Druhé největší město Brazílie leží na jeho jihovýchodním pobřeží a jeho členitý terén a tropická poloha z něj dělá jedno z nejznámějších a nejnavštěvovanějších měst na světě. Žije zde cca 6,5 milionu obyvatel, v celé aglomeraci asi 12 milionů. Díky olympiádě v roce 2016 se v Riu významně pozvedl zdejší dopravní systém, přesto to na tak velké město zdaleka nestačí. Základem veřejné dopravy je poměrně malá síť metra a celkem rozsáhlá, i když nepříliš frekventovaná síť příměstských vlaků Supervía. Hustě osídlená předměstí pak obsluhují rychlé metrobusy BRT v samostatných koridorech a v centru Ria najdete také nový tramvajový provoz VLT.

Metro se v Riu začalo pomalu uplatňovat v roce 1979. Dodnes je tato první linka základem celé nevelké sítě, kterou tvoří centrální trasa spojující centrum Ria s plážově-obytnými letovisky Botafogo, Copacabana a Ipanema. Tento společný úsek je využíván linkami 1 a 2, resp. i 4. Zatímco oranžová linka 1 vede pod zemí dál z centra na západ do stanice Uruguai, společně vedená zelená linka 2 pokračuje z centra dál na severozápad na povrchu nebo nad zemí do vzdálených předměstí směrem do konečné stanice Pavuna. O víkendech tato linka končí západně od centra ve stanici Estácio, kde je pro další...
Nový typ metra od čínské firmy CRRC na lince 2 ve stanici Vicente de Carvalho, kde lze přestoupit na metrobus BRT směr mezinárodní letiště. V této části je linka 2 vedena na povrchu, do roku 1998 zde místo těžkého metra jezdilo tzv. prémetro.
Vstupenkou do světa MHD je tato čipová karta Rio Card, na kterou si můžete nahrát libovolný obnos a pak už jen jezdit, a to jakýmkoli druhem veřejné dopravy. Metro v Riu má také svou vlastní kartu, ta ale platí jen v metru a vybraných návazných autobusech. Kartu Rio Card si lze pomocí platební karty koupit i na letišti na nástupní zastávce BRT.
V každé stanici metra najdete přehlednou mapu sítě metra a také schéma stanice včetně jednotlivých výstupů, které jsou značeny čísly. V této stanici se nachází hlavové hlavní nádraží, kde končí všechny příměstské vlaky – jiné ostatně v Riu ani nejezdí.
Stanice Central patří k nejstarším stanicím metra v Riu. A původní jsou také tyto brazilské soupravy. I nejstarší stanice jsou celkem prostorné, část z nich má nástupiště po obou stranách vlaků.
Tyto brazilské soupravy pamatují zahájení provozu metra v roce 1979. Jsou šestivozové a mají velmi široké dveře. Každé ze dvou čel soupravy vypadá trochu jinak. Vozidla zde příliš čistotou neoplývají a velmi často bývají přeplněná – může za to nedostatečná síť kolejové dopravy a svedení veškerého provozu do jednoho centrálního tunelu.
Na povrchu se Rio inspirovalo úspěšným navigačním systémem pro pěší v Londýně. Když vystoupíte z metra zde ve stanici Central a přejdete hlavní východozápadní avenidu prezidenta Vagrase s celkem 16 jízdními pruhy, dojdete ke zdejší architektonické dominantě – hlavnímu vlakovému nádraží.
Nové čínské soupravy CRRC jsou stejně jako původní brazilské šestivozové a nabízejí hlavně dostatek místa na stání. Ve špičkách je to opravdu potřeba. Nerezové jsou nejen zádržné tyče, ale i sedadla. Nové i původní soupravy jsou klimatizované, jinak to zde v tropech ani nejde. Část souprav pro nejnovější linku 4 vedenou dál za město má i zvýšený počet sedadel v příčném uspořádání.
Vstup do stanice General Osório poblíž pláže Ipanema. Sem poprvé dojelo metro z Ria v roce 2009 a v roce 2016 zde navázala nová linka 4 dál na západ. Podzemní stanice je obrovská – má dvě samostatné stanice propojené dlouhými přestupními chodbami. Po většinu času zde ale druhá ze stanic není využívána, všechny vlaky jezdí přes jednu z nich.
Schéma stanice General Osório, která je složena vlastně ze dvou stanic propojených dlouhými přestupními chodbami. Většina vlaků metra však jezdí přes levou stanici. Zřejmě je to tu plánováno na mnohem vyšší nápor cestujících, možná v době světoznámého karnevalu.
Třetí, nejnovější linkou metra je žlutá linka č. 4, která vede ze stanice General Osório na rozhraní pláží Copacabana a Ipanema jižně od Ria dál na západ do bohatého a rychle rostoucího předměstí Barra. Zde na metro navazuje kapacitní autobusový systém BRT. Linka 4 je ale ve skutečnosti většinou propojena s linkou 1, takže s ní lze dojet až do centra Ria bez přestupu. Jinak se přestup odehrává v monumentální stanici General Osório, kde jsou v hlubokém podzemí v různých výškových úrovních dvě obří stanice, navzájem propojené dlouhými přestupními chodbami. Původní stanice metra jsou poměrně...
Jedna z podzemních dvojstanic General Osório sloužila v době návštěvy pouze pro odstavování záložních souprav. Všechny vlaky metra odjížděly z druhé stanice, přístup k ní ale vede dlouhými chodbami i přes tuto nepoužívanou stanici. Obří jsou také tunelové prostory nad oběma stanicemi.
Skromná konečná stanice Uruguay na severozápadním konci linky metra č. 1. Ta sem do poklidnější okrajové části Ria jezdí od roku 2014. Celá linka 1 je vedena pod zemí.
Jedna z nadzemních stanic v severozápadním koncovém úseku linky 2 do stanice Pavuna – tato část Ria patří k těm chudším. Metro sem jezdí od roku 1998, kdy byla tato trasa přeměněna z tzv. prémetra.
Ve špičkách pracovních dnů jsou části vlaků metra i příměstské železnice vyhrazeny ženám, ne snad kvůli náboženskému přesvědčení, ale kvůli jejich bezpečnosti a pohodlí.
Linka 2 metra v jeho nadzemní severozápadní části trasy projíždí kolem jedné z tzv. favel, tedy chudinských čtvrtí ležících zpravidla na některém ze zdejších četných kopců. Do těchto částí Ria není radno chodit bez místního průvodce.
Stanice Carioca v administrativním centru Ria má velkoryse řešené přístupové chodby na nástupiště. O víkendech ale tato část ležící v centru Ria zeje prázdnotou – všechny mrakodrapy plné zaměstnanců jsou o víkendu opuštěné. Lidé se přesouvají spíš na pláže nebo do obytných čtvrtí.
Ve špičkách jsou v některých centrálních stanicích tak velké návaly, že je potřeba cestující usměrňovat pomocí mobilních zábran i personálu. Jedna páteřní trasa metra zkrátka nestačí a povrchová doprava také nevykryje každodenní příliv pracovníků do centra, kde leží všechny důležité administrativní budovy.
Zde je možné porovnat rozdílný vzhled čel původních brazilských souprav metra, se kterými byl zdejší provoz v roce 1979 zahajován.
V metru se svezete s dvěma základními typy vlaků – buďto jsou to původní šestivozové brazilské soupravy a nebo nové šestivozové čínské soupravy CRRC. Oba typy vozidel se vyznačují nezvykle širokými dveřmi. Metro jezdí na zde typickém rozchodu 1600 mm. Vytížené stanice v centru mají nástupiště na obou stranách vlaku. Od okolí jsou stanice odděleny turnikety, po zaplacení jednotného vstupného můžete jezdit jak dlouho a kam chcete. Pro častější cestování je výhodné si pořídit čipovou kartu RioCard, na kterou si jednoduše nabijete potřebný obnos a můžete se pak s ní odbavovat v metru, vlacích,...
Hluboká podzemní stanice Cardeal Arcoverde, kde je hlavní výstup na světoznámou pláž Copacabana jižně od Ria. Metro sem dojelo v roce 1998.
Barevná výstupní chodba stanice Cardeal Arcoverde kontrastuje s šedým hrubě betonovým ostěním ve stanici samotné. Hlavně o víkendu je tu velmi živo, neboť na legendární pláž Copacabana se přesouvá značná část místních obyvatel i turistů.
Na tomto schématu páteřní sítě MHD v Riu je znázorněno metro, vlaky, tramvaje, metrobusy, lanovky i vybrané návazné autobusy. Celkově je informační systém v metru na poměrně vysoké úrovni, mnohem horší je to ale na povrchu.
Stará souprava na netradičně řešené nadzemní stanici Cidade Nova, která vznikla teprve v roce 2010, byť je hned vedle stanice Central. Tudy totiž jezdí linka 2, která dřív končila víc na západě a pro cestu do centra bylo nutné přestoupit ve stanici Estácio – ostatně stejné je to i dnes během víkendů. Tato stanice tedy funguje pouze ve všední dny.
Nadzemní úsek linky 2 mezi stanicemi Cidade Nova a Sao Cristovao, kde se metro proplétá skrz komplex depa metra, železnice a kolejiště příměstských vlaků směřujících do nedaleké koncové stanice Central.
Tyto tramvaje jezdily na lince tzv. pré-metra do roku 1998, než byly vystřídány klasickým těžkým metrem (dnes linka 2 směr Pavuna). Nyní tyto vozy čekají na další osud ohlodávány zubem času na ploše nedaleko stanice metra Cidade Nova poblíž hlavního nádraží a zároveň depa metra i vlaků.
Jedna z nejnovějších stanic z roku 2016 na trase linky 4 podél pláže Ipanema. Tato část Ria patří k těm nejluxusnějším.
Most přes řeku zakončuje jinak podzemní linku 4 otevřenou v roce 2016, která navazuje na linku 1 a pokračuje podél hustě osídlené pláže Ipanema dál na západ do stanice Jardim Oceanico, kde navazují metrobusy BRT do rozvojové oblasti Barra podél moře.
Linka 2 je v severozápadní části trasy vedena nad zemí a je z ní možné nerušeně obdivovat kontrasty Ria, kde vedle sebe existují chudinské mnohdy nebezpečné čtvrti na kopcích a normální, až celkem honosná bytová zástavba.
Pro cestování do příměstských oblastí, které se rozkládají hlavně severozápadně od Ria, slouží především síť moderní příměstské železnice Supervía (název nese od roku 1998), která vyjíždí z hlavového hlavního nádraží Central severozápadně do centra Ria. Každé ráno sem přijíždí a každé odpoledne odtud odjíždí neuvěřitelné davy lidí, kteří se po příjezdu vlakem vrhají na metro, tramvaje, autobusy nebo jdou dál do centra pěšky. Pokud projdete ve stanici Central, která je zároveň jednou z architektonických dominant města, turnikety, můžete si vybrat jednu z osmi barevně odlišených linek...
Nejnovější elektrická osmivozová vlaková jednotka do Alstomu jezdí zpravidla na zastávkové červené lince z koncového nádraží Central (jeho budova je v pozadí) do přestupní stanice Deodoro, ze které se linky dále větví. Mezi těmito stanicemi zastavuje většina linek mířících dál, jen někde. Místní obsluhu zajišťuje právě červená linka.
Krátký interval v ranní špičce na koncovém nádraží Central, odkud míří dál na západ a sever 8 vlakových linek systému Supervía. Některé zastavují všude (jsou označeny jako Parador), většina linek mířících do vzdálenějších lokalit je označena jako expresní a zastavují v širším centru Ria jen někde.
Jedna z nejstarších brazilských jednotek z počátku 80. let v nerez provedení vozové skříně vyjíždí na jedné z 8 linek z hlavního nádraží Central, které je hlavové a každá linka zde má zpravidla svou kolej. Ráno do centra a odpoledne z centra tudy projdou každý den neuvěřitelné davy lidí.
Repasovaná brazilská jednotka z počátku 80. let od Mafersy přijíždí do jedné ze stanic v centrálním úseku Central – Deodoro, kde jezdí vlaky ve špičkách po dvou různých tratích každých pár minut. Mimo špičky a o víkendech už ale potkáte jen nejnovější vlaky, tyto vykrývají jen špičky, které jsou zde velmi ostré.
Strašidelně vypadající nejstarší vlakové jednotky pocházejí z Japonska a byly vyrobeny v roce 1977. Některé z nich získaly místo nerezového vzhledu barevný nátěr Supervía – tato značka je používána pro všechny vlaky v Riu a okolí od roku 1998.
Nejrozšířenějším typem příměstských vlaků Supervía jsou tyto buď modrošedé nebo zelenošedé čtyřvozové čínské jednotky CNR z let 2011-2012. Zpravidla jsou spřahovány po dvou. V této stanici v centrálním úseku zrovna došlo k poruše, cestující však při přestupu na metro, které zde také vede, dostali poukázku na novou jízdenku.
Koncová stanice Santa Cruz jedné z vlakových linek Supervía, kde lze přestoupit také na metrobusy BRT. Přístup k vlakům je pouze přes turnikety. Ve všední dny je na této větvi interval 10-20 minut. Mimo všední dny se svezete už jen relativně novými jednotkami, mezi nimiž je nejvíc těchto vozidel z Číny.
Síť Supervía má 100 stanic a obsluhuje jí cca 200 elektrických až osmivozových jednopodlažních jednotek. Svezete se jak moderními klimatizovanými elektrickými jednotkami od Alstomu nebo čínského CNR, tak i staršími původními brazilskými vlaky především ve špičkách, kdy potkáte i nejstarší japonské vlaky z roku 1977, které na první pohled působí až odstrašujícím dojmem. Jsou tu vidět obrovské rozdíly mezi poptávkou ve špičkách všedních dnů a třeba v neděli. Například na fialové lince do stanice Belfort Roxo se ve špičce všedního se jezdí cca každých 10 minut, v neděli je tu ale interval cca 90...
Stanice Mercadao de Madureira leží už na chudší periferii Ria. Vlaky tu trpí nájezdy vandalů, snad neexistuje vlak, který by neměl poškozené žádné okno. Také v této stanici došlo ke zvýšení nástupišť na úroveň vlakových souprav, alespoň na okrajích nástupního ostrova. Také zde se na nástupiště dostanete jen přes turnikety střežené ostrahou, místní ale stejně občas obcházejí přes koleje nebo přes ploty.
Interval modré linky do chudého předměstí Belfort Roxo. V neděli sem jede poslední vlak před 14. hodinou. Koncový úsek je pro odvážnější nátury – místní obyvatelé převažují a kdo sem nepatří, tomu to dávají najevo.
Čínská jednotka vlaků Supervía ve společnosti brazilského vlaku z 80. let na koncové stanici Belfort Roxo. Starší jednotky jsou zde uskladněny pro všední dny, kdy je provoz linky mnohem intenzivnější.
Na chudých předměstích Ria jsou vlakové stanice ostrůvkem čistoty a bezpečí – okolí včetně železniční trati je zpravidla zaházeno odpadky a odpadní voda zde vtéká přímo do místní řeky.
Strašidelně vypadající nejstarší japonské soupravy vlaků Supervía už vypomáhají jen ve špičkách všedních dnů. Místní dojíždějící jsou ale vděční i za takový vlak, do kterého se vejdou a který je celkem rychle odveze do centra metropole.
Interiér nejnovějších vlakových jednotek Alstom, které byly vyrobeny v Brazílii v letech 2013-2017, čím dál tím víc připomíná metro. Vlaky Supervía jsou vlastně takovým povrchovým metrem, chcete-li S-Bahnem. Jiné zástupce železnice v Riu a okolí nenajdete. Když je vlak plný, nemalá část cestujících jsou prodavači, kteří neustále procházejí vlak a hlasitě prodávají nejroztodivnější věci. A lidé je docela hodně kupují.
Jelikož jsou vlakové linky vedeny také do chudých předměstí Ria, jsou často zvenku omlácené, čelní okna popraskaná a kolejový svršek v nevalném stavu je zčásti zaházen odpadky. Ve vlacích také neustále někdo něco prodává nebo nabízí. Od chlazených nápojů přes chipsy a sladkosti až po neprodyšné obaly na mobilní telefony, kabelky nebo vteřinová lepidla. Do všech stanic na vysoká nástupiště je přístup přes turnikety, místní si však při cestě do centra nebo při místních cestách poradí, aby nemuseli platit, a to i přes lidsky střežené stanice a mohutná oplocení okolo nich. Jinak jsou ale stanice...
Od olympijského roku 2016 má Rio opět také klasické pouliční tramvaje, které křižují zatím na dvou trasách ulice centra Ria. Zastávky jsou ohraničeny vysokými sloupy s označením směru jízdy, celá síť má spodní přívod proudu systémem APS. Rio vsadilo na osvědčené Citadisy od Alstomu, kompletované ovšem v Brazílii.
Okolo hlavního vlakového nádraží Central, kde končí všechny příměstské vlaky v Riu, a jehož budova je výraznou dominantou širokého okolí, jezdí linka 2, již brzy by k ní měla přibýt i linka 3. Linka 2 bohužel nestačí uspokojit všechny dojíždějící – ráno ve směru od nádraží a odpoledne opačně jsou tramvaje přeplněné.
Schéma sítě tramvají VLT. Modrá a zelená linka už funguje, třetí, žlutá, linka čeká na zprovoznění. Modrá linka je důležitou spojnicí místního vnitrostátního letiště Santos Dumont na jihovýchodě a největšího autobusového nádrží Rodoviária na severozápadě centra.
Křížení linky 1 a 2 v části centra, které je ve všední dny plné lidí a o víkendu zeje prázdnotou. V celé síti nenajdete troleje, proud se odebírá z pásů mezi kolejnicemi. Tramvaje mají přesto pantografy pro pojíždění kolejí ve vozovně.
Interiér klimatizovaných (často až přechlazených) sedmičlánkových Citadisů. Při nástupu je nutné označit předem zakoupenou jízdenku na čipové kartě. Velmi často tu chodí revizoři.
Jihovýchodní konečná stanice linky 1 Santos Dumont u stejnojmenného vnitrostátního letiště. Již brzy by zde měla končit také linka 3, která posílí linku 2 k hlavního nádraží Central.
Konečná linek 1 a 2 Rodoviária severozápadně od centra u největšího autobusového nádraží v Riu. Obě linky mají ve špičce interval cca 6 minut. K dispozici je 32 tramvají Alstom Citadis 402.
A poslední tramvajová konečná, tentokrát pro linku 2, která východně od centra končí u přístavu osobních lodí na náměstí Praca XV. Většina zastávek je již zdálky viditelná díky sloupům, které zde však nejsou kvůli trolejím. Odtud míří četné lodní linky na druhý břeh zálivu, který začíná být také čím dál hustěji osídlen.
Jeden z osobních trajektů, který spojuje centrum Ria a oblastmi na druhém břehu zálivu a vyjíždí od konečné tramvaje č. 2 Praca XV. Na druhý břeh vede také podmořský silniční tunel.
Linka 2 podjíždí cestou od hlavního autobusového nádraží Rodoviária k hlavnímu vlakovému nádraží Central krátkým tunelem jeden z kopců v centru. I na něm najdete jednu z mnoha chudinských čtvrtí Ria. Pro někoho divoká krása, pro jiné nebezpečnost Ria, spočívá hlavně v míchání chudinských a bohatších čtvrtí i v centru města.
Rio má od roku 2016 také síť moderních pouličních tramvají obsluhující jeho centrum. Nejdříve vyjela linka 1 od místního letiště Santos Dumont přes moderní centrum s výškovými budovami a dále přístavní částí až k terminálu dálkových autobusů Rodoviária. Poté vznikla druhá linka vedená z přístaviště Praca XV. v centru přes hlavní nádraží Central a krátkým tunelem skrz kopec Providencia na severozápad kde se spojuje s první linkou. K ní by již brzy měla přibýt třetí linka, která posílí linku 2 v jejím nejvytíženějším úseku od hlavního nádraží Central do centra s výškovými budovami, které ve...
Již hotová zastávka pro třetí linku, která povede od východu na západ paralelně s linkou 2 k nádraží Central a doplní také linku 1 na jejím jihovýchodním konci.
Linka 2 přijíždí k severnímu vstupu do hlavního nádraží Cetnral. Vlevo se nachází stanice kabinové městské lanovky, která od roku 2016 spojovala chudý kopec Providencia, a která je už nějaký pátek opět mimo provoz.
V ranní špičce proudí od hlavního nádraží davy lidí do administrativního centra Ria, po ještě nezprovozněné trati pro linku 3. Ta odlehčí dnes přetížené lince 2, která od hlavního nádraží jede do centra s mrakodrapy také, ale po jiné trati.
Linka 1 projíždí ve směru od severozápadu do centra také chudou čtvrtí u místního přístavu a nedaleko tramvajové vozovny. Ani zde nejsou v ulicích troleje. Tramvaje mají přesto pantografy pro manipulaci ve vozovně.
Historická tramvaj do luxusní vilové čtvrti Santa Teresa jižně od centra je už dnes jen turistickou atrakcí se zvláštním jízdným a provozem těchto nových vozů, které vypadají jako původní zdejší tramvaje. Před několika lety prošla část původní trati celkovou rekonstrukcí. Turistická tramvaj začíná zde v centru ve stanici Carioca obklopené skleněnými mrakodrapy.
Cestou z centra překonává turistická tramvaj údolí ve čtvrti Lapa po tomto legendárním viaduktu, který byl původně akvaduktem. Díky němu nemusí tramvaj stoupat do kopcovité čtvrti Santa Teresa tak strmě.
Další zastávka turistické tramvaje je na druhém konci viaduktu – vozí se s ní ale také místní. Úzkokolejka pak vede ulicí společně s automobilovou dopravou i s místními midibusovými linkami do jedné z nejbohatších čtvrtí Ria.
Opravený viadukt, který byl kdysi dávno akvaduktem. Tato tramvaj s viaduktem si zahráli také ve známém francouzském filmu Muž z Ria. Během dne jezdí tramvaj ve 20minutových intervalech. Nastoupit i vystoupit se dá také na zastávkách po trase, ve voze je kromě řidiče také průvodčí, který manipuluje s podélnou dřevěnou latí, aby lidé z otevřených vozů nevypadli.
Pro novodobou tramvajovou síť v centru Ria je k dispozici 32 nízkopodlažních sedmičlánkových obousměrných tramvají Alstom Citadis 402, částečně vyrobených v Brazílii. Obě současné linky jezdí ve špičkách v intervalu 6-7 minut. Nikde kromě vozovny nejsou troleje, tramvaje odebírají proud z pásů mezi kolejnicemi systémem APS) nebo z baterií. Na všech zastávkách jsou typizované přístřešky, jízdenkové automaty, displeje ukazující aktuální příjezdy a zastávky už zdálky uvidíte podle vysokých sloupů na jejich okrajích, které zároveň informují o směru každé zastávky. Při každém nástupu je potřeba...
Zde se trať pro tramvaj Santa Teresa větví – doleva se ještě kus jede nahoru, vpravo už se nejezdí. Kdysi vedla tramvaj až k zubačce směřující na kopec Corcovado se světoznámou obří sochou Krista.
Poblíž rozvětvení zhruba ve dvou třetinách provozního úseku tramvaje Santa Teresa přímo uprostřed této čtvrti s krásnými výhledy se nachází její vozovna, kde se tyto nové vozy s historickým vzhledem deponují a opravují.
Již nepoužívaná větev tramvaje Santa Teresa je nahrazena autobusovou linkou 014 s provozem těchto malých autobusů, které do této malebné čtvrti míří z několika směrů, také od hlavního nádraží Central.
A zde dříve končila jedna ze dvou větví úzkorozchodné tramvaje Santa Teresa. Koleje tu stále jsou, ale místo tramvají tu jezdí minibusy. Tento již zrušený úsek ale stojí za to si projít i pěšky – jeden zajímavý výhled střídá druhý.
Tramvaj Santa Teresa je ikonou zdejší turisticky oblíbené kopcovité čtvrti – není divu, že motivy tramvaje zdobí nejedna domovní zeď i stylové kavárny či restaurace. Škoda, že velká část původní sítě není využívána.
Zubačka na horu Corcovado se světoznámou sochou Krista a úchvatnými výhledy na Rio začíná ve stanici Cosme Velho, kam lze dojet městským autobusem od hlavního nádraží Central. Švýcarské vlaky jezdí každých 20 minut a jako vrcholná turistická atrakce je také příslušně zpoplatněna.
Během dvacetiminutové jízdy strmě nahoru se lze z vozů zubačky kochat výhledy na typickou hornatou krajinu kolem Ria. Zubačka na Corcovado byla zprovozněna v roce 1884 jako parní, v roce 1910 byla jako první železnice v Brazílii elektrifikována.
Cestou na horu Corcovado se křižují dva vlaky, celkem jsou v provozu tři dvouvozové soupravy, čtvrtá je záložní. Vozy byly vyrobeny v roce 1980 ve Švýcarsku a jsou velmi podobné těm ve slovenských Vysokých Tatrách.
Horní stanice zubačky těsně pod vrcholem hory Corcovado. Cestou sem překoná převýšení přes 600 metrů. Výtahem, eskalátory nebo po schodech se odtud dostanete až na legendární vyhlídku s obří sochou Krista.
Už jen turistům slouží v centru Ria také historická tramvaj do kopcovité vilové čtvrti Santa Teresa, která využívá také původní akvadukt ve čtvrti Lapa. Vyjíždí z terminálu Carioca mezi skleněnými mrakodrapy poblíž stejnojmenné stanice metra i novodobé tramvaje. Tato úzkorozchodná síť je rozsáhlejší, než po které se aktivně jezdí s turisty a novými vozy v podobě těch historických. Další turistickou atrakcí je ozubnicová železnice k vyhlídce u monumentální sochy Ježíše Krista na hoře Corcovado. Švýcarské ozubnicové vozy, velmi podobné těm ve slovenských Vysokých Tatrách, vyšplhají až do výšky...
Z Cukrové homole, kam se lanovkou dostanete asi za 20 minut, je nejhezčí výhled na Rio de Janeiro a jeho legendární pláže. Naproti se nachází další vyhlídka od sochy Ježíše Krista (Corcovado).
Detail velkokapacitní kabiny v horní části lanovky z mezistanice do horní stanice na Cukrové homoli. Tyto kapacitní kabiny třetí generace fungují od roku 2008.
Nejstarší kabina původní lanovky, která zahajovala provoz v roce 1912 jako třetí lanová dráha na světě. Oproti té dnešní měla minimální kapacitu. V roce 1972 pak původní kabiny vystřídala skleněná vajíčka, která si zahrála i v jedné z Bondovek.
Dolní stanice lanovky na horu Urca (Cukrová homole) s kapacitním a kvalitním zázemím pro nákup jízdenek i čekání ve frontě. K lanovce se lze dostat také autobusem buď přímo od hlavního nádraží v Riu (linka 107) nebo od nejbližší stanice metra Botafogo (linka SP513).
Chudinská čtvrť neboli favela Santa Marta je přístupná prakticky pouze touto dvoudílnou pozemní lanovkou, neboli šikmým výtahem. Do jedné z nejbezpečnějších favel se můžete zdarma vydat také, odměnou za trochu odvahy vám bude úchvatný výhled na Rio.
Dvoudílný šikmý výtah do favely Santa Marta je sice velmi opotřebovaný a pomalý, zato je zdarma. A pokud dojde k výpadku proudu, vyplatí se počkat na jeho obnovení, než se vydávat bez průvodce do křivolakých uliček tohoto zvláštního světa.
Horní stanice dvoudílného šikmého výtahu. Favela Santa Mata leží v jižní části Ria poblíž stanice metra Botafogo a pod horou Corcovado s obří sochou Krista.
Obsluha výtahu do favely Santa Marta v městské uniformě zajišťuje provoz i dohled nad bezpečností tohoto prakticky jediného dopravního prostředku v této chudinské osadě. Do výtahu se vejde cca 10-15 lidí, druhá půlka slouží pro náklad.
Přestupní stanice mezi oběma části šikmého výtahu ve favele Santa Marta. Výtahem se vozí nejen lidi, ale také nákupy, stavební materiál či popelnice. Autem se sem totiž nedostanete.
Zajímavé jsou také zdejší lanovky a šikmé výtahy do zdejších všudypřítomných kopců. Nejznámější a nejkapacitnější visutou kabinovou lanovkou je dvoudílná trasa na Cukrovou homoli, neboli horu Urca, odkud je asi nejhezčí výhled na Rio a okolí. Za 100 let existence této lanovky se tu vystřídaly už tři generace velkokapacitních kabin. V rámci příprav na olympiádu vyrostly také v centru Ria dvě moderní visuté kabinové lanovky. Jedna vyjížděla přímo od hlavního nádraží (Central) na kopec Providencia a dál dolů na sever do přístavní části města. Druhá lanovka spojovala stanici vlaku Bonsucesso...
Nástupní stanice kabinové lanovky severně od centra Ria od hlavního nádraží Central na chudý kopec do čtvrti Providencia. A právě kvůli tomu, kam lanovka vede, už zas nejezdí – velkolepý a bohulibý plán vzal za své, když byly seškrtány dotace na provoz. Lanovka byla v provozu pouze dva roky.
Severně od vlakového nádraží Central leží také regionální autobusové nádraží. A nad ním vedou lana už neprovozní lanovky přes chudinskou čtvrť Providencia (vpravo). I vysokopodlažní autobusy jsou tu bezbariérově přístupné díky zvedací plošně u druhých dveří.
Honosná nástupní stanice městské lanovky do čtvrti Providencia z roku 2014 je dnes obklopená stánky s všemožnou veteší. Po zastavení dotací na provoz lanovky se do chudé čtvrti můžete vydat jen pěšky a nebo tento kopec podjet tramvají nebo po silnici tunelem.
A zde je severní konec již nefunkční městské lanovky na kopec Providencia. U této stanice jezdí také tramvaj – linka č. 1 a ústí zde krátký silniční tunel pod tímto chudým kopcem.
Také do této chudé čtvrti Alemao severozápadně od Ria byla v nedávné minulosti (2011) postavena velkorysá městská kabinová lanovka se čtyřmi mezizastávkami. Ani speciální sociální jízdné pro místní obyvatele asi nepřineslo kýžený úspěch a po pěti letech provozu již lanovka nefunguje.
Vítejte v již nefunkční nástupní stanici městské lanovky do čtvrti Alemao. Stanice se nachází přímo nad stanicí Bonsucesso příměstského vlaku Supervía. V provozu byla v letech 2011-2016.
Z této budovy vyjížděla do roku 2016 městská lanovka do chudé čtvrti Alemao. Dnes tu na vlaky Supervía navazují jen místní autobusy.
Větší trvanlivost mají četné šikmé výtahy (nazývané Plano inclinado) neboli krátké pozemní lanovky s malými kabinami a bezplatnou přepravou, které jsou roztroušeny na různých místech Ria. Některé zkracují cestu ke kostelům na kopcích (např. Glória nebo Penha), jiné zajišťují základní dopravní obslužnost obytných čtvrtí, především těch chudých ležících na kopcích. Například v chudé favele Santa Marta jsou tyto šikmé výtahy jedinou možností, jak sem dopravit lidi, stavební materiál či popelnice. Pokud se sem i přes varování v turistických průvodcích odvážíte, odmění vás úchvatný výhled i...
Na toto poutní místo s klášterem na kopci nad čtvrtí Penha míří kromě údajně největšího schodiště na světě vytesaného přímo do skály také šikmý výtah složený ze tří samostatných úseků. Stejně jako jiné městské šikmé výtahy je i tento zdarma a je v provozu v případě poptávky.
Detaily kabiny šikmého výtahu vedoucího ke klášteru Nossa Senhora da Penha na skále tyčící se nad předměstskou čtvrtí Penha severozápadně od Ria. Z vyhlídky od kláštera je úchvatný výhled na široké okolí včetně chudé čtvrti Alemao s již nefunkční visutou lanovkou.
Nejstrmější část soustavy tří šikmých výtahů na poutní místo ke klášteru nad čtvrtí Penha. Od jeho spodní stanice vede ještě krátký téměř vodorovný úsek ke stanici metrobusů BRT, ten je ale v provozu asi jen v době návštěvnických špiček.
Tento krátký šikmý výtah, kde má každá ze dvou kabin svou vlastní kolej, vede ke kostelu ve čtvrti Glória jižně od centra Ria. Po vedlejším schodišti ale dojdete ke kostelu rychleji – výtah slouží hlavně místním méně pohyblivým občanům.
23metrový metrobus Marcopolo s motorem Mercedes-Benz na samostatném koridoru severojižní trasy BRT TransCarioca poblíž stanice vlaku Madureira. Kvůli ostrovním nástupištím mají metrobusy dveře na levé straně.
Až na pár výjimek jezdí metrobusy BRT pouze ve vyhrazených koridorech, kam nesmí ani ostatní normální autobusy. Bohužel velkou brzdou v jinak poměrně striktně odděleném systému jsou semafory, z nichž ani ty nejméně důležité křižovatky pro ostatní provoz nemají preferenci.
Shluk metrobusů před konečnou stanicí Jardim Oceanico trasy TransOeste, kde lze přestoupit na linku metra č. 4. Jednotlivé linky BRT mají čísla od 10 do 53 (existuje cca 16 linek), žádná z nich zpravidla nejede po celé trase, hromadně pojmenované jako TransOeste, TransCarioca nebo TransOlímpica, jednotlivé linky se v průběhu trasy všech tří koridorů různě doplňují nebo překrývají a některé jsou zastávkové, jiné expresní.
Schéma sítě koridorů BRT, pravá větev světle modré čáry na západě aglomerace momentálně není v provozu kvůli bezpečnosti a častému vandalismu, fialová, červená i žlutá trasa jsou teprve v plánech. Skutečně tedy fungují pouze světle modrá, oranžová a tmavě zelená. Obecně tu mají v oblibě vyznačovat plánované trasy jako provozní a věci zrušené tu ještě dlouho prezentují také jako by fungovaly.
Dva základní typy metrobusů BRT v Riu: Neobus a Marcopolo s motory Volvo v přední části autobusu nebo Mercedes-Benz v zadní. Podle toho jsou také autobusy tří- nebo čtyřnápravové. Všechny bez ohledu na délku a umístění motoru mají vlevo čtvery dveře ve výšce 900 mm.
Delší verze metrobusu Marcopolo s motorem Mercedes-Benz na konečné na mezinárodním letišti Galeao. Odtud jezdí ve 20minutovém intervalu pouze polorychlíková linka 30, která zastavuje jen ve vybraných přestupních uzlech a kupodivu nestaví ani u nejbližší stanice příměstských vlaků – na první přestup na metro to trvá cca 40 minut. Linka vede až na jih aglomerace do přestupního terminálu Alvorada.
Pro rychlé spojení hustě osídlených předměstí západně a severně od centra slouží síť rychlých autobusů BRT, které se pohybují ve vyhrazených koridorech, stavebně oddělených od ostatního provozu. Stanice mají vysoká nástupiště a jezdí tu speciální autobusy s dveřmi vlevo a podlahou v úrovni nástupišť, kam se vstupuje přes turnikety. Jako první ze tří koridorových tras vznikla v roce 2012 trasa TransOeste vedená na západ prostředkem zdejší magistrály do městečka Santa Cruz. Další trasa (TransCarioca) spojující tangenciálně předměstí na západě a severu včetně mezinárodního letiště Galeao,...
Interiér jednoho z nejnovějších metrobusů s úpravou pro letištní linku 30 spočívající v menším počtu sedadel. Jinak je díky vysokým nástupištím podlaha v jedné úrovni a sedadel je v autobusech zpravidla co nejvíce. Samozřejmostí je klimatizace, která ale ve většině případů nefungovala dostatečně. Na rozdíl od ostatních autobusů probíhá odbavení už před vstupem na nástupiště.
Detail zadní části 23metrového metrobusu ve stanici Vicente de Carvalho, kde lze cestou z letiště Galeao přestoupit na linku metra č. 2. Intervaly jednotlivých linek se pohybují mezi 6 a 20 minutami, v některých úsecích spolu jede až 6 linek, z nichž část je zastávková a část expresní.
Na velkých přestupních terminálech BRT jsou nástupiště bez bočních stěn, malé zastávky jsou odděleny bočními stěnami s posuvnými skleněnými dveřmi, které ale dost často chybí nebo nefungují. Na nástupiště se dostanete vždy jen přes turnikety. Na čelech metrobusů se střídá název konečné s druhem linky (expresso / semi-expresso / parador).
Autobusy tu jezdí zejména ve špičkách přetížené a údržba se omezuje zpravidla jen na to, aby vozidlo jelo. Už po pár letech vypadají autobusy dost zdevastovaně. Kvůli málo výkonné klimatizaci však cestující tyto netěsnosti oceňují, někdy se dokonce jezdí s otevřenými dveřmi. V některých místech, kde je to z jakékoli zastávky daleko, je nepsaná dohoda, že řidič před křižovatkou uvolní dveře a místní obyvatelé vyskáčou i z vysoké úrovně podlahy na ulici.
Uvnitř metrobusů najdete také historická schémata tras linek, jak se postupně systém BRT vyvíjel – třeba zde ještě bez třetí trasy z roku 2016. Kontrastně ke zdevastovaným a neudržovaným vozům působí možnost dobít si mobilní telefon.
Nástupní zastávka s přehledně označenými nástupišti i funkčními obrazovkami s nejbližšími časy odjezdů. Takový komfort najdete zpravidla jen v těch největších terminálech BRT. Nástupiště běžných nácestných zastávek jsou mnohem stísněnější a informace zde nenajdete skoro žádné.
Typická nácestná zastávka i se zálivem pro možnost předjetí zastávkového autobusu vozem expresním (což se využívá také při hojných poruchách neudržovaných a přetěžovaných autobusů).
Západní konečná Santa Cruz na západním okraji aglomerace, kde lze přestoupit na příměstský vlak Supervía směr centrum. Metrobusy odtud jezdí od roku 2012 a vybrat si můžete mezi expresní a zastávkovou linkou, každá jede v intervalu cca 15 minut. Druhá větev této trasy TransOeste do stanice Campo Grande byla nedávno uzavřena kvůli vysoké kriminalitě a vandalismu od místních obyvatel tohoto chudšího předměstí.
Metrobusů pro systém BRT je k dispozici cca 450, jedná se o kloubové autobusy o délce 19 nebo 23 metrů (dvou- nebo tříosé, ale vždy dvoučlánkové). Základními modely jsou autobusy na podvozcích Volvo s motorem vepředu a Mecedes-Benz s motorem vzadu. Karoserie vyrobily brazilské firmy Neobus a Marcopolo (několik vozů také Caio). Dvou- i tříosé autobusy mají vždy čtvery dvoukřídlé dveře na levém boku a také dvoje nouzové dveře se schody na pravém boku. Nástupiště jsou typizovaná, oddělená od venkovního prostředí vstupními turnikety a také posuvnými skleněnými dveřmi naproti jednotlivým dveřím...
Kratší verze metrobusu Neobus s motorem Volvo v přední části vozidla v terminálu Alvorada, kde se potkávají všechny tři trasy BRT. Autobusy jsou klimatizované, když však klimatizace nefunguje, občas se jezdí s otevřenými dveřmi, hlavně jsou-li autobusy přeplněné. Pro možnost nouzového zastavení v normálních zastávkách mají tyto metrobusy také dvoje úzké dveře se schody na pravé straně.
Zde se protínají trasy TransOeste a nejnovější TransOlímpico z roku 2016 – poslední trasa vznikla v souvislosti s olympiádou. V plánu jsou další trasy, z nichž jedna má mířit od severozápadu přímo skrz centrum Ria.
Nejnovější trasa TransOlímpico spojuje předměstí na západě a severozápadě a používá k tomu také několik tunelů. Na severním konci trasy lze přestoupit na příměstské vlaky, autobusy se pak jezdí otáčet nad kolejiště blízkého železničního uzlu Deodoro, kde by byl mnohem lepší přestup na vlaky, ale metrobusy zde stanici nemají – v plánu je jejich prodloužení dál na severovýchod do nové trasy TransBrasil do centra Ria.
Nepříliš využívaný velký terminál Centro Olímpico na západě aglomerace, kvůli kterému musejí sem zajíždějící autobusy ujet mnoho set metrů navíc. A najít tu správnou zastávku také není pro neznalé místních poměrů snadné.
Stanice Penha, kudy projíždí bez zastavení také letištní poloexpres č. 30, byť se zde dá přestoupit také na příměstské vlaky Supervía. Nedaleko odtud je šikmý výtah sestávající ze tří samostatných úseků, které vás pomalu dovezou na poutní místo s klášterem na místní skále.
Trasa BRT TransCarioca vznikla v roce 2014 většinou již v rostlé zástavbě na úkor ostatních silnic, chodníků a někdy i budov. Některé úseky se nepodařilo dostatečně oddělit od ostatní dopravy a kvůli rozhledovým poměrům je někde výrazně snížena rychlost. Co však zdržuje nejvíce, jsou naprosto nekoordinované semafory.
Typický městský vysokopodlažní autobus v autobusovém terminálu Rodoviária, který sousedí s největším dálkovým autobusovým nádražím v Riu. Končí tu také tramvajové linky 1 a 2.
Městský autobus Marcopolo s motorem vpředu na jedné z linek směřujících z pláží Ipanema a Copacabana na jihu do centra Ria. Na čele a boku autobusů je několik displejů, které zobrazují kromě čísla linky a cílové zastávky také trasu, příslušnost k jedné z páteřních tras BRS nebo cenu jednotlivého jízdného.
Autobusy jsou označeny dvoumístnými čísly, podle kterých poznáte, kam který autobus jede a jestli zastavuje na všech zastávkách (parador) nebo jen na některých (expresso). Tento slovní údaj se na displeji střídá s cílovou zastávkou. Linky se vzájemně překrývají a většinou je na každé trase alespoň jedna linka zastávková a jedna expresní. Například z letiště Galeao vede linka 30, která zastavuje pouze na těch nejdůležitějších stanicích. Na nejstarší západní trase do Santa Cruz jsou společně provozovány rychlíkové linky 10 až 13, z nichž zastávková má číslo 11. Každá z cca 15 variant tras jezdí...
Na běžných městských linkách v Riu nenajdete kloubové autobusy, a to ani na páteřních linkách TR (Troncal), které vyjíždějí z centra do nejžádanějších směrů a mají nejkratší intervaly. Běžné jsou tyto vysokopodlažní autobusy s motorem vpředu, kolem kterého se nepříliš komfortně musí prodrat všichni cestující, aby následně prošli úzkým a těžkopádným turniketem.
Nový či rekonstruovaný vysokopodlažní městský autobus na lince SP513, která navazuje na metro ve stanici Botafogo a míří k dolní stanici kabinové lanovky na horu Urca, neboli Cukrovou homoli, odkud je nejhezčí výhled na Rio a okolí. K lanovce se dostanete také přímou linkou 107 z hlavního nádraží Central.
Metro v Riu nově provozuje také některé návazné autobusové linky, které jsou speciálně vyznačeny i v mapách metra a jejich autobusy mají takovýto modrý nátěr. V těchto autobusech je pak při přestupu metra je určité tarifní zvýhodnění, jako zde ve stanici Botafogo jižně od centra Ria. Mnohem lépe ale integruje jednotlivé druhy dopravy možnost placení čipovou kartou Rio Card.
Zadní část autobusu Marcopolo s motorem Mercedes-Benz na speciální návazné lince na metro. Tuto malou integraci má kromě výhodného tarifu podpořit také speciální nátěr autobusů i vyznačení těchto linek na mapách metra.
Přes tyto těsné turnikety musí projít každý, kdo chce cestovat autobusem. V případě, že nemáte nabitou čipovou kartu, můžete zaplatit u řidiče, který následně turniket uvolní. Obézní cestující mají smůlu, lidé s taškami je musí umět hodně nadzvednout, stejně tak cestující s malými dětmi – ty většinou umí turniket podlézt.
Pro zastavení v zastávce (musíte vědět kde kde, informační systém vám nepomůže), je potřeba včas zatáhnout za tuto průběžnou šňůru, a dát tak řidiči znamení.
I když je naprostá většina městských autobusů vysokopodlažních, jsou zpravidla bezbariérově přístupné a to díky výsuvné plošině u těchto středních dveří. Kvůli složitosti manipulace však potkáte vozíčkáře nebo kočárek v autobusu jen velmi zřídka.
Jen z mála částečně nízkopodlažních autobusů v zastávce Cosme Velho, kde začíná zubačka na horu Corcovado s obří sochou Krista. I přes všeobecný trend nízkopodlažnosti se tu stále dodávají převážně vysokopodlažní autobusy s motorem vpředu a mechanickou převodovkou.
Ostatní autobusová doprava je v Riu včetně jeho centra velmi hustá. Městské autobusové linky jsou označeny trojcifernými čísly, hlavní páteřní linky (troncal) jsou označeny TR a dvojciferným číslem. Nicméně i ty nejčastější linky jsou zajišťovány autobusy standardní délky, většinou vysokopodlažními s mechanickou převodovkou a motorem vpředu. Nízkopodlažní autobusy jsou tu velkou výjimkou. Většina městských autobusů má jednotný bílošedý nátěr s barevnými pruhy, městské čipové karty ale uznávají i jinak barevné vozy jiných dopravců, zajišťující část linek. Do všech autobusů se nastupuje...
Městský autobus Caio v netypickém nátěru v centru Ria. Tato linka, jak už displej na čele naznačuje, používá jednu z páteřních průtahů městem, označených jako BRS. Díky těmto zkratkám se mohou cestující lépe orientovat v jinak nepřehledné džungli autobusových linek, navíc když informace na zastávkách (až na pár výjimek právě v podobě koridorů BRS) zoufale chybí.
Mnoho ulic a uliček Ria je každé ráno i odpoledne ucpaných množstvím autobusů, které celkem nezávisle na síti kolejové dopravy míří každý den až do centra aglomerace.
Městský nátěr autobusů v Riu bez ohledu na dopravce je složen z bílé barvy, šedého pruhu dole a několika barevných pruhů nad okny. Každý autobus má také svoje evidenční číslo.
Nový druh autobusových linek, které navazují na metro a cestující mají zlevněné jízdné, pokud přestoupí na metro nebo z metra, vznikl třeba v jižní části Ria a snaží se přilákat ještě více cestujících do kolejové dopravy, která však ve špičkách už mnoho nových cestujících nepojme. Souběžně s metrem jezdí denně stovky autobusů skrz centrum Ria.
Typická ranní zácpa autobusů na páteřní trase na šestnáctipruhové avenidě prezidenta Vargase, která protíná centrum Ria od východu na západ. Pro autobusy směřující na jedno z autobusových nádraží v okolí stanic Central nebo Rodoviária, je na této městské supermagistrále vyhrazeno hned několik pruhů.
Všechny zastávky jsou na znamení, na autobus je potřeba zamávat a také je vhodné vědět, kde zastavuje. Na hlavních koridorech, kde se sjíždí hodně linek, zastavuje každá linka trochu jinde, na těchto místech jsou naštěstí na zastávkách alespoň nějaké informace, jinak je to s informacemi obecně špatné. Před výstupem je nutné zatahat za průběžnou šňůru u stropu vozu jako signál k řidiči. Asi nejvytíženější městskou třídou je východozápadní avenida prezidenta Vargase v centru s 8+8 pruhy, z nichž 4 v každém směru jsou vyhrazeny pro autobusy. Ta vede také kolem hlavního nádraží Central, kde jsou...
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM