Oslo (květen 2015)

Hlavní město Norska se rozkládá podél Oslo fjordu v kopcovité malebné, trochu severské krajině. Zástavba není tak hustá, ale i s aglomerací ležící v kraji Akershus má Oslo přes milion obyvatel. Před několika lety bylo v Oslu zavedeno mýto pro vjezd osobních aut do centra, výnosy z mýta jdou na rozvoj veřejné dopravy. Organizátorem dopravy je společnost Ruter, která si objednává služby u jednotlivých dopravců (6 autobusových, 1 železniční, 1 tramvajový, 1 provozující metro a také 3 lodní) a zastřešuje integrovaný systém včetně železnice. Dopravci provozující metro, tramvaje a část autobusů v Oslu jsou vlastněni městem. Organizátor je vlastněný městem (60 %) a krajem Akershus (40 %). Celé území Osla a kraje Akershus je rozděleno do nemnoha tarifních zón (celé Oslo se počítá jako jedna zóna).

Páteří městské dopravy je metro, zde nazývané T-Bane. Většinou vede povrchově, pouze některé úseky v centru jsou podzemní. Hlavní tunel leží v centrálním úseku, kterým projíždí všech 6 linek metra. Linka 4 propojená s linkou 6 tvoří okruh v centru města. V roce 2012 proběhla změna linkového vedení metra, zřejmě v souvislosti s postupným dokončováním přestavby z horního odběru elektrického proudu na spodní pomocí třetí kolejnice. Zároveň byla také dokončena kompletní obnova vozového parku, který se dnes již výhradně skládá ze 110 třívozových průchozích jednotek MX3000 do firmy Siemens. První začaly vozit cestující v roce 2006. S obnovou vozového parku přišla také změna barevného nátěru - původní červené nebo červenomodré vlaky nahradily bílé.

Na většině linek jsou nové vlaky metra spojovány do dvou, pouze na nejstarší lince 1 vedené klikatou tratí do kopců ke skokanským můstkům Holmenkollen jezdí pouze třívozové soupravy. Jelikož předchozí soupravy metra byly dvouvozové (speciální pro tuto linku, vyrobené v roce 1993 a vyřazené již v roce 2010) a část zastávek ještě není přizpůsobena pro delší soupravy, neotvírá poslední vůz v těchto stanicích dveře. Na lince 1 také zůstalo mnoho úrovňových křížení i přes zavedení odběru proudu pomocí třetí kolejnice.

Tramvajová doprava (v Oslu jsou tramvaje nazývány Trikken) zůstává stabilní a již se nehovoří o nahrazení tramvají autobusy. Plány na rozšíření tramvajové sítě, která dnes čítá 6 linek v intervalu 10 minut, jsou však dosti dlouhodobé. Struktura vozového parku už je léta stejná - cestující vozí 72 jednotek, buďto 40 dvoučlánkových jednosměrných tramvají řady SL79 (vyrobeny mezi roky 1982 a 1989) od firmy Düwag (první série byla vyrobena v Německu, druhá již v Norsku) a nebo 32 tříčlánkových obousměrných tramvají typu SL95 od firmy Ansaldobreda (vyrobeny mezi roky 1998 a 2006). Nasazení jednotlivých typů na linky je dáno buďto neexistencí smyček na některých konečných nebo stísněnými šířkovými poměry v některých centrálních úsecích. Novinkou v tramvajové síti je sdílení trati s linkou metra (západní konec linky 14). Tramvaje vedou i poměrně daleko za město, asi nejatraktivnější je v tomto ohledu linka 19 vedená jižně podél mořského pobřeží.

Autobusová doprava klasicky doplňuje síť metra, železnice a tramvají a pro centrum města nemá příliš velký význam. Bez autobusů se ale neobejdou předměstí Osla a pak zejména vzdálenější a řídce osídlené oblasti kraje. Standardem městských červených autobusů je nízkopodlažnost. Najdete zde standardní, kloubové i patnáctimetrové autobusy. V rámci integrované dopravy zajíždí až do centra Osla i příměstské autobusové linky. Všechny linky podléhají procesu výběrových řízení vypisovaných organizátorem Ruter.

Železnice provozovaná norskými státními dráhami NSB tvoří významný doplněk k páteřní síti zdejšího metra a propojuje blízká i vzdálená předměstí Osla. Je také nejrychlejší možností jak cestovat z mezinárodního letiště (příměstským integrovaným vlakem to trvá přes 20 minut, expresní linkou "Flytoget" o pár minut méně, ale výrazně dráž). Příměstské linky jsou označeny číslem s předponou L, doplněny jsou také regionálními vlaky s předponou R. Na všech linkách platí také integrovaný tarif (kromě expresního vlaku na letiště), který je levnější než tarif státních drah (organizátor Ruter také drahám doplácí finance za uznávání integrovaných jízdenek).

Po železničních kolejích se v rámci regionálních linek můžete svézt buď poměrně novými jednotkami Ansaldo nebo staršími elektrickými norskými vlaky vyrobenými mezi roky 1970 a 1993. Jednotlivé linky z 8 základních směrů se sjíždějí na hlavním nádraží "Oslo S" v centru města. Přestoupit tu můžete na metro, tramvaje i autobusy. Na letiště jezdí příměstské vlaky v půlhodinovém intervalu, expresní vlak "Flytoget" ale každých 10 minut.