Barcelona - autobusy (říjen 2010)

Autobusy jsou po metru druhým nejdůležitějším hromadným městským dopravním prostředkem v Barceloně. Město je specifické svým pravoúhlým roštovým systémem ulic, který narušuje pouze několik diagonál vedených šikmo. Barcelona je obklopená strmými kopci na severu a mořským pobřežím na jihu, takž je hustota městské zástavby poměrně vysoká. Jelikož se Barcelona rozvíjí i nadále, postupně je zastavováno i území mimo městské hranice, které dnes tvoří jednolitý celek, i když administrativně se už o Barcelonu nejedná. Velmi zajímavým úkolem pro autobusy je obsluha strmých svahů na sever od centra, které jsou rovněž hustě osídleny.

Městské autobusy MAN oblečené ve španělské karoserii v červeném městském nátěru. Červené autobusy provozuje barcelonský dopravní podnik TMB.
Takový zastávkový sloupek, který solárním panelem napájí digitální displej zobrazující aktuální příjezdy nejbližších spojů, je v Barceloně poměrně rozšířený. V centru jsou však informace pro cestující soustředěny především v přístřešcích.
Plynový městský autobus v centru v přístavní čtvrti Barcelonetta poblíž hlavní městské pláže. Autobusy jsou v centru velmi pomalé, přesto hojně využívané. I když tu najdete mnoho vyhrazených pruhů, mnohdy jsou příliš úzké nebo obsazené zásobujícími auty, takže provoz příliš nezrychlují.
Městské autobusové linky jsou číslovány od jedničky výše až do trojciferných čísel a provozuje je městských dopravní podnik TMB, který má ve svém vozovém parku červené nízkopodlažní autobusy různých délek i značek (od devítimetrových minibusů přes standardní dvanáctimerotvé až po kloubové autobusy na páteřních linkách). Svézt se můžete vozidly od výrobců Mercedes-Benz, MAN a Irisbus, které jsou většinou oblečeny do španělských karoserií. Většina vozidel má méně dveří a dveře se vyklápějí ven. Do všech autobusů se nastupuje pouze předními dveřmi a cestující je povinen si označit papírovou...
Starší autobus Mercedes-Benz na kopci Montjuic. Kromě kabinkové lanovky vede na tento hojně navštěvovaný kopec v centru města také autobusová linka 193. Specialitou španělských autobusů (resp. karoserií) jsou výklopné dveře otevírající se ven.
Konečná zastávka páteřní autobusové linky 10 na severu města. Linka vede severojižním směrem od severních svahů až k mořskému pobřeží. Krátké intervaly a kloubové vozy činí linku velmi atraktivní. Poblíž této konečné stoupají kloubové autobusy neuvěřitelně strmými svahy a proplétají se obytnými ulicemi, kde parkují auta na obou stranách ulice a bez sklopení jejich zrcátek by tudy autobus neprojel. Jedna ze zastávek na trase je umístena uprostřed kruhové křižovatky na středním dělícím pásu čtyřpruhové komunikace. Při zastavení zasahuje zadní část autobusu do vozovky v příčném směru. Inu v Barceloně není skoro nic nemožné.
Další typ karoserie u autobusu MAN. Linka 20, ostatně jako většina zdejších linek, je vedena přes celé město. I když je autobusová síť linkového vedení poměrně hustá, linky mají poměrně dlouhé intervaly (15-20 minut) i v přepravních špičkách.
Dalším zpomalujícím prvkem jsou hustě rozmístěné semafory, které regulují křižovatky v těsném sledu za sebou. Roštový systém ulic, z nichž ty hlavní jsou jednosměrné nebo alespoň se třemi pruhy v každém směru, umožňuje používat "zelené vlny". Problém je, že zelená vlna je nastavena pro projíždějící auta, nikoli pro autobusy, které zastavují v zastávkách. Průměrná cestovní rychlost autobusů je tak velmi špatná. I když zde nechybí vyhrazené jízdní pruhy, většinou jsou velmi úzké nebo obsazené zásobujícími dodávkami, takže jejich použití nepřináší ten správný efekt.
Hřbitovní linka 107 je v provozu pouze ve vybrané sváteční dny. Autobus obsluhuje terasovitý hřbitov na kopci Montjuic. Takto vypadají zastávkové jízdní řády umístěné na otočných modulech na zastávkových sloupcích. Většinou se však dočtete pouze intervaly. Pozitivem je vykreslení trasy pro každou linku na mapovém podkladu.
Síť linkového vedení městských autobusů je poměrně kvalitní, linky mají většinou smysluplnou trasu a dostanete se jimi přes celé město. Problémem jsou dlouhé intervaly jednotlivých linek, což je při jejich extrémní nespolehlivosti vražedná kombinace. Výjimku tvoří několik "páteřních" linek, jejichž interval je krátký (do 10 minut) a používají se na nich kloubové autobusy. Na běžné linky navazují místní minibusové linky, většinou označené trojciferným číslem. Některé z nich už však zasahují za hranice města a ne vždy na nich platí městské jízdní doklady, jako jsou například...
Kloubové Citaro od Mercedesu na páteřní lince 7. Linka 7 je vedena po hlavní městské diagonále, která jako jedna z mála šikmo protíná přísně pravoúhlý roštový systém ulic. Do všech autobusů se nastupuje pouze předními dveřmi. To ještě více zpomaluje již tak pomalé autobusy uvízlé v celodenních kolonách.
Zastávkový mys jako řešení všudypřítomně parkujících aut ve městě. Jednoduchý betonový prvek je velkým pomocníkem pro bezbariérové cestování. Za normálních podmínek by se zde totiž autobusy k chodníku prodíraly jen stěží.
Mikrobus na lince 112 obsluhuje těžko přístupné kopcovité čtvrti na severu města. Minibusové linky se zde proplétají úzkými uličkami a navazují na metro nebo na "normální autobusy".
Skutečným a nejen dopravním zážitkem je projížďka linkou 102, která vede do vzdálených hřbitovů "Collserola" severně od města. V tamním údolí je v rozlehlém areálu umístěno mnoho "domů", ve kterých jsou umístěny hroby v několika patrech. Autobus projíždí uličkami mezi jednotlivými budovami a v areálu hřbitovů má asi 7 zastávek.
V noci je v provozu speciální síť nočních linek s příznakem "N", které nahrazují i metro. To jezdí zhruba do jedné v noci, o víkendových nocích je provoz prodloužen. Dálkové autobusy nebo příměstské autobusy zasahující mimo barcelonskou aglomeraci, jezdí většinou z autobusových terminálů u metra a jedná se o pohodlnější vozidla dálkového typu, občas i kloubová. Všechny tyto autobusy jsou zčásti natřeny jednotící červenou barvou s podpisem katalánského regionu, který provoz veřejné dopravy dotuje.
Linka 92 je jednou z pozoruhodných tras, které vedou skrz kopcovité čtvrti severně od centra města. Při jízdě autobusem se nebudete stačit divit, jak strmé svahy je možné zastavět domy a jak strmými ulicemi jsou autobusy schopny jezdit. Velkým pomocníkem jsou tu také venkovní eskalátory, které pomáhají lidem zdolat značné výškové rozdíly.
I sedačky v autobusech jsou laděny do městských barev, šedivou barvou jsou odlišeny vyhrazené sedačky pro invalidy - jednoduché, ale účinné řešení.
Jízdní řády jsou na zastávkách umístěny buď v přístřešku nebo na označníku. Označníky jsou buď kulaté jednotyčové, na kterých jsou jízdní řády umístěny na otočném úzkém válci, nebo se jedná o dvoutyčové sloupky se solárním panelem a displejem s aktuálními odjezdy nejbližších spojů. Tyto displeje jsou rozšířeny také v přístřešcích. Samotné zastávkové jízdní řády totiž kromě kvalitně vykreslené trasy poskytují informace pouze o intervalech, neboť při tak velké nepravidelnosti stejně nemá nic jiného cenu. Ve večerním období jsou občas vypsány i konkrétní časy, nicméně nutno podotknout, že s...
Další zástupce nízkokapacitních městských autobusů. Linka 123 se motá uličkami poblíž dolní konečné zastávky historické tramvaje "Tramvia Blau".
Od každého ze dvou terminálů barcelonského letiště jezdí v pětiminutovém intervalu patnáctimetrové klimatizované autobusy Scania s konečnou zastávkou na významném náměstí Catalunya v centru města. Jízdní doba je při absenci kolon cca 30 minut. Letištní autobusy nejsou integrované a vybírá se zde "praktické" jízdné 5,05 EUR.