Malebné francouzské město obklopené vápencovými útesy je vstupní branou do francouzských Alp a již od roku 1987 zde opět jezdí tramvaje, které byly mezi prvními nízkopodlažními na světě. Od té doby se zdejší provoz rozrostl až na pět linek (A až E), které doplňuje hustá síť autobusů, mezi nimiž je od roku 2014 sedm páteřních linek tzv. Chronobusů. Bohužel se zde v roce 1999 rozloučili s posledními trolejbusy. A ke Grenoblu a jeho půlmilionové aglomeraci také neodmyslitelně patří také zdejší bublinová lanovka vedoucí přes řeku Iseru ke zdejší pevnosti Bastille střežící jinak rovinaté město.

Základem dopravy v Grenoblu jsou už od roku 1987 opět tramvaje. Grenoble byl druhý provoz ve Francii (po Nantes), který obnovil provoz tramvají po jejich masovém rušení ve druhé polovině 20. století. A zde začali rovnou částečně nízkopodlažními tramvajemi TFS od Alsthomu, které tu tvoří základ vozového parku dodnes. Po první lince A následovala v roce 1990 linka B. Obě linky sdílí společnou trasu v historickém centru Grenoblu od vlakového nádraží na východ. Pak se kromě několika prodloužení prvních dvou linek v 90. letech celkem dlouho nic nedělo, až v roce 2006 přibyla třetí linka C...
Jedna z 50 tramvají TFS v oblouku před hlavním nádražím, který umožňuje zastávku co nejblíže vlakovým nástupištím. Projíždějí tudy první dvě linky A a B. Tady se také začala psát nová éra tramvajové dopravy v roce 1987.
K původním 50 tramvajím TFS přibylo v letech 2005-9 cekem 53 o 14 metrů delších tramvají Citadis 402. Ty jezdí na nejvytíženějších linkách A, B a C.
Přednádražní prostor s tramvajovým obloukem, co sice zdržuje, ale umožňuje mít zastávky co nejblíže vlakovému nádraží. Grenoble je nejen univerzitní, ale také cyklistické město, proto patří velká část přednádraží cykloparkovišti.
Zastávka tramvaje Sainte-Claire – Les Halles v historickém centru, kde se odpojuje linka B od linky A. Druhá linka vyjela v roce 1990 směrem na východ do místního univerzitního kampusu.
Standardní informační vybavení zastávky MHD: mapa Grenoblu, schéma celé sítě v aglomeraci, mapa okolí i jízdní řády.
Netradiční slunečníky na zastávce Saint-Bruno vlevo od nádraží, kde se oddělují linky A a B. Béčko bylo postupně prodlužováno do místního vědeckého parku, naposledy v roce 2014.
Linka C vedená po jižním obvodu města odlehčila již přetížené trase pro linky A a B. Krátce nato ji v roce 2007 doplnila i krátká linka D na východě města a konečně v roce 2014 přibyla zatím poslední linka E vedená v severojižním směru. V posledních pěti letech byly také stávající linky prodlužovány – v roce 2014 linka B do nového vědeckého parku severně od hlavního nádraží, v roce 2015 nejnovější linka E prodloužená do severních předměstí a poslední novinkou je prodloužená nejdelší linka A jižním směrem o několik zastávek (2019).
Nejnovější konečná zastávka Oxford linky B v místním vědeckém parku ukazuje standardizovanou podobu zdejšího přístřešku MHD.
Jeden z prvních místních Citadisů z roku 2005 na nejnovější konečné linky B ve vědeckém parku. Většina tramvajových úseků mimo zastávky je zatravněna.
Západní konečná nejdelší linky A Fontaine La Poya. Každá linka má svoji barvu a tyto barvy se také používají na displejích na vozidlech. Linky A a B mají nejkratší intervaly – ve všední den jezdí po 4 minutách, ve společném úseku pak každé 2 minuty.
Vesele barevný interiér jinak standardních nízkopodlažních tramvají Citadis 402. Ty jsou o 14 metrů delší než původní tramvaje TFS.
Nejnovější pátá linka E byla otevřena v roce 2014 a vede od severu na jih, do centra se od severu dostává tudy kolem místní pevnosti Bastille, kam vede bublinová lanovka. Zde také po mostě překonává řeku Iseru.
I na nejnovější tramvajové lince E najdete maximum zatravněných úseků. Velké prodloužení až do vzdáleného předměstí Fontanil-Cornillon nastalo v roce 2015.
Skromná severní konečná linky E na předměstí Fontanil-Cornillon a jedna z nejstarších tramvají TFS z roku 1986. Část z nich už prošla modernizací a tyto tramvaje se poznají bílým nátěrem s různobarevným provedením skvrn na bocích.
Nástupní zastávka Fontanil-Cornillon na lince E. Tyto tramvaje se staly průkopníkem nízkopodlažnosti a Grenoble byl prvním městem na světě se 100% bezbariérovou tramvajovou sítí.
Modernizovaný interiér částečně nízkopodlažní tramvaje TFS. Z této koncepce vycházely také první české nízkopodlažní tramvaje RT6N1.
Tramvaj TFS na lince E pohledem od horní stanice bublinové lanovky na místní pevnost Bastile. Linka E proměnila místní severojižní bulvár Jeana Jaurése k nepoznání.
Netradiční bublinová kabinková lanovka k pevnosti Bastille je symbolem celého Grenoblu již od roku 1976, kdy nahradila méně kapacitní klasickou kabinovou lanovku. Lanovka překonává dravé koryto řeky Isére.
Pohled na trasu ikonické lanovky k pevnosti Bastille z nábřeží řeky Isére při východu slunce.
Úchvatný výhled na celé město nabízí plošina u pevnosti Bastile, kam vede tato netradiční lanovka. Dlouhý bulvár Jeana Jaurése zhruba uprostřed obrázku obsluhuje nejnovější tramvajová linka E.
Tramvaje již ke Grenoblu opět neodmyslitelně patří a jsou tu velmi oblíbené. Proto také k původním 52 tříčlánkovým částečně nízkopodlažním třicetimetrovým tramvajím TFS vyrobeným v letech 1986-1996 přibyly delší a plně nízkopodlažní tramvaje Alstom Citadis 402 v počtu 50 kusů. Tyto sedmičlánkové tramvaje jsou dlouhé 44 metrů, byly vyrobeny v letech 2005-9 a jezdí na nejvytíženějších linkách A, B a C. Původní tramvaje TFS2 jezdí na linkách A, C, D a E a část z nich již prošla celkovou modernizací včetně změny nátěru.
Jednotlivé kabiny lanovky mají dvojí uspořádání – buďto se sedí uprostřed nebo na okrajích. Z této se nabízí lepší rozhled. Počet kabin je proměnlivý podle sezonní poptávky.
Ukázkový přestup mezi tramvají a návazným autobusem na jižní konečné linky E Louise Michel. Na tramvaj tu navazuje nejčastěji jezdící páteřní linka C2, která má ve všední den interval 4-6 minut. Linka E jezdí každých 6-10 minut.
Páteřními autobusovými linkami jsou tzv. Chronobusy, linky označené C1 až C7. Ve všední dny nemá žádná z nich interval delší než 10 minut a mnohdy jsou pro ně vyhrazené jízdní pruhy, jako třeba zde na dlouhé tangenciální lince C6 vedené po jižním obvodu města a propojující téměř všechny tramvajové linky.
Tyto standardní Scanie Citywide poháněné plynem jsou nejnovějšími vozidly pro páteřní linky Chronobus. Byly dodány v roce 2018 v počtu 48 kusů. Každý typ linky má svůj vlastní barevný nátěr.
Další rekonstruovaná již přes 30 let stará tramvaj TFS se blíží na jižní konečnou nejkratší linky D, která obsluhuje místní předměstí na východě Grenoblu od roku 2007. Linka D má jen 6 zastávek a ve všední dny jezdí v intervalu 10 minut.
Také interiér nejnovější Scanie je barevně laděný do žlutého konceptu páteřních linek Chronobus.
Iveco Urbanway na lince Chronobusu. Místní barevný nátěr dost podstatně mění původní vzhled autobusů díky velkému podílu černé barvy a částečných polepů oken. Těchto Urbanwayů bylo dodáno v letech 2015-6 celkem 54 s hybridním pohonem a 29 s pohonem na plyn v roce 2017.
Postupné rozšiřování tramvajových linek v Grenoblu znamenalo také postupný útlum zdejších trolejbusů. Z posledních tří linek 1, 31 a 32 byla zrušena linka 1 v roce 1996 a poslední dvě linky 31 a 32 vedené z Grenoblu do předměstí Meylan na severovýchodě byly zrušeny v roce 1999. Dodnes jsou zde zbytky trolejového vedení, na které narazíte třeba při projížďce páteřní linkou C1. Autobusová doprava je od roku 2014 hierarchizovaná a skládá se ze tří typů linek.
První linka Chronobusu C1 (zde její severovýchodní konečná) částečně kopíruje zrušené trolejbusové linky 31 a 32, které nejezdí už od roku 1999, ale trolejové vedení je na mnoha místech dodnes. Kloubové autobusy potkáte na linkách C1 – C4. Mezi padesátkou kloubových vozů je i 8 Citar od Mercedesu z roku 2003. Prý se připravuje opětovná elektrizace této linky. Na trase linky C1 leží také kus speciální autobusové silnice.
Jak dostat velké stromy i do úzkého uličního profilu, ukazuje tento nejstarší úsek první tramvajové linky A mířící na jih do velkého přestupního uzlu Grand´place.
Původní jižní konečná tramvajové linky A otevřené v roce 1986 – Grand´place. Zde je tramvaj vedena oklikou kolem místního obřího nákupního centra. Také se zde odehrávají přestupy mezi tramvají a místními autobusy. Projíždí tudy i radiální Chronobus C3 a tangenciální C6.
Jedna z nejnovějších tramvají TFS z roku 1996 vyjíždí z přestupního terminálu Grand´place, odkud linka A pokračuje dál na jih. Toto je původní nátěr dopravce TAG.
Moderní vstup do dopravního infocentra dopravce TAG v přestupním uzlu Grand´place na jihu Grenoblu.
Kromě Chronobusů a Proximobusů jsou speciálně označeny také doplňkové linky „Flexo“, a to růžovou barvou. Význam těchto linek podtrhuje i nasazení těch nejstarších vozidel.
Modrou barvu nosí ostatní základní autobusové linky pod názvem „Proximo“, které mají čísla od 12 do 26 a doplňují síť páteřních Chronobusů. Takto hierarchizovaná síť je v Grenoblu od roku 2014.
V roce 2014 došlo k celkové restrukturalizaci linkového vedení autobusů. Vzniklo 7 páteřních linek C1 až C7, označovaných jako Chronobus. Tyto linky se vyznačují krátkými intervaly (ve všední dny maximálně 10 minut). Také na některých z nich potkáte kloubové autobusy a připravuje se i zrychlení, preference a elektrizace první linky C1, která vede do hustě osídleného předměstí Meylan částečně ve stopách původních trolejbusů. Linky C1 až C4 jsou radiální, linky C5 až C7 tangenciální vedené především po jižním obvodu města s různými rozstupy do centra Grenoblu. Tyto páteřní linky pak doplňuje 12...
Jižní konečná nejdelší tramvajové linky A Denis Papin. V době návštěvy se připravovalo prodloužení linky o další 2 zastávky jižním směrem, ke kterému došlo následně v prosinci 2019.
A zde již připravovaná nová jižní konečná linky A „L´Étoile“ na předměstí Pont-de-Claix. Tramvaje sem jezdí od prosince 2019 a potkávají se s jižním Chronobusem C2.
Konečná modrých Proximobusů ve čtvrti Pont-de-Claix u budoucí konečné tramvaje A se zástupci starších modelů Irisbus a Heuliez. Okolní vápencové masivy najdete všude na okrajích Grenoblu.
Jižní konečná Chronobusu C2 na předměstí Claix. Kloubových Citelisů z roku 2008 je celkem 24 a jedná se o nejnovější kloubové autobusy v Grenoblu.
Na méně vytížených linkách potkáte také nízkokapacitní autobusy různých značek, převážně francouzských. Tento Heuliez jezdí na lince 21 spojující jižní předměstí Claix s kopcovitými obcemi na západě a se západní konečnou trambusové linky C „Le Prisme“.
A zde již navazuje místní Proximomidibus na lince 21 na tramvaj v přestupním uzlu Le Prisme ve čtvrti Seyssins, kde je zároveň od roku 2006 konečná tramvaje C.
Další barevná verze rekonstruované tramvaje TFS na jižní tangenciální lince C na její západní konečné Le Prisme, kde se také nachází záchytné parkoviště.
Na displejích ve vozidlech se také dozvíte, za jak dlouho budete ve vybraných uzlových zastávkách.
Starý a nový nátěr patrových elektrických jednotek na hlavním nádraží, kterým prochází páteřní trať z Lyonu. Koleje dál vedou na jih členitým územím do kraje Provence nebo na severozápad do švýcarské Ženevy. Blízkost Lyonu a univerzitní charakter Grenoblu kladou nároky na místní nádraží hlavně v pátek a v neděli odpoledne.
Městské autobusy stejně jako tramvaje provozuje místní dopravce TAG (resp. Semitag). Autobusy mají moderní nátěr a jsou barevně odlišené podle typu linky – žluté jsou páteřní Chronobusy, modré Proximobusy a růžové jsou pak doplňkové Flexobusy. Flotila TAG čítá cca 350 vozidel, z čehož je cca 50 kloubových. Nejnovější autobusy jsou pak hybridní (cca 55 vozidel) nebo poháněné plynem (cca 150 vozidel). Vozový park se skládá z tradičních francouzských Heuliezů nebo Irisbusů, nejnovější autobusy jsou standardní Urbanwaye od Iveca a Scanie Citywide. Ve flotile kloubových vozů jsou také Citara od...
Místní nízkopodlažní motorák jezdí po lokálních tratích do místních hor. Grenoble je ideálním výchozím bodem pro podnikání výletů do okolních národních parků.
Starší model rychlovlaku TGV na lince Paříž – Lyon – Grenoble – Ženeva. Tyto vlaky tady ale využívají běžnou železniční trať sdílenou s ostatními vlaky.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM