Turín (duben 2008)

Téměř milionový Turín je jedno z nejvýznamnějších center Pádské nížiny - ekonomického tahouna Itálie. Většina našinců zná Turín jako sídlo automobilky Fiat či jako nedávné dějiště zimních olympijských her.

Téměř milionový Turín je jedno z nejvýznamnějších center Pádské nížiny - ekonomického tahouna Itálie. Většina našinců zná Turín jako sídlo automobilky Fiat či jako nedávné dějiště zimních olympijských her.
Nová tramvaj se starým autobusem v centru poblíž hlavního nádraží. Historické centrum je ohraničeno branami, do jedné z nich právě vjíždí tramvaj i autobus.
Městskou hromadnou dopravu provozuje společnost GTT, která je spolu s dalšími autobusovými dopravci a železnicí součástí integrovaného dopravního systému turínského regionu. Páteř regionální dopravy - železnice - prožívá v Turíně zlaté časy. Pro zvýšení kapacity a umožnění přímého spojení jednotlivých tratí se tu staví něco jako pražské Nové spojení. Uprostřed města vzniká významné přestupní nádraží - stanice Porta Susa s již připraveným napojením na metro.
Hlavní nádraží je hlavové a je umístěno poměrně blízko historického centra. Hned u nádražní haly se nachází tramvajové i autobusové zastávky a také vstup do metra.
Automatické metro je bezesporu největší zajímavostí městské dopravy. Zatím jediná linka spojuje hlavní nádraží v centru města se západním předměstím. Ve výstavbě je prodloužení linky 1 na jih a plánuje se druhá trasa metra. Turínským podzemím jezdí na pneumatikách automatické jednotky VAL, mimochodem vyrobené v Praze na Zličíně. Pád osob do kolejiště je znemožněn oddělením nástupiště od kolejiště stěnou s posuvnými dveřmi. Díky tomu jsou si všechny stanice podobné jako vejce vejci. Stanice i vozy jsou laděny do chladných barev, což ještě více umocňuje neosobní atmosféru automatického metra.
Interiér úzkoprofilového automatického metra, které si stále hledá své zákazníky.
Díky absenci řidičů je však prakticky po celou provozní dobu zajištěn krátký interval a tak ve stanicích nenajdete klasické jízdní řády, ale pouze provozní dobu pro jednotlivé dny. Například v neděli se jezdí jen od 8:00 do 22:00. Vstupy do metra jsou ohraničeny turnikety. I když existují i celodenní jízdenky, automaty u vstupů do metra umějí vydávat pouze jednorázové jízdenky. Ostatní sortiment jízdenek je nutno požadovat u řidiče autobusu.
Takto vypadá většina nástupišť ve stanicích automatického metra.
Nad automatickým provozem metra dohlíží nevelký dispečink v depu Collegno. Zde se hlídá také bezpečnost cestujících ve stanicích a ve vozech díky všudypřítomným kamerám. Do budoucna se chystá automatický systém, který bude umět vyhodnotit rizikové situace na základě definovaných neobvyklých pohybů před kamerou a sám na ně obsluhu upozorní.
Depo automatického metra na okraji Turína v Collegnu. I zde je vše řízeno počítačem.
Hlavním pilířem městské dopravy jsou však i nadále tramvaje a autobusy. Dříve typicky italskou celonárodní oranžovou barvu dopravních prostředků postupně vytlačuje turínská kombinace modré a stříbrné. I když je centrum Turína prošpikováno tramvajovými kolejemi, pojížděna je pouze část tratí. Do dnešních dnů se zachovala pouze necelá desítka tramvajových linek. Číslovány jsou v jedné číselné řadě s autobusy, takže někdy do poslední chvíle nevíte, na jaký dopravní prostředek vlastně na zastávce čekáte. Navíc - po tramvajových kolejích jezdí dost často více autobusů než tramvají.
Čtyřdveřové autobusy Iveco jsou pro Turín typické. Oranžová barva ale s obnovou vozového parku postupně z ulic mizí. Tyto starší autobusy mají velmi málo sedaček a jsou už v dost špatném technickém stavu.
Některé autobusové linky prozrazují, že jsou pohrobky tramvají, neboť jsou vedeny v samostatných pruzích uprostřed městských bulvárů. Severní část tramvajové linky 10 je dokonce autobusem nahrazena trvale a bez varování - najednou tramvaj oznámí, že je na konečné a dále je nutné přestoupit na autobus stejného čísla.
Nízkopodlažní Iveco ve společném úseku s tramvajemi poblíž centrálního parku u břehu řeky Po.
Tramvajím v Turíně však ještě dny sečteny nejsou. Jakousi výstavní tramvajovou linkou, která dává naději do budoucna, je linka 4, jejíž rekonstruovaná trať vede z velké části na zatravněném samostatném tělese a na křižovatkách jí padá téměř vždy zelená. Na čtyřce také potkáte výhradně moderní nízkopodlažní obousměrné tramvaje. Pokud takovou modernizací projdou i zbývající tratě, tramvaje se opět stanou funkčním dopravním prostředkem.
Nový typ nízkopodlažní tramvaje je poněkud krabicoidní, má pevné podvozky, ale je zárukou, že v Turínu se s tramvajemi počítá i do budoucna.
Turín je totiž v podstatě celodenně zahlcen automobily, které mají zákaz pouze v historickém centru. Všude jinde panuje zákon džungle a většina autobusů a tramvají je nemilosrdně vydána napospas kolonám a všelijak parkujícím autům. Místní dopravní podnik se sice pyšní možností řídit signalizaci na části křižovatek ve prospěch MHD a také operativně řídit provoz na jednotlivých linkách pomocí sledovacího systému GPS, v praxi však provoz vypadá hůř. Mimo tramvají, kde preference funguje celkem spolehlivě, není možnost upřednostňování vozidel MHD na první pohled příliš vidět. K plynulosti...
I nové autobusy jsou čtyřdveřové. Obrázek zachycuje typický dopravní kolaps v turínských ulicích.
Všechny zastávky jsou pro výstup na znamení, čili je nutné i v tramvaji dávat znamení o vůli vystupovat. Informační systém pro cestující je poměrně skromný, hlášení zastávek funguje jen v metru, jinde informují o aktuální zastávce pouze digitální panely. Velkou předností jsou elektronické panely na zastávkách, které informují o skutečném čase příjezdu nejbližších spojů. Tištěné informace však přílišnou vypovídací hodnotu nemají, jízdní řády většinou obsahují jen intervaly a jakékoli informace ve vozidlech mají podobu papíru nalepeného na okně s jednoduchým textem prostým jakékoli grafiky.
Ukázka zastávkových jízdních řádů, kde se dozvíte pouze intervaly. Díky celodenním kolonám by přesné časy odjezdů stejně k ničemu nebyly. Linka 9 je tramvaj.
Vozový park je poměrně pestrý. Na některých dopravních prostředcích se již zub času podepsal znatelně, většinu vozového parku však tvoří moderní nízkopodlažní vozidla. Turínskou, a zřejmě také italskou specialitou vozidel MHD je mnoho dveří a málo sedaček. Svůj důvod to má - vozidla tu bývají značně obsazena.
Starý typ tramvaje spolu s kolonou dalších tramvají a autobusů čeká na semaforu před přechodem pro chodce - názorná ukázka (ne)funkčnosti preference MHD.
Velmi elegantní a pohodlná částečně nízkopodlažní tramvaj - mezistupeň mezi starými oranžovými vozy a nejnovější pojízdnou krabicí je asi to nejlepší, co v Turíně jezdí. I v této tramvaji se však znamení o výstupu dává řidiči zatáhnutím za provázek vedený celou tramvají. Klasik by řekl: Jak primitivní, ale jak účinné...
Kruhová křižovatka na severovýchodě města. Místo tramvají tu už dávno jezdí autobusy. A nadzemní betonové monstrum, které by možná vyřešilo problémy v povrchové úrovni, je nedostavěné.
Veškeré informace o provozu automatického metra se skrývají v této tabulce. Jelikož je provoz automatický, soupravy jezdí ve velmi krátkých intervalech.
"Autobusová silnice" pro linku 2 uprostřed širokého městského bulváru. Zde také kdysi jezdila tramvaj. Vyhrazené jízdní pruhy zdánlivě vytvářejí dojem o rychlosti a spolehlivosti autobusové linky. Jen kdyby tak ještě více spolupracovaly semafory, které brzdí autobusy na každém rohu.
"Praktické" rozmístění sedaček ve starém typu autobusu Iveco. Všechny sedačky v metru, tramvajích i autobusech jsou plastové.
Zástupce české Karosy na příměstské autobusové lince. Příměstské autobusy tu mají modrou barvu.
Stavební ohrada značí snahu o další rozvoj sítě automtického metra v Turíně. Linka 1 je zatím ukončena u hlavního nádraží, plánuje se její prodloužení jižním směrem.