Třetí největší španělské město s milionem lidí v aglomeraci ležící na pobřeží Středozemního moře se pyšní ojedinělým systémem metra kombinovaného s příměstskou železnicí. To doplňuje několik tramvajových linek, vše na úzkém metrovém rozchodu. Kolejová doprava tu však zdaleka nestačí a proto tu mají velké slovo autobusy včetně několika okružních linek. Ke slovu přicházejí také elektrobusy. Kromě příměstského metra, které vede mnohdy až hodně daleko za Valencii, tu funguje ještě 6 klasických příměstských železničních linek Cercanías. Valencie je však pozoruhodná také svými památkami, moderní architekturou, mořskými plážemi nebo obdivuhodně přetvořeným starým korytem řeky v městský park.

Metro Valencia, to je ojedinělý systém příměstské železnice zahloubený pod centrem pomocí několika tunelů, kam se sjíždí víc linek najedou a tvoří tak krátký „metrointerval“. Místní metro je tedy něco mezi příměstským vlakem a metrem. Na metrovém rozchodu jezdí celkem 6 linek, každá v intervalu 15 minut. Pod centrem města jezdí v tunelu, na okrajích na povrchu. Některé linky zajíždějí i daleko za vlastní aglomeraci. Základem vozového parku jsou čtyř- nebo pětivozové soupravy Vossloh, které zastavují u vysokých nástupišť.
Podpovrchová stanice Alameda ve společném úseku pro linky 3, 5, 7 a 9 v místě křížení s dlouhým městským parkem, který vznikl v bývalém korytě řeky Túria, jež byla odkloněna mimo centrum. Vozový park je v podstatě monotónní a tvoří ho tyto čtyř- nebo pětivozové jednotky Vossloh.
V podzemní stanici Marítim-Serrería končí proti sobě linky metra 5, 7 od západu a linky tramvají 6 a 8 od východu. Ač na stejném rozchodu a stejně pojmenované (MetroValencia), jsou metro a tramvaje vzájemně odděleny.
Při přestupu z metra na tramvaj ve společné stanici Marítim-Serrería je potřeba projít turnikety umístěné na okrajích společného nástupiště. Zatímco tramvaje jsou uzpůsobeny pro nástup přímo z uliční úrovně, metro potřebuje vysoká nástupiště.
Na počátku metra ve Valencii byl severojižní tunel pro linky 1 a 2 v roce 1988. Druhou osou je východozápadní tunel pro linky 3, 5 a 9 fungující postupně do roku 1995. A mezi oběma společnými stopami přejíždí linka 7. Každá linka má interval 15 minut, zejména na dlouhých mimoměstských ramenech bývá interval delší.
Interiér průchozí soupravy metra Vossloh, které ve Valencii jezdí postupně od roku 2006. dodáno bylo celkem 62 jednotek, což umožnilo vyřadit všechny dosavadní typy vlaků i včetně relativně zánovních vozidel z roku 2000.
Schéma sítě metra a tramvají ve Valencii a k tomu vlevo jízdní řády linek projíždějících konkrétní stanicí. Základní interval každé linky 15 minut platí většinou jen na území Valencie, dál už je provoz pásmován, a do těch nejvzdálenějších koutů sítě se už jezdí třeba jen jednou za hodinu.
První povrchová stanice Sant Isidre po výjezdu ze severojižního tunelu pro linky 1, 2 a 7. Cestou dál na jih už metro opouští Valencii a míří do dalekých předměstí, přitom překonává nové široké, leč po většinu roku vyschlé koryto řeky Túria.
A zde stanice Empalme na severozápadním konci podzemního úseku, kde se v roce 1988 začala psát historie místního vlakometra. Zde se rozvětvují linky 1 a 2 a zároveň se tu metro potkává s nejdelší tramvajovou linkou 4.
Souprava metra na nejstarší lince 1, která je nejdelší linkou metra ve Valencii, nad stanicí Empalme kde se společný tunelový úsek mění na dvě samostatné povrchové větve. Celou trasu linky 1 dlouhé 70 kilometrů se 40 stanicemi ujedete za dvě hodiny.
Ve stanici Valencia Sud, kde se nachází místní depo, postávají již běžně neprovozní jednotky předchozí řady 3900 (vpravo), kterých bylo v roce 1995 vyrobeno celkem 18 čtyřvozových vlaků konsorciem GEC-Alsthom a Albuixech.
Historie místního metra se začala psát v roce 1988, kdy byl otevřen první severojižní tunel pod centrem města. Postupně přibývaly další podzemní úseky a původní úzkorozchodná železniční síť se rozrostla do úctyhodných rozměrů (cca 156 km) a místní linky zajíždějí i daleko za vlastní Valencii do koncových jednokolejných úseků s delšími intervaly. Nicméně v centrálních úsecích je základní interval 5 až 7,5 minuty, podle toho, kolik linek s intervalem 15 minut se sjede do společného tunelového úseku. Takto je obsloužena třeba dlouhá tunelová trasa na místní letiště na západě nebo do blízkého...
Historická posunovací lokomotiva zdobí vchod do depa metra u stanice Valencia Sud. Příměstská úzkorozchodná železnice, ze které nakonec vzniklo místní metro, se ve Valencii rozvíjí už od roku 1888.
Koncová stanice Torrent Avinguda jihozápadně do Valencie je po trati na letiště nejsilnější příměstskou větví místního metra. Od roku 2004 zde končí linky 2 a 7 v podzemí přímo pod centrem města Torrent. Na lince 7 jezdí zpravidla pětivozové soupravy, kterých je k dispozici 20.
Město Torrent poblíž Valencie, kam zajíždí také místní metro, má samostatnou autobusovou dopravu. Kromě metra odtud do blízké do Valencie míří také několik autobusových linek.
Ve stanici Torrent, odkud odbočuje krátká trať pro linky 2 a 7 pod centrum tohoto města, je konečnou také části krátkých spojů linky 1. Dál už pokračuje zhruba každý druhý spoj linky 1 a úplně na její vzdálenou jižní konečnou se jezdí zhruba jednou za hodinu.
Jednoduchý ale vkusný vstup do stanice Bailén poblíž vlakových nádraží Nord i Joaquín Sorolla, kudy jezdí pouze linka 7, která propojuje severojižní tunel s tím východozápadním. Stanice byla otevřena roce 2005.
Stávající historické hlavní nádraží pojmenované Valencia Nord. Od něj už je to je pár minut pěšky severním směrem do centra Valencie. Zajíždějí sem klasické rychlíky i příměstské vlaky Cercanías. V budoucnu se kousek odtud plánuje nová hlavní průjezdná stanice Valencia Central.
Historická budova hlavního hlavového nádraží Valencia Nord. V okolí zastavuje velká část autobusových linek MHD. Nejbližší stanice metra se podle očekávání nejmenuje podle tohoto nádraží, ale nese název Xátiva.
Tyto příměstské vlakové jednotky španělských národních drah RENFE spolu s novějšími jednotkami jezdí na zdejších elektrických linkách příměstských vlaků Cercanías C1, C2 a C6. Tyto linky vyjíždějí spolu s dieselovou linkou C5 z tohoto hlavového nádraží Valencia Nord.
Hlavní nádraží Valencia Nord spojuje s nedalekou konečnou stanicí rychlovlaků Joaquín Sorolla tento bezplatný autobus, který jezdí v intervalu 10 minut. Až bude realizována nová centrální stanice, měly by již všechny vlaky zastavovat na jednom místě.
Na nádraží Joaquín Sorolla jižně od centra končí rychlovlaky AVE z Madridu, které sem dojedou ze španělské metropole za necelé dvě hodiny. Tyto vlaky s aerodynamickým kachním čelem vyrobené v letech 2004-2010 umí jet až 330 km/h.
Valencie má dvě důležitá vlaková nádraží. To nejdůležitější se jmenuje Valencia Nord a jedná se o hlavovou historickou stanici jižně od historického centra. Zajíždí sem většina místních příměstských linek Cercanías a také dálkové linky mimo rychlovlaků. Rychlovlaky AVE z Madridu končí ve stanici Joaquín Sorolla cca 1 km jižně od hlavního nádraží Nord. Obě stanic spojuje také bezplatná autobusová linka. Plánuje se vybudovat jedno velké nové centrální nádraží, které bude ležet kousek jižně do toho původního a na které naváže nový tunel pod centrem. Ten propojí linky od jihu a od severu a navíc...
Z rychlovlakového nádraží Joaquín Sorolla můžete dojít ke dvěma stanicím metra – Joaquín Sorolla-Jesús nebo Bailén. Obě do 10 minut chůze z nádraží.
Pod východní částí centra Valencie byla zahloubena také klasická železnice směřující od severu z Barcelony. Zde je vstup do podzemního nádraží Cabanyal. Tuto trasu využívají dvě ze šesti příměstských vlakových linek Cercanías. Plánuje se také zcela nový tunel i nové centrální průjezdné nádraží poblíž současného hlavového nádraží Nord. Nový tunel vyústí právě zde a na jeho trase budou dvě nové stanice pod centrem.
Toto nádraží Sant Isidre na jihozápadním okraji Valencie u stejnojmenné stanice metra je konečnou stanicí pro příměstské vlakové linky C3, C4, které zajišťují motorové vlaky, stejně jako linku C5 mířící na hlavní nádrží Nord. Linka C4 má jen dvě stanice a vede do předměstí Xirivella.
Kolejový trojúhelník, kde se větví linky 6 a 8 ve směru od konečné podzemní stanice Marítim-Serrería, kde přímo navazují linky metra. Na metrovém rozchodu tu jezdí buďto tyto obousměrné Flexity Outlook od Bombardieru v počtu 19 kusů a pak také 25 jednosměrných tramvají z 90. let.
Nejkratší tramvajová linka má číslo 8 a jen 4 zastávky. Spojuje konečnou stanici "Marítim-Serrería" podzemního vlakometra a pobřežní přímořskou promenádu. Interval je 20 minut a provoz na lince zajišťuje jediné vozidlo.
Historická budova bývalého koncového nádraží Pont de Fusta příměstské železnice, ze které vzniklo zdejší metro. Tento opuštěný úsek vedoucí až ke stejnojmennému mostu přes bývalé koryto řeky severně od historického centra, dnes používá tramvajová linka 4, která sem dělá obousměrný závlek.
Na lince 6 jezdí pouze obousměrné tramvaje, na obou konečných totiž není smyčka. Linka 6 obsluhuje sídliště Rascanya na severu Valencie v intervalu 10-20 minut. Linka je v provozu od roku 2007.
Jednoduchá severní konečná Tossal del Rey linky 6. Ta pak jede až do centra do podzemní stanice Marítim-Serrería, kde se potkává s metrem. Pro linky 6, 8 a částečně i linku 4 je k dispozici 19 pětičlánkových tramvají Bombardier Flexity Outlook Cityrunner z roku 2006.
Tři tramvajové linky ve Valencii mají čísla 4, 6 a 8. Nejdelší linka 4 se na západním konci větví v běžném stavu na dvě části. Třetí západní větev linky 4 vede k místnímu výstavišti, kam tramvaje jezdí jen v době konání veletrhů.
Tramvajový provoz ve Valencii byl obnoven v roce 1994 pomocí těchto jednosměrných tramvají UT 3800 od konsorcia Siemens-CAF-GEC Alsthom, které dodnes jezdí v počtu 25 kusů na nejdelší lince 4, zpravidla jsou spřahovány do dvojic.
Valencie má od roku 1994 opět také tramvaje. Stejně jako metro jezdí na metrovém rozchodu. První a nejdelší linka má číslo 4 a vede daleko na severozápad, kde má několik větví. Také pouze na ní jezdí 25 jednosměrných tramvají Siemens z počátků novodobého provozu. Další rozvoj nastal v roce 2007, kdy byla vybudována nová trať pro novou linku 6 a vzniklo také napojení na metro východně od centra poblíž mořského pobřeží. Sem také jezdí místní nejkratší linka 8 ze 4 zastávkami. Z této druhé etapy rozvoje pochází i 19 obousměrných pětičlánkových tramvají Bombardier. A skoro již hotová (bohužel už...
Nejzápadnější konečná linky 4 Mas del Rosari, kam jezdí tramvaje v intervalu 20 minut a střídají se zde tyto jednosměrné tříčlánkové tramvaje jako sólo nebo ve dvojicích. Jinde než na lince 4 jezdit nemohou, protože jen na ní jsou obě konečné řešeny smyčkou.
Interiér jednosměrné tříčlánkové tramvaje Siemens-CAF-GEC Alsthom z roku 1994 i s pohodlným kumbálem v zadní části vozidla. Tramvaje stejného typu jezdí i na lince 15E v Lisabonu.
Dvojice tramvají Siemens na západní konečné linky 4 Mas del Rosari. V centrálním úseku jezdí tato linka každých 10 minut. První úsek byl otevřen v roce 1994, sem dojela linka 4 v roce 2005.
Dvojice starších jednosměrných tramvají na lince 4 projíždí západním předměstím na větvi do čtvrti La Coma.
Do kopcovitého sídliště La Coma na severozápadním okraji Valencie stoupá tramvajová linka 4 po této mostní estakádě.
Jedna ze tří západních větví nejdelší tramvajové linky č. 4 ve španělské Valencii vede do sídliště Lloma Llarga Terramelar. Kvůli omezenému počtu obousměrných tramvají, které se používají i na linkách 6 a 8, je většina spojů vedena pouze k blízkému nádraží Empalme, kde lze přestoupit na metro i na spoje linky 4 vedené v hlavní trase každých 10 minut.
Ve stanici metra Bailén poblíž nádraží vysokorychlostní železnice Joaquín Sorolla už je připraven přestup na budoucí tramvajovou linku 10, která bude končit v podzemí poblíž hlavního nádraží Valencia Nord a v místě budoucího nového hlavního nádraží Central.
Již připravený výjezd z podzemního úseku budoucí tramvajové linky 10, která povede z centra jihovýchodním směrem do předměstí Natzaret u mořského pobřeží. Spolu s ní by tudy měla jezdit také plánovaná linka 11.
Nová tramvajová linka 10, která měla být původně linkou 2, je už v zásadě připravena na spuštění, jen natáhnout troleje a pořídit vozidla. Zatím to ale na překotně rychlé spuštění této linky nevypadá.
Autobusy Renault Citybús (místní označení pro vozidlo Renault Agora s karoserií Hispano) byly do španělské Valencie dodávány v letech 1997 až 2004. Dodnes jich tu jezdí z původních 180 kusů ještě cca 130 a dodnes jsou nejpočetnějším typem autobusu ve Valencii.
I když je kolejová doprava ve Valencii poměrně rozvinutá, určitě by se tu kolejí užilo ještě víc. Poměrně velkou úlohu tu totiž stále hrají autobusy, které zajíždějí až do historického jádra Valencie. To pak obepíná v různé vzdálenosti několik okružních linek od vnitřní linky 5 (nově nahrazené linkou C1) až po protisměrné okružní linky 79+80 a 89+90 projíždějící po místních bulvárech v širším centru. Městské autobusy provozuje místní dopravní podnik EMT a k dispozici má asi 500 vozidel různých značek a stáří, z čehož je cca 80 kloubových. V poslední době obnovuje svůj vozový park především...
Jeden z nejstarších Renaultů z roku 1998 ještě s mírně odlišným vzhledem oproti nástupcům stejného typu. Zachycen na jednom z mostů přes bývalé koryto řeky Túria obklopující historické centrum Valencie a tvořící dnes ojedinělý zelený prstenec kolem hustě osídleného centra.
Od roku 2016 má místní dopravní podnik EMT také 12 vozů Iveco Urbanway. Obnova vozidel je však v poslední době co do značek a typů velmi pestrá.
Nejnovější dodávka kloubových autobusů z roku 2019 byla ve znamení těchto hybridních Citar v počtu 36 kusů. Zde na konečné linky 9 v samotném historickém srdci Valencie. Vedle projíždí plynové Iveco Cityclass s karoserií Castrosua z 25kusové série z let 2004-6.
Valencie kupuje také autobusy s hybridním pohonem. Vedle sebe jsou zachyceny hybridní Mercedes s hybridním MANem. Mercedesů z roku 2019 je 12, o něco starších MANů je 17. Na obrázku je také typický označník. Většina informací se umístěna na přístřešcích, které jsou na většině zastávek.
Na krátké jednosměrné okružní lince 5 kolem historického centra jezdí kromě hybridních autobusů také dvanáctimetrové elektrobusy. Testuje se čínský BYD a španělský Irizar. Tato vnitřní okružní linka začíná a končí zde u nádraží Nord.
Interiér elektrobusu Irizar na okružní lince 5. Od chystané změny linkového vedení budou ekologické autobusy nasazeny na nové okružní lince C1.
Avizovaná změna linkového vedení od 23. března 2020, kdy místo nynější okružní linky 5 vznikne nová linka C1, která zajede víc do historického centra namísto některých autobusových linek, které naopak pojedou víc po obvodu centra.
Jedna z hlavních centrálních zastávek v historickém jádru, kde najdete také mnoho vyhrazených pruhů pro autobusy. V letech 2006-7 bylo pořízeno 45 autobusů Irisbus – polovina s karoserií Castrosua a polovina s karoserií Noge.
EMT je zkratka pro místní dopravní podnik, jehož autobusy mají v centru Valencie mnoho vyhrazených pruhů a poměrně slušnou míru preference i na semaforech. Mnoho autobusových linek zajíždí až do srdce Valencie, i když jsou snahy autobusy z historického jádra vytěsnit alespoň na vnitřní silniční okruh.
Jedna z posledních dodávek nových autobusů přinesla do Valencie také hybridní autobusy Heuliez, konkrétně 7 standardních a 14 kloubových autobusů.
Autobusů s hybridním pohonem jezdí ve Valencii už cca 90, a to různých značek (MAN, Mercedes-Benz, Heuliez, Irisbus a Volvo).
Na vnější okružní lince kolem širšího centra (jeden směr označen jako 89 a druhý jako 90) jezdí starší kloubové autobusy. Tyto Citelisy byly pořízeny v roce 2007 v počtu 15 kusů.
Ukázka zastávkového jízdního řádu okružní linky 89, její protisměrná verze má číslo 90. I zde jsou hlavní informací trasa linky a interval. Časy odjezdů se uvádí jen u prvních a posledních spojů. I na některých úzkých označnících najdete digitální informaci, za jak dlouho přijede nejbližší spoj.
Další zástupce starších kloubových autobusů na okružní lince 89/90 – VanHool z roku 2007, kterých tu jezdí 7 kusů.
Na lince 92 projíždějící po městském okruhu po širším centru jezdí nové hybridní kloubové Heuliezy, kterých bylo v roce 2018 dodáno celkem 14. Z cca 500 autobusů dopravního podniku EMT jich je kloubových cca 80.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM