Druhé největší italské město s bezesporu nejkvalitnějším systémem MHD v Itálii, to je Milán. Rozsáhlá síť metra je nyní ještě rozsáhlejší díky dokončené automatické lince M5, na prvních dvou linkách probíhá také výrazná modernizace vozového parku i stanic. Jeden z nejrozsáhlejších tramvajových provozů stagnuje, tramvaje se ale postupně oblékly do žlutohnědého kabátu. Naopak autobusy jsou čím dál víc zelené, a to nejen nátěrem, ale i druhem pohonu. Integrovaná je doprava také v širokém okolí Milána, kolem kterého jsou v soustředných kruzích rozmístěna jednotlivá tarifní pásma.

Milánské metro se v poslední době rozšířilo i modernizovalo. Od poslední návštěvy v roce 2013 byla významně prodloužena automatická linka metra M5 o dalších 10 stanic východním směrem do nynější konečné u stadionu San Siro. Začalo se také s budováním zcela nové linky metra M4, která povede v jižní části Milána. Na původních linkách M1 a M2 se svezete také novými soupravami „Leonardo“, které začaly být dodávány v roce 2014 a do konce roku 2020 má do Milána dorazit 72 jednotek. Na každé lince v barvě dané linky (červená nebo zelená).
Interiér nové automatické soupravy metra na lince M5, která byla v roce 2015 prodloužena až k fotbalovému stadionu San Siro. Celkem je pro tuto automatickou linku k dispozici 47 čtyřvozových jednotek Ansaldo.
Jednotný vzhled nástupišť na automatické lince metra M5. Nástupiště je dlouhé pouze 50 metrů. Linka má nyní 19 stanic a je dlouhá 13 km.
Skromný vstup do stanice metra u vlakového nádraží Domodossola na nejnovějším úseku automatické linky metra M5.
Na každé stanici metra i v každém voze metra najdete schéma sítě linek metra a železnice. Milán má zatím 4 linky metra, pátá je ve výstavbě.
Okolí Milána je tarifně integrováno, a tak můžete na jednu jízdenku cestovat poměrně daleko. Jízdné je odstupňováno podle vzdálenosti od Milána.
Barevně a hravě modernizovaná stanice linky M2 Garibaldi a stejně barevně laděná nová souprava metra typu Leonardo.
Ve stanici metra Garibaldi u stejnojmenného vlakového nádraží najdete kompletní informace i o příměstských a regionálních vlacích a o integrovaném tarifu.
V modernizované stanici metra Garibaldi, která je důležitým přestupním bodem na významné vlakové nádraží, najdete také toto moderní infocentrum milánského dopravního podniku ATM.
Také na nejstarší lince metra M1 se už svezete nejmodernějšími soupravami „Leonardo“ v červeném nátěru ladícím k barvě této linky. Pro linku M1 je z výsledné dodávky 72 jednotek určeno 26 souprav.
Interiér nové průchozí šestivozové jednotky Leonardo určený, jak již barevnost interiéru napovídá, pro linku M1.
Duhově laděný interiér stanice Porta Venezia v centru Milána. Ke dvěma nejstarším linkám metra neodmyslitelně patří černá „penízková“ podlaha.
Během návštěvy Milána byla na části povrchového úseku linky metra M2 výluka, proto se přestupovalo na autobusy. Vzorně byly vyznačeny přestupní trasy, zejména podlahovou grafikou.
Čelo nejnovější soupravy metra „Leonardo“ určené pro zelenou a červenou linku. Design čel je tvarován do podoby loga milánské dopravy a barva vždy ladí s příslušnou linkou. Pro zelenou linku M2 je určeno 46 jednotek, jejichž dodávky skončí v roce 2020.
I když je nová souprava Leonardo na lince M2 zvenku laděna do zelené barvy, interiér je spíše žlutý – ty samé jednotky na červené lince M1 jsou však červené i uvnitř.
Druhý nejnovější typ milánského metra na povrchovém úseku linky M2. Tyto soupravy typu „Meneghino“ byly vyrobeny v letech 2008-10 v počtu 46 jednotek a jezdí na všech třech základních trasách metra.
Během výluky na části úseku metra M2 byly nasazeny v krátkém intervalu kloubové autobusy, i ty nejnovější v podobě hybridních Urbanwayů od Iveca.
Druhá konečná náhradních autobusů suplujících metro M2 v době víkendové výluky. Novější milánské autobusy jsou již laděny do zelených barev.
Tramvajová doprava je i přes rozšiřující se metro stále velmi hustě rozložená po celém Milánu. S prodloužením linky M5 ke stadionu San Siro na západě sice poklesl význam zdejší trati, tramvaje sem však míří i nadále. Stále se na některých linkách svezete již 90letými legendárními tramvajemi Peter Witt, kterých tu lze napočítat ještě cca 150. Za posledních 10 let nebyla koupena žádná nová tramvaj. Staré i ty novější vozy se postupně převlékají do nového žlutohnědobílého kabátu. Velkou modernizací, byť bez úprav odstraňujících bariéry, prošla už většina ze stovky tříčlánkových tramvají...
Mnoho tramvají na její husté síti projíždí i kolem nejslavnější pamětihodnosti – katedrály narození Panny Marie. A nesmí chybět milánská tramvajová ikona – slavná nezničitelná tramvaj Peter Witt, již ve staronovém žlutobílém milánském nátěru.
Slavná hranatá Jumbotram, kterých byla ve druhé polovině 70. let zakoupena rovná stovka. Mnoho jich ještě jezdí v původním stavu včetně oranžového nátěru. Zde na jedné z nejrušnějších křižovatek v centru Milána u stanice metra Cordusio.
Pro hranatou tříčlánkovou Jumbotram jsou typická výrazně zkosená čela. Tyto tramvaje potkáte třeba na linkách 2, 3 nebo 16.
Zajímavě brutálním způsobem byly do tříčlánkových tramvají Jumbotram doplněny klimatizační jednotky, přímo do interiéru vždy místo jednoho okna v každém článku.
Další reklamní modifikace světoznámé 90leté tramvajové babičky se proplétá na lince 1 spletí kolejí v centru Milána poblíž jeho nejznámějšího náměstí a katedrály.
Setkání tramvají Jumbotram a Sirietto na rušné trati v centru poblíž stanice Duomo. Tyto tramvaje od sebe dělí více než 30 let. Nové tramvaje Sirio a Sirietto byly původně zelené.
Modernizovaná podoba vozu Jumbotram na konečné linky 16 u stadionu San Siro. Původní obří obratiště bylo výrazně zredukováno poté, co sem v roce 2015 dojelo i automatické metro M5. Obrací se zde pouze jedna tramvajová linka.
Tříčlánkové tramvaje Jumbotram dostaly při modernizaci nová čela a barevnější interiér, samozřejmě klimatizovaný (ale již bez nevzhledných krabic v prostrou pro cestující). Nedostaly však nízkopodlažnost.
Poněkud veselejší interiér modernizované tramvaje Jumbotram. Způsob umístění informačních letáků zdá se být sice poněkud primitivní, ale nanejvýš účinný.
Jedna z mnoha verzí reklamního nátěru prastaré tramvaje Peter Witt na lince 10, která spojuje po tangenciální trati jižní, západní a severní okraj centra včetně nádraží Centrale, Garibaldi i Porta Genova.
Další linkou, kde potkáte 90leté tramvaje Petr Witt, je číslo 19, spojující nádraží Lambrate na východě s centrem a předměstím na severozápadě. Pokud zrovna nemají reklamní nátěr, jsou již všechny oblečeny do nového žlutohnědého kabátu.
Tramvajová ikona v celé své kráse, kterou podtrhuje žlutý nátěr, jaký nosily tyto tramvaje původně. Celkem bylo vyrobeno 500 kusů tohoto legendárního typu. Krátké tramvaje jsou provozovány také na lince 1, která vede od severovýchodu přes centrum na severozápad.
Křižovatkou s typickou milánskou dlažbou projíždí tato vzorně opravená dvoučlánková tramvaj z poloviny 50. let. V provozu by jich mělo být ještě kolem 30.
Na zastávkách v přístřeškových vitrínách najdete také schémata trasy s vyobrazením ulic, zastávek i návazných spojů. Zde severně od parku Sempione v centru Milána se potkávají linky 1 a 10, na kterých jezdí prastaré tramvaje Peter Witt.
Kratší pětičlánková verze tramvaje Sirietto je tím nejnovějším, co na milánských tramvajových kolejí jezdí. Tyto vozy byly dodány v letech 2008-9 a navázaly na stejně dlouhé vozy stejného typu z let 2004-6. Celkem jich je téměř 70, delších 7článkových verzí téměř 60.
Brčálově zelený interiér zadního článku nízkopodlažní tramvaje Sirietto. Zvenku už jsou ale tyto tramvaje žlutohnědé.
Tramvaj Peter Witt s typickými dřevěnými pneumaticky ovládanými dveřmi a věčně bublajícím kompresorem. To je i v roce 2019 realita na lince 10, která projíždí také zde kolem nádraží Porta Genova.
Jedna z posledních dodaných tramvají Peter Witt z roku 1929 v reklamním hávu na východní konečné linky 19 u nádraží Lambrate. Zde také končí trolejbusová linka 93.
Pokroky nastaly i v autobusové dopravě, obnoveno bylo mnoho autobusů v novém zeleném nátěru. Připravuje se také dodávka až 80 nových kloubových trolejbusů, které nahradí přestárlé standardní i kloubové trolejbusy z 80. a 90. let. Zdejší trolejbusová flotila čítá nyní přes 140 vozidel a jezdí na 4 linkách, z nichž dvě jsou protisměrné okružní 90/91.
Jeden ze 45 kloubových trolejbusů Van Hool na okružní lince 90/91. Těmto vozům už je 10 let. Aktuálně by měly začít dodávky nových kloubových Solarisů, které nahradí nejstarší italské kloubové i standardní vozy z 80. a 90. let.
Setkání trolejbusů Van Hool na okružní lince 90/91. Kromě toho jsou v provozu ještě trolejbusové linky 92 a 93 a kromě Van Hoolů jezdí do dodání nových Solarisů ještě cca 80 starších italských vozů, z nichž nejstarší byly vyrobeny už v roce 1984.
Okružní trolejbusová linka protíná také podzemní železniční tunel pod centrem Milána, tzv. Passante, kde se sjíždějí příměstské vlaky z různých směrů.
Na trolejbusové lince 93 by mělo být v provozu 25 prastarých standardních trolejbusů Iveco z let 1983-5, leč v době návštěvy tu byly k vidění jen autobusy. I zde by pak měly jezdit nové kloubové Solarisy.
Starší Solaris v městském zeleném ekonátěru u nádraží Lambrate na východním okraji Milána.
Nejrušnějším nádražím je Milano Centrale, kde jsou ukončeny i rychlovlaky z různých míst Itálie i ze sousedních zemí. Obří nádražní budova prošla náročnou rekonstrukcí.
Monumentální stavba hlavního centrálního vlakového nádraží se vyloupla po rekonstrukci do krásy a přibylo v ní množství nových služeb a obchodů. Zlepšil se také přístup do metra.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM