Hlavní město kanadské provincie Britská Kolumbie a zároveň největší kanadské město na jejím západním pobřeží obývají včetně aglomerace 2 miliony lidí. Jedno z nejzelenějších měst světa leží v členitém terénu u ústí řeky Frazer do Tichého oceánu, obklopené vodou a horami. Rozvoj veřejné dopravy poznamenaly v blízké i vzdálenější minulosti 2 události – světová výstava Expo v roce 1986 a zimní olympijské hry v roce 2010. V roce 1986 spatřil světlo světa zdejší systém nadzemního metra, kterému se zde říká Skytrain, díky olympiádě v roce 2010 získal Vancouver další linku metra, tentokrát na letiště. A na rok 2016 je připraveno významné prodloužení nadzemního metra. Vancouver se také může chlubit rozsáhlou sítí trolejbusů a systémem páteřních autobusových linek.

Vancouver má od roku 1986 moderní síť nadzemního metra, které vyráží z centra v podzemí, ale celý zbytek trasy je již veden nad zemí. Společně zde z centra jezdí dvě linky – Expo Line a Millenium Line, které se pak na jihovýchodě rozdělí – modrá Expo Line míří přes obří most do přeměstí Surrey a žlutá Milleium Line se po velké smyčce postupně vrací zpět k centru Vancoueru, kde dokonce překříží sebe sama. Připravované prodloužení žluté linky dál na severovýchod s sebou přinese v průběhu roku 2016 i změnu linkového vedení. Ve společném úseku z centra tak již povede pouze modrá linka, která ale...
Druhá generace vozů metra na původním úseku první linky Expo Line, která vede z centra na jihovýchod. Oproti první generaci jsou tyto vozy delší, mají troje dveře místo dvou a každá dvojice vozů je průchozí. 80metrová nástupiště pojmou až čtyřvozové soupravy. Všechny typy vlaků jsou plně automatické. V tomto společném úseku, kde jsou provozovány modrá Expo Line i žlutá Millenium Line, je souhrnný interval ve špičce necelé 2 minuty.
Základní síť metra spolu s vyznačením oranžových páteřních autobusových linek B. 22. října 2016 se síť metra změní: žlutá linka již nepojede z centra spolu s modrou, ale povede pouze v její samostatné části, aby mohla být od prosince 2016 prodloužena po novém úseku (tzv. Evegreen Line) dál na severovýchod zhruba v trase, kde dnes jezdí páteřní linka 97B. Modrá linka díky tomu pojede dvakrát častěji a na jihovýchodním konci se bude místo žluté linky větvit až k místu, kde bude současná žlutá linka prodloužena.
Vůz druhé série ještě v původním bílém nátěru na konečné stanici Waterfront v centru Vancouveru. Metro zde využívá původně železniční tunel a několik stanic pod centrem vede pod zemí. V ostatních částech trasy už je SkyTrain veden nad povrchem.
Vozy první série na konečné Waterfront. Oproti druhé sérii jsou vozy kratší, vzájemně neprůchozí, mají jen dvoje dveře a jsou řazeny do čtyř- nebo šestivozových souprav. V uzlu Waterfront na břehu zdejší zátoky lze přestoupit jak na trolejbusy a autobusy, tak i na přívoz vedoucí přes zátoku na pobřeží Severního Vancouveru. Stanice je také konečnou pro jedinou místní příměstskou železniční linku.
Interiér druhé série vozu metra dodávaného společností Bombardier. Jedno sedadlo také umožňuje výhled přímo na trať. Vozy první série zahajovaly provoz zdejšího metra v roce 1986, druhá série byla dodávána od roku 2000 a v roce 2016 dorazily první vozy třetí série rovněž od Bombardieru, které zajistí zvýšenou potřebu vozidel pro prodlouženou Millenium Line. Celkem má být dodáno 7 čtyřvozových jednotek.
Metro je základ zdejšího dopravního systému, který koordinuje společnost TransLink zajišťující spolupráci jednotlivých dopravců a uznávání jízdních dokladů – základem tarifní integrace je čipová karta Compass, na kterou lze nahrát jak časové jízdenky, tak i peněžní obnos, ze kterého pak lze automaticky platit jednotlivé jízdné, které je přestupní a časové. Platit lze i hotově, ale tam, kde nejsou automaty, čili u řidiče autobusů, je nutné vhazovat do kasičky přesný obnos a jízdenku pak nedostanete žádnou, tedy takto ani není možné přestupovat. Turnikety se v metru objevily teprve v dubnu...
Změna linkového vedení čeká především původní úsek z centra na jihovýchod, kudy bude od října jezdit jen Expo Line místo společného provozu dvou linek, ale vlaky zde pojedou ve stejném intervalu jako dosud. Změna se provádí kvůli prodloužení Millenium Line na severovýchod a bylo by zde nutné buď zavádět třetí linku, nebo upravit trasu původní žluté linky, která již dnes kříží sama sebe. Logicky byla zvolena druhá varianta.
Na této koleji se obrací metro na konečné stanici Waterfront v centru města. Obratová kolej je obklopena odstavnými kolejemi pro příměstské vlaky, které zde čekají mezi ranní a odpolední špičkou.
Jediná příměstská železniční linka, tzv. West Coast Express, vozí dojíždějící z dalekých východních předměstí ž do centra Vancouveru do přestupní stanice Waterfront. Dvoupodlažní pohodlné vlaky tažené dieselovou lokomotivou jezdí v půlhodinovém intervalu v počtu 5 spojů ráno do centra a 5 odpoledne z centra. Jindy tato kapacitní linka není v provozu. Platit se v ní dá i městskou čipovou kartou Compass.
Mezi přestupním terminálem Waterfront a Severním Vancouverem jezdí tento přívoz, často se křižující ze zaoceánskými nákladními loděmi. Jezdí každých 15 minut a cesta trvá něco přes 10 minut. Přívoz je oblíbený také místními cyklisty, kteří se vydávají na výlety do kopců obklopující Vancouveru ze severu. I tato lodní linka je součást MHD a lze v ní použít čipovou kartu Compass.
Vancouver má poměrně rozsáhlou síť trolejbusů. Na 13 linkách jezdí cca 260 vozidel, z toho přes 70 kloubových. Vozový park se tu obnovuje celý najednou, proto jsou všechny současné trolejbusy od stejného výrobce – kanadský New Flyer s německou elektrickou výzbrojí Vossloh Kiepe. V centru Vancouveru je síť trolejbusů velmi hustá a potkáte je zejména na severojižní ulici Granville, kam běžná auta nesmí.
Několik trolejbusových linek je vedeno také po tomto mostě z centra Vancouveru přes jednu ze zátok do hlavní obytné čísti města. V budoucnu je v této trase v plánu tramvaj. Všechny trolejbusy jsou bezbariérově přístupné a klimatizované. Nastupovat lze všemi dveřmi, pokud ale nastoupíte předními, řidič vás většinou mile pozdraví a poděkuje vám.
Vancouver má poměrně rozsáhlou síť trolejbusů. Ty zde jezdí od roku 1948 a potkáte je hlavně v centru, odkud rozvážejí cestující do jižní a východní části Vancouveru. 13 linek jezdí v krátkých intervalech a na čtvrtině z nich potkáte kloubové trolejbusy, jinak standardní. Flotila trolejbusů kompletně obnovená v letech 2005-2009 je nízkopodlažní a pochází stejně jako většina zdejších autobusů od kanadského výrobce New Flyer. Zbytek sítě tvoří autobusové linky, z nichž ty nejpáteřnější jsou označeny písmenem B. Nejsilnější takovou linkou je 99B obsluhující hlavní obytnou číst Vancouveru mířící...
Všechny nízkopodlažní trolejbusy současné generace byly dodány mezi lety 2005 a 2009 a nahradily tehdy dvacetileté předchůdce, které byly povětšinou prodány do Jižní Ameriky nebo sešrotovány. Většina trolejbusových linek míří přímo do centra Vancouveru, není proto divu, že bývají často přeplněné, jak o tom informuje toto vozidlo.
Také kloubová trolejbusová linka 3 míří po 3. ulici z jihu do centra. Kanadské trolejbusy a autobusy mají výklopnou plošinu pro invalidní vozík u předních dveří a zde také dochází k naklápění vozidla. Na zastávkách linky 3 je také tento skromný, ale dynamický informační systém. Jinak jsou zdejší zastávky a informace o jízdních řádech skoupé.
Dopravní terminál Marine Drive u stanice letištní linky metra sdružuje tři trolejbusové a několik autobusových linek. Kloubové vozy najdete zhruba na čtvrtině trolejbusových linek. Nachází se zde také vozovna. Trolejbusové linky mají čísla od 3 do 20.
V uzlu Marine Drive lze přestoupit z trolejbusů na letištní linku metra, která byla zprovozněna před zimní olympiádou v roce 2010. Jezdí na ní plně automatické dvouvozové soupravy od korejského výrobce Hyundai Rotem v počtu 20 kusů. Až sem je od jihu tato linka nadzemní, dál na sever do centra pokračuje pod zemí.
V přestupních uzlech nechybí mapy celého dopravního systému ani výňatky s linkami jezdícími přes daný uzel. Oranžově jsou zvýrazněny trasy, kde je celotýdenně zajištěn interval 15 minut a kratší. Tato nadřazená síť linek a tras má zkratku FTN (Frequent Transit Network).
Letištní metro „Canada Line“ vede z centra na jih. Jedna ze dvou větví pak obsluhuje zdejší letiště. Druhá vede do předměstí Richmond jižně od Vancouveru. Tato linka není kompatibilní se zbytkem sítě metra. Interval ve špičkách se zde pohybuje kolem 3 minut.
Interiér nízkopodlažního kloubového trolejbusu. Kvůli nutnosti nástupu předními dveřmi pro vozíčkáře a umožnění průjezdu vozíku ke druhým dveřím, kde se nachází plošina, nejsou v přední části vozidel skoro žádné sedačky. Pro placení v hotovosti se používá automatická pokladna umístěná u řidiče, kam je nutné vhodit přesný obnos v mincích. Většina lidí ale platí čipovou kartou Compass, kam lze nahrát volitelný finanční obnos. Řidič není od prostoru pro cestující nijak oddělen.
Autobusy a trolejbusy jsou standardně vybaveny rámy pro přepravu jízdních kol. Často jezdící linka 49 je ve většině trasy vedena po 49. Avenue. Toto příznačné číslování linek podle ulic, které zde většinou nemají jmenné názvy, slouží velmi dobře při orientaci návštěvníků města. Každý název zastávky se většinou skládá z názvu ulice, po které linka jede a z ulice, kterou u dané zastávky kříží.
Nakládka a vykládka kola je poměrně složitý proces, místní jsou ale zvyklí a tento systém přepravy kol na předním čele autobusů i trolejbusů hojně využívají. K naložení a vyložení kola je totiž potřeba koordinace cyklisty s řidičem, který z kabiny dálkově ovládá pohyblivé rámy na kolo.
Jedna z podzemních stanic Canada Line v centru Vancouveru. Metro je plně automatické. Na stanicích nejsou používány dveřní stěny, donedávna nebyly v metru ani turnikety. Ty byly zavedeny po dlouhých přípravách a průtazích až v dubnu 2016.
Hlavním nosičem jízdního dokladu je čipová karta Compass, kterou je nutné přiložit jak při vstupu tak i výstupu z placeného prostoru. To platí i o přívozu a zdejší vlakové lince. V autobusech se karta používá pouze při nástupu a díky tomu není nutné nastupovat jen předními dveřmi. Uvnitř vozidel se výstup na zastávce oznamuje řidiči zatáhnutím za žlutou šňůru rozvěšenou po celé délce vozidla. Otevření dveří si cestujících aktivuje stisknutím žlutého pruhu na dveřích.
Nejstarší linka metra – Expo Line – vede až do třetího tarifního pásma po dlouhém mostě přes široké koryto řeky Frazer. Do předměstí Surrey začalo metro jezdit v roce 1990, na současnou konečnou King George, kde navazuje také místní páteřní B-linka, jezdí automatické vlaky od roku 1994. Tři tarifní zóny se večer a o víkendu počítají jako jedna, jízdné na delší vzdálenosti je tak mimo přepravní špičky výrazně levnější.
Hybridní kloubový autobusy New Flyer na páteřní lince 96B, která křižuje předměstí Surrey ležící jihovýchodně od Vancouveru, a která navazuje na linku metra Expo Line. Linky řady B se vyznačují krátkými intervaly po celý den, provozem kloubových vozů a jsou speciálně vyznačeny v dopravních schématech. Další takovou linkou je 97B, která bude brzy nahrazena prodloužením metra (Evergreen Line), a linka 99B, která je nejsilnější autobusovou linkou vůbec, a která jezdí každé 2-4 minuty východozápadním směrem v jižní části Vancouveru.
Typický vzhled starších městských autobusů. Zde navazují na páteřní linku 96B na jejím jižním konci v terminálu Newton Exchange a rozváží cestující dále do rozlehlého předměstí Surrey.
Před začátkem a po konci školního vyučování se všude vyrojí typické žluté školní autobusy různého stáří a značek ale velmi podobného vzhledu. Někdy jsou k vidění i nízkokapacitní verze zejména v odlehlejších oblastech. Pokud takový autobus kdekoli zastaví, je zakázáno ho předjíždět.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM