Rakouská metropole loni konečně dostavěla nové Hlavní nádraží. Tato obří stavba, která je v evropském měřítku ojedinělá, trvala zhruba 5 let. Slavnostní otevření, i když jeho část fungovala již dříve, proběhlo k prosincové změně jízdního řádu 2014. Nyní má Vídeň konečně jedno centrální nádraží, kudy projíždějí všechny hlavní směry železničních tratí, jak od Prahy, tak Bratislavy, Budapešti i jednotlivých rakouských měst. Spolu s tím začaly ve dvouhodinovém taktu fungovat i nové vlakové jednotky Railjet mezi Prahou a Vídní. Od poslední návštěvy se také rozrostla síť metra na levém břehu Dunaje a o něco se prodloužila i zdejší tramvajová síť. Velký pokrok nastal také v obnově vozového parku autobusů.

Nové hlavní nádraží je průjezdné a vzniklo v prostoru poblíž bývalého jižního a východního nádraží. Okolo něj vzniká zcela nová obytně-administrativní čtvrť. Nádraží má velkorysé zastřešení nástupišť a poměrně jednoduše se v něm dá orientovat - kolmo pod 12 nadzemními nástupišti je dvoupatrová průchozí pasáž, která slouží zároveň jako čekací prostor a místo pro další služby a obchody. Zároveň není nové nádraží bariérou, neboť je prostupné z jeho obou stran. Poměrně dobře je navázáno také na okolní tramvaje a autobusy a z obchodní pasáže se lze dostat přímo i ke stanici metra (byť pod názvem Südtiroler Platz) a také k nástupištím podzemního společného úseku místního S-Bahnu. Celkový obrat železničních cestujících se předpokládá cca 130 000 denně.

Hlavní nádraží podjíždí na dvou místech tramvaje. Na západě je to linka O, na východě pak linka D, která sem byla prodloužena a má být prodlužována i nadále na jih s postupným zastavěním okolního volného prostoru. Pod kolejemi hlavního nádraží se skrývá také místní regionální autobusové nádraží. Nově jezdí přes průjezdné hlavní nádraží společně s regionálními a dálkovými vlaky také linky S60 a S80, původně ukončené na východním nádraží. Tyto linky ale mají poměrně dlouhé intervaly (linka S60 jezdí ve špičkách po půl hodině, jinak po hodině, linka S80 jezdí v intervalu 60 minut celý den). Na rozdíl od klasických linek S jezdících přes centrum Vídně ve společném podzemním úseku, ale na těchto linkách, podobně jako na tangenciální lince S45, potkáte moderní nízkopodlažní jednotky Talent od Bombardieru. Ty se ale postupně objevují i na ostatních zmiňovaných linkách, kde nahrazují původní modré vysokopodlažní jednotky řady 4020.

Další zaznamenáníhodnou novinkou ve vídeňské MHD je rozvoj metra a tramvají na levém břehu Dunaje v severovýchodní části města. Na podzim roku 2013 byla zdejší linka U2 prodloužena o více než 4 kilometry ze stanice Aspernstrasse do nové stanice Seestadt. Metro přijelo do polí, okolní výstavba zcela nového "města" se teprve rozjíždí a ani teď není velká část okolního území zastavěná. Na novém úseku, kam jezdí pouze každé druhé metro, jsou 3 stanice, všechny nadzemní, neboť i trasování celého úseku je nadzemní, na estakádě. Na první nové stanici Hausfeldstrasse je možné přestoupit na tramvaj, která sem nově dojela ve stejném termínu jako metro. Dále tu zastavují lokální motoráky na železniční trati, která vede mezi první a druhou novou stanicí metra ve směrovém souběhu. Na všech nových stanicích je možné přestoupit na lokální městské autobusy, které provozují jako subdodávku pro vídeňský DP dopravci Dr. Richard a Postbus.

K novému úseku metra U2 do budoucí nové čtvrti se v roce 2013 vydala také tramvaj po nové trati dlouhé téměř 5 km. Nově sem vede linka 26, která dříve jezdila ze čtvrti Kagran po jižní trati do čtvrti Aspern. Tam ji vystřídala linka 25 a zároveň vznikla nová krátká propojka severně od stanice metra Kagran. Čistě levobřežní jsou tak už dvě vídeňské tramvajové linky. Na obou je kombinován provoz starých i nových tramvají. Linka 26 vede v novém úseku v části trasy po viaduktu překonávajícím dálnici a železniční trať. Uprostřed tohoto viaduktu je nová stanice nad místní nákupní zónou s ostrovními nástupišti. Jelikož jsou vídeňské tramvaje jednosměrné, musí se na obou koncích viaduktu koleje vzájemně překřížit a tramvaje se na něm míjejí vlevo.

Výraznou proměnou, kterou ocení cestující v celé Vídni, prochází vozový park autobusů. Vídeňský DP podepsal v roce 2013 kontrakt na dodání 217 nových autobusů, což je zhruba polovina jeho vlastního vozového parku. Celkem má být do roku 2016 dodáno cca 140 kloubových a 70 standardních naftových autobusů Mercedes-Benz Citaro 2. generace s motory splňujícími normu Euro 6. Již dnes jezdí v ulicích zhruba stovka kloubových a asi 25 standardních vozů. Nové autobusy mají odlišný nátěr, který si zvolili sami cestující v anketě. Na rozdíl od předchozí červenošedé kombinace jsou nové autobusy opět červené, ale s bílým pruhem pod okny a nad blatníky kol.

Stejné autobusy, i když s mírnými odlišnostmi ve výbavě nebo typu dveří, jsou dodávány také pro subdodavatele vídeňského DP, kterými jsou například soukromí dopravci Gschwindl nebo Postbus. Původního barevného schématu se ale drží nová Citara u dopravce Dr. Richard. Pro pořádek je nutno uvést, že ze zhruba stovky vídeňských autobusových linek jich DP jezdí vlastními autobusy jen necelou polovinu. Ostatní tvoří subdodávky.

Ve výčtu nových autobusů nesmí chybět ani 12 minielektrobusů Siemens-Rampini s pantografem pro možnost dobíjení z troleje v konečných, které jezdí od roku 2013 na linkách křižujících historické centrum v rámci vnitřku tramvajového okruhu, který objíždějí linky 1 a 2. Na lince 4A vyjíždějící ze zastávky Karlsplatz, využívající z části nepojížděnou tramvajovou trať, jezdí 6 nových hybridních autobusů Volvo ve dvanáctimetrovém provedení, ve shodném barevném schématu jako nová Citara.