Britská metropole se pyšní jedním z nejstarších a nejrozsáhlejších systémů metra na světě. Nyní se už konečně schyluje k velké obnově vozového parku úzkoprofilových linek, kde nezřídka jezdí i přes 50 let staré vozy. Nová éra začíná také u automatické dráhy DLR, která jezdí na východě Londýna už od roku 1987. Během roku 2025 začaly první jízdy s cestujícími novými pětivozovými průchozími vlaky, které nahradí nejstarší vozy z počátku 90. let. Velké inovace pokračují také v autobusové dopravě, londýnští dopravci pořídili další stovky nových elektrobusů, aktuálně je elektrická už téměř třetina devítitisícové flotily. Utěšeně přibývají také páteřní expresní autobusové linky Superloop, jen v roce 2025 byly otevřeny další dvě radiální linky, z toho jedna speciálně nazvaná Bakerloop. A v nejbližší době má být zprovozněno dalších 5 takových Superloopů. Proměnou prošly i londýnské městské vlaky Overground, jejich síť byla zpřehledněna přiřazením barev a názvů pro 6 hlavních svazků linek. O něco se tak přiblížily klasickému metru, alespoň na papíře.

Největší novinkou za poslední rok je dlouho očekávaný příchod nové generace automatických vlaků DLR. Cestující se mohli poprvé svézt novými pětivozovými průchozími jednotkami na podzim 2025. Do roku 2026 má být dodáno celkem 54 vlaků od španělského výrobce CAF. 33 jednotek má nahradit stávající flotilu nejstarších vozů dodávaných od roku 1991, zbytek poslouží pro posílení provozu, neboť poptávka po tomto rychlém dopravním prostředku v dynamicky se rozvíjející lokalitě Londýna stále roste. Zprovozňování nových vlaků má zpoždění a ještě před startem ostrého provozu nové generace začalo...
Začíná nová éra automatické dráhy DLR díky dlouho očekávanému příchodu nových vlaků od španělského CAFu. Do konce roku 2026 má být dodáno 54 pětivozových souprav. První z nich začaly vozit cestující na podzim 2025.
Interiér nových automatických vaků pro dráhu DLR je laděn do barev tohoto londýnského subsystému, jehož síť má 38 km a 45 stanic. Designově však žádný raketový pokrok nenastal.
Tyto nové pětivozové jednotky CAF, které dostaly v Londýně kódové označení B23, délkově nahrazují trojici dvouvozových vlaků. Na rozdíl od starší generace jsou tyto jednotky nedělitelné a plně průchozí.
Interiér nových průchozích vlaků DLR má oproti starším generacím více prostoru na stání a méně na sezení. Nové vlaky jsou klimatizované a mají na palubě mnohem více informací pro cestující. 33 jednotek má nahradit stávající nejstarší typy z počátku 90. let, zbytek z 54kusové objednávky poslouží pro posílení provozu i chystané rozšíření sítě.1
Barevné osvětlení kolem dveří nových vlaků DLR značí, kdy je možné nastupovat a kdy už ne. Oproti staršímu typu už nebude možné provozovat kratší vlaky než tyto pětivozové. Nové vozy jsou o něco delší než původní, proto tato souprava nahradí dosavadních 6 vozů. Zde na konečné Stratford International na severní větvi do tohoto novodobého severovýchodního centra Londýna.
Během říjnové návštěvy byla v provozu s cestujícími zatím jediná nová souprava pro DLR, souběžně najížděly zkušební kilometry bez cestujících další vlaky zabalené v provizorním polepu. Jednotky označené B23 značí, že testování tohoto typu běží už dva roky a stále není u konce. V listopadu 2025 musely být dokonce všechny již provozní nové vlaky odstaveny kvůli poruchám dobržďování. Opožděné zprovozňování nových vlaků už způsobilo v roce 2025 nutnost prodlužování intervalu, protože se už začalo s vyřazováním nejstarších vlaků.
Jedna ze souprav DLR nejnovější série B07 se stala nositelkou výročního polepu propagujícího 25 let existence londýnského organizátora dopravy TFL.
Interiér dosud nejmladší série vlaků DLR dodaných po roce 2008 v počtu 55 dvouvozových souprav. Tyto nové vlaky pomohly posílit rostoucí poptávku a uspokojit extrémní nároky během londýnské olympiády. Nyní se tato dráha budoucnosti rozšíří o další moderní vozy typu B23 a na nejvytíženějších trasách bude možné zkrátit interval. Již během roku 2025 začalo vyřazování prvních vlaků tohoto typu v očekávání příchodu nových vozů.
Nejnovější zástupce staršího typu vlaků DLR z poslední série 24 jednotek typu B2K z let 2001-2. Vlaky tohoto vzhledu byly dodávány již od roku 1991 v celkovém počtu 94 dvouvozových jednotek. Tento typ by měl být do konce roku 2026 nahrazen 54 novými pětivozovými vlaky CAF. Intenzivní provoz na tratích v intervalu 3-5 minut má za následek poměrně dynamickou jízdu po již ne zcela perfektním kolejovém svršku. První tratě tohoto systému jsou v provozu již od roku 1987.
Automatickou dráhu DLR milují také děti, protože si mohou hrát na strojvedoucího. Proto jsou některé jednotky vybaveny i těmito polepy simulujícími řídicí pult.
Okolo stanic DLR se neustále zahušťuje místní moderní zástavba a plynule tak přibývá cestujících. Nové kapacitnější jednotky tak přinesou kromě náhrady nejstarších vlaků také potřebné posílení kapacity. A již brzy by se mělo začít stavět prodloužení východní větve do Becktonu novým tunelem pod řekou Temže do čtvrti Thamesmead.
Londýn má už přes 2500 elektrobusů, což znamená necelou třetinu všech vozidel na linkách TFL. Mezi různými typy elektrických vozidel vynikají tyto jednopodlažní futuristické autobusy Irizar ieTram, kterých tu jezdí od roku 2024 celkem 20 na dlouhé příměstské lince 358 na jihovýchodě Londýna.
Od poslední návštěvy přibylo páteřních expresních linek Superloop, které tvoří navzájem propojený prstenec kolem Londýna spojující jednotlivá předměstí aglomerace. Tyto linky zastavují pouze v části zastávek a základní okruh je doplněn i několika radiálními linkami. V roce 2025 přibyla radiální linka SL4 na východě a také speciální hnědá linka Bakerloop BL1 vedená v trase budoucího prodloužení hnědé linky metra Bakerloo. V roce 2026 je v plánu spustit dalších 5 linek (SL11-SL15). Tyto linky se speciálně označenými zastávkami a autobusy v barvě dané linky mají zvýšit atraktivitu autobusové...
Linka 358, na kterou jsou nasazovány tyto neobvyklé elektrobusy Irizar, začíná v malém terminálu Crystal Palace poblíž stejnojmenné konečné městské vlakové linky na jihu Londýna. Na obou konečných jsou dobíjecí místa pro možnost celodenního provozu těchto elektrobusů.
Čerstvou novinkou v rychle se rozvíjející síti páteřních autobusových linek Superloop je hnědá linka BL1, nazvaná Bakerloop. Tato nová radiála je prodloužením linky metra Bakerloo od nádraží Waterloo až do čtvrti Lewisham na jihovýchodě Londýna. Právě v trase této linky by měla být v budoucnu prodloužena hnědá linka metra.
Nová páteřní linka BL1 jezdí v intervalu 11-12 minut do centra sem k nádraží Waterloo od září 2025. Stejně jako ostatní linky Superloop zastavuje jen v části zastávek, bohužel všechny londýnské autobusy trpí hustým provozem, častými křižovatkami bez preference i zdržováním autobusů mezi sebou navzájem. Jízdní doba linky je oficiálně 34 minut, ve skutečnosti to může být výrazně víc.
Zastávky nové linky BL1 (Bakerloop) jsou označeny stejným systémem jako další linky Superloop, tedy zvláštní barvou na „čočkách“ i speciálním symbolem Superloop na střeše přístřešku. Často zde najdete také on-line odjezdy.
Interiér nových patrových elektrobusů, které jsou používány na speciální lince Bakerloop. V rámci koncepce Superloop je kromě sítě navazujících okružních linek kolem Londýna také několik linek radiálních. Mezi ně patří i čerstvá BL1. Kromě této linky byla v roce 2025 zavedena další radiální linka Superloop SL4 z Canary Wharf do jihovýchodního předměstí Grove Park.
Kolem nádraží Waterloo projíždí i linka Superloop SL6. Ta je na rozdíl od většiny ostatních radiální a vede z centra na jih do předměstí Croydon. Jezdí jen ve špičkách, ráno do centra a odpoledne z centra v intervalu 15 minut. Jízdní doba je cca 90 minut. Nejnovější linkou z rodiny Superloop je SL11 na východním předměstí Thamesmead, která navazuje na linku SL10. V nejbližší době se připravuje zavedení linek SL12-SL15.
Mezi londýnskými elektrobusy se stále častěji prosazují čínské značky. Toto je nový typ elektrobusu BYD BD11 se zvýšenou kapacitou baterií a možností rychlejšího dobití, na které údajně stačí pouhé dvě hodiny.
Flotila elektrických autobusů se skládá z dvou- i jednopodlažních vozidel. Elektrobusy postupně nakupují všichni dopravci na linkách TFL a do roku 2030 je v plánu mít celou flotilu ve vnitřním Londýně bezemisní. Zde se potkává velké množství autobusů v terminálu Stratford.
Elektrobusy tvoří už zhruba třetinu vozového parku TFL. Jejich vysokou koncentraci nepotkáte jen v centru, ale i na okrajích rozlehlého města, jako třeba zde v superterminálu Stratford na severovýchodě města, kde se potkávají skoro všechny myslitelné druhy dopravy.
Autobusová doprava v Londýně se postupně elektrifikuje. Aktuálně jezdí v Londýně už 2500 elektrobusů různých značek, jedno- i dvoupodlažních. Postupně už převažují elektrobusy čínského původu, mezi nimi jsou i vozy BYD se superrychlým nabíjením a vysokou kapacitou baterií. Z 9000 autobusů provozovaných různými dopravci pro TFL je tedy bezemisní už téměř třetina. V plánu je do roku 2030 mít ve vnitřním Londýně už jen čistě bezemisní autobusy. To bude asi znamenat i konec hybridních Nových Routmasterů, kterých bylo v letech 2011-7 pořízeno 1000.
Jeden ze starších autobusů dopravce Stagecoach projíždí zklidněnou ulicí kousek od rušného dopravního terminálu Stratford. I když je na trasách autobusových linek snaha je co nejvíce segregovat od ostatní dopravy, stejně je jejich cestovní rychlost velmi nízká za současných nepravidelností. Většina tras je totiž velmi dlouhých s mnoha zastávkami a na každém rohu číhají semafory, které s autobusy příliš nespolupracují.
Ve čtvrti Lewisham s novou vysokopodlažní zástavbou můžete přestoupit mezi městskými vlaky Overground, automatickou dráhou DLR a nejnovější linkou BL1 (Bakerloop). Na lince 21 zde potkáte i „nové“ Routemastery, z nich nejstarší jezdí Londýnem už 15 let. Postupně se jim po 10 letech provozu prodlužuje životnost, dokonce se uvažuje o jejich přestavbě na elektrický pohon. Spíš budou ale nahrazeny novými čínskými elektrobusy BYD.
London Overground je systém městské a příměstské železnice v aglomeraci Londýna, se 113 stanicemi a délkou sítě 167 km. Nový systém značený oranžovou barvou byl zaveden v roce 2007 a od té doby se utěšeně rozrůstá. Toto je starší typ pětivozových jednotek, kterých bylo v letech 2008-11 pořízeno 55. Novější typ Bombardier Aventra příbuzný s vlaky pro Elizabeth line tu jezdí v počtu 54 jednotek.
Od listopadu 2024 jsou jednotlivé svazky linek železnice Overground rozlišeny šesti různými barvami. Cestujícím to má přinést větší přehlednost a atraktivitu, protože síť těchto linek je poměrně spletitá a na několika místech se vzájemně prolínají.
Linky městské železnice Overground jsou nově rozlišeny barvou a názvem. Tento systém navazuje na značení linek metra a má to pomoci lidem se v této síti lépe vyznat a přilákat nové cestující z metra i ostatní dopravy. Na rozdíl od metra jsou tyto linky značeny dvěma paralelními barevnými čarami.
Detail schématu jednotlivých svazků linek Overground nad dveřmi vozů. Toto barevné značení se používá od roku 2024. Vlakové linky slouží pro rychlou dopravu hlavně do vzdálených předměstí londýnské aglomerace.
Crystal Palace - malebná konečná jedné z větví červeného svazku linek „Windrush“, kam vlaky Overground zajíždí každých 15 minut. V této kopcovité části jižního Londýna najdete rozlehlý park i konečnou elektrobusové linky 358 s provozem futuristických autobusů Irizar.
Interiér průchozích jednotek na linkách Overground, které jsou laděny do oranžové barvy a uspořádáním interiéru jsou přizpůsobeny cestování na kratší vzdálenosti a s vysokým podílem stojících cestujících. I tím se tyto vlaky podobají spíš metru. Ve společných úsecích jednotlivých svazků je pak dosahováno krátkých intervalů.
Další novinkou poslední body je přeznačení sítě městských vlakových linek Overground. Tato oranžová vrstva vlaků pod patronací místního organizátora TFL byla v roce 2024 rozdělena do šesti samostatných svazků, které jsou nově značeny vlastní barvou a názvem, což navazuje na značení linek londýnského metra. Pro cestující to znamená větší přehlednost zdejších rozvětvených linek i snazší pochopení systému městské železnice, která se tak o něco přiblížila klasickému metru. Raketový úspěch zaznamenala nová tunelová trasa od východu na západ s názvem Elizabeth line. Tato vysoce výkonná a rychlá...
Historická budova koncového vlakového nádraží Crystal Palace v jižním předměstí Londýna, kde končí jedna z větví městské železnice Overground. Skrz toto podpovrchové kolejiště projíždí i další regionální linky směrem na jih.
Výhled z ptačí perspektivy na vlakovou jednotku Overground přijíždějící do přestupního uzlu Stratford. Tady začíná dlouhá tangenciální linka Mildmay line obkružující Londýn ze severu.
Elizabeth line – nová vysokorychlostní a velkokapacitní vlaková linka pod centrálním Londýnem láká stále více cestujících a ve špičkách už bývá problém se do soupravy vejít. 240 metrů dlouhá nástupiště mají ještě nějakou rezervu (dnes se používají 200 metrů dlouhé vlaky), v plánu je další nákup nových vlaků.
Ve východním přestupním uzlu Stratford vyjíždí Elizabeth line na povrch. Návaly cestujících pomáhají ve špičce zvládat pracovníci na nástupišti. Od roku 2022, kdy nová podzemní trasa slouží cestujícím, raketově roste zájem o toto bezkonkurenčně rychlé spojení pod Londýnem. Ve srovnání s prvním rokem provozu se nyní počet cestujících již téměř dvojnásobný. Proto se chystá k dnešním 70 jednotkám nákup 10 dalších. Výrazný nárůst cestujících se totiž očekává s plánovaným otevřením nové stanice Old Oak Common na západě Londýna, kde bude také úplně nové nádraží již budované vysokorychlostní železnice do Birminghamu.
Kapacitní problémy nastávají každý den ve špičkách na mnoha stanicích metra. Nejinak je tomu v přestupnímu uzlu Stratford. Stačí malá nepravidelnost a zejména úzkoprofilové linky metra pak nabízejí neobyčejný cestovní zážitek. Přitom odtud už 3 roky jezdí i nová podzemní železniční linka Elizabeth line přímo do centra.
Poblíž konečné stanice stříbrné linky metra Jubilee ve Stratfordu se nachází depo pro tuto linku. Až sem dojelo stříbrné úzkoprofilové metro v roce 1999. Na této lince se svezete sedmivozovými soupravami dodávanými postupně od roku 1996. Původně šestivozové jednotky byly doplněny o sedmý vůz a v roce 2005 byly dodány další 4 vlaky, celkem jich tu jezdí 63.
Některé podzemní stanice byly budovány velmi úsporně a nástupiště mají v prudkých obloucích. Legendární pokyn Mind the Gap zde nabývá na skutečném významu.
Úspornost stopadesátiletého londýnského metra se projevuje nejen v malém profilu tunelů i souprav, ale také v co nejkratších nástupištích, kdy občas zůstanou některé dveře v tunelu. Nejinak je tomu i zde ve stanici Holloway Road na modré lince Picadilly. Tady jsou stále provozovány 50 let staré soupravy, které by měly být už brzy nahrazeny zcela novým typem postupně od roku 2026. Všechny tyto staré jednotky by měly dojezdit do roku 2030.
Labyrint přestupních chodeb udržuje Londýňany i turisty v dobré fyzické kondici. Některé přestupní chodby jsou prostorově velice úsporné a lidé s klaustrofobií by měli raději volit jiný druh dopravy.
Nejstarší vozy metra najdete na hnědé lince Bakerloo. Tento typ s pohodlnými polstrovanými křesílky tu jezdí už od roku 1972. Také zde je v plánu nasadit nové úzkoprofilové vlaky typu 2024 od Siemensu. Celkem má být v první várce dodáno 94 nových jednotek pro Picadilly Line, dále je v plánu obsadit linku Bakerloo 40 novými vlaky. Pak je na řadě Central line i krátká Waterloo and City line.
Nejkratší linka metra v Londýně má název Waterloo and City podle jediných dvou stanic na této trase. Jejím účelem je rychlé spojení nádraží Waterloo s administrativní čtvrtí City. Také proto tato linka funguje pouze ve všední dny. Ráno jsou tu extrémní návaly směrem do City a odpoledne obráceně. I zde je v plánu nasadit nové úzkoprofilové vlaky typu 2024. Těch by mělo být dodáno až 250.
Dlouhé přestupy mezi jednotlivými linkami metra občas zkracují i takovéto travelátory. Při přestupování je dobré vědět, jak dlouhý ten který přestup je, protože ze schémat metra to nevyčtete.
Tímto způsobem jsou cestující informováni o krátkodobých výlukách metra, které je potřeba udržovat v chodu i přes jeho vysokou technickou zastaralost. Linka Picadilly se nyní připravuje na příchod dlouho očekávané nové generace úzkoprofilových vlaků. První cestující by se s nimi měli svézt ve druhé polovině roku 2026.
Nejnovější úsek stříbrné linky metra Jubilee z roku 1999 do východní části Londýna má stanice v jednotném industriálním designu od světoznámého architekta Normana Fostera. Na nástupištích najdete dveřní stěny zvyšující bezpečnost cestujících i rychlost vlaků.
Londýnské metro a jeho cestující netrpělivě očekávají příchod nových souprav, které nahradí nejstarší vozy na úzkoprofilových linkách, jenž hrdinně vozí své cestující už přes 50 let. První takovou linkou má být modrá Picadilly, která mimo jiné zajíždí i na největší londýnské letiště Heathrow. Zdejší flotilu typu 1973 pojmenovanou podle roku výroby prvních kusů těchto vlaků má nahradit první dodávka 93 devítivozových vlaků, které už vyrábí Siemens. První cestující by se s nimi mohli svézt ve druhé půlce roku 2026. Oproti stávajícím veteránům budou nové soupravy plně průchozí a klimatizované....
Příchod na nástupiště některých stanic metra má až bizarně stísněné rozměry. Samotná nástupiště také neoplývají nadbytečným prostorem, na druhou stranu do úzkoprofilových vozů se stejně mnoho cestujících najednou nevejde.
Takto prázdným metrem se můžete svézt na lince Waterloo and City, pokud pojedete proti směru přepravní špičky. Tato unikátní linka jen se dvěma stanicemi funguje jako taková kyvadlová doprava pro úředníky z administrativní a bankovní čtvrti City na vzdálené nádraží Waterloo na druhém břehu Temže. Na této lince je používáno 5 čtyřvozových vlaků z roku 1992. I sem je v plánu poslat v příštích letech nový typ úzkoprofilových souprav od Siemensu.
Před modernizovaným a přistavěným nádražím London Bridge na jižním břehu Temže najdete stejně jako po celém Londýně tyto obelisky, neboli prvky pěší navigace, která vám ukáže na přehledné mapě, co je v nejbližším okolí a jak daleko je to k nejvýznamnějším cílům. V britské metropoli také utěšeně narůstá využití cyklodopravy. Pokud nemáte vlastní kolo, můžete využít služeb hned několika provozovatelů sdílených kol, a to včetně těch elektrických.
Nová podoba odbavovací haly vlakového nádraží London Bridge v jižní části centra. Rozšířené a zmodernizované nádraží bylo znovu otevřeno v roce 2018. Přestoupit tu můžete na dvě linky metra a projíždí zde také severojižní síť regionálních vlaků Thameslink. Ty jsou do londýnské dopravy integrovány jen zčásti.
Vlakové nádraží Euston je důležitou vstupní branou do Londýna ve směru od severu. Končí tu například dálkové vlaky z Birminghamu. A právě z tohoto druhého největšího britského města se buduje nová vysokorychlostní trať, která bude mířit do nedalekého zcela nového nádraží Old Oak Common, které bude také napojeno na východozápadní podzemní vlakovou trasu Elizabeth line. Stávající budova nádraží je sice prostorná, nicméně vyčkávací prostory i k sezení nabízí tento venkovní prostor s velkoplošnými odjezdovými tabulemi.
Thameslink – samostatná síť vlaků sdružených v centrální severojižní trasu skrz Londýn. Tato trasa se na jihu i severu větví do několika samostatných linek. V předchozích letech byla centrální trasa po mostě přes Temži a s několika tunelovými úseky modernizována pro navýšení kapacity. Od roku 2018 zde jezdí také tyto nové elektrické jednotky od Siemensu. 60 je osmivozových a 55 dvanáctivozových. Thameslink spojuje Londýn také se dvěma vzdálenějšími letišti – Gatwick na jihu a Luton na severu. Zde je nádraží v Lutonu, na letiště se odtud dostanete krátkou automatickou dráhou.
Od roku 2023 spojuje letiště Luton severně od Londýna s blízkou vlakovou stanicí tato automatická dráha DART, dlouhá přes 2 km. Jezdí zde proti sobě tyto dvě čtyřčlánkové soupravy od Doppelmayru.
Interiér automatické letištní dráhy DART na letiště Luton. Jízda lanem taženými vozy trvá asi 3 minuty, dvě vozidla zajišťují souhrnný interval 3-4 minuty. Na tuto dráhu je potřeba si koupit zvláštní jízdenku, pokud však máte jízdenku na vlak, další lístek už si kupovat nemusíte.
Letiště Luton leží asi 55 km severně od Londýna a v jeho blízkosti se nachází rychlá železnice až do centra města. Vlaky odtud jezdí každých 15 minut a díky nové automatické dráze až na letiště trvá cesta po kolejích až do centra Londýna cca 35 minut. Luton je čtvrtým největším letištěm v okolí Londýna a využívají ho převážně nízkonákladové aerolinky.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM