Milán je velmi velké italské město v samém srdci úrodné Pádské nížiny, centrum bohatého severu Itálie, jak nás učili na základní škole. Pověsti o povaze Italů, jejich nesmyslu pro pořádek a dodržování pravidel silničního provozu se potvrdily sice jen zčásti, ale i tak je to oproti ostatním vyspělým evropským státům zajímavá změna. Milán leží na placce, což mu umožňuje plynulý rozvoj do všech směrů a což také dává tušit dost rozlehlou aglomeraci. Milán je velmi velké italské město v samém srdci úrodné Pádské nížiny, centrum bohatého severu Itálie, jak nás učili na základní škole. Pověsti o povaze Italů, jejich nesmyslu pro pořádek a dodržování pravidel silničního provozu se potvrdily sice jen zčásti, ale i tak je to oproti ostatním vyspělým evropským státům zajímavá změna. Milán leží na placce, což mu umožňuje plynulý rozvoj do všech směrů a což také dává tušit dost rozlehlou aglomeraci.
Bohužel Milánem neprotéká žádná velká řeka, která by městu dodala svěžest a atmosféru. Naše návštěva probíhala právě v období tzv. velkých prázdnin, kdy dostává celá Itálie jakousi celozávodní dovolenou, takže Milán byl v tuto dobu spíše městem duchů. Projevilo se to nejen poloprázdnými dopravními prostředky, ale i částečně zavřenými obchody a hotely. Prostě Milán je po tři srpnové týdny v hibernaci. Bohužel Milánem neprotéká žádná velká řeka, která by městu dodala svěžest a atmosféru. Naše návštěva probíhala právě v období tzv. velkých prázdnin, kdy dostává celá Itálie jakousi celozávodní dovolenou, takže Milán byl v tuto dobu spíše městem duchů. Projevilo se to nejen poloprázdnými dopravními prostředky, ale i částečně zavřenými obchody a hotely. Prostě Milán je po tři srpnové týdny v hibernaci.
Městská doprava se v Miláně ukazuje ve všech jejích podobách. Poměrně rozvinutá síť metra se stále rozvíjí a překračuje hranice města, tramvaje s opravdu kontrastním vozovým parkem v minulosti prošpikovaly celé centrum a zatím se jakžtakž drží, trolejbusy se omezily na impozantní okruh kolem středu města. To ostatní samozřejmě obsluhují autobusy, do okolí Milána vyrážejí polozaintegrované příměstské vlaky. Najdete tu i dvě linky příměstské tramvaje a jednu nemocniční automatickou dráhu. Městská doprava se v Miláně ukazuje ve všech jejích podobách. Poměrně rozvinutá síť metra se stále rozvíjí a překračuje hranice města, tramvaje s opravdu kontrastním vozovým parkem v minulosti prošpikovaly celé centrum a zatím se jakžtakž drží, trolejbusy se omezily na impozantní okruh kolem středu města. To ostatní samozřejmě obsluhují autobusy, do okolí Milána vyrážejí polozaintegrované příměstské vlaky. Najdete tu i dvě linky příměstské tramvaje a jednu nemocniční automatickou dráhu.
Alfou a omegou MHD v Miláně je společnost ATM, provozující téměř všechno kolem městské dopravy (včetně příměstských autobusů). Při takovém monopolu není složité sjednotit vzhled a barvu vozového parku. Snad kromě metra je celá MHD v Miláně oranžová. Takto laděny jsou i zastávky, sem tam prokoukne zelená barva signalizující příměstskou dopravu. Alfou a omegou MHD v Miláně je společnost ATM, provozující téměř všechno kolem městské dopravy (včetně příměstských autobusů). Při takovém monopolu není složité sjednotit vzhled a barvu vozového parku. Snad kromě metra je celá MHD v Miláně oranžová. Takto laděny jsou i zastávky, sem tam prokoukne zelená barva signalizující příměstskou dopravu.
Celá milánská aglomerace je rozdělena do soustředných kruhových tarifních pásem, které jsou ještě dále rozsekána. Tarif je pro neznalé dost nepřehledný a automaty na jízdenky monstrózní. Výběr tržeb za jízdné asi nebude příliš slavný, nikde se neukazuje nic řidiči a revizory jsme potkali jednou a to v takovém houfu a nablýskaných uniformách, že stačila polovina neplatícího autobusu vystoupit. Podobně problematická je situace v metru, kde sice jsou turnikety, ale jejich funkce je omezená. Jednak pro držitele krátkodobých časových jízdenek, jednak pro maminky s kočárky a méně pohyblivé osoby.... Celá milánská aglomerace je rozdělena do soustředných kruhových tarifních pásem, které jsou ještě dále rozsekána. Tarif je pro neznalé dost nepřehledný a automaty na jízdenky monstrózní. Výběr tržeb za jízdné asi nebude příliš slavný, nikde se neukazuje nic řidiči a revizory jsme potkali jednou a to v takovém houfu a nablýskaných uniformách, že stačila polovina neplatícího autobusu vystoupit. Podobně problematická je situace v metru, kde sice jsou turnikety, ale jejich funkce je omezená. Jednak pro držitele krátkodobých časových jízdenek, jednak pro maminky s kočárky a méně pohyblivé osoby. S těmito skupinami lidí totiž turnikety nemohou komunikovat, takže je vždy vedle nich volná ulička plus výtah.
Při prvních pár vstupech do metra jsme ještě ukazovali jízdenky, pak nás tato zbytečná činnost přestala bavit, neboť obsluhující personál jsme vůbec nezajímali. A když, stačilo kývnutím hlavy potvrdit, že jízdenku máme. Na druhou stranu si myslím, že v Miláně opravdu není potřeba jezdit načerno. Mají tu totiž velmi levné jízdenky v podobě jednodenní za 3 Eura, dvoudenní za 5,5 Euro atd. Při prvních pár vstupech do metra jsme ještě ukazovali jízdenky, pak nás tato zbytečná činnost přestala bavit, neboť obsluhující personál jsme vůbec nezajímali. A když, stačilo kývnutím hlavy potvrdit, že jízdenku máme. Na druhou stranu si myslím, že v Miláně opravdu není potřeba jezdit načerno. Mají tu totiž velmi levné jízdenky v podobě jednodenní za 3 Eura, dvoudenní za 5,5 Euro atd.
Vstupní brány do města? Několik letišť a hlavní vlakové nádraží. Některá letiště jsou od Milána dost vzdálená, například Bergamo či Malpensa leží asi 40 km od centra a nebohým cestujícím nezbývá nic lepšího, než využít poměrně drahých komerčních autobusových linek, které se sice předhánějí v úslužnosti, nikoli však v ceně. Na Malpensu jezdí ještě luxusní patrové vlakové jednotky. Hlavní nádraží v Miláně je impozantní, obrovské, ale podobně špinavé jako to pražské. V současnosti ale probíhá jeho rozsáhlá rekonstrukce, prováděná mimochodem stejnou firmou, jaká bude renovovat to pražské. Vstupní brány do města? Několik letišť a hlavní vlakové nádraží. Některá letiště jsou od Milána dost vzdálená, například Bergamo či Malpensa leží asi 40 km od centra a nebohým cestujícím nezbývá nic lepšího, než využít poměrně drahých komerčních autobusových linek, které se sice předhánějí v úslužnosti, nikoli však v ceně. Na Malpensu jezdí ještě luxusní patrové vlakové jednotky. Hlavní nádraží v Miláně je impozantní, obrovské, ale podobně špinavé jako to pražské. V současnosti ale probíhá jeho rozsáhlá rekonstrukce, prováděná mimochodem stejnou firmou, jaká bude renovovat to pražské.
Železnice se drží trochu stranou městské dopravy, i když má pro intergraci ideální podmínky, tedy tratě vedené pod samotným centrem i celkem krátký interval mezi vlaky ve společném úseku. Plně zaintegrována je pouze část, prezentovaná jako modrá linka Passante Ferroviario, něco jako čtvrtá linka metra. Tři linky opravdového metra jsou vedeny většinou pod povrchem a stanice jsou spíše funkční než hezké. Některé přestupní chodby se podobají technologickým chodbám v pražském metru. Metro je však bezkonkurenčně nejrychlejší dopravní prostředek v Miláně. Uliční úrovni totiž vládnou automobily,... Železnice se drží trochu stranou městské dopravy, i když má pro intergraci ideální podmínky, tedy tratě vedené pod samotným centrem i celkem krátký interval mezi vlaky ve společném úseku. Plně zaintegrována je pouze část, prezentovaná jako modrá linka Passante Ferroviario, něco jako čtvrtá linka metra. Tři linky opravdového metra jsou vedeny většinou pod povrchem a stanice jsou spíše funkční než hezké. Některé přestupní chodby se podobají technologickým chodbám v pražském metru. Metro je však bezkonkurenčně nejrychlejší dopravní prostředek v Miláně. Uliční úrovni totiž vládnou automobily, které narušují jakoukoli pravidelnost autobusů i tramvají. I když tu existuje mnoho separovaných tramvajových tratí a naprosto oddělený trolejbusový okruh, jakákoli preference na křižovatkách tu nebyla znát.
Metro vyjíždí ve většině případů za hranice městského pásma. Milán se totiž rozrostl, ale administrativní hranice zůstaly. Stává se tedy, že uprostřed souvislé činžovní zástavby se krčí cedule označující konec města. Také aktivity dopravního podniku ATM v Miláně nekončí. Okolní oblast obsluhuje řada jeho autobusových příměstských linek. ATM se také loni stalo provozovatelem pozemní lanovky ve vzdáleném městě Como, na břehu stejnojmenného jezera. Dopravní podnik letos slaví 75 let existence, na což upozorňují všudypřítomné samolepky. Metro vyjíždí ve většině případů za hranice městského pásma. Milán se totiž rozrostl, ale administrativní hranice zůstaly. Stává se tedy, že uprostřed souvislé činžovní zástavby se krčí cedule označující konec města. Také aktivity dopravního podniku ATM v Miláně nekončí. Okolní oblast obsluhuje řada jeho autobusových příměstských linek. ATM se také loni stalo provozovatelem pozemní lanovky ve vzdáleném městě Como, na břehu stejnojmenného jezera. Dopravní podnik letos slaví 75 let existence, na což upozorňují všudypřítomné samolepky.
Dopravní podnik ATM je velmi pyšný na svoji činnost, až se divím, má-li na co. Přes záplavu certifikátů ISO totiž prosakuje dost velký nepořádek v organizaci provozu i laxnost v informování cestujících. Vozový park je udržován na poměrně slušné technické úrovni, ale třeba ve srovnání s pražským DP můžeme být na Prahu hrdí. Občas nás zarazilo, v jakém stavu je ATM schopný vypravit autobus na linku nebo do jakého stadia dospělo neodstraňování škod po vandalismu. Stačí nastoupit do moderní nízkopodlažní tramvaje a přesvědčit se, kam až jsou schopni dojít různí nenechavci se svojí lidovou... Dopravní podnik ATM je velmi pyšný na svoji činnost, až se divím, má-li na co. Přes záplavu certifikátů ISO totiž prosakuje dost velký nepořádek v organizaci provozu i laxnost v informování cestujících. Vozový park je udržován na poměrně slušné technické úrovni, ale třeba ve srovnání s pražským DP můžeme být na Prahu hrdí. Občas nás zarazilo, v jakém stavu je ATM schopný vypravit autobus na linku nebo do jakého stadia dospělo neodstraňování škod po vandalismu. Stačí nastoupit do moderní nízkopodlažní tramvaje a přesvědčit se, kam až jsou schopni dojít různí nenechavci se svojí lidovou tvořivostí. ATM se při potírání tohoto nešvaru zjevně moc nesnaží, snad jen instalováním odolných plastových sedaček do všech prostředků MHD.
Stav informací o dopravě je také dosti tristní a leckterá východoevropská země by se tu nemusela stydět. Hlášení zastávek funguje jen velmi výjimečně u nových typů vozidel i když má úplně každé vozidlo vlakový rozhlas nainstalován. Je však používán pouze pro hlášení, řízené centrálně z dispečinku, které vždy něco vykřikne a nezapomene několikrát zopakovat telefonní čísla a internetové adresy pro další informace. Není divu, že řidiči taková hlášení dost často vypínají. I když jsou všechna novější vozidla vybavena digitálními panely, jejich možnosti jsou využity jen minimálně. Stav informací o dopravě je také dosti tristní a leckterá východoevropská země by se tu nemusela stydět. Hlášení zastávek funguje jen velmi výjimečně u nových typů vozidel i když má úplně každé vozidlo vlakový rozhlas nainstalován. Je však používán pouze pro hlášení, řízené centrálně z dispečinku, které vždy něco vykřikne a nezapomene několikrát zopakovat telefonní čísla a internetové adresy pro další informace. Není divu, že řidiči taková hlášení dost často vypínají. I když jsou všechna novější vozidla vybavena digitálními panely, jejich možnosti jsou využity jen minimálně.
Léto znamená výluky také v Milánu, takže jsme mohli zažít jejich organizaci. ATM o výlukách informuje dost svérázně. Na zastávkách visí papírové cedule s černobíle ofocenými letáky pouze v Italštině, někdy naštěstí aspoň s doprovodným obrázkem. Občas však byly k vidění i ručně vyráběné cedule fixem, kancelářským papírem, sešívačkou a provázkem, přičemž bezvýlukové a tedy neplatné jízdní řády zůstaly viset na svém místě. Chaos při mnoha vyloučených tramvajových úsecích byl tedy značný a člověk musel spíš okoukávat, než se spoléhat na nějaké informace. Kuriózní je také způsob umisťování... Léto znamená výluky také v Milánu, takže jsme mohli zažít jejich organizaci. ATM o výlukách informuje dost svérázně. Na zastávkách visí papírové cedule s černobíle ofocenými letáky pouze v Italštině, někdy naštěstí aspoň s doprovodným obrázkem. Občas však byly k vidění i ručně vyráběné cedule fixem, kancelářským papírem, sešívačkou a provázkem, přičemž bezvýlukové a tedy neplatné jízdní řády zůstaly viset na svém místě. Chaos při mnoha vyloučených tramvajových úsecích byl tedy značný a člověk musel spíš okoukávat, než se spoléhat na nějaké informace. Kuriózní je také způsob umisťování informačních a jiných reklamních letáků ve vozidlech. Žádné vitríny, žádné letáky ve fólii. Prostě opět stačil obyčejný papír a provázek. Na přidržovacích tyčích se tak pohupovaly různé propagační, informační i reklamní letáky.
Je pravda, že aspoň byla každá zastávka vybavena jízdním řádem. Z jeho podoby jsme byli také dlouho vykulení. Jízdní řád linky MHD v Miláně rovná se seznam časů odjezdů tím nejjednodušším, tedy nejnepřehlednějším způsobem. Cestující musí hledat spoj po spoji, interval vyčte jen jeho dopočítáním. Aspoň existovalo barevné rozlišení podkladu JŘ například pro prázdninový provoz. O velkých srpnových prázdninách se totiž provoz omezí ještě o něco víc než o červencových prázdninách, což už je znát. Je pravda, že aspoň byla každá zastávka vybavena jízdním řádem. Z jeho podoby jsme byli také dlouho vykulení. Jízdní řád linky MHD v Miláně rovná se seznam časů odjezdů tím nejjednodušším, tedy nejnepřehlednějším způsobem. Cestující musí hledat spoj po spoji, interval vyčte jen jeho dopočítáním. Aspoň existovalo barevné rozlišení podkladu JŘ například pro prázdninový provoz. O velkých srpnových prázdninách se totiž provoz omezí ještě o něco víc než o červencových prázdninách, což už je znát.
Pravidelné intervaly tu sice znají, ale jejich určování bohužel závisí na oběžné době každé linky, Takže například jedna linka během dne prostřídá interval 17, 13, 11 a 9 minut, což je jistě velmi "zapamatovatelné". K jakékoli zapamatovatelnosti nedává žádnou příležitost ani vzpomínané grafické ztvárnění jízdního řádu. Pravidelné intervaly tu sice znají, ale jejich určování bohužel závisí na oběžné době každé linky, Takže například jedna linka během dne prostřídá interval 17, 13, 11 a 9 minut, což je jistě velmi "zapamatovatelné". K jakékoli zapamatovatelnosti nedává žádnou příležitost ani vzpomínané grafické ztvárnění jízdního řádu.
Ještě, že stále přibývá digitálních panelů na zastávkách, které ukazují aktuální příjezd linky. Někdy ale nefungují nebo zobrazují podivné údaje. Součástí klasického označníku ještě bývá podlouhlý seznam zastávek jednotlivých linek včetně vyznačení přestupů. Orientaci usnadňuje způsob pojmenování zastávek, jejichž název se většinou skládá z názvu ulice, ve které se zastávka nachází a z názvu nejbližší kolmé ulice nebo něčeho významného v okolí. Ještě, že stále přibývá digitálních panelů na zastávkách, které ukazují aktuální příjezd linky. Někdy ale nefungují nebo zobrazují podivné údaje. Součástí klasického označníku ještě bývá podlouhlý seznam zastávek jednotlivých linek včetně vyznačení přestupů. Orientaci usnadňuje způsob pojmenování zastávek, jejichž název se většinou skládá z názvu ulice, ve které se zastávka nachází a z názvu nejbližší kolmé ulice nebo něčeho významného v okolí.
Velkou bolestí je dodržování jízdních řádů. Tramvajové ani autobusové linky totiž nemají právě nejkratší intervaly, takže by na dodržování JŘ mělo aspoň trochu záležet. Jenže v Miláně se míchá hustá individuální doprava s neexistencí preference a s opravdu velkou laxností samotných řidičů, které v mnoha případech přesný odjezd aspoň z konečné opravdu netrápil. Vzniká tak smrtící koktejl nepravidelností, tedy další chaos do již tak nepřehledného systému linkového vedení. Městská doprava je vedena v centru pomalu každou ulicí, často po jedné dvou linkách, čímž dochází k roztříštění nabídky.... Velkou bolestí je dodržování jízdních řádů. Tramvajové ani autobusové linky totiž nemají právě nejkratší intervaly, takže by na dodržování JŘ mělo aspoň trochu záležet. Jenže v Miláně se míchá hustá individuální doprava s neexistencí preference a s opravdu velkou laxností samotných řidičů, které v mnoha případech přesný odjezd aspoň z konečné opravdu netrápil. Vzniká tak smrtící koktejl nepravidelností, tedy další chaos do již tak nepřehledného systému linkového vedení. Městská doprava je vedena v centru pomalu každou ulicí, často po jedné dvou linkách, čímž dochází k roztříštění nabídky. Svým způsobem za to může i velmi hustá tramvajová síť v centru, čímž však nechci podpořit její omezení.
Jízdenkové automaty jsou velké krabice, které toho moc neumějí, ale aspoň berou bankovky. Hojně rozšířený je prodej jízdenek v trafikách na ulicích. Vzhledem k současné existenci papírových a magnetických jízdenek existují také dva druhy označovačů, oba vždy přítomné v každém vozidle. Čipové karty fungují jako předplatní jízdenky nebo elektronické peněženky, kdy se cestujícímu po přiblížení karty k označovači pípnutím strhne určitá suma peněz. Jízdenkové automaty jsou velké krabice, které toho moc neumějí, ale aspoň berou bankovky. Hojně rozšířený je prodej jízdenek v trafikách na ulicích. Vzhledem k současné existenci papírových a magnetických jízdenek existují také dva druhy označovačů, oba vždy přítomné v každém vozidle. Čipové karty fungují jako předplatní jízdenky nebo elektronické peněženky, kdy se cestujícímu po přiblížení karty k označovači pípnutím strhne určitá suma peněz.
Nástup a výstup do/z vozidel povrchové dopravy je usměrněný, většinou se má krajními dveřmi nastupovat a středními vystupovat. Toto usměrnění je však pouze teoretické. Při výstupu z vozidla je potřeba dát znamení řidiči, a to dostatečně včas. Navíc byste měli stát u dveří určených pro výstup, jinak také nemusí zlomyslný řidič vůbec zastavit. Někdy je lepší také při chuti nastupovat dávat najevo svůj zájem. Jinak totiž řidiči neradi zastavují, a to i včetně tramvají. Na druhou stranu jsou ochotni počkat na dobíhající lidi a poměrně obvyklé bylo, že při čekání tramvaje na světelné křižovatce... Nástup a výstup do/z vozidel povrchové dopravy je usměrněný, většinou se má krajními dveřmi nastupovat a středními vystupovat. Toto usměrnění je však pouze teoretické. Při výstupu z vozidla je potřeba dát znamení řidiči, a to dostatečně včas. Navíc byste měli stát u dveří určených pro výstup, jinak také nemusí zlomyslný řidič vůbec zastavit. Někdy je lepší také při chuti nastupovat dávat najevo svůj zájem. Jinak totiž řidiči neradi zastavují, a to i včetně tramvají. Na druhou stranu jsou ochotni počkat na dobíhající lidi a poměrně obvyklé bylo, že při čekání tramvaje na světelné křižovatce měl řidič otevřené dveře, dokud nepadla zelená, i když byl mimo zastávku. Už vidím lamentování českých dopraváků nad tímto celkem sympatickým zvykem. Prostory zastávek jsou často zaskládány parkujícími auty, takže řidiči autobusů zastavují kde můžou, zastavování u označníků je také velmi liberální. Při výstupu z tramvaje do jízdního pruhu je třeba ostražitosti, neboť italští řidiči nemají zdržující tramvaje moc rádi a prostě jedou.
Zastávky vybavené skleněnými přístřešky obsahují velkou mapu města a plánek příměstské linkové dopravy, bohužel nepříliš aktuální ani názorný. Příměstské schéma také uvádí některá čísla linek, která se v praxi nepoužívají. U městských linek se používá symbolu / či přeškrtnutí čísla jako označení varianty dané linky. Zastávky vybavené skleněnými přístřešky obsahují velkou mapu města a plánek příměstské linkové dopravy, bohužel nepříliš aktuální ani názorný. Příměstské schéma také uvádí některá čísla linek, která se v praxi nepoužívají. U městských linek se používá symbolu / či přeškrtnutí čísla jako označení varianty dané linky.
