Šanghaj je nejlidnatější město Číny. Má 25 milionů obyvatel a dále se rozrůstá. V Šanghaji, který leží na pobřeží Východočínského moře u ústí Modré řeky, se nachází největší kontejnerový přístav na světě. Město má také nejrozsáhlejší systém metra na světě, přičemž první linka metra byla zprovozněna teprve před 20 lety. Rozvíjející se veřejná doprava pomáhá regulovat bující individuální dopravu – na nové registrační značky jsou tu dlouhé pořadníky. Šanghaj má také nejstarší trolejbusový provoz na světě. I když po rozvoji metra sláva trolejbusů upadá, stále zde mají své místo na rozdíl od tramvají, které byly v 70. letech 20. století zrušeny a dnes zde jezdí pouze jedna linka na okraji města. Šanghaj je také inovativní v přerodu autobusů v přívětivější druhy dopravy. V Šanghaji jezdí také nejrychlejší vlak na světě – Maglev Transrapid, který přibližuje nové mezinárodní letiště.

Šanghaj je světové průmyslové, obchodní i turistické centrum. K 25 milionům obyvatel jsou to další miliony turistů a obchodníků, kteří Šanghaj navštěvují. Hlavním výchozím bodem je nové mezinárodní letiště Pudong východně od města. S městem ho spojuje buďto linka metra č. 2 a nebo magnetický rychlovlak, který ujede vzdálenost 30 km za necelých 8 minut, přičemž dosáhne maximální rychlosti 431 km/h. Z konečné stanice maglevu je to však do centra Šanghaje ještě cca půl hodiny metrem. Na opačném konci...
Nejrozsáhlejší systém metra na světě má aktuálně síť o délce 588 km, na 14 linkách je 364 stanic a každý den přepraví přes 10 milionů cestujících. První linka byla zprovozněna v roce 1995, největšího rozmachu se metro dočkalo k termínu světové výstavy Expo v roce 2010. Do roku 2020 by mělo fungovat 18 linek na 800 km tratí.
Jednotlivé linky metra jsou odlišeny barvami, a to i včetně vozového parku. Fialová barva patří okružní lince 4, která obklopuje hlavní centrum Šanghaje. Poměrně dlouhý severozápadní úsek je společný s nadzemní žlutou linkou 3. Ta byla zprovozněna v roce 2000. Okružní linka 4 o pět let později. Téměř všechny linky metra jsou napájeny z trolejí.
Interiér nových souprav pro okružní fialovou linku 4. Všechny typy vlaků metra jsou plně průchozí, délka souprav se pohybuje od 4 do 8 vozů. Osmivozové soupravy jezdí na nejvytíženějších a zároveň nejstarších linkách 1 a 2.
Nadzemní stanice žluté linky 3. V nadzemních stanicích jsou dveřní stěny zpravidla poloviční, v podzemí většinou vyplňují celou výšku nástupiště. Linka 3 byla uvedena v život v roce 2000 a vede od severu na jih, i v centru je vedena na rozdíl od ostatních linek nad zemí. Na jihozápadním konci trasy u jižního vlakového nádraží navazuje na linku 3 meziměstské metro do města Jinshan, jediná linka metra mezi dvěma provinciemi v Číně.
Zde končí společný úsek nadzemní linky 3 a okružní linky 4, který obsahuje 9 stanic. Jelikož se intervaly na obou linkách pohybují kolem 4-5 minut, bývá ve společném úseku těsno. Okružní linka 4 byla celá dokončena v roce 2007 a její zbytek mimo společný úsek s linkou 3 je veden pod zemí.
Schéma okružní linky 4 a žluté linky 3 nad dveřmi nové soupravy okružního metra. Většina souprav šanghajského metra pochází od firmy Alstom, zastoupeni jsou také čínští výrobci. Pro některé linky dodali soupravy také výrobci Bombardier nebo Siemens, vždy však ve spolupráci s čínskými producenty. Také úroveň informační výbavy jednotlivých typů je různá.
A zde je čelo nové soupravy pro linky 3 a 4, proto ten fialovožlutý nátěr.
Šanghaj se rozkládá jižně od delty Modré řeky v rovinaté krajině. Centrem protéká menší řeka Huangpu, která je ale dostatečně široká na intenzivní provoz nákladních lodí. Šanghaj má na čínské poměry celkem zachovalé historické jádro, skládající se z francouzské a britské čtvrti. V centru najdete také mnoho budov z počátku 20. století, projektovaných slovenským architektem Ladislavem Hudcem. Na levém břehu řeky Huangpu je právě celé historické centrum, jehož středem je čtvrť zvaná Bund se slavným nábřežím,...
Zejména v ranní špičce je v šanghajském podzemí velmi těsno, zvlášť nejstarší linky 1, 2 a 3 praskají ve švech. Mohutné proudy lidí pomáhají usměrňovat různá zábradlí a také četní pracovníci, ať už ve vestibulech nad eskalátory nebo přímo na nástupištích.
Zelená linka č. 2 patří k nejvytíženějším – zprovozněna byla v roce 1999 a spojuje největší letiště Pudong na východě z vysokorychlostním nádražím Hongqiao na západě. Cestou vede mimo jiné pod hlavním finančním centrem Lujiazui a také pod hlavní pěší zónou v historické čtvrti Bund. To vše má za následek, že v ranní špičce je potřeba i na nástupišti vystát frontu, vejdete se až do druhého nebo třetího metra. A to jsou soupravy osmivozové.
Bezpečnost především. Tyto hrůzostrašné komiksy mají pomoci v osvětě cestujících. Různé motivy znázorňují jednotlivé rizikové a někdy až katastrofické situace, kterým je vhodné předcházet.
Na zelené lince č. 2 dochází východně od centra ke zlomu poptávky a proto je potřeba při cestě dál směrem na letiště Pudong přestoupit z osmivozové do čtyřvozové soupravy. Takto je to znázorněno na schématu linky ve vozech souprav.
A zde probíhá přestup mezi osmi- a čtyřvozovou soupravou na lince 2. I zde odpovídá barva souprav barvě linky.
Jedna z novějších stanic metra na lince 10 z roku 2010 projíždějící kolem zachovalých částí historického jádra Šanghaje. Atmosféru britské či francouzské čtvrti má zřejmě navozovat cihlová výzdoba s dobovými lucernami. Jednotlivé východy z metra jsou dobře značené a ani na velmi složitých uzlech není důvod k obavám.
Nová přestupní chodba pro nedávno prodloužené linky 12 a 13 přes centrum Šanghaje. Jelikož v Šanghaji strávíte přestupováním opravdu hodně času, estetické ztvárnění rozsáhlých podzemních prostor je velmi důležité.
Velká pozornost je věnována značení přestupů mezi jednotlivými linkami metra. Velké barevné šipky na podlaze jsou nejúčinnějším nástrojem proti dezorientaci. Někdy jsou tyto barevné šipky dokonce namísto pevných polepů na podlahu promítány.
Nestarší typ soupravy šanghajského metra do Alstomu. Na lince 2 jezdí stejně jako na první lince osmivozové soupravy, na většině ostatních linek šestivozové. Podobně jako v jiných čínských městech je však cestovní rychlost poměrně malá, a to zejména kvůli přísnými bezpečnostním předpisům a tím pádem i dlouhým pobytům ve stanicích.
Složitý přestupní uzel ve stanici Hanzhong Road nedaleko centrálního vlakového nádraží vznikl teprve v závěru roku 2015, kdy byly přes centrum prodlouženy linky 12 a 13. Ty mají odlehčit ostatním linkám. Zajímavostí je právě linka 13, která vznikla roce 2010 kvůli světové výstav Expo pouze v jižní části města v oblasti výstaviště. Hned po skončení výstavy byla zavřena a znovuotevřena úplně jinde o dva roky později. Až teprve prodloužením přes centrum v závěru roku 2015 byla propojena s původním „expo“ úsekem.
Červená linka 1 byla v roce 1995 v Šanghaji první a jediná. Dnes je v centru města pomalu každá její stanice přestupní. Po cestě potká 11 ostatních linek, některé z nich i víckrát.
Centrum městského urbanismu přímo na Lidovém náměstí v historickém centru Šanghaje obsahuje kromě strhující prezentace rozvoje Šanghaje a okolí také rozsáhlou expozici o dopravě. Kdo nenavštíví, nepochopí. Najdete tu také historické mapy dokládající tehdejší rozsáhlý tramvajový a trolejbusový systém.
Základem šanghajské dopravy je metro. První linka byla zprovozněna v roce 1995. Od té doby se zdejší síť rozrostla na 14 linek o délce skoro 600 km s 364 stanicemi a každý den přepraví přes 10 milionů cestujících. Největšího rozmachu se metro dočkalo k termínu světové výstavy Expo v roce 2010. Do roku 2020 by mělo fungovat 18 linek na 800 km tratí. Do další pětiletky je v plánu mít 25 linek. Ze 14 linek jsou dvě příměstské zasahující daleko za vlastní Šanghaj. K nim lze připočítat ještě jednu meziměstskou...
Šanghajské podzemí je prošpikováno metrem a k nejbližší stanici vás dovedou tyto výrazné navigační tabule. Historické jádro ve čtvrti Bund je zaplněno turisty, ti využívají metro především, neboť ostatní druhy dopravy slouží spíše místním, kteří znají linkové vedení.
Městské autobusy v Šanghaji provozují dva hlavní dopravci nebo jejich konsorcia, tento se zelenobílými autobusy provozuje také trolejbusy a elektrobusy. Druhý dopravce operuje spíše na druhém břehu řeky Huangpu a jeho autobusy jsou modrobílé. Autobusy zajíždějí až do samotného centra, například zde na nábřeží v centrální čtvrti Bund po tomto již historickém ocelovém mostě.
Z hlavní východozápadní ulice v centrální čtvrti Bund, zvané Nanjing Road, se stala pěší zóna a turisté se mohou povozit po centru Šanghaje těmito podivnými minivláčky majícími snad evokovat tramvaje zrušené v 70. letech.
I na hlavní pěší zóně Nanjing Road plné turistů a obklopené luxusními obchodními domy fungují semafory, které se nevypínají ani během doby, kdy sem žádná auta nesmějí. Pod touto pěší zónou vede linka metra č. 2, kterou se dostanete na obě letiště i na západní rychlovlakové nádraží Hongqiao.
Široké koryto řeky Huangpu teče středem Šanghaje a za městem se vlévá do mohutné delty Modré řeky. I když vede v centru pod řekou několik tunelů, můžete si cestu mezi břehy zkrátit třeba tímto přívozem, který slouží nejen pěším, ale i všudypřítomným motorkářům. Jízdné je podobné jako na metro či na autobus.
Na pravém břehu řeky Huangpu roste od 90. let finanční a obchodní čtvrť plná mrakodrapů, najdete tu i nejvyšší budovu Číny a druhou nejvyšší budovu světa – Shanghai Tower, ze které se můžete kochat výhledem na celé město z výšky přes 550 metrů. V této části města zvané Pudong jezdí převážně modrobílé autobusy jednoho ze dvou městských dopravců.
Televizní věž stojí v Šanghaji od roku 1994. Od té doby jí přerostlo několik dalších budova, naposledy nejvyšší Shanghai Tower v roce 2014 vysoká 632 metrů. V této části města je páteří dopravy zelená linka metra č. 2. Metro doplňují autobusy využívající také některý z tunelů pod řekou Huangpu.
V jednom z obchodních center ve čtvrti Bund potřebovali být originální, proto zde mají tyto točité eskalátory…
Šanghaj má ze všech navštívených čínských měst nejrozvinutější systém informací na zastávkách. Konkrétní jízdní řády s časy odjezdů ale ani zde nenajdete. Často však nechybí on-line odjezdy spojů.
Jeden z nejnovějších městských autobusů. V Šanghaji sází nejen na čínské výrobce, ale i na osvědčené evropské firmy. V Šanghaji a okolí funguje kolem 1000 autobusových linek.
Na čínské poměry kvalitní zastávkový označník MHD včetně navigace na přilehlou stanici metra na Lidovém náměstí, kde se křižuje několik linek podzemky.
Kdysi byly základem městské dopravy v Šanghaji tramvaje. Jezdit začaly v roce 1908 a jejích první éra byla ukončena v 70. letech, kdy byly nahrazeny především trolejbusy. Ty začaly jezdit v Šanghaji v roce 1914 a jezdí dodnes, i když zdaleka ne tolik co ještě před výstavbou metra. Trolejbusová flotila na vrcholu své slávy čítala cca 900 kloubových vozidel. Dnes tu na 12 linkách jezdí kolem 200 standardních trolejbusů, přičemž vozový park byl nedávno kompletně obnoven. K nim lze přiřadit ještě dvě elektrobusové...
Některé lokální autobusové linky jsou označeny čtyřciferným číslem. Nechybí ani indikace, že vůz je klimatizován. Autobus odpočívá na malém autobusovém nádraží u stanice metra č. 2 poblíž konečné stanice další dopravní atrakce – tramvaje na pneumatikách.
Klasické tramvaje začaly v centru Šanghaje jezdit v roce 1908. V první polovině 70. let 20. století však v rámci modernizace města a rozšiřování ulic ze Šanghaje zmizely a byly nahrazeny převážně trolejbusy. Druhá éra tramvají začala v roce 2010 na východním okraji Šanghaje ve čtvrti Zhangjiang, a to rovnou těmito netradičními tramvajemi na pneumatikách.
Jediná současná tramvajová linka vede ulicemi mezi různými technologickými a vědecko-výzkumnými institucemi i nízkou obytnou zástavbou. Trasa dlouhá 10 km má 15 zastávek a dvakrát se potkává s linkou metra č. 2, která vede východozápadním směrem a spojuje obě šanghajská letiště.
Konečná zastávka tramvaje u stanice metra linky 2 Zhangjiang Hi-Tech Park. Šanghaj vsadila na neotřelé francouzské řešení typu Translohr – velmi podobné tříčlánkové vozidlo můžeme spatřit třeba v Paříži. Obousměrná vozidla nepotřebují smyčku. Intervaly kvůli nepříliš velké poptávce postupně vzrostly na cca 15 minut, jízdné činí 2 CNY a platí se průvodčí přítomné ve vozidle.
Výhled z vozidla Translohr – tramvaj na pneumatikách využívá ke směrovému vedení prostřední ocelovou kolejnici. Vozidlo stejně jako jeho sourozenci ve Francii je sice inovativní, ale jízda není plynulá a v interiéru zabírají hnané nápravy v kloubech až příliš mnoho místa. Linka je vedena typicky uprostřed vozovky v souběhu s ostatní dopravou – naštěstí se zde kolon moc netvoří. Zastávky jsou umístěny v ose komunikace a vystupuje se tedy většinou vlevo.
Provoz tramvaje a automobilů v jedné jízdní dráze je tu překvapivě harmonický – byla-li by takto tramvaj vedena blíže věčně ucpanému centru, musela by se tramvaj od aut oddělit, jinak by nikam nedojela.
Tramvaj přejíždí křižovatku poblíž další stanice metra č. 2. Tříčlánkové vozidlo má na každém boku troje dveře, na konci a mezi články vždy jednu hnanou nápravu a v interiéru, který je plně nízkopodlažní, najdete jen něco přes 20 sedaček, z toho jedna je obsazena průvodčí. Na jediné lince tu jezdí 9 takových vozidel. Depo se nachází na východním konci trasy.
Ve výčtu dopravních prostředků je nutné se ještě vrátit k tramvajím. Ty sice Šanghaj v 70. letech 20. století opustily, ale jejich druhá éra začala úplně jinde v roce 2010. V rámci světové výstavy Expo a celkového stavebního boomu byla postavena první novodobá tramvajová linka na východním poklidném předměstí ve čtvrti Zhangjiang. Na 10 km trase tu jezdí tříčlánkové francouzské tramvaje na pneumatikách systému Translohr. Touto linkou se Šanghaj příliš nechlubí, možná je to použitím technologie, která se stala slepou uličkou...
Na původně trolejbusových linkách 11 a 26 jezdí od roku 2008 tyto elektrobusy, které, vybaveny superkapacitory, nepotřebují kontinuální troleje, ale nabíjejí se pomocí speciálního zařízení na střeše v zastávkách a na konečných. Zde konečná linky 26 v historickém centru Šanghaje na nábřeží řeky Huangpu ve čtvrti Bund.
Na zastávkách linek 11 a 26, které jezdí v historickém centru Šanghaje, jsou umístěny troleje, ze kterých se pomocí malého pantografu elektrobusy občas dobíjejí během pobytu.
A takto vypadá celá infrastruktura elektrobusové zastávky pro dobíjení během staničení. Linky 11 a 26 jedou část trasy ve společném úseku.
A zde již vozidlo elektrobusu míří směrem k nábřeží řeky Huangpu. Odtud vede silnice také do jednoho ze silničních tunelů po řekou, které spojují historické centrum s moderní mrakodrapovou čtvrtí Lujiazui, kde se nachází všechny nejvyšší budovy Šanghaje.
Každodenní zácpy trápí nejen automobilisty, ale i cestující v trolejbusech nebo autobusech. Na části širokých bulvárů nebo výpadovek jsou alespoň ve špičkách vyhrazené pruhy pro autobusy. Velmi hustá a dynamicky se rozvíjející síť metra tvoří naštěstí alternativu tonoucí povrchové dopravě.
V Šanghaji se nachází nejstarší trolejbusový provoz na světě. Trolejbusy tu jezdí nepřetržitě od roku 1914, i když dnes už jen zlomek sítě, po které ještě počátkem 21. století jezdilo na 20 linkách skoro 900 trolejbusů. V době své největší slávy tu jezdily jen kloubové trolejbusy vyráběné přímo v Šanghaji. Dnes jezdí na 12 trolejbusových linkách (číselné řady mezi 6 a 28) tyto standardní čínské vozy Youngman.
Trolejové vedení najdete především v historickém centru Šanghaje na levém břehu řeky Huangpu a severovýchodně od něj. Některé linky dokonce alespoň v části trasy zachovávají původní téměř stoleté trasy. Dvoudveřová vozidla jednoho typu jsou plně klimatizována. I když už v Šanghaji jezdí jen kolem 200 vozidel, stále tu mají trolejbusy své pevné místo. Výrazný pokles významu přišel především spolu s bouřlivým rozvojem metra počátkem nového tisíciletí.
Významným projektem, který zcela zásadně povýší zdejší trolejbusovou síť, je nová trolejbusová linka BRT, která se v době návštěvy právě začala stavět. Linka povede ze západního okraje centra pod nadzemní západní výpadovkou Yan-an. Vozidla budou jezdit po zvláštních pruzích a 25 stanic bude mít ostrovní nástupiště – kvůli tomu musí být zakoupeny speciální trolejbusy jen pro tuto linku s dveřmi na levém boku.
Plakát na stavební ohradě ukazuje budoucí podobu trolejbusového BRT. Délka nové linky je 17 km a kloubové trolejbusy by měly tuto trasu urazit za 75 minut. Podle aktuálních informací je provoz nové BRT trolejbusové linky 71 zahájen začátkem února 2017. Na lince by mělo jezdit ve špičkovém intervalu 4-5 minut cca 70 trolejbusů.
Jedna z vozoven trolejbusů se nachází přímo pod stanicí nadzemní linky metra 3, kde jede společně s okružní linkou 4 severně od centra. Je to jediný úsek, kde se můžete z metra kochat centrem Šanghaje.
Odstavné koleje u centrálního šanghajského vlakového nádraží s klasickými čínskými zelenými vagony. Toto hlavní nádraží sloužící spíše pro konvenční vlaky leží severozápadně od centra s dobrým přestupem na metro – okružní linku 4, nadzemní linku 3 a také historicky první linku 1.
Šanghaj má také dvě příměstské linky metra a jednu meziměstskou. Tato příměstská linka č. 16 (momentálně nejvyšší číslo) začíná v uzlu Longyang Road a vede na jihovýchod na samý okraj Šanghaje ke zvláštní kruhové vodní nádrži Dishui Lake. Linka je vedena částečně nad zemí a v počáteční stanici se potkává s linkou Maglevu na letiště a s městskými linkami metra č. 2 a 7.
Příměstská souprava metra pro linku 16 má na rozdíl od městských linek příčné uspořádání sedaček a souprava je pouze třívozová. Linka 16 byla zprovozněna v roce 2013. Je dlouhá 59 km a má 13 stanic.
Šanghajské metro má již neuvěřitelných 531 km. A to byla první linka zprovozněna až v roce 1995. Do konce aktuální pětiletky v roce 2020 by měla dosáhnout 800 km. Tato výstavka s obrázky z metra a kolejnicí popisující raketový rozvoj zdejší sítě se nachází v uzlu Longyang Road, kde začíná linka Maglevu na letiště Pudong.
Na největší šanghajské letiště Pudong jihovýchodně od města vede kromě linky metra č. 2 také tento nejrychlejší vlak na světě – Maglev Transrapid, který sem dodalo konsorcium firem Siemens a AdTranz. Dvě pětivozové, 150 metrů dlouhé soupravy, urazí vzdálenost 30 km za necelých 8 minut. Dráha má dvě stanice – Longyang Road a letiště Pudong.
Výjezd maglevu ze stanice Longyang Road směr letiště. Interval přes den je 15 minut, obě soupravy se potkávají po dosažení maximální rychlosti přesně uprostřed trasy. Jízdné je oproti klasickému metru poměrně drahé, za zážitek to ale stojí. V počáteční stanici se nachází také muzeum maglevu, kde se můžete dozvědět vše o tomto netradičním dopravním prostředku, jehož cesta k běžnému provozu nebyla rozhodně snadná. Tato linka zde funguje již od roku 2004.
Maximální rychlost 431 km/h je indikována na vnitřních displejích. Kvůli krátké trase však jede maglev touto rychlostí jen velmi krátce. Maximální rychlosti je ale dosahováno jen ve špičkách, mimo špičky se jezdí maximálně 300 km/h.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM