Toulky Norskem (srpen 2007)

Norsko je překrásná a veliká země s velmi malou hustotou osídlení. Oč větší vzdálenosti, o to menší intenzita veřejné dopravy. Železnice je více rozvinuta pouze na jihu v okolí Osla, mimo to je zde ještě pár tratí, spojující největší norská města. Četnost spojů je však minimální. Většinou se jedná jen o několik dálkových vlaků denně. Zbytek zajišťuje autobusová doprava, která však díky absenci větších sídelních útvarů a velké roztroušenosti obyvatel nemůže být ani efektivní ani příliš použitelná. V autobusové dopravě tak převažují dálkové linky nebo kyvadlová doprava v turisticky zajímavých lokalitách.

Olympijské městečko Lillehammer leží nedaleko na sever od Osla, na břehu stejnojmenného Lillehammerského jezera. Funguje zde městská doprava, zabezpečovaná standardními autobusy Mercedes-Benz Citaro.
Norsko je překrásná a veliká země s velmi malou hustotou osídlení. Oč větší vzdálenosti, o to menší intenzita veřejné dopravy. Železnice je více rozvinuta pouze na jihu v okolí Osla, mimo to je zde ještě pár tratí, spojující největší norská města. Četnost spojů je však minimální. Většinou se jedná jen o několik dálkových vlaků denně. Zbytek zajišťuje autobusová doprava, která však díky absenci větších sídelních útvarů a velké roztroušenosti obyvatel nemůže být ani efektivní ani příliš použitelná. V autobusové dopravě tak převažují dálkové linky nebo kyvadlová doprava v turisticky zajímavých...
Jízdní řády linek MHD v Lillehammeru jsou úsporné, zobrazují všechny zastávky a díky taktovému provozu stačí jen pár časových údajů. Nejkratší interval je 30 minut, linky obsluhují i okolní obce.
Jedním z největších autobusových dopravců v Norsku je společnost Fjord1. Na obrázku jeden z mála neskandinávských autobusů na regionální lince v městečku Heidal.
Motorový rychlovlak přijíždí po jednokolejné trati do stanice Otta, ležící na páteřní trati mezi Oslo a Trondheimem. Trať je elektrifikovaná.
Vysvětlivky k autobusovému jízdnímu řádu u železniční stanice ve středonorském městě Otta. Odtud se rozjíždějí regionální linky do blízkého okolí.
Zachycení příjezdu motorového vlaku z Osla do stanice Otta. Četnost vlaků na této trati není příliš veliká - za den tudy v jednom směru projede pouhých 5 spojů. Obsazenost tohoto vlaku však byla velmi slušná.
Další autobus společnosti Fjord1 na autobusovém stanovšti u nádraží ve městě Otta. Ve Skandinávii vypadají i německé autobusy jinak než obvykle.
Ukázka typického norského zastávkového sloupku z městečka Hellesylt na břehu nejkrásnějšího norského fjordu Geiranger. Jedinou informací na zastávce je souhrnný jízdní řád s odjezdy linek do všech směrů.
Nový autobus Scania na dálkové lince zastavuje v městečku Hellesylt. Autobusy Scania jsou v Norsku velmi oblíbené. V Norsku je možná i díky málo rozvinuté železnici poměrně hustá síť dálkových autobusových linek, které překonávají značné vzdálenosti, často i přes noc.
Starší autobusy Volvo a Scania majoritního dopravce Fjord1 čekají v přístavu Geiranger na turisty ze zaoceánských parníků. Všechny autobusy společnosti jsou očíslované.
Specifikem regionálních autobusů Volvo a Scania jsou vklápěcí přední dveře. Starší vozy dopravce Fjord1 jsou v přístavu Geiranger k dispozici pro vyvezení turistů od břehu Fjordu na vyhlídku o 1500 metrů výš.
Do Geiranger fjordu se občas zatoulá i taková zaoceánská výletní loď.
Typický prefabrikovaný betonový zastávkový přístřešek s typickým norským znakem zastávky. Zde u jezera Strynsvatnet.
Důležitou součástí veřejné i individuální dopravy jsou přívozy. I jednotlivé lodní linky jsou očíslované a zpravidla mají zvlášť letní a zimní jízdní řád. Lodním dopravcem není nikdo jiný než společnost Fjord1.
Přívoz Dragsvik - Hella v západním Norsku bude za pár let nahrazen mostem. Stále je však loď na mnoha místech Norska jedinou možností, jak překonat fjordy, hluboko zabíhající do vnitrozemí.
Páteřní železnice Oslo - Bergen musí zhruba uprostřed trasy překonávat náhorní plošinu Hardangervidda. Modernizace trati přinesla dlouhý tunel, kterým trať obchází nejvyšší místa náhorní plošiny. Původní trať nahrazená tunelem byla opuštěna a dnes slouží pouze jako turistická atrakce díky souběžné cyklostezce Ralarvegen, která vznikla z obslužné cesty pro stavbu původní železnice. Na trati Oslo - Bergen jezdí jak moderní modré rychlovlaky, tak tyto starší regionální elektrické jednotky.
Finse - nejvýše položená stanice na trati Oslo - Bergen. O zajímavých sněhových podmínkách v zimě svědčí tato pomocná technika. Ze stanice Finse se trať noří do nového tunelu pod nejvyššími místy náhorní plošiny. Četnost osobních vlaků je cca 10 párů spojů denně.
Takto vypadají nejvýše položená místa původní opuštěné trati na náhorní plošině Hardangervidda v srpnu. Na některých místech sníh nezmizí po celý rok.
A zde již původní trať klesá dolů do přestupní stanice Myrdal. Za několik km se na opuštěné železniční těleso napojí stávající hlavní trať.
Výletní železnice Flam - Myrdal překonává na 20 km převýšení 864 metrů. Elektrifikovaná železnice stoupá od fjordu z městečka Flam do přestupní stanice Myrdal, kde již vede páteřní trať Oslo - Bergen.
Pro provoz na trati Flam - Myrdal jsou používány tyto vlaky s lokomotivami na obou koncích soupravy. V této stanici se potkávají vlaky z obou směrů. Na trati je 20 tunelů, maximální stoupání 55 promile.
Železnice Flam - Myrdal je zasazená do nádherné i drsné norské přírody s mnoha vodopády, strmými skalami a úzkými soutěskami. Přímořské klima se tu velmi rychle mění v nehostinné severské podnebí.
Vlak v konečné stanici Flam, přímo u přístavu na konci fjordu. Odtud už můžete pokračovat některým z trajektů nebo rovnou zaoceánským parníkem do různých koutů světa.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM