing na západě města jsou nově od roku 2011 položeny tramvajové koleje pro lepší přestupy mezi linkou 19 a vlaky. Toho času byla bohužel tramvaj ve výluce nahrazená autobusem se stejným číslem.
Ukázkový přestup mezi autobusy a vlaky se odehrává ve čtvrti Harras na jihu města. Autobusy tu mají dokonce několik minut pobyt a vyčkávají na příjezd vlaků. Přestup mezi jednotlivými druhy dopravy je tu velmi krátký. A přestoupit se dá i na metro U6.
Metrobusové linky se od běžných autobusů liší oranžovou barvou ve schématech a mapách i přídavnými cedulkami ve vozidlech. Moderní digitální technologie tu stále doplňují staré dobré tištěné cedule.
Vozový park se za posledních 10 let výrazně proměnil. Velkou zajímavostí mnichovských autobusů je provoz tzv. autobusových vlaků, což jsou standardní autobusy s přívěsem. 23 metrů dlouhé soupravy pojmou až o 30 % více cestujících než klasické kloubové autobusy. V Mnichově jich mají už k šedesátce, poslední dodávka 10 autobusů Solaris s vleky Hess proběhla v dubnu 2017. Tyto netradiční soupravy vozí cestující ve všední dny mimo prázdniny na nejvytíženějších linkách a vidět je můžete také na linkách náhradní dopravy za tramvaje při výlukách. Ostatní „standardní“ flotila modrých městských...
Obnova vozového parku autobusů probíhá každý rok – zastoupena je tu i nejnovější generace Mercedesů. Modré městské autobusy provozuje městský dopravní podnik MVG, ale cca třetinu výkonů pro něj zajišťují soukromí dopravci používající také tento městský nátěr.
Setkání standardních Solarisů u typické mnichovské zastávky. I když jsou na metrobusy ve všední dny vypravována pouze kloubová vozidla nebo autobusy s vlekem, o víkendu tomu může být jinak. Interval u metrobusů po celý týden neklesá pod 10 minut.
Ve všech autobusech jsou nainstalovány také jízdenkové automaty. Samozřejmostí je také nízkopodlažnost a klimatizace prostoru pro cestující. Nastupuje se všemi dveřmi.
Od roku 2014 doplnila síť metrobusů a běžných linek i první expresní linka X30, která spojuje jižní čtvrť Harras s východním nádražím. Hlavní výhodou této nové linky je krátký interval a málo zastávek. Zřejmě pro možnost krátkého intervalu zde jezdí autobusy standardní délky. Aktuálně v dubnu 2017 vznikla další expresní linka X98, která ale jezdí jen o víkendech a zajišťuje rychlé spojení z centra na jih k místní ZOO.
Další metrobus s novým kloubovým Solarisem. V posledních letech přibyly metrobusové linky 62, 63 a v nové trase znovu ožilo i číslo 59, které zaniklo v roce 2011 po prodloužení tramvajové linky 16 na sever.
Starší MAN na konečné superpřestupní stanici Giesing, kde lze pohodlně přestoupit na metro, S-Bahn i tramvaj. A zajíždí sem i příměstské linky.
Na několika málo okrajových linkách najdete i takovéto minibusy. Ani zde na přestupní stanici Gartenstrasse nechybí infopanel s odjezdy všech linek z tohoto uzlu.
Příměstské linky soukromých dopravců v systému MVV mají tento jednotící barevný nátěr. Na jižní konečné linky 25 v již téměř venkovské čtvrti Grünwald navazuje linka 271 na tramvaj, o kus dál na druhém břehu řeky Isar i na vlaky S-Bahn.
Jednotný označník integrovaného systému MVV, který je k vidění na zastávkách regionálních linek. Jeho barva koresponduje i s jednotným nátěrem vozidel.
Nejnovější typ Mercedesu v barvách systému MVV na jedné z regionálních linek na jižním okraji Mnichova.
V rámci jednotného nátěru pro regionální linky je využita karoserie autobusu i pro různé propagační nápisy. Území pokryté regionálními autobusovými linkami integrovaného systému MVV v podstatě kopíruje rozsah linek mnichovského S-Bahnu.
Elektrická jednotka řady 423 – již tradiční tvář mnichovského S-Bahnu, který tvoří 7 základních linek S1 až S8 (chybí S5), které se všechny sjíždějí do centrálního koridoru pod historickým jádrem Mnichova, tzv. Stammstrecke (funguje od roku 1972).
Jedna ze stanic centrálního úseku, kudy pod Mnichovem projíždí od západu k východu všech 7 linek zdejšího S-Bahnu. Kvůli velmi krátkému intervalu dochází zejména ve špičkách k nepravidelnostem – posledním opatřením je centrální otvírání všech dveří vlaků v tomto společnému úseku (jinak všude funguje poptávkové ovládání dveří cestujícími).
A zde je společný úsek S-Bahnu, tzv. Stammstrecke, vyobrazen nad dveřmi vlakových souprav.
Zajímavým informačně-integračním opatřením jsou zveřejněné odjezdy vlaků S-Bahnu z centra na nástupištích vybraných stanic metra (U-Bahnu).
Souběžně s příměstskou železnicí S-Bahn jezdí z hlavního nádraží směrem na jih také vlaky BOB a tyto zvláštní motorové jednotky, které se pak na jihu rozdělují do třech různých větví.
Společně s vlaky BOB jezdí i tyto nové vlaky Meridian patřící stejně jako BOB do skupiny Transdev a jezdící třeba až do Salcburku. I v těchto vlacích platí integrovaný tarif, takže s nimi lze rychle cestovat z jižních předměstí Mnichova do centra.
Mnichov má od roku 2009 také moderní a důstojné autobusové nádraží, které je hojně využíváno zejména v poslední době díky rozmachu soukromých dálkových autobusových linek. Nástupiště se nacházejí v přízemí této budovy, která má dobré napojení na zastávku S-Bahnu „Hackerbrücke“, kde už jezdí vlaky v centrálním koridoru ve velmi krátkých intervalech. S-Bahnem je to z hlavního vlakového nádraží jen jedna zastávka.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM