Barcelona - metro (říjen 2010)

Barcelona je jedním z turisticky nejnavštěvovanějších měst světa a leží na příhodném místě mezi horami a pobřežím Středozemního moře a navíc ve velmi příznivých klimatických podmínkách. Natěsnány zde žijí necelé dva miliony obyvatel a barcelonská aglomerace se i nadále rozrůstá. Proto stále roste také síť metra, které je základem městské dopravy. Barcelonské podzemí je linkami metra protkáno poměrně hustě - v provozu je již 11 linek, z čehož klasickým metrem lze nazvat prvních 5 linek. Linky L1 až L5 provozuje barcelonský dopravní podnik TMB a až na výjimky čítající pár stanic jsou tyto linky vedeny pouze pod zemí. Všechny mají standardní evropský rozchod, pouze linka L1 jezdí na španělském železničním rozchodu 1672 mm. Rozvoj všech těchto linek ještě není ukončen, nedávno se třeba rozrostla linka L5. K těmto linkám se řadí ještě krátká linka L11, která je prodloužením linky L4, ale jezdí zde pouze dvouvozové soupravy a linka již zčásti automatizována.

Nový typ vlaků metra na lince L5. Soupravy jsou plně průchozí a mají málo sedaček (jsou uspořádány podélně a jsou plastové). V každé stanici najdete displej zobrazující čas odjezdu následujícího vlaku. Intervaly se pohybují kolem 3 minut.
Starý typ turniketů - pro výstup slouží železná vrátka bez jakékoli odolnosti proti černým pasažérům. Navíc při vstupu se vkládá jízdenka do otvoru na opačné straně než u novějších turniketů, což může nejednoho cestujícího zmást. Nad tarifní kázní bdí vedle turniketů ještě armáda kontrolních zaměstnanců, kteří jsou ale velmi ochotní a lidem neznalým místních poměrů aktivně pomáhají.
Boční nástupiště je typické pro barcelonské stanice metra. Příkladný je informační a navigační systém. Každá linka metra má svou barvu a ta je důsledně používána. Stanice Sagrada Familia se nachází přímo pod světoznámou stejnojmennou katedrálou.
Skromný výstup z metra. Snad kvůli ochraně před nečekanými přívaly vody musíte nejdřív nahoru, abyste mohli dolů...
Linka L8 je spíš železnice (více v části Železnice) a spolu s regionálními vlakovými linkami vyjíždí ze stanice Espanya (opět významné náměstí) západním směrem. Zvláštností je úzký rozchod kolejí 1000 mm. Provozuje ji opět společnost FGC.
Ukázka komplexních dopravních informací na nástupišti stanice metra zelené linky L3. Ta je navzdory svému názvu nejstarší barcelonskou linkou metra. Na infopanelu je také vyobrazeno schéma tras metra s uvedením přstupní doby v jednotlivých stanicích - občas znamená přestup z jedné linky na druhou docela slušný pěší výlet barcelonským podzemím.
Linka L11 je prodloužením linky L4, se kterou se potkává ve stanici Trinitat Nova, a má jen 5 stanic. Vzhledem k malému obratu cestujících zde jezdí jen dvouvozové soupravy a v části trasy jen po jedné koleji. Linka L11 se také postupně automatizuje, v některých stanicích vznikají dveřní stěny oddělující nástupiště od kolejiště.
Linky L6 a L7 provozuje společnost FGC (regionální katalánské železnice). Obě linky vyjíždějí z centra města ze stanice Catalunya, která leží přímo pod jedním z nejvýznamnějších barcelonských náměstí a pokračují spolu na sever, kde se dělí na dvě větve a při probojovávání složitým terénem se občas podívají na povrch. V některých stanicích lze vystupovat pouze některými vozy, protože jsou zde kratší nástupiště.
Starší typ barcelonského metra s dveřmi na kličku. Ve stanici Trinitat Nova se na jednom nástupišti setkává žlutá linka L4 s krátkou zelenou linkou L11. První dveře soupravy jsou určeny pro vozíčkáře, protože právě u těchto dveří je ve všech stanicích zvýšena hrana nástupiště pro bezproblémový přejezd z nástupiště do vozu.
Společné nástupiště linek L4 a L11 ve stanici Trinitat Nova.
Jedna z centrálních stanic červené linky L1. Vzhledem k velkému obratu cestujících jsou nástupiště umístěna z obou stran koleje. Koleje na lince L1 jako jediné mají široký španělský rozchod (1672 mm). Linka L1 je také v části trasy vedena souběžně s železnicí a spojuje nejdůležitější barcelonská nádraží.
Konečná stanice Gorg automatické linky L9. Ambiciózní projekt tangenciální dvojlinky automatického metra s cca 50 stanicemi začal na východě města prvními několika stanicemi. Linky L9 a L10, které vedou v centrálním úseku v jedné stopě, se budují zvláštní tunelovací metodou a mají odlehčit přetíženým ostatním linkám metra, které směřují radiálním směrem do centra Barcelony.
Velmi ambiciózním projektem je výstavba nových automatických linek L9 a L10, které mají mít dohromady přes 50 nových stanic a necelých 50 km délky. Nové linky obkrouží Barcelonu ze severu a vytvoří tak tangenciálu, která se stane alternativou dosavadním radiálním linkám metra. Na západě dojede až na letiště, které má dnes spojení s městem vlakem nebo autobusem. Druhá větev zároveň obslouží rozvojovou zónu na jihozápadě u mořského pobřeží. Na východě je tato dvojlinka rozvětvena a v této oblasti je již v provozu.
Automatické metro - linky L9 a L10 jsou budovány zvláštním způsobem - podzemím je ražen tubus o stejném průměru bez ohledu na to, jestli je to stanice nebo širá trať. Jednotlivé koleje jsou vedeny nad sebou a nástupiště stanice zabírá vždy zbytek vyhloubeného tubusu. V mezistaničních úsecích je však vytunelovaný prostor poněkud nevyužitý, snad kromě přejezdových kolejových spojek nebo technologického zázemí metra.
Zvláštností budování nové trasy metra je speciální tunelovací metoda, kdy se razí jeden tubus o průměru 12 metrů, kudy vedou obě koleje a v rámci tohoto profilu jsou budovány i stanice. Z nich pak vedou kolmé šachty nahoru. Proto má většina stanic výtahy a nikoli eskalátory. Jednotlivé koleje jsou vedeny nad sebou a stejně jsou uspořádány i stanice. V mezistaničních úsecích je v tunelech však poněkud více prostoru, než je nutné. Soupravy jezdí plně automaticky a všechna nástupiště jsou oddělena od kolejiště dveřními stěnami. Po dokončení tohoto obřího projektu bude Barcelona jedním z...
Výjezd ze stanice, kdy je kolej vedena v horní polovině tubusu. Díky automatickému řízení je možno z čela soupravy sledovat ubíhající cestu. Všechny stanice jsou díky oddělovacím dveřním stěnám a poměrně malému prostoru stejné, bez výrazných architektonických prvků. Ve spojení se strohostí vozidel a zatím nepříliš velkou vytížeností působí nové linky metra poněkud nehostinně, až nelidsky. Zbytek trasy se horlivě buduje, zanedlouho bude otevřena další samostatná část trasy, tentokrát na západě. Západní části města přinese metro velký rozvojový potenciál.
Některé nové stanice automatického metra jsou položeny poměrně hluboko a pro cestu do hlubin barcelonského podzemí jsou kromě rychlovýtahů někde použity také eskalátory, které jsou místo jednoho dlouhého eskalátorového tunelu rozdělené do několika úseků, což je pro cestující poněkud únavné.
Stanice Glóries na širokorozchodné lince L1. Vozy metra jsou sice klimatizované, ale možná i díky tomu je v samotných podzemních stanicích nesnesitelné horko, ventilace zřejmě nápory horkého vzduchu ze souprav metra nestíhá. V některých stanicích najdete zvlhčovače vzduchu, ale úlevu přinášejí jen minimální.
Část hluboko položených stanic nových linek L9 a L10 má vybudovány výstupy ve formě velkorysých kruhových šachet, na jejichž obvodu je 6 rychlovýtahů. Pohled zezdola je ohromující a v mnohém připomíná pompéznost stavitelů středověkých i novověkých svatostánků.
Barcelonské metro, to však nejsou jen nové velkorysé trasy, ale i velmi stará infrastruktura, která už bohužel příliš zmodernizovat nejde. Nevýhodou bohaté historie barcelonského metra jsou stísněné stanice, dlouhé a krkolomné přestupní chodby a také nesnesitelné horko ve stanicích, i když na povrchu panuje příjemné svěží počasí. Přesto je metro nejspolehlivějším a nejrychlejším prostředkem cestování po městě.
Centrální dispečink barcelonského metra (tedy pouze linek provozovaných společností TMB). Odtud se také řídí automatické metro, a už je připravena i kapacita pro jeho další prodloužení.