Děčín (3.7.2013)

Padesátitisícové město na severu je zároveň nejníže situovaným městem v ČR díky své poloze okolo obou břehů Labe těsně před jeho proplutím Českosaským Švýcarskem vstříc Německu. Historicky vznikl dnešní Děčín spojením pravobřežního Děčína s levobřežními Podmokly. Dodnes mají obě hlavní části Děčína svá historická centra, to pravobřežní je více reprezentativní. Na levém břehu však leží oba významné dopravní uzly - hlavní vlakové i autobusové nádraží. Kromě toho má Děčín významný vodní přístav. Jelikož je Děčín poměrně výrazně kopcovitý a zvlášť jeho okrajové čtvrti leží vysoko nad centrem, nepřekvapí, že zde byla provozována trolejbusová doprava. Bohužel jen do roku 1973. Po likvidaci trolejí převzaly městské dopravní žezlo autobusy. A tak to zůstalo dodnes. Přijedete-li do Děčína vlakem po modernizovaném koridoru na slušně modernizované nádraží, můžete se nechat odvézt prakticky kamkoli po Děčíně jednou z mnoha autobusových linek MHD. Z nich je několik páteřních s kratšími intervaly (od 8 do 20 minut ve špičkách). Nejčastěji jezdí linka 2. Na části páteřních linek také jezdí kloubové nebo patnáctimetrové autobusy. Některé městské linky zajíždějí i za hranice Děčína.

Do všech autobusů MHD se nastupuje předními dveřmi, ukazuje se jízdenka, přikládá se čipová karta ke čtečce nebo se rovnou platí předem odpočítanými mincemi do automatu (který ale drobné nevrací). Lze si také zakoupit třeba celodenní jízdenku - opět však platí,že řidič s hotovostí nepřichází do styku. Před nástupem je dobré nastudovat jízdní řád - informací uvnitř vozidla už tolik není. Na většině zastávek najdete také schéma sítě a informaci o tarifu. Elektronické označníky zatím v Děčíně neznají. Kromě denních linek fungují i dvě noční (32 a 33) - noc tu však začíná již kolem deváté večerní. Díky systematickému přístupu Ústeckého kraje vyjíždí z Děčína do okolí řada příměstských linek, a to většinou ze zánovního autobusového nádraží, které leží v Podmoklech nedaleko nádraží vlakového. Příměstské linky tu provozuje zdejší DP, a tak jsou s děčínskou MHD poměrně dobře provázány i bez hlubší tarifní integrace. I přes neexistenci integrovaného systému jsou příměstské linky označeny třímístnými čísly a mají zpravidla taktový jízdní řád navazující na ostatní druhy dopravy i poměrně hojnou víkendovou četnost spojení. Zajímavostí je jednotný systém zastavování v zastávkách - na jízdním řádu je uvedena poznámka "výstup hlaste zvonkem", čili všechny zastávky jsou na znamení, podobně jako v sousedním Německu.

A s čím se můžete po Děčíně svézt? Díky přísným standardům Ústeckého kraje pro příměstské linky ohledně stáří (max. 8 let) obnovuje zdejší dopravce svůj vozový park poměrně pravidelně, ovšem na úkor městské dopravy, kde takové nároky zdejší objednatel (město) nemá. Často se stává, že na linkách MHD potkáte vozy, které původně jezdily na příměstských linkách. I přesto je vozový park děčínských autobusů na vysoké úrovni - většinu vozů již tvoří nízkopodlažní autobusy, a to kloubové i standardní. Nemalý podíl mají i patnáctimetrové vozy. Nejvíce je zastoupena původní Karosa/Irisbus/Iveco. Kromě klasických Karos a Citybusů je možné potkat u nás neobvyklé dvoudveřové vozy Citelis Line. Pomalu však začínají převládat Mercedesy v různých délkových variantách typu Citaro. Ty tam jsou doby, kdy v Děčíně kralovaly novodobé Ikarusy z počátků 90. let. V tom byl Děčín velmi podobný Karlovým Varům nebo Táboru. Dnes už však jde každé město svou cestou. A úroveň městské dopravy naštěstí průběžně stoupá - snad tomu tak bude i nadále.