Thajské hlavní a zároveň největší město má přes 8 milionů obyvatel a leží v nížině podél pobřeží Thajského zálivu u ústí řeky Chao Phraya. Voda je pro Bangkok typická, díky četným vodním kanálům, kterými je Bangkok prošpikován se také místní obyvatelé i turisté dopravují rychlými lodními linkami. Bangkok je velmi živé a rušné město mnoha tváří. Některé z nich jsou hyzděny betonovými dopravními monstry v podobě nadjezdů a silničních i železničních estakád. Mnohaproudé ulice jsou každý den velmi vytížené. Na chaotický thajský provoz, kde se mezi auty i autobusy motají stovky motorek a tuk-tuků, je potřeba si zvyknout a hlavně nezapomenout, že v Thajsku se jezdí vlevo.

Bangkok má 2 samostatné systémy metra - jeden vede pod zemí (MRT) a druhý nad zemí (BTS). Dvěma nadzemním linkám, které fungují od roku 1999, se také říká Skytrain a obě linky se potkávají v centrální stanici Siam, kde lze přestoupit z jedné linky na druhou na témže nástupišti. Čtyřvozové vlaky jsou zejména ve špičkách velice vytížené, a to zde dříve jezdily pouze třívozové jednotky.
Jižní linka nadzemního systému BTS vede také místní luxusní čtvrtí se skleněnými mrakodrapy. Ve dvou stanicích tohoto jižního úseku navazuje jediná linka bangkokského metrobusu. Na linkách BTS jezdí čtyřvozové jednotky od Siemensu, napájené z boční kolejnice. Na rozdíl od podzemní linky MRT zde nejsou nástupiště oddělena od kolejiště dveřními stěnami. Na každé stanici však bdí nad bezpečností několik zřízenců.
Každý ze dvou systémů metra má trochu odlišný tarif. Jízdenky se kupují podle vzdálenosti a oproti autobusům nebo lodím jsou poměrně drahé. Jednorázové jízdenky v systému BTS jsou v podobě ultra-light jízdenky, která se vkládá do turniketu u vstupu a při výstupu jí turniket pohltí a recykluje. Předplatitelé používají bezkontaktní čipové karty. Do automatů lze vhazovat pouze mince, takže při větším obnosu dostanete výměnou za bankovky u přepážky patřičný obnos mincí do automatu. Nákup jízdného je tak poměrně krkolomný.
Na nadzemní metro BTS navazuje ve stanici Chong Nonsi jediná funkční z 5 původně plánovaných linek metrobusů, označovaných zde zkratkou BRT. 16 km dlouhá trasa vede středem městské dálnice a má 12 stanic s převážně ostrovními nástupišti oddělenými od okolního světa turnikety a někdy i od vozovky dveřní stěnou. Na rozdíl od levostranného silničního provozu jsou tak speciální autobusy na této lince vybaveny dveřmi pouze na pravé straně.
Na jediné lince BRT jezdí v intervalu cca 6-7 minut tyto dvanáctimetrové autobusy s vysokou podlahou v celé úrovni vozidla a pouze s jedněmi dveřmi, které se otvírají do úrovně vysokých nástupišť. Speciální autobusy vyrobila společnost Sunlong.
Klimatizované nástupiště systému BRT, kde je oddělen prostor pro cestující od vozovky. Jízdné je velmi laciné, stojí bez ohledu na vzdálenost pouhých 5 THB, což jsou v přepočtu necelé 4 Kč. Díky zcela oddělené vozovce od ostatního provozu je cestovní rychlost poměrně vysoká. Nevýhodou je již značně opotřebovaná jízdní dráha v některých místech.
Aby bylo dosaženo co nejmenší mezery mezi podlahou autobusu a nástupištěm, jsou v prostoru zastávek autobusy BRT naváděny postranními horizontálními koly, která se nacházejí poblíž přední nápravy. Řidič musí pouze opatrně najíždět v místech nájezdu do zúženého naváděcího prostoru.
Typický úsek metrobusu BRT vedený středem městské dálnice s typickou stanicí spojenou s okolím nadzemními lávkami. Průměrná cestovní rychlost této linky dosahuje 30 km/h.
Ani na trase metrobusu nesmí chybět vlajková výzdoba a portréty thajského královského páru.
Na druhé konečné metrobusu u stanice metra Talat Phlu nechybí ani klasické autobusové linky. Nejstarší provozované autobusy MHD v Bangkoku vypadají takto.
Detail konečné zastávky Talat Phlu u stejnojmenné stanice nadzemního metra BTS. Speciální autobusy jsou naváděny pro přesné zastavení u hrany nástupiště horizontálními koly. Těchto autobusů jezdí na lince BRT celkem 25.
Metro BTS od Siemensu bylo od svého otevření několikrát prodlužováno, například zde do jihozápadní části Bangkoku. Ve stanici Talat Phlu můžete přestoupit na metrobus BRT. Soupravy metra jsou hojně využívány pro celovozové reklamy, což trochu kazí výhled z této nadzemní dráhy. Reklama je všudypřítomná a neubráníte se ani jejím akustickým projevům nejen na nástupištích, ale i ve vozidlech.
Stanice Saphan Taksin je ideální pro přestup na rychlé lodní linky plující po řece Chao Phraya. I proto byla tato původně dočasná stanice zachována i po prodloužení linky dále přes řeku na západ. Kvůli zachování nástupiště, které mělo původně ustoupit druhé koleji pokračující na západ, se však koleje z obou směrů sjíždějí do jedné, což poněkud omezuje propustnost linky.
34 zastávek mají lodní linky MHD, které zajišťují rychlou obsluhu Bangkoku podél mohutné řeky Chao Phraya. Jízda je rychlá, jízdné levné a tak není divu, že tyto lodě bývají často přeplněné. Než nastoupíte do lodi, je radno sledovat barvu vlajky, jakou je konkrétní loď označena. Od toho se totiž odvíjí trasa i zastávky. Pokud nastoupíte do lodi s modrou vlajkou určenou především pro turisty, zaplatíte násobně více než za klasickou veřejnou loď.
Jednotlivé lodní linky na řece Chao Phraya jsou rozlišeny barevnými vlajkami, podle kterých poznáte typ linky i úroveň jízdného. Některé rychlé linky pro každodenní dojíždějící však jezdí jen ve všední dny.
Hlavními dopravními uzly jsou bangkokské mezinárodní letiště Suvarnabhumi, které ročně odbaví 50 milionů cestujících, dále bangkokské hlavní nádraží a také několik přestupních stanic metra východně od centra. Z nového obřího letiště se na kraj centra dostanete nejrychleji nadzemní dráhou, nejvíce podobnou klasickému metru. Na dvou místech této letištní linky se dá přestoupit na podzemní i nadzemní linku metra. Původně zde souběžně s klasickou zastávkovou linkou jezdily ještě zrychlené vlaky, jejichž provoz však byl pozastaven, snad z důvodu nedostatečnosti vozového parku. Odbavovací systém je...
Každou loď ovládá hbitá a sehraná posádka. Díky tomu probíhá odbavování v jednotlivých zastávkách i s tak velkým plavidlem svižně. Davem cestujících se prodírá průvodčí, která se snaží vybírat jízdné.
Věčně plné veřejné lodě jsou nejrychlejším způsobem, jak cestovat po březích řeky Chao Phraya. Tyto základní linky ještě doplňuje množství přívozů i rychlé lodě plující některým z četných kanálů, které křižují celé město.
Úzkými říčními kanály se až neuvěřitelně rychle prohánějí tyto veřejné lodě, které mají stanovené pevné zastávky i jízdní řád. Takové linky jsou ve spleti nepřehledných autobusů a při chybějící síti metra v turisticky nejnavštěvovanější části Bangkoku vítaným pomocníkem.
Jedna ze zastávek lodní linky plující jedním z říčních kanálů v centru města. Bangkok žije i za tmy - díky blízkosti rovníku se tu stmívá celoročně už po šesté hodině. Přstaviště je obklopeno řadou restaurací i stánků s nejrůznějšími pochutinami.
Od roku 2010 spojuje východní část centra Bangkoku se zdejším obřím letištěm tato nadzemní dráha, velmi podobná bangkokskému nadzemnímu metru. Z konečné na konečnou to trvá necelou půlhodinu a na cestě je 8 stanic, z toho na dvou se dá přestoupit na metro.
Ve vozech metra i letištní železnice jsou vyhrazená místa také pro budhistické mnichy. Ti v Thajsku požívají speciálních privilegií. Napířklad na nádražích mají oddělené čekárny od ostatních cestujících.
Metro v Bangkoku má dvě tváře: novější podzemní modrá linka MRT a o něco starší nadzemní dvě linky BTS, nazývané podle svého charakteru také Skytrain. Na obou jezdí podobné soupravy, ale tarifní systém mají každá svůj. Z nadzemních linek BTS lze dobře sledovat různorodou tvář dnešního Bangkoku, pokud však vašemu výhledu nepřekáží všudypřítomná reklama. Dvě nadzemní linky jsou spojeny přestupní stanicí Siam a jezdí na nich čtyřvozové jednotky, původně třívozové (kvůli přetíženosti původních souprav byly později dodány čtvrté vozy). Metro se postupně rozrůstá, raritou je stanice Saphan Taksin,...
Nadzemní dráha spojující Bangkok s letištěm jezdí v intervalu 12 minut ve špičkách a 15 minut mimo špičky. Donedávna zde fungovaly ještě expresní vlaky, které v hodinovém intervalu spojovaly po stejné trati letiště s přestupními stanicemi na metro. Provoz těchto vlaků byl ale z důvodu poruchovosti vozového parku a asi i z ekonomických důvodů pozastaven. Všichni se tak musí spokojit se zastávkovými vlaky.
Interiér třívozových souprav Siemens Desiro 2 na letištní lince. Jízdné se platí pomocí žetonů, které se přikládají k turniketům u vstupu a vhazují do turniketu u výstupu. Předplatitelé mají čipové karty. Tyto vlaky provozované thajskými státními dráhami nejsou tarifně kompatibilní ani s jedním systémem metra.
Vstup do stanice podzemní linky metra, označovaného zkratkou MRT. Zatím jediná (modrá) linka byla zprovozněna v roce 2004, má 18 stanic a začíná u bangkokského hlavního nádraží Huala Lampong. Všechna nástupiště mají oddělovací dveřní stěny a platí se u turniketů pomocí žetonů s čipem nebo čipovými kartami. Aktuálně se buduje její prodloužení na obou koncích a časem by měla celá linka vytvořit velkou smyčku napříč Bangkokem. Plány na další rozvoj kolejové dopravy, tedy především nadzemního metra, jsou smělé, ale termíny se přiliš dodržovat nedaří. Na takovou megalopoli je však současný rozsah kolejové sítě žalostně nedostatečný.
Honosná budova bangkokského hlavního nádraží Huala Lampong, které leží východně od centra města a čínské čtvrti. Z tohoto hlavového nádraží se rozjíždí příměstské i dálkové vlaky do různých směrů. Nádraží je také základnou pro turisty, kteří chtějí vyzkoušet exotické a hlavně levné cestování železnicí napříč Thajskem. K hlavnímu nádraží vede také metro a mnoho autobusových linek.
Jeden ze zástupců městských autobusů před nádražím Huala Lampong. Zjistit odkud, kam a kudy která linka jede, je prakticky nemožné. Lepší je se opakovaně ptát a ujišťovat se, jestli jede autobus požadovaným směrem. V autobusech jsou obratné průvodčí, které vám prodají jízdenku podle vzdálenosti a dokážou si poradit i s vysokou vytížeností zdejších spojů. Bohužel kvůli každoenním a všudypřítomným zácpám není cestování autobusem příliš rychlé.
Bangkok je město žijící v několika úrovních. Městské bulváry bývají občas dvou- nebo třípatrové, ale množství nadjezdů a ramp stejně neřeší každodenní tíživou dopravní situaci. V pozadí je vidět konečná stanice nadzemního metra BTS "Národní stadion". V budoucnu by snad mohla tato linka vést dál středem ulice vstříc centru města.
Nedílnou součástí městské dopravy v Bangkoku je také vodní doprava. Díky řece Chao Phraya, která rozděluje Bangkok na dvě části, a do ní vtékajícím vodním kanálům tvoří vodní cesty nedílnou součást dopravy po městě. Po řece Chao Phraya jsou rozesety jednotlivé zastávky kapacitních lodních linek, které jezdí v různých intervalech za různé jízdné a obsluhují různé zastávky na trase. Jednotlivé varianty jsou odlišeny barevnými vlajkami na zádi lodí. Kromě toho jezdí některými kanály podobné lodě, opět se zastávkami podobnými klasické MHD a v pravidelných intervalech. Kvůli beznadějně ucpaným...
Do hlavového hlavního nádraží Huala Lampong míří příměstské i dálkové vlaky po této trati vedoucí hustou městskou zástavbou. Vlaky jezdí pomalu a tak není pro místní tato trať žádnou bariérou. Všechny vlaky jsou v Thajsku motorové a patřící státní firmě SRT. Tyto na místní poměry moderní japonské motorové jednotky Kawasaki z 80. let 20. století slouží i na příměstských linkách v okolí Bangkoku.
Oslavy čínského nového roku se odehrávaly zejména ve zdejší vyhlášené čínské čtvrti, kterou projíždí i četné autobusové linky. V tento slavnostní večer to měli řidiči místních autobusů ještě těžší než jindy.
Autobusové linky provozuje řada soukromých dopravců. Největším dopravcem je městský BMTA, vlastnící údajně cca 3500 autobusů. Některé linky sdílí i více firem. Autobusy jsou různobarevně vyvedeny, číslo linky, které je důležitým orientačním prvkem, se na karoserii vozidla opakuje v mnoha různých podobách. Někdy najdete i přehled zastávek, na neturistických linkách však jen v thajštině.
Další z prapodivných strojů, tentokrát na lince 511. Některé autobusy jsou pravděpodobně staré několik desetiletí, díky podvozkům z nákladních automobilů je však jejich životnost velmi dlouhá. Kvůli věčnému horku se často jezdí i s otevřenými dveřmi.
Tam, kde nejezdí metro, vlaky ani lodě, musíte buď autobusem, taxíkem nebo ještě lépe tuk-tukem, což je oblíbená podoba taxíku v podobě motorové tříkolky. Pozor však na vykutálené taxikáře, kteří si na turistech rádi přivydělají. Bohužel autobusová doprava není pro neznalé návštěvníky příliš použitelná, protože se lze jen těžko orientovat ve zdejším systému a mapy linkového vedení také nikde nenajdete. Při delším pobytu tak vítězí metoda pokus / omyl v kombinaci s informacemi od spolucestujících, kteří jsou zde velmi vstřícní, ale bohužel ne vždy mluví anglicky. Autobusů tu jezdí tisíce a...
Zastávková infrastruktura dosahuje různé kvality, to nejlepší představuje tato zastávka v centru poblíž vládní čtvrti. Zevnitř přístřešku jsou alespoň nalepena čísla projíždějících linek a také zde bývá označen směr (z centra / do centra).
Takto jezdí oblečeny letité autobusy Isuzu hlavního městského dopravce BMTA. Autobusy se hojně pohybují i kolem věhlasného královského paláce.
Linka 204 začíná v čínské čtvrti poblíž zastávky lodní linky na řece Chao Phraya. Přibližné trasy autobusových linek lze najít alespoň v mapách Google.
Na některých linkách uvnitř centra jezdí také tyto menší autobusy, které se lépe prodírají každodenní automobilovou džunglí. Ze značek převládají autousy Isuzu a pak různé čínské výrobky.
Jedinou výjimkou v autobusovém chaosu je místí metrobus, neboli linka BRT, která navazuje na nadzemní metro Skytrain v jižní části města a jezdí v oddělené dráze uprostřed městské dálnice. Jezdí na ní speciální 12metrové autobusy s jedněmi širokými dveřmi na pravé straně a s bočním naváděním na zastávkách, aby autobus zastavil vždy těsně u vysoké nástupní hrany. Na jediné lince BRT je směšně nízké jízdné, ale přesto zde není příliš mnoho cestujících. I to byl možná důvod, proč z původních pěti linek zůstalo u jediné.
Interiér nejstarších autobusových zástupců Isuzu na nákladních podvozcích s poctivě nýtovanými plechy a dřevěnou podlahou.
A zde je tento autobusový krasavec na lince 1 zachycen zvenku. Jak vidno, i zde jsou cestující zvyklí nastupovat do autobusu spíše z vozovky než z chodníku.
Určitý podíl na autobusových linkách MHD mají i částečně nízkopodlažní vozy. Tento pochází z druhé ruky odkudsi z Číny a z této země mu byly ponechány i veškeré vnitřní digitální informační panely i s původními informacemi, které však v Bangkoku poněkud postrádají smysl.
Přestupní železniční uzel Taling Chan na západě města je téměř před dokončením modernizace, která přinese vysoká nástupiště a zavedení moderních elektrických příměstských jednotek v krátkých intervalech. I v takto moderních stanicích najdete zdejší barevnou tvořivost. Z této stanice se od hlavní trati vedoucí na hlavní nádraží odděluje železniční trať do koncového nádraží Thonburi v západní části centra Bangkoku. Odtud jezdí příměstské i dálkové vlaky na západ Thajska.
Do roku 1999 existovala v Bangkoku kapacitní kolejová doprava jen v podobě pomalých příměstských a dálkových vlaků. Nyní se ke třem základním linkám metra a jedné letištní lince staví další trasy i prodloužení stávajících linek, stále je však kapacitní kolejové dopravy v Bangkoku zoufale málo. MHD tak stále vévodí tisíce autobusů, které se s různou úspěšností prodírají rušnými bangkokskými ulicemi. Na modernizaci se připravuje i příměstská železnice, která provozována na úzkém rozchodu a pouze v motorové trakci nedokáže nabídnout ani potřebnou rychlost ani kapacitu. Zejména severně od centra...
Zhruba v půlhodinovém intervalu jezdí ze západního předměstí Salaya do stanice Thonburi tato dvouvozová motorová jednotka Kawasaki. O víkendech jsou tyto vlaky používány pro zvláštní turistické vlaky jedoucí přes legendární most přes řeku Kwai. Velké přestavby a rozvoje příměstské železnice by se měla v budoucnu dočkat i tato stanice.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM