Dvojjazyčné hlavní město Belgie i celé Evropy s milionem obyvatel je rájem tramvajové dopravy, která se prolíná s klasickým metrem. Jeho dvě dvojlinky doplňují tramvajové tunely pod centrem, kterým tu říkají prémétro. Rozsáhlá tramvajová síť obsluhuje hlavně širší centrum, a kam nevedou tramvajové koleje nebo metro, jezdí hnědostříbrné autobusy místního dopravního podniku STIB/MIVB. Brusel má také hustě osídlenou aglomeraci, kterou obsluhuje 12 příměstských vlakových linek S, které se v centru sjíždějí na několik místních nádraží. Brusel je centrem celého regionu a metropolí Belgie, s jejíž zbytkem ho spojuje hustá a rychlá síť meziměstských i dálkových vlaků.

Páteří bruselské dopravy je metro srostlé s místní rozsáhlou tramvajovou sítí díky společným tunelům. Podzemní úseky se tu totiž původně budovaly jako podpovrchová tramvaj a u části z nich to tak zůstalo dodnes jako tzv. prémétro. Základní síť metra vznikla v 70. a 80. letech a dnes ji tvoří dvě dvojlinky – jedna okružní pro linky 2 a 6 a jedna východozápadní pro linky 1 a 5, které se pak větví na východě. Stanice metra jsou na okrajích často povrchové nebo mělce podpovrchové s přílivem denního světla. Zatímco na linkách 2 a 6 potkáte starší klasické soupravy s oranžovými čely, na linkách 1 a...
Severní částečně povrchový úsek klasické linky metra č. 6 s nejstarším typem souprav. Brusel má 4 linky čistokrevného metra – 1, 2, 5 a 6. Linky 2 a 6 tvoří v centru společný okruh. Tento nejrozšířenější typ byl vyráběn v letech 1976-1999.
Severojižní úsek tzv. prémétra, neboli podpovrchové tramvaje, kde jezdí linky 3+4 s nejdelšími tramvajemi a v části úseku také linky klasické tramvaje č. 51, 55 a 82. Nyní se připravuje konverze této trasy na čistokrevné metro (linka 3). Ve stanicích tu najdete dvě výškové úrovně nástupišť, ale používá se už pouze ta nízká.
Podzemní konečná stanice linky 5 na jinak částečně povrchovém úseku v jihozápadní části Bruselu. Linky 1 a 5 sdílejí společný úsek, který půlí centrum i okružní dvojlinku 2 a 6 od západu na východ. Toto je druhý nejnovější typ metra od firmy CAF.
Šestivozové soupravy CAF byly dodány v počtu 21 kusů v letech 2007-12. I nadále jsou však nejvíce zastoupeny původní typy M1-M5, které byly dodávány postupně od 70. let, kdy byl také položen hlavní základ dnešní sítě metra.
Na linkách 1 a 5 potkáte i nejnovější model metra od CAFu. Celkem má být dodáno až 90 souprav schopných automatického provozu – plánuje se díky nim nejen obnova nejstarších vozidel ze 70. let, ale také provoz na nové lince 3, která nahradí tzv. prémétro s provozem tramvajových linek 3 a 4.
Interiér nejnovějších plně průchozích 6vozových souprav metra CAF. Zatím jich je dodáno téměř 20, aktuálně je objednáno 43. I pro plánovanou linku 3 jich bude potřeba pro linky 1, 3 a 5 celkem 90. Metro v Bruselu, stejně jako tramvaje i autobusy, jsou laděny do hnědé barvy v kombinaci se stříbrnou.
Další stanice s denním světlem na dvojlince 2+6, která tvoří okruh kolem centra a vede také na sever do okolí bruselské dominanty – Atomia. Tyto soupravy byly dodávány v 5 sériích, které postupně v letech 1976-1999 vyráběly různé firmy od belgického Brugeoise et Nivelles přes Bombardier a Alstom až po CAF.
Detail nejtypičtějších vozů těžkého bruselského metra na linkách 2 a 6 s mechanickým otvíráním jednotlivých dveří. Klasicky se v Bruselu jezdí se šestivozovými soupravami. Do metra se dostanete pouze přes turnikety.
Souhrnné intervaly okružní dvojlinky metra 2+6 jsou podobné pražskému metru, o víkendech se ale jezdí častěji. Zatímco linky 2 jezdí pouze po okruhu (v koncové stanici Simonis na západě centra jsou však nástupiště v různých výškových úrovních), linka 6 pokračuje samostatně na severní okraj města do prostoru místního parku a výstaviště včetně světoznámého Atomia.
Další barevně zajímavá podpovrchová stanice Bockstael na již samostatném severním úseku linky metra 6, který vede souběžně s částečně zahloubeným severojižním železničním koridorem přes západní nádraží.
Detail schématu klasického bruselského metra: okružní dvojlinka 2 a 6, kterou od západu na východ protíná druhá dvojlinka 1 a 5, jež se pak na východě větví. Severojižním směrem přetne okružní linku 2+6 nově plánovaná linka 3, která nahradí dnešní úsek tramvajového prémétra.
Schéma trasy dvojlinky metra 1+5, která se větví na východním okraji centra. Tento již skoro prehistorický panel na nástupišti by měl zobrazovat pomocí prosvětlených stanic, kde se zrovna nachází jednotlivé vlaky.
Historický plakát v místním muzeu MHD s vyobrazením typických vozidel metra a tramvají (používaných jako tzv. prémétro) ze 70. a 80. let. Zatímco tento typ metra ještě potkáte na linkách 2 a 6, staré PCC tramvaje už tak časté po velké obnově vozového parku nejsou.
Bruselský symbol metra najdete i jinde než na linkách klasického metra. Zde označuje vstup do podzemního úseku tramvajových linek 3 a 4, tzv. prémétra. Tento podzemní úsek od severu centra na jich byl vytvořen už v 70. letech a dnes je zde klidný, ale vlastně velmi rušný prostor pro pěší i cyklisty. A chystá se konverze tohoto úseku na klasické metro.
Tramvajová doprava je v Bruselu hluboce zakořeněná a čítá 17 linek různých čísel od 3 do 97 (linky MHD jsou číslovány od 1 do 98 a nerozlišuje se, zda jde o metro, tramvaj nebo autobus). Zatímco pod centrem projíždějí tramvaje většinou v podzemních tunelech tzv. prémétra (jedna severojižní osa hlavně pro linky 3 a 4 a druhá východnější pro linky 7 a 25), širší centrum Bruselu je prošpikované tramvajovými kolejemi na povrchu. V samotném centru najdete povrchové tramvajové úseky jen dva. Kromě klasických městských radiálních a zhusta i tangenciálních linek tu jsou i dvě téměř příměstské linky...
Nejdelší 7článkové tramvaje Bombardier jezdí na linkách tzv. prémétra, které projíždějí centrální úseky pod zemí. Jde jednak o linky 3 a 4 využívající severojižní tunel v centru města, a jednak o linku 7, která spolu s linkou 25 používá další severojižní tunel na východním okraji Bruselu (i zde jsou ve stanicích vysoká a nízká nástupiště). Na konečné Churchill se na kruhovém náměstí otáčí linka 3 a dál pokračuje jiná páteřní linka 7, která se s trojkou překrývá pouze na jednu zastávku – obě linky by tak mohly být vzájemně propojené, jenže se potkávají i na severu města.
Těchto nejdelších tramvají nasazovaných na páteřní linky 3, 4 a 7, jezdí v Bruselu celkem 70 a byly dodány firmou Bombardier v letech 2006-14. Zde, severně od centra, se sjíždějí linky 3 a 4, aby společně projely tunelovým úsekem pod centrem kolem jižního nádraží.
Kratší pětičlánkové verze typických bruselských tramvají na jedné z křižovatek na okraji centra Bruselu (přes samotné centrum vedou po povrchu vlastně pouze dvě tratě). Těchto tramvají Bombardier bylo v letech 2005-15 dodáno celkem 150. Všechny jsou obousměrné. Tramvajové linky jsou číslovány od 3 do 97, celkem je jich ale jen 17.
Těsně kolem světoznámého Atomia vede tramvajová linka 7 do konečné Heysel, kde je velké bruselské výstaviště i rozlehlý park na místě kdysi legendární světové výstavy Expo 58. Podél trati také stoupá linka metra 6, která pak pokračuje ještě o stanici dál (Roi Baudouin). Číselná řada bruselských linek MHD začíná jedničkou a plynule pokračuje výš bez ohledu na to, jestli jde o linku metra, tramvaje nebo autobusu.
I tudy vede tramvajová linka 7 v blízkosti Atomia. Na sedmičce jezdí nejdelší tramvaje, stejně jako na páteřních linkách 3 a 4. Všechny tyto linky používají podzemní úseky v centrální části města.
Nejnovější tramvajová trať končí zde u konečné stanice metra Roi Baudouin na severním okraji Bruselu a od prosince 2021 sem jezdí linka 9. Brusel hodlá tramvajovou síť dále rozvíjet, proto objednal 90 nových pětičlánkových tramvají Bombardier, které vzhledově navazují na ty předchozí. První nové tramvaje byly dodány v říjnu 2021.
Druhou konečnou tramvajové devítky je podzemní stanice Simonis poblíž přestupní stanice metra západně od centra, kde se ve dvou výškových úrovních vzájemně potkává okružní dvojlinka 2+6.
Severojižní dlouhá linka 51, která jako jedna z mála vede po povrchu i přes centrum Bruselu, je doménou starých klasických tramvají PCC v tříčlánkové obousměrné podobě. Zde na své jižní konečné Van Haelen.
Detail obousměrné tříčlánkové tramvaje PCC, která byl dodána v letech 1977-8 v počtu 61 kusů. Tyto vozy by kromě linky 51 měly jezdit ještě na linkách 81 a 97. Tramvaje se vyznačují poměrně úzkými dveřmi, které jsou ještě uprostřed rozděleny přepážkou. Jízda s kočárkem je tak prakticky nemožná. Dveře se otvírají stisknutím podlouhlého zeleného pásku na prostředním sloupku dveří.
Jeden z mála povrchových tramvajových úseků v centru, obsluhovaný linkou 51, vede podél vodního kanálu spojujícího Brusel se Středozemním mořem. Škrtnuté číslo znamená zkrácenou variantu trasy linky. V tomto případě byla linka 51 zkrácena z důvodu stávky části zaměstnanců dopravního podniku, kdy byla provozována pouze část linek a některé jen v části trasy, aby byla zajištěna alespoň základní obsluha města.
Vozový park bruselských tramvají pod taktovkou městského dopravního podniku STIB/MIVB byl v posledních dvou dekádách téměř kompletně obnoven plně nízkopodlažními obousměrnými tramvajemi Bombardier. 150 jich je pětičlánkových, 70 (určených pro páteřní linky 3, 4 a 7) sedmičlánkových. A začíná sem proudit i 90 nových pětičlánkových velmi podobného vzhledu. Na některých bruselských linkách ale najdete také staré vysokopodlažní tramvaje klasické koncepce PCC. V centru Bruselu jde o tříčlánkové tramvaje (k vidění hlavně na lince 51) z konce 70. let, na východních příměstských linkách 39 a 44...
Na linkách tzv. příměstské tramvaje východně od Bruselu potkáte tyto dvoučlánkové, rovněž obousměrné tramvaje PCC, které pocházejí z let 1971-3. Těmto linkám tu říkají „rychlá tramvaj“, snad podle vyloženě venkovských úseků, kde sice tramvaj nejede nijak závratně rychle, ale aspoň jí nezdržují zastávky a křižovatky.
Zachovalý interiér dvoučlánkové tramvaje PCC, kterou používají na speciálních příměstských linkách 39 a 44 do čtvrtí Tervuren a Wezembeek-Oppem.
Po svižné jízdě po polích a lesem přijíždí příměstská tramvaj 44 na konečnou ve čtvrti Tervuren východně od Bruselu. Malebnosti místní trati hojně využívají také z nedalekého tramvajového muzea.
Východní „rychlé“ příměstské linky 39 a 44 s provozem tramvají PCC končí v tunelové smyčce Montgomery, kde lze přestoupit na podzemní úsek linek prémétra č. 7 a 25 nebo na linku 81 ukončenou na povrchové smyčce poblíž.
Páteřní linka 4 s provozem nejdelších tramvají končí na jižním předměstí Stalle. Linky 3 a 4 by měla během pár let nahradit v centrálním úseku plnohodnotná linka metra č. 3. Nyní jezdí linky 3 a 4 ve společném úseku ve špičce každé 2,5 minuty.
Všechny hlavní typy bruselských tramvají na jednom obrázku. Uprostřed je první částečně nízkopodlažní typ tramvaje z let 1993-5, který tu jezdí 50 hlavně ve východní části města na linkách 8, 62, 92 a 93.
Ve čtvrti Woluwe-Saint-Pierre v malebné východní části Bruselu se nachází velké muzeum MHD. Součástí jeho rozsáhlé expozice jsou i jízdy historickými vozidly. Návštěvou muzea mnohem lépe pochopíte zajímavý a bohatý rozvoj místní dopravy.
V muzeu MHD najdete i jeden z posledních dochovaných sólo vozů PCC v předposledním bruselském nátěru, pro který byly typické modré pootočené obdélníky v místě dveří.
Denních městských autobusových linek napočítáte v Bruselu 54, které výhradně provozuje místní DP. Ten pro ně má přes 860 autobusů, cca 40 % z nich je kloubových. A již téměř polovina má ekologičtější hybridní pohon (ale najdete tu i prvních pár desítek elektrobusů). Ve vozovém parku nechybí belgické vozy Van Hool, německé Mercedesy i francouzská Iveca. Elektrickou trakci pak reprezentují polské Solarisy a francouzské Bluebusy od Bolloré. A nejnovější fotila hybridních autobusů mladší 3 let sestává ze standardních vozů Volvo (již přes 130) a kloubových Urbanwayů od Iveca (již 164). Všechny v...
Hodně městských autobusů dopravce STIB/MIVB je ukončeno u hlavního vlakového nádraží východně od centra Bruselu. Městský dopravce provozuje 54 autobusových linek s čísly 12 až 98 a také cca 15 nočních linek. Celkem má k dispozici téměř 900 autobusů.
Jeden z nejnovější flotily 164 hybridních kloubových autobusů Iveco Urbanway u hlavního nádraží. Městský dopravce pořídil jen v roce 2021 kolem 200 nových hybridních autobusů, z toho přes 70 kloubových. Na hybridní pohon jezdí už téměř polovina celého vozového parku.
Nejnovější dodávka standardních hybridních autobusů Volvo v roce 2021 čítala cca 130 kousků. Každá linka má svoji barvu, kterou znázorňují i barevné informační displeje. Čísla autobusových linek se prolínají s těmi tramvajovými.
Další hybridní Urbanway na letištní lince 12, kterou se z letiště dostanete až do centra Bruselu. Využít můžete samozřejmě také vlak. Hybridní Urbanwaye jsou dodávány postupně od roku 2019.
Starší naftové Citaro z roku 2014 před vlakovým nádražím Schaerbeek, kde začíná také tramvajová linka 92. Ta pak jede na jih s linkou 93 skrz centrum po jedné z mála tamních povrchových tratí.
Kloubové Citaro z roku 2014. Městský dopravní podnik má ve své flotile cca 40 autobusů kloubových. A kromě hybridních autobusů kupuje také elektrobusy Solaris a Bolloré (už má 25 minibusů, 5 standardních a 25 kloubových). Testuje také autobusy na vodík.
Jeden ze starších Van Hoolů z roku 2010 před budovou Centrálního nádraží. Jeho průjezdné kolejiště je zcela schováno v podzemí a kromě této budovy není místní hlavní nádraží žádnou architektonickou dominantou. Výhodou poměrně stísněného nádraží je ale jeho blízkost historickému centru Bruselu a také možnost přestupu na metro i četné autobusové linky.
Interiér poměrně malé odbavovací haly centrálního vlakového nádraží z 50. let 20. století. To však slouží pouze pro část vlaků, hlavně ty regionální a meziměstské. Nejvíce vlaků včetně vysokorychlostních pak jezdí z jižního nádraží (Midi). Významné je také severní a západní nádraží. Všechna jsou napojena buď na metro nebo páteřní tramvajové linky.
Výčet prostředků veřejné dopravy by nebyl kompletní bez příměstské železnice, která tu funguje na bázi S-Bahnu, jehož 12 linek rozváží lidi do hustě osídlené aglomerace. Příměstské elektrické vlaky na jednotlivých linkách s intervalem 30 nebo 60 minut jezdí v podání státních Belgických drah. Vlaky se potkávají na 4 hlavních nádražích v centru, většina linek jezdí částečně podzemní trasou přes jižní, centrální a severní nádraží. Nejblíže centru je centrální nádraží, část dálkových vlaků a také rychlovlaky však odjíždějí z jižního nádraží (Midi).
Brusel spojuje s hustě obydlenou aglomerací síť často jezdících příměstských vlaků na 12 linkách S, kde se nejčastěji potkáte s těmito moderními elektrickými jednotkami. Hlavní linky S mají celodenní interval 30 minut a většina z nich projíždí hlavní severojižní osou spojující jižní, centrální a severní nádraží. K vidění jsou ale i mnohem starší vlaky, které bývají nasazovány i na meziměstské spoje. Výhodou poměrně malé a hustě osídlené Belgie je, že vlaky jezdí velmi často a z jednoho konce země na druhý se dostanete maximálně do dvou hodin.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM