Od roku 1987, kdy vyjely první dvě povrchové linky metra, se zdejší síť rozrostla na úctyhodných 200 km. Do roku 2030 by měla dosáhnout až 360 km. Každá stanice má svůj kód, linky jsou označeny názvem a barvou, čísly jsou označeny jednotlivé konečné stanice. Všechny stanice mají u vstupů turnikety, jízdenka se přikládá i při výstupu. Standardem jsou kromě vzorné čistoty i dostatečné navigace také toalety zdarma v každé stanici. Metro (MRT) a návazné automatické dráhy (LRT) v Singapuru provozují dvě společnosti – SMRT a SBS Transit. Oba dopravci provozují také autobusové linky. Červená (severojižní) a zelená (východozápadní) linka zahajovaly provoz metra v roce 1987 a tyto dvě linky jsou také jediné nadzemní. Potkáte zde šestivozové soupravy různého stáří či úrovně modernizace, řízené strojvedoucím. Na žluté okružní lince (Circle Line) a modré lince (Downtown Line) jezdí třívozové automatické soupravy. Žlutá linka zahájila provoz v roce 2009 s vozidly od Alstomu, modrá linka vyjela s výrobky Bombardieru v roce 2013. Obě tyto linky jsou plně podzemní. Všechny vozy metra jsou široké úctyhodných 3,2 metru. Do výčtu linek metra zbývá ještě plně podzemní fialová severovýchodní linka otevřená v roce 2003 s provozem automatických šestivozových vlaků od Alstomu.

Prvním místem kontaktu turisty se Singapurem je zpravidla letiště Changi, z nějž se zelenou linkou metra dostanete do centra městského státu zhruba za půl hodiny. Jelikož sem ale vede pouze odbočka z hlavní trasy, o dvě stanice dál je potřeba přestoupit. Jedno z největších letišť v jihovýchodní Asii je metrem napojeno na město od roku 2002. Metro v Singapuru se neustále rozšiřuje. Loni v létě byla zelená linka prodloužena západním směrem do stanice Tuas Link ležící poblíž hraničního přechodu do Malajsie. V této části Singapuru se nacházejí různé sklady, výrobní haly či prozatím nevyužité území. I přesto se do této rozvojové oblasti dlouhodobě plánuje i další linka metra. Nejnovějším přírůstkem je 21 kilometrů modré linky (Downtown Line) východně od centra města, zprovozněných v říjnu 2017. Modrá linka tvoří v centru smyčku, aby obsloužila co nejvíce míst ve středu města a zároveň mohla pokračovat dál na severovýchod i na severozápad. Singapur má smělý plán rozšířit síť kolejové dopravy z dnešních 200 na úctyhodných 360 km do roku 2030. Kromě prodloužení čtyř stávajících linek se plánují ještě 2 zcela nové. Pouze zelená linka už dosáhla svého maxima.

Velký důraz je v Singapuru kladen na služby cestujícím. V každé stanici si můžete koupit výhodné turistické jedno- či vícedenní celosíťové jízdenky, které platí i v autobusech. U velké části stanic navazují na metro autobusy, mnohdy ve velkých přestupních terminálech. Autobusy je pokryt celý Singapur velmi luxusně. Celý dopravní systém zastřešuje a organizuje státní nebo chcete-li městská dopravní autorita LTA (Land Transport Autority). Na všech stanicích metra najdete dveřmi stěny, u nejstarších dvou linek na povrchu pouze v poloviční výšce. V případě větších návalů cestující vzorně vyčkávají ve frontách u každých dveří, až se na ně dostane řada. Nadzemní stanice jsou otevřené, klimatizaci zde zastupují výkonné větráky, které pomáhají zvládat zdejší tropické počasí. Podzemní prostory i vozy metra jsou klimatizované, někdy až příliš. V rovinatém Singapuru jsou také velmi oblíbená kola, pro která jsou vybudována i dvoupatrová parkoviště. Živelně se ale rozrůstá počet sdílených kol díky chytrým mobilním aplikacím. Tato kola lze kdekoli zanechat a na důležitých přestupních uzlech to již způsobuje nemalé potíže.

Od roku 1999 funguje na novém sídlišti Bukit Panjang na severozápadním okraji Singapuru speciální automatická nadzemní dráha LRT. Trasa vede od stanice červeného metra Choa Chu Kang do centra čtvrti Bukit Panjang, odkud pokračuje po okruhu uvnitř sídliště zpět do stanice Bukit Panjang. Projet celou polookružní trasu trvá 28 minut. Po nadzemní betonové dráze jezdí automatická vozítka dvou typů – první od výrobce Adtranz zde jezdí v počtu 19 kusů, v roce 2014 pak přibylo dalších 13 o něco kulatějších vozidel od Bombardieru pro nutné posílení stále oblíbenější dráhy ve stále obydlenějším sídlišti. Vozítka tu jezdí většinou ve dvojicích, občas sólo. Každý vůz je dlouhý téměř 13 metrů. Boční okna se zatmavují podle aktuální polohy z důvodu ochrany soukromí okolních obytných domů. Část oken je s ohledem na stáří a opotřebení bohužel zatmavena již trvale. Špičkový interval je cca 3 minuty, vlaky střídavě projíždějí okružní úsek po i proti směru hodinových ručiček. Zvláštností této již dostatečně zvláštní dráhy je odbočka do stanice Ten Mile Junction, která leží uvnitř stejnojmenné výškové budovy, kde je i depo LRT. S cestujícími sem zajíždí sólo vůz zhruba jednou za 20 minut, který pak projede okružní část trasy a vrátí se zpět. Ale tato dráha není v Singapuru jedinou zajímavostí.

Také na severovýchodním okraji Singapuru vyrostla v posledních 10 letech obří sídliště a pro jejich obsluhu slouží postupně od roku 2003 další samoobslužná vozítka na pneumatikách vedená po nadzemní betonové dráze. 57 vozů od firmy Mitsubishi rozváží cestující od dvou stanic fialové severovýchodní linky metra po celkem čtyřech okružních smyčkách. Zdejší lehká automatická dráha je také označena zkratkou LRT a názvem příslušné stanice metra, ze které vyjíždí – Punggol a Sengkang. Z každé z nich pak vede západní a východní okruh. Jednotlivé části sítě se přidávaly postupně – poslední okruh byl otevřen v roce 2014. Ten je zároveň provozně nejslabší částí této sítě – jezdí se po něm pouze v jednom směru – do 15:00 proti směru hodinových ručiček, od 15:00 obráceně. Po zbylých třech okruzích se jezdí obousměrně. Celkem je na této zvláštní síti nadzemních okruhů 29 stanic. Původně zde jezdily pouze jednovozové vlaky, od roku 2015 jezdí na části okruhů ve špičkách dvouvozové – k původním 41 vozítkům přibylo 16 dalších pro posílení kapacity. Minimální interval je cca 3 minuty. I tato 11 metrů dlouhá vozidla s kapacitou 105 cestujících mají zatmavování bočních oken pro zachování soukromí blízkých bytů v úrovni nadzemní dráhy.

Koncem roku 2017 byl dokončen pětiletý program zvýšení kvality autobusové dopravy v Singapuru (BSEP), který přinesl zkrácení intervalů na stávajících linkách, 80 zcela nových linek a dalších 1000 autobusů k již existujícím 4000. Do rozvoje a modernizace autobusové dopravy bylo v tomto období investováno v přepočtu cca 16 miliard Kč! Výsledkem tohoto programu jsou také nově zelené autobusy a zcela nový přístup k uzavírání smluv na jednotlivé linky. Původních cca 300 autobusových linek provozovali ještě před několika lety pouze dva dopravci – majoritní SBS Transit (cca 75 % všech výkonů), který je zároveň nejstarším dopravcem v Singapuru, a minoritní SMRT, provozující také kolejovou dopravu. Městská dopravní autorita LTA se rozhodla přistoupit k autobusovému trhu zcela jinak. Do vlastnictví převzala veškeré autobusy, garáže a terminály a nově začala jednotlivé svazky linek spojené většinou s konkrétní autobusovou garáží soutěžit. Tyto svazky odpovídající cca jedné autobusové garáži se postupně od roku 2014 soutěží na 5 let s prodloužením o další 2 roky v případě bezproblémového fungování dopravce. Z těchto soutěží vyšly zatím vítězně jak stávající SBS Transit, tak se objevili noví dopravci (Go-Ahead a Tower Transit). Nově mají za úkol provozovat linky s pronajatými autobusy v pronajatých garážích od Singapuru.

U nových jednopodlažních autobusů převládá značka Mercedes-Benz, nové dvoupatrové autobusy, jsou postavené na podvozcích Volvo nebo MAN. Starší autobusy mají nátěr jednotlivých dopravců. SBS Transit má autobusy červenofialovobílé, SMRT pak červenooranžovostříbrné. U stále majoritního dopravce SBS Transit převládají vozy značek MAN, Scania a Volvo, dopravce SMRT v minulosti nakupoval především autobusy MAN, Volvo a Mercedes-Benz. SMRT má ve svém portfoliu také cca 300 kloubových autobusů viditelných zejména na severním předměstí Woodlands, které asi nejvíc trpí nedostatečnou kolejovou infrastrukturou. Starší autobusy známých značek byste poznali většinou pouze stěží – velká část je oblečena do karoserií výrobců z Malajsie, Austrálie, Británie či Španělska.

Standardem u všech autobusů je mnohdy až příliš výkonná klimatizace, dostatečně polstrované a měkké koženkové sedačky v zelené barvě vyhrazené pro méně pohyblivé a v oranžové barvě pro ostatní. V autobusech je také maximum tlačítek k řidiči, protože všechny zastávky jsou na znamení. Vystupuje se zadními dveřmi, u kterých je potřeba provést odhlášení čipovou kartou pro správný výpočet jízdného. Při nástupu do autobusu buď přiložíte čipovou kartu ke čtečce a nebo si koupíte jízdenku v hotovosti. Slevy pro děti jsou odstupňovány podle výšky v kombinaci s věkem. K tomu slouží i měřidlo u kabiny řidiče. I přes usměrněný nástup je odbavení celkem rychlé, a to díky velkému podílu čipových karet, dvěma validátorům u vstupu i celkem jednoduchému tarifu, který je sice odstupňován přísně kilometricky, ale vše se řeší automaticky v rámci „pípání“ při nástupu i výstupu.

U mnoha stanic metra najdete velké autobusové terminály s potřebným zázemím (informace, mapy, jízdní řády, toalety, pitná voda, obchody atd.). Autobusy z nich především rozvážejí cestující od metra do okolních ulic, některé linky ale vedou daleko do centra nebo i do sousedních čtvrtí. V každém autobusovém terminálu najdete mapu sítě místních linek v okolí, na hlavních zastávkách je také mapa linek, které projíždějí danou zastávkou. Na jízdních řádech nenajdete konkrétní časy odjezdů, ale pouze intervaly. Podrobné jsou však informace o jednotlivých zastávkách a kilometráži, ze které se počítá výše jízdného.

Velmi specifické je odbavování cestujících v autobusech – v terminálech jsou zábradlím nebo vodorovným značením usměrněny fronty, každá linka má vyhrazené místo na čekání. Nikdo se tak netlačí ani nepředbíhá – do autobusů se totiž nastupuje pouze předními dveřmi a místa zejména ve velkých terminálech není nazbyt. I když v Singapuru panuje poměrně přísná regulace automobilové dopravy, provoz je přesto velmi hustý, a tak na mnoha místech zejména v centru najdete vyhrazené pruhy pro autobusy. Dopravní špička tu trvá od 7:30 do 23:30.

Sentosa Express je monorail spojující jižní břeh Singapuru s ostrovem Sentosa, který je vlastně jedním velkým zábavním a rekreačním parkem. Monorail je od roku 2007 hlavním dopravním prostředkem na tento ostrov. V návštěvnické špičce jezdí každé 3 minuty a dvouvozové soupravy mají kapacitu cca 185 cestujících. Počáteční stanice Harbourfront je zabudovaná v novém obchodním centru VivoCity. Přestoupit tam můžete ze dvou linek metra a bezpočtu autobusů. Na ostrově Sentosa má monorail 3 stanice a celou trasu ujedete za 8 minut. K dispozici je 6 dvoučlánkových vozidel od firmy Hitachi, každé z nich má jinou barvu.

Monorail provozuje soukromá společnost a neplatí na něm síťové jízdenky MHD. Celodenní jízdenka však stojí v přepočtu jen cca 18 Kč a můžete na ní cestovat po ostrově, kolikrát se vám zachce. Ostrov je však celkem malý a dá se pohodlně přejít i pěšky. Málo se ví, že měl tento monorail na ostrově už jednoho předchůdce – jiný monorail s mnohem menšími kabinkami a trasou vedenou kolmo na dnešní stopu. Tento původní monorail byl v provozu v letech 1982 – 2005 a dodnes najdete v džungli ostrova zbytky po jeho dráze. Zajímavým, byť řádově dražším způsobem, jak navštívit zábavní ostrov Sentosa, je kabinová lanovka, tyčící se již od roku 1974 až 120 metrů nad mořskou hladinou, kde překonává přístav pro velké zaoceánské parníky. Na ostrově na ní navazuje ještě kolmo vedená lanovka pro spojení do západní části ostrova.

Původní železniční spojení Malajsie se Singapurem vedlo až do jižní části tohoto ostrova nedaleko přístavu. Její dochované koncové nádraží je nyní národní památkou a bude sloužit jiným účelům, mimo jiné jako vstup do nové stanice metra prodloužené okružní žluté linky. Po úzkorozchodné neelektrizované železniční trati zrušené v roce 2011 najdete už jen zbytky. Malajská železnice byla zkrácena na severní okraj Singapuru na hraniční přechod Woodlands. Motorové vlaky sem zajíždějí pouze několikrát denně z nejbližšího malajského města Johor Bahru. Pro cestu vlakem dál do Malajsie je tam nutné přestoupit. Bohužel na každý vlak je pořeba si koupit jízdenku zvlášť a nízká četnost vlaků s nejistou návazností mezi sebou činí ze snahy cestovat mezi Singapurem a hlavním městem Malajsie Kuala Lumpur vlakem téměř nemožný počin. Nefunkční železnici suplují často jezdící a levné autobusy z různých míst Singapuru.

Zmíněný hraniční přechod Woodlands je jedním ze dvou pozemních spojení mezi Singapurem a Malajsií. Mezi oběma státy proudí denně davy lidí a přes hranice jim pomáhají i městské autobusové linky z různých části Singapuru. V plánu je však zcela nová vysokorychlostní železnice, která by měla spojit Singapur s malajskou metropolí Kuala Lumpur za pouhých 90 minut. Také se připravuje nové kolejové spojení mezi severním předměstím Singapuru Woodlands a již téměř mlionovým malajským městem Johor Bahru těsně za jeho hranicemi. Pokud vše půjde podle plánu a zdejší ekonomice se bude dařit, už za několik let to tu bude vypadat úplně jinak.