Soluň (říjen 2012)

Soluň (řecky Thessaloniki) je druhé největší město Řecka s asi 350 000 obyvateli a zároveň je hlavním městem regionu Centrální Makedonie. Celá aglomerace má však skoro 800 000 lidí. Město leží v srdci hluboko zaříznutého Termského zálivu, takže jeho břehy omývá klidné moře. Ve městě je sice mnoho památek, ale žádné pláže. Za koupáním se musí cca 40 km za město. Se světem je Soluň spojená mezinárodním letištěm, které leží asi 20 km jižně od města, Soluní dále prochází hlavní řecká železniční trať mířící z Bulharska a bývalé Jugoslávie přes Soluň dál na jih do Atén.

Jeden z nejstarších autobusů (Volvo-Saracakis) v původním bledě-modrém nátěru. Tyto vozy jezdí na vybraných linkách, kde zajišťují zpravidla všechna pořadí.
Soluň (řecky Thessaloniki) je druhé největší město Řecka s asi 350 000 obyvateli a zároveň je hlavním městem regionu Centrální Makedonie. Celá aglomerace má však skoro 800 000 lidí. Město leží v srdci hluboko zaříznutého Termského zálivu, takže jeho břehy omývá klidné moře. Ve městě je sice mnoho památek, ale žádné pláže. Za koupáním se musí cca 40 km za město. Se světem je Soluň spojená mezinárodním letištěm, které leží asi 20 km jižně od města, Soluní dále prochází hlavní řecká železniční trať mířící z Bulharska a bývalé Jugoslávie přes Soluň dál na jih do Atén.
Vozový park soluňských autobusů se modernizuje nízkopodlažními autobusy Mercedes-Benz Citaro. Červená, modrá a žlutá jsou nové barvy zdejšího městského dopravce SASTH.
Městská hromadná doprava je zatím zajišťována pouze autobusy, ve výstavbě je však první linka metra, která povede ve stopách nejsilnějších přepravních proudů. Jeho výstavba se sice kvůli finanční krizi neustále oddaluje, ale na nových tunelech i stanicích se aktivně pracuje. Soluň má roštový pravoúhlý systém ulic a hustota osídlení klesá s rostoucí vzdáleností od mořského pobřeží.
Nové autobusy jsou klimatizované, na konečné se do klimatizačních jednotek dolívá voda. Toto je jeden z největších přestupních terminálů - nachází se na jihovýchodě města u nákupního centra IKEA.
Centrem je vedeno několik souběžných ulic, některé z nich jsou jednosměrné. A právě pod nejrušnější městskou třídou povede linka metra. Bude začínat na západním okraji centra u vlakového nádraží a povede dál na východ směrem k městu Kalamaria, které je se Soluní už téměř srostlé. V dalekém budoucnu by mělo vést metro až na letiště.
Informační panel podává informace o výstavbě metra, která je i přes probíhající ekonomickou krizi Řecka v plném proudu, i když se zpožděním.
Autobusové linky MHD jsou provozovány městským dopravcem SASTH, v aglomeraci funguje i jakýsi organizátor veřejné dopravy OASTH, nicméně integrace městské a příměstské dopravy je zatím prakticky nulová. Městské autobusy mají už několik let jednotný žluto-červeno-modrobílý nátěr a poměrně slušnou část tvoří nízkopodlažní vozidla. Svézt se můžete ale i staršími typy v bleděmodrém nebo červeném nátěru.
Nová trasa metra povede od západu na jihovýchod pod nejrušnější městskou třídou. Ambiciózní plány hovoří také o jejím prodloužení až na poměrně vzdálené letiště.
Všechny autobusy MHD jsou vybaveny jednotkou GPS a část zastávek má digitální panely zobrazující aktuální polohu nejbližších spojů. Na konečných zastávkách zpravidla najdete jízdní řády a také prodejní kiosky. Jízdenky si ale můžete koupit v každém autobusu v automatu. V Soluni je provozováno velké množství autobusových linek s různými intervaly, které se pak sjíždějí v několika centrálních ulicích, v nichž jsou občas i vyhrazené jízdní pruhy. Na to, že MHD obsluhuje poměrně rozsáhlé území, je linkové vedení poměrně přehledné - do každé oblasti míří jedna, maximálně dvě linky.
Silnice, kudy vede část hlavních autobusových linek protíná jednu z nejrušnějších pěších promenád v centru Soluně. Autobusy tu jezdí v intervalu 1-2 minuty.
Do autobusů se nastupuje všemi dveřmi, je ovšem potřeba zvyknout si na styl jízdy zdejších řidičů. Pro lepší orientaci ve vozech byly do všech autobusů nainstalovány hlásiče zastávek a digitální informační panely. Naštěstí zobrazují názvy zastávek také v latince. Nutno uznat, že využití autobusů MHD je značné a občas i kapacita nedostačuje. Přepravní špičky jsou tu posunuté do pozdějších hodin.
Další důležitý autobusový terminál MHD se nachází u hlavního vlakového nádraží, kde by již za několik let měla začínat nová trasa metra. Velkou část autobusové flotily tvoří značka Volvo.
Příměstská a dálková doprava závisí kvůli málo rozvinuté železnici hlavně na autobusech, které odjíždějí ze Soluně z několika terminálů na okraji města. Dál do centra je nutné pokračovat autobusem MHD. Ze Soluně vyjíždí několik železničních tratí. Svézt se můžete jak obstarožním motorákem, tak i moderní elektrickou jednotkou Desiro. Až na úroveň informování cestujících je soluňské hlavní nádraží čisté a přívětivé.
Hlavní vlakové nádraží. Řecký národní železniční dopravce má zkratku OSE. Soluň je při velmi malé hustotě řecké železniční sítě jedním z nejvýznamnějších uzlů.
Ze Soluně vyjíždí několik tratí, hlavní směřující do Atén je elektrifikována. Na lokální trati jezdí tento motorový vlak.
Po hlavní trati směřující do Larissy a dále na jih do Atén jezdí na osobních vlacích moderní elektrické jednotky Desiro. Vzhledem k jejich nástupní výšce muselo být upraveno také nástupiště hlavního soluňského nádraží.
Velkoplošná obrazovka na dispečinku autobusového dopravce SASTH. Všechny autobusy jsou sledovány pomocí GPS. Systém umí informovat cestující, kontrolovat práci řidičů i plánovat jízdní doby na jednotlivých linkách. Jízdní řády mají zveřejněny pouze odjezdy z konečných a jízdní doba pro plánování oběhů vozidel je zpravidla delší než ta skutečná i při poměrně velkých zdrženích v hustém soluňském provozu.
Ve všech autobusech jsou umístěny jízdenkové automaty. Jízdenky se dají též zakoupit v kioscích na větších konečných zastávkách.
Zastávková informační vitrína nechaná napospas osudu a černému výlepu. Jízdní řády se zveřejňují pouze na konečných zastávkách. Jedinou informací na zastávkách nácestných je pak číslo linky, v lepším případě i směr. Postupně se ale i zde objevují digitální panely zobrazující aktuální příjezd autobusů.
Jeden z nejnovějších autobusů Iveco Citelis přijíždí do zastávky na hlavní třídě, pod kterou pojede metro. Interval autobusů je zde velmi krátký a v souhrnu nedosahuje ani jedné minuty.
Na hlavních zastávkách se díky evropským dotacím objevily panely s aktuálními příjezdy spojů. Ze stavu, kdy na zastávkách neexistují ani papírové jízdní řády, je to velký skok.
Konečná zastávka linky 34, na které jezdí ve smíšeném provozu v krátkém intervalu vysoko- i nízkopodlažní kloubové autobusy Volvo.
Konečná zastávka linky 32 na západě města. Linku 32 obsluhují výhradně starší vysokopodlažní autobusy. Interval je cca 6-8 minut, podstatným rysem stylu práce zdejších řidičů je jízda s otevřenými dveřmi, zastavování co nejdál nástupní hrany a poměrně svižné tempo.
Obratiště městských autobusů na západním okraji města. Většina starších autobusů byla podle licencí západních výrobců vyrobena v Řecku pod značkou Elbo.
Zadní část autobusu Volvo-Saracakis je upravena pro nástup vozíčkářů (3. dveře se pro ostatní cestující nepoužívají).
Interiér nejstaršího typu městských autobusů v Soluni. Evropské peníze přinesly do vozů MHD kromě jednotek GPS také digitální panely, hlášení zastávek a to vše i v anglickém jazyce.
Výstaviště poblíž centra. I tento autobus byl v licenci Volvo vyroben v Řecku pod značkou Elbo.
Moderní autobusové nádraží se nachází na západním okraji města. Dál do centra jezdí několik frekventovaných autobusových linek MHD.
Na autobusové nádraží na západě města jezdí zejména autobusová linka 12. Končí zde hlavně dálkové linky, které vzhledem k nedostatečné železniční síti převažují nad vlakovou dopravou.
Interiér haly autobusového nádraží. Dálkové autobusy jsou poměrně moderní a pohodlné a převažují zde dopravci s přízviskem KTEL, což je něco podobného jako ČSAD u nás.
Výjimečně podrobné jsou jízdní řády městských autobusů na mezinárodním letišti, které leží asi 20 km jihovýchodně od centra města. Expresní autobusová linka 78 spojuje letiště s centrem města, vlakovým nádražím (OSE) i autobusovým nádražím (KTEL) na západě.